Nejvyšší soud 27 Cdo 595/2017 – Určení členství v družstvu
Nejvyšší soud · 29. 3. 2017
Shrnutí rozhodnutí
Řízení: Nejvyšší soud rozhodoval o dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. března 2016.
Předmět sporu: určení členství v družstvu.
O co šlo: Krajský soud v Brně usnesením ze dne 26. května 2014, č. j. 9 Cm 260/2010-109, zamítl návrh na určení, že navrhovatelka je členkou BD Tábor 46, družstva (dále též jen „družstvo“) [výrok I.] a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.). Vrchní soud v Olomouci k odvolání navrhovatelky v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně (výrok první) a rozhodl o …
Výsledek: Dovolání se odmítá. (Soud podání odmítl a věcí se meritorně nezabýval.)
Význam: Soud se věcí meritorně nezabýval, napadené rozhodnutí tím zůstává v platnosti.
Aplikovaná ustanovení
Související právní otázky
27 Cdo 595/2017
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Petra Šuka v právní věci navrhovatelky Mgr. M. H., zastoupené JUDr. René Huškem, advokátem, se sídlem v Brně, Smetanova 1022/19, PSČ 602 00, za účasti BD Tábor 46, družstva, se sídlem v Brně, Tábor 526/46d, PSČ 602 00, identifikační číslo osoby 28357604, zastoupeného JUDr. Jarmilou Zichovou, advokátkou, se sídlem v Brně, Pellicova 20/2c, PSČ 602 00, o určení členství v družstvu, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 9 Cm 260/2010, o dovolání navrhovatelky proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. března 2016, č. j. 8 Cmo 316/2014-212, takto:
Dovolání se odmítá.
Navrhovatelka je povinna zaplatit BD Tábor 46, družstvu na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 3.400 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupkyně.
O d ů v o d n ě n í:
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 26. května 2014, č. j. 9 Cm 260/2010-109, zamítl návrh na určení, že navrhovatelka je členkou BD Tábor 46, družstva (dále též jen „družstvo“) [výrok I.] a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
Vrchní soud v Olomouci k odvolání navrhovatelky v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně (výrok první) a rozhodl o nákladech odvolacího a dovolacího řízení (výrok druhý).
Jde přitom již o druhé rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, když předchozí usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 1. října 2014, č. j. 8 Cmo 316/2014-138, Nejvyšší soud k dovolání družstva zrušil usnesením ze dne 23. září 2015, č. j. 29 Cdo 646/2015-176 (jež je veřejnosti dostupné – stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu přijatá po 1. lednu 2001 – na jeho webových stránkách), a věc odvolacímu soudu vrátil k dalšímu řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podala navrhovatelka dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“). Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a nejsou splněny ani podmínky přípustnosti dovolání formulované v § 237 o. s. ř.
Podstatou dovolacích námitek je polemika se závěrem Nejvyššího soudu vysloveným v předchozím (kasačním) rozhodnutí (sp. zn. 29 Cdo 646/2015), podle něhož neodkladnými úkony ve smyslu § 33b odst. 6 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. prosince 2013 (dále též jen „obč. zák.“), nemohou být právní jednání, kterými by se dědicům zmocnitele (do budoucna) založila účast v družstvu.
S tímto závěrem Nejvyššího soudu, jenž byl pro odvolací soud závazný (dle § 243g odst. 1 ve spojení s § 226 odst. 1 o. s. ř.) a na němž Nejvyšší soud nevidí důvodu ničeho měnit, je napadené rozhodnutí odvolacího soudu zcela v souladu.
Jen pro úplnost a bez ohledu na přípustnost dovolání Nejvyšší soud dodává, že předpokladem neodkladnosti úkonu ve smyslu § 33b odst. 6 obč. zák. je újma na právech zemřelého zmocnitele či jeho právních nástupců v případě jeho neučinění (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. února 2013, sp. zn. 26 Cdo 4306/2011).
Promítnuto do poměrů projednávané věci nemohou být účast na ustavující schůzi a rozhodování na ní posouzeny jako neodkladné úkony, a to už jen z toho důvodu, že i v případě, kdy by se (hypoteticky) ustavující schůze účastnil sám zmocnitel, členem družstva by se ke dni jeho vzniku přesto (v důsledku své smrti) nestal, a dovolatelkou očekávané právní následky by tak ani za této situace nenastaly.
M. K. totiž, právě s ohledem na své úmrtí, nemohl – oproti mínění dovolatelky – splnit všechny podmínky stanovené zákonem a stanovami pro vznik členství v družstvu, čímž mu nemohl být založen ani dovolatelkou tvrzený „nárok na vznik členství.“
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z článku II bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněné družstvo domáhat jeho výkonu.
V Brně dne 29. března 2017
JUDr. Filip C i l e č e k
předseda senátu