27 Cdo 595/2017 — Nejvyšší soud

27 Cdo 595/2017 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:29. 3. 2017 Spisová značka:27 Cdo 595/2017 ECLI:ECLI:CZ:NS:2017:27.CDO.595.2017.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Dotčené předpisy:§ 243c odst. 1 a 2 o. s. ř. § 237 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:29. 5. 2017 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 8.6.2017III.ÚS 1788/17JUDr. Radovan Suchánekodmítnuto17.9.2019 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 27 Cdo 595/2017 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Petra Šuka v právní věci navrhovatelky Mgr. M. H., zastoupené JUDr. René Huškem, advokátem, se sídlem v Brně, Smetanova 1022/19, PSČ 602 00, za účasti BD Tábor 46, družstva, se sídlem v Brně, Tábor 526/46d, PSČ 602 00, identifikační číslo osoby 28357604, zastoupeného JUDr. Jarmilou Zichovou, advokátkou, se sídlem v Brně, Pellicova 20/2c, PSČ 602 00, o určení členství v družstvu, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 9 Cm 260/2010, o dovolání navrhovatelky proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. března 2016, č. j. 8 Cmo 316/2014-212, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Navrhovatelka je povinna zaplatit BD Tábor 46, družstvu na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 3.400 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupkyně. O d ů v o d n ě n í: Krajský soud v Brně usnesením ze dne 26. května 2014, č. j. 9 Cm 260/2010-109, zamítl návrh na určení, že navrhovatelka je členkou BD Tábor 46, družstva (dále též jen „družstvo“) [výrok I.] a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.). Vrchní soud v Olomouci k odvolání navrhovatelky v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně (výrok první) a rozhodl o nákladech odvolacího a dovolacího řízení (výrok druhý). Jde přitom již o druhé rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, když předchozí usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 1. října 2014, č. j. 8 Cmo 316/2014-138, Nejvyšší soud k dovolání družstva zrušil usnesením ze dne 23. září 2015, č. j. 29 Cdo 646/2015-176 (jež je veřejnosti dostupné – stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu přijatá po 1. lednu 2001 – na jeho webových stránkách), a věc odvolacímu soudu vrátil k dalšímu řízení. Proti usnesení odvolacího soudu podala navrhovatelka dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“). Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a nejsou splněny ani podmínky přípustnosti dovolání formulované v § 237 o. s. ř. Podstatou dovolacích námitek je polemika se závěrem Nejvyššího soudu vysloveným v předchozím (kasačním) rozhodnutí (sp. zn. 29 Cdo 646/2015), podle něhož neodkladnými úkony ve smyslu § 33b odst. 6 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. prosince 2013 (dále též jen „obč. zák.“), nemohou být právní jednání, kterými by se dědicům zmocnitele (do budoucna) založila účast v družstvu. S tímto závěrem Nejvyššího soudu, jenž byl pro odvolací soud závazný (dle § 243g odst. 1 ve spojení s § 226 odst. 1 o. s. ř.) a na němž Nejvyšší soud nevidí důvodu ničeho měnit, je napadené rozhodnutí odvolacího soudu zcela v souladu. Jen pro úplnost a bez ohledu na přípustnost dovolání Nejvyšší soud dodává, že předpokladem neodkladnosti úkonu ve smyslu § 33b odst. 6 obč. zák. je újma na právech zemřelého zmocnitele či jeho právních nástupců v případě jeho neučinění (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. února 2013, sp. zn. 26 Cdo 4306/2011). Promítnuto do poměrů projednávané věci nemohou být účast na ustavující schůzi a rozhodování na ní posouzeny jako neodkladné úkony, a to už jen z toho důvodu, že i v případě, kdy by se (hypoteticky) ustavující schůze účastnil sám zmocnitel, členem družstva by se ke dni jeho vzniku přesto (v důsledku své smrti) nestal, a dovolatelkou očekávané právní následky by tak ani za této situace nenastaly. M. K. totiž, právě s ohledem na své úmrtí, nemohl – oproti mínění dovolatelky – splnit všechny podmínky stanovené zákonem a stanovami pro vznik členství v družstvu, čímž mu nemohl být založen ani dovolatelkou tvrzený „nárok na vznik členství.“ Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z článku II bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněné družstvo domáhat jeho výkonu. V Brně dne 29. března 2017 JUDr. Filip C i l e č e k předseda senátu