Nejvyšší soud 27 Nd 708/2025 – Návrhu na určení místní příslušnosti

Podáním doručeným Nejvyššímu soudu 17. 12. 2025 žalobkyně navrhuje, aby Nejvyšší soud podle § 11 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), určil, který soud je příslušný projednat a rozhodnout o připojené žalobě, jíž se po žalovaném domáhá zaplacení 14.060 EUR s příslušenstvím.

Dne 21. 3. 2025 uzavřela žalobkyně s žalovaným smlouvu o nájmu v ní specifikovaného závodního vozidla (dále jen „smlouva“). Článek III smlouvy upravuje povinnost žalovaného k náhradě škody v případě způsobení poškození předmětu nájmu. V rámci pronájmu příslušného vozidla žalovaný dle žalobkyně způsobil na pronajatém vozidle škodu při závodech v Mostu v České republice ve dnech 26. a 27. 7. 2025. Žalovaný žalobkyni škodu dosud neuhradil, ani přes upomínku z 25. 8. 2025 a předžalobní výzvu z 8. 10. 2025.

V odůvodnění návrhu na určení místní příslušnosti žalobkyně odkazuje na čl. V smlouvy, podle kterého se povinnosti vyplývající ze smlouvy „řídí výlučně českým právem. Volba českého práva se výslovně vztahuje i na mimosmluvní vztahy související s touto smlouvou. Součástí smlouvy je prorogační doložka, kterou si žalobkyně se žalovaným sjednali, že veškeré spory vyplývající ze smlouvy, jakož i ze vztahů souvisejících s touto smlouvou, budou rozhodovány obecnými soudy České republiky“. Místní příslušnost soudu však ve smlouvě určena není. S ohledem na skutečnost, že podmínky místní příslušnosti chybějí, podala žalobkyně k Nejvyššímu soudu návrh na určení, který soud věc projedná a rozhodne.

Podle § 9 odst. 1 o. s. ř. nestanoví-li zákon jinak, jsou k řízení v prvním stupni příslušné okresní soudy.

Podle § 104a odst. 4 o. s. ř. bylo-li řízení zahájeno u Nejvyššího soudu nebo byla-li věc Nejvyššímu soudu předložena vrchním soudem, Nejvyšší soud rozhodne, které soudy jsou k projednání a rozhodnutí věci příslušné v prvním stupni, není-li sám věcně příslušný.

Podle § 11 odst. 1 o. s. ř. se řízení koná u toho soudu, který je věcně a místně příslušný. Pro určení věcné a místní příslušnosti jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení. Věcně a místně příslušným je vždy také soud, jehož příslušnost již není možné podle zákona zkoumat nebo jehož příslušnost byla určena pravomocným rozhodnutím příslušného soudu.

Jelikož řízení bylo zahájeno u Nejvyššího soudu, který není věcně příslušný, rozhodl Nejvyšší soud podle § 104a odst. 4 o. s. ř., že k projednání a rozhodnutí věci jsou v souladu s § 9 odst. 1 o. s. ř. v prvním stupni příslušné okresní soudy.

Podle § 11 odst. 3 o. s. ř. jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.

Jelikož byl návrh na určení místní příslušnosti předložen přímo žalobkyní, aniž by v dané věci dosud probíhalo řízení před českými soudy, Nejvyšší soud nejprve posoudil, zda je dána pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout (§ 11 odst. 3 o. s. ř. a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. 31 Nd 316/2013, uveřejněné pod číslem 11/2015 Sb. rozh. obč.). Postupoval přitom podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen „nařízení Brusel I bis“).

Při posuzování podmínek pravomoci (mezinárodní příslušnosti) českých soudů podle nařízení Brusel I bis soud (zásadně) neprovádí dokazování při jednání postupem podle § 122 odst. 1 o. s. ř. (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2017, sp. zn. 30 Cdo 5535/2015, uveřejněné pod číslem 94/2018 Sb. rozh. obč.); Nejvyšší soud proto vyšel z obsahu žaloby a spisu.

Podle bodu 19 recitálu nařízení Brusel I bis pokud jde o volbu příslušného soudu, měla by být respektována smluvní volnost stran s výjimkou smluv týkajících se pojištění, spotřebitelských a pracovních smluv, u kterých je možnost volby příslušných soudů omezena (což ovšem není případ projednávané věci), aniž by tím byla dotčena výlučná kritéria pro určení příslušnosti stanovená tímto nařízením.

Podle čl. 25 odst. 1 nařízení Brusel I bis bez ohledu na bydliště stran, dohodnou-li se tyto strany, že v již vzniklém nebo budoucím sporu z určitého právního vztahu má příslušnost soud nebo soudy některého členského státu, je příslušný soud nebo soudy tohoto státu, pokud tato dohoda není z hlediska své věcné platnosti podle práva tohoto členského státu neplatná. Pokud se strany nedohodnou jinak, je tato příslušnost výlučná. Tato dohoda o příslušnosti musí být uzavřena: a) písemně nebo ústně s písemným potvrzením; b) ve formě, která odpovídá zvyklostem zavedeným mezi těmito stranami, nebo c) v mezinárodním obchodě ve formě, která odpovídá obchodním zvyklostem, které strany znaly nebo musely znát a které strany smluv tohoto druhu v daném odvětví obchodu obecně znají a pravidelně se jimi řídí.

Z kopie smlouvy předložené žalobkyní Nejvyšší soud zjistil, že si smluvní strany v dané věci v čl. V smlouvy sjednaly ve smyslu čl. 25 odst. 1 nařízení Brusel I bis mezinárodní příslušnost soudů České republiky bez toho, aby označily místně příslušný soud, u něhož má být řízení zahájeno. Takto jimi projevenou vůli je třeba respektovat (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2018, sp. zn. 30 Cdo 3215/2016).

Vzhledem k tomu, že ve věci není dána výlučná příslušnost soudů podle čl. 24 nařízení Brusel I bis, a strany si sjednaly mezinárodní příslušnost českých soudů postupem předvídaným v čl. 25 odst. 1 nařízení Brusel I bis, Nejvyšší soud uzavřel, že mezinárodní příslušnost soudů České republiky je dána.

Podle § 84 o. s. ř. je k řízení příslušný obecný soud účastníka, proti němuž návrh směřuje (žalovaného), není-li stanoveno jinak.

Podle § 85 odst. 1 o. s. ř. nestanoví-li zákon jinak, je obecným soudem fyzické osoby okresní soud, v jehož obvodu má bydliště, a nemá-li bydliště, okresní soud, v jehož obvodu se zdržuje. Má-li fyzická osoba bydliště na více místech, jsou jejím obecným soudem všechny okresní soudy, v jejichž obvodu bydlí s úmyslem zdržovat se tam trvale. Nelze-li zjistit bydliště fyzické osoby nebo nelze-li zjistit, v obvodu kterého okresního soudu se fyzická osoba zdržuje, nebo lze-li to zjistit jen s velkými obtížemi, je obecným soudem fyzické osoby okresní soud, v jehož obvodu se nachází místo trvalého pobytu evidované v informačním systému evidence obyvatel podle zákona o evidenci obyvatel, popřípadě místo jiného pobytu evidované podle jiných právních předpisů.

Podle § 86 odst. 2 o. s. ř. proti tomu, kdo nemá jiný příslušný soud v České republice, je možno uplatnit majetková práva u soudu, v jehož obvodu má majetek.

Nejvyšší soud uzavírá, že žalovaný nemá obecný soud v České republice, z obsahu spisu se přitom nepodává, že by byly dány předpoklady pro určení příslušnosti podle § 86 odst. 2 o. s. ř. Nejsou splněny ani podmínky pro výlučnou místní příslušnost konkrétního soudu.

Nejvyšší soud proto, přihlížeje k zásadě hospodárnosti řízení (§ 6 o. s. ř.), ve smyslu § 11 odst. 3 o. s. ř. určil, že věc projedná a rozhodne Okresní soud v Olomouci. Nejvyšší soud tak vzal na zřetel zásadu hospodárnosti řízení v podobě dostupnosti určeného soudu z hlediska sídla žalobkyně.