27 Cdo 484/2017 — Nejvyšší soud

27 Cdo 484/2017 citace  Název judikátu:„Konkurence“ přihlášek uchazečů o členství v mysliveckém spolku Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:31. 5. 2017 Spisová značka:27 Cdo 484/2017 ECLI:ECLI:CZ:NS:2017:27.CDO.484.2017.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Zkušební doba Spolek (o. z.) [ Korporace (o. z.) ] Příslušnost soudu věcná Myslivost Dotčené předpisy:§ 233 odst. 1 o. z. § 233 odst. 3 o. z. § 2 písm. i) předpisu č. 449/2001Sb. § 32 odst. 3 písm. b) předpisu č. 449/2001Sb. § 32 odst. 6 předpisu č. 449/2001Sb. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:21. 8. 2017 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 27 Cdo 484/2017 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobce V. F., zastoupeného JUDr. Vlastimilem Hájkem, advokátem, se sídlem v Českých Budějovicích, Krajinská 224/37, PSČ 370 01, proti žalovanému Mysliveckému spolku Zvíkov, Hvozdec, Vlkovice z. s., se sídlem ve Zvíkově, Lišovská 60, PSČ 373 72, identifikační číslo osoby 71213627, zastoupenému JUDr. Václavem Mikolášem, advokátem, se sídlem v Českých Budějovicích, Dukelská 669/64, PSČ 370 01, o nahrazení projevu vůle přijmout člena mysliveckého spolku, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 35 C 403/2015, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. října 2016, č. j. 8 Co 1762/2016-84, takto: Dovolání se zamítá. O d ů v o d n ě n í: Žalobou podanou u Okresního soudu v Českých Budějovicích 10. prosince 2015 se žalobce domáhal, aby soud „uložil žalovanému povinnost“ přijmout jej za svého člena. Okresní soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 22. června 2016, č. j. 35 C 403/2015-61, zamítl žalobu (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.). Soud prvního stupně vyšel z toho, že: 1) Žalobce je vlastníkem pozemku parcelní číslo 3160 (o výměře 5532 m2) a pozemku parcelní číslo 3168 (o výměře 5589 m2), obou v katastrálním území Z., obci Z. (dále společně jen „honební pozemky“). 2) Honební pozemky jsou součástí honitby „Z.“ (dále jen „honitba“). 3) Žalovaný je nájemcem honitby. 4) Podle dřívějších stanov žalovaného účinných od 28. října 1992 (dále jen „původní stanovy“) se mohl stát členem žalovaného „československý občan starší 18 let, který byl na základě písemné přihlášky přijat členskou schůzí“. Podle tehdejšího provozního řádu žalovaného měli být noví žadatelé přijati na zkušební dobu 3 let a teprve poté mohli být přijati mezi (řádné) členy žalovaného. 5) Podle stanov žalovaného, které byly účinné v době vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně (dále jen „stanovy“ či „současné stanovy“), může zájemce o členství v žalovaném podat písemnou přihlášku u předsedy výboru (článek 7 odst. 1 stanov). Členská schůze posoudí, zda bude zájemci poskytnuta možnost dočasně se podílet na činnosti spolku a v kladném případě zájemce schválí jako hosta na období od 1. dubna do 31. března běžného mysliveckého roku (článek 8 odst. 1 stanov). Členem žalovaného se může stát fyzická osoba starší 15 let, která byla po zkušební dobu 3 let opakovaně schválena jako host žalovaného (členství vzniká rozhodnutím členské schůze o přijetí) a která vlastní nejméně 3 hektary honební plochy v honitbě (článek 6 odst. 1, 4 a 5 stanov). 6) Žalobce se v letech 2006 – 2009 (tedy za účinnosti původních stanov) ucházel o členství v žalovaném. Za člena žalovaného však nebyl přijat (o zamítnutí přihlášky rozhodla členská schůze 25. dubna 2009). Důvodem, pro nějž byla přihláška žalobce zamítnuta, bylo (podle výpovědi místopředsedy žalovaného) nevhodné chování žalobce ve zkušební době. 7) Na členské schůzi žalovaného, která se konala dne 26. října 2012, byli za členy žalovaného přijati O. K., M. Z. a J. V. 8) Dopisem z 5. srpna 2015 podal žalobce znovu (podruhé) žádost o členství v žalovaném. 9) Nato mu žalovaný sdělil, že jeho přihlášku členská schůze opětovně zamítla. 10) Právní zástupce žalobce vyzval žalovaného dopisem z 11. listopadu 2015, aby žalobce přijal za svého člena. Soud prvního stupně s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. února 2016, sp. zn. 20 Cdo 1809/2015 (které je veřejnosti dostupné – stejně jako ostatní rozhodnutí tohoto soudu přijatá po 1. lednu 2001 – na jeho webových stránkách), uvedl, že rozhodnutí o povinnosti mysliveckého sdružení přijmout oprávněného za člena je rozhodnutím o nahrazení vůle ve smyslu § 161 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Z toho dovodil, že jde o rozhodnutí mající konstitutivní povahu, a že je proto třeba vyjít ze znění současných stanov. Odkazuje na rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 18. července 2007, sp. zn. 28 Cdo 364/2005, ze dne 26. srpna 2015, sp. zn. 28 Cdo 2123/2013, a ze dne 25. září 2007, sp. zn. 28 Cdo 3569/2007, soud konstatoval, že pouhé vlastnictví honebního pozemku bez dalšího neznamená právní nárok na přijetí do mysliveckého spolku; připustil však, že autonomie vůle mysliveckého spolku je omezena § 32 odst. 6 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, k čemuž doplnil, že požadavek zkušební doby (obsažený ve stanovách žalovaného) zákonu o myslivosti neodporuje. Soud dále uvedl, že i žalobce, který je vlastníkem honebních pozemků, musel být podle stanov žalovaného před přijetím za člena (po zkušební dobu 3 let) opakovaně schválen jako host. Tato podmínka vzniku členství žalobce v žalovaném spolku nebyla splněna, na čemž nic nemění ani skutečnost, že žalobce v minulosti již zkušební dobu absolvoval a přijat nebyl (od prvního rozhodnutí členské schůze totiž uplynulo více než 6 let). Pro úplnost soud poznamenal, že podmínku, podle níž je pro vznik členství v žalovaném zapotřebí vlastnictví 3 hektarů honební plochy v honitbě, považuje za rozpornou se zákonem. Hodnocením chování žalobce (ať ve zkušební době v letech 2006 – 2009, či v současnosti) se soud prvního stupně nezabýval, neboť „to pro rozhodnutí věci nebylo rozhodné“. K odvolání žalobce Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 25. října 2016, č. j. 8 Co 1762/2016-84, zrušil rozsudek soudu prvního stupně a věc soudu prvního stupně vrátil k dalšímu řízení. Odvolací soud doplnil dokazování a zjistil, že poté, kdy byla první přihláška žalobce zamítnuta, byli za členy žalovaného přijati P. V., J. V., O. K., M. Z. a V. M. Vlastníky honebních pozemků v honitbě byli toliko P. V. a J. V.. O. K. a M. Z. jsou syny vlastníků honebních pozemků v honitbě a V. M. je vnukem syna vlastníka honebního pozemku v honitbě. Právní posouzení věci soudem prvního stupně měl odvolací soud za neúplné a tudíž nesprávné. Odvolací soud dovodil, že konkurence uchazečů musí být (pro účely posouzení přednostního práva na přijetí za člena mysliveckého spolku ve smyslu § 32 odst. 6 zákona o myslivosti) posuzována komplexněji. Žádal-li žalobce o členství dvakrát (přičemž byl se svými přihláškami vždy neúspěšný) a došlo-li v mezidobí k přijetí členů, kteří nebyli vlastníky (či nájemci) honebních pozemků, konkurovala v pořadí druhá přihláška žalobce přihláškám některých osob, které byly přijaty za členy v mezidobí. Za nesprávný označil odvolací soud také způsob, jakým soud prvního stupně aplikoval závěry rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 3569/2007. Žalovaný totiž členství žalobce zamítl, aniž by jej členská schůze schválila jako hosta. Tím členská schůze deklarovala, že pro vzájemné spory a chování žalobce nepovažuje jeho přijetí za možné. Je proto logické, že se žalobce domáhá nahrazení vůle žalovaného; nikoli jen přijetí za hosta. Odvolací soud se však neztotožnil ani s výkladem závěrů rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 2123/2013 podávaným žalobcem. Podle odvolacího soudu je třeba vycházet z toho, že důvodem pro odmítnutí členství není jen předchozí vyloučení (bývalého) člena mysliveckého spolku, nýbrž i „jakékoliv legitimní důvody, pro které nepovažuje spolek a jeho členové za možné (...) členství uchazeče, byť majitele honebního pozemku“. Proto je v poměrech projednávané věci zapotřebí zkoumat důvody, pro které nebyl žalobce přijat jako člen žalovaného (jeho nevhodné chování). Žalovaný podal proti kasačnímu usnesení odvolacího soudu dovolání, jehož přípustnost se opírá o ustanovení § 237 o. s. ř., maje za to, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Podle obsahu dovolání jde o otázku, zda dochází ke konkurenci přihlášek uchazečů o členství v mysliveckém spolku (ve smyslu § 32 odst. 6 zákona o myslivosti), jestliže spolek v mezidobí mezi prvním a druhým zamítnutím přihlášky vlastníka honebního po