28 Cdo 1175/2014 — Nejvyšší soud

28 Cdo 1175/2014 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:15. 7. 2014 Spisová značka:28 Cdo 1175/2014 ECLI:ECLI:CZ:NS:2014:28.CDO.1175.2014.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Rehabilitace (soudní i mimosoudní) Zemědělský majetek Dotčené předpisy:§ 6, 9 a 13 předpisu č. 229/1991Sb. § 237 předpisu č. 99/1963Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:15. 8. 2014 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 29.8.2014IV.ÚS 2886/14JUDr. Tomáš Lichovníkodmítnuto20.1.2015 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 1175/2014 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Petra Krause o dovolání dovolatelky V. D., zastoupení JUDr. Petrem Nuckollsem, advokátem, 562 01 Ústí nad Orlicí, Barcalova 2, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 28. 11. 2013, sp. zn. 14 Co 393/2013, vydanému v právní věci vedené u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. 8 C 28/2003 (žalobkyně V. D., zastoupené JUDr. Petrem Nuckollsem, advokátem, 562 01 Ústí nad Orlicí, Barcalova 2, a dalších účastníků řízení: 1. České republiky – Státního pozemkového úřadu, 130 00 Praha 3, Husinecká 1024/11a, 2. Lesů České republiky, s. p., 501 68 Hradec Králové, Přemyslova 1106, 3. Obce Srní, 341 92 Kašperské Hory – Srní, zastoupené Mgr. Jindřichem Sojkou, advokátem, 339 01 Klatovy, Pražská 119/1, a 4. Správy národního parku a chráněné krajinné oblasti Šumava, příspěvkové organizace, 385 01 Vimperk II, 1. máje 260/19, o určení vlastnictví k nemovitostem), takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení o dovolání. O d ů v o d n ě n í : O žalobě žalobkyně, podané u soudu 28. 1. 2003, bylo rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Klatovech ze dne 28. 12. 2012, č. j. 8 C 28/2003-926. Tímto rozsudkem soudu prvního stupně byla zamítnuta žaloba žalobkyně, domáhající se určení, že žalobkyně je vlastníkem nemovitostí (identifikovaných označením parcelních čísel a výměrami pozemků i popisnými čísly budov) v katastrálním území S. Bylo také rozhodnuto, že žalovaným se nepřiznává náhrada nákladů řízení. O odvolání žalobkyně proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 28. 11. 2013, sp. zn. 14 Co 393/2013. Tímto rozsudkem odvolacího soudu byl rozsudek Okresního soudu v Klatovech ze dne 28. 12. 2012, č. j. 8 C 28/2003_926, potvrzen. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto tak, že žalobkyně je povinna nahradit účastníku řízení Obci Srní náklady odvolacího řízení částkou 4.941,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku odvolacího soudu; ve vztahu mezi žalobkyní a účastníky řízení Lesy České republiky a Správou národního parku a chráněné krajinné oblasti Šumava bylo rozhodnuto, že žádný z nich nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. V odůvodnění rozsudku odvolacího soudu bylo uvedeno, že odvolací soud přezkoumal podle ustanovení § 212 občanského soudního řádu odvoláním napadený rozsudek soudu prvního stupně i řízení, které jeho vydání předcházelo a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně nelze považovat za důvodné. Odvolací soud připomínal, že žaloba žalobkyně se týkala rozhodnutí Pozemkového úřadu v Klatovech ze dne 15. 4. 2002, č. j. PÚ 4728/92b, jímž bylo rozhodnuto, že se do vlastnictví žalobkyně nevydávají nemovitosti zapsané ve vložce 1360 zemských desek pro katastrální území V. a P. Žalobkyně se tímto rozhodnutím správního orgánu cítila dotčena na svých právech a uplatnila tedy svůj tvrzený nárok žalobou podle ustanovení § 244 a násl. občanského soudního řádu (obsažených v páté části občanského soudního řádu, upravující řízení ve věcech, o nichž bylo rozhodnuto jiným orgánem). Odvolací soud dále připomínal, že v této právní věci vydal již usnesení ze dne 23. 7. 2012 (sp. zn. 14 Co 129/2012 Krajského soudu v Plzni), jímž zrušil rozsudek soudu prvního stupně ze dne 14. 10. 2011 (č. j. 8 C 28/2003-804 Okresního soudu v Klatovech) a věc mu vrátil k dalšímu řízení z důvodu „nepřezkoumatelnosti závěru soudu prvního stupně, že právní předchůdkyně žalobkyně – M. H. požádala o navrácení veškerých nemovitostí po svých rodičích a prarodičích“. V daném případě z obsahu spisu právního orgánů, u něhož probíhalo řízení předcházející řízení soudnímu, vyplývalo, že Okresnímu úřadu v Klatovech bylo dne 2. 10. 1992 doručeno podání M. H. ze dne 30. 9. 1992 (tedy neuplatněné ve lhůtě do 31. 1. 1993 ve smyslu ustanovení § 13 odst. 4 zákona č. 229/1991 Sb.), podepsané i jejím synem V. H. a dcerou V. D. (tj. žalobkyní v této právní věci sp. zn. 8 C 28/2003 Okresního soudu v Klatovech). Tímto podáním M. H. žádala o navrácení majetku svých rodičů a prarodičů, který byl vyvlastněn v roce 1945, neboť se nacházel v pohraničním pásmu T. a katastrální obce P.y (a byl uveden ve vložce č. 1360 desek zemských pro katastrální území V. a P. jako majetek posledně uváděného knihovníka vlastníka Dr. A. S.). Odvolací soud dodával svůj závěr, že „pokud v průběhu řízení před správním orgánem M. H. konkretizovala knihovní vložky pozemkové knihy, v nichž měly být zapsány jí uváděné nemovitostí, bylo možno tyto údaje považovat za upřesnění původního návrhu jen pokud by se tyto nároky týkaly majetku prarodičů a rodičů M. H. v katastrálním území T. a P., pokud by tento majetek byl před přechodem na stát ve vlastnictví prarodičů nebo rodičů M. H.“. Odvolací soud poukazoval dále na správný závěr soudu prvního stupně, že uplatnila-li M. H. podáním ze dne 30. 9. 1992 nárok na vydání nemovitostí, patřících jejím rodičům a prarodičům, nebylo třeba provádět dokazování ohledně zápisů ve vložkách pozemkové knihy, v nichž byly zapsány nemovitosti ve vlastnictví dalších příbuzných uvedené právní předchůdkyně V. D. Odvolací soud poukazoval také na to, že ze zjištění učiněných pozemkovým úřadem i soudem prvního stupně vyplývalo, že rodiče M. H. byli V. H. a M. H. Otec M. H. zemřel 23. 4. 1916 v Č. a jeho jediným jměním ke dni smrti byla pouze pojistka pojišťovacího spolku Slávie, nikoliv však nemovitosti. Také ohledně prarodičů M. H. – J. H. a C. H., rozené S., nebyl v zápisech knihovních vložek pro katastrální území S. a P. (ani pro další katastrální území uváděna M. H.) zjištěny žádné zápisy o jejich vlastnictví pozemků či jiných nemovitostí. Byl proto odvolací soud toho názoru, že žalobkyně V. D. v této právní věci neprokázala, že by osoby, od nichž odvozovala postavení oprávněné osoby podle ustanovení § 4 zákona č. 229/1991 Sb. (zákona o půdě) vlastnily v žalobkyní označených katastrálních územích nějaké nemovitosti. Měl tedy odvolací soud za to, že soud prvního stupně dospěl ke správnému závěru, že Pozemkovým úřadem v Klatovech bylo o žádosti M. H., podané podle zákona o půdě, rozhodnuto správně a žalobu v této právní věci zamítl podle ustanovení § 250i občanského soudního řádu; proto byl rozsudek soudu prvního stupně odvolacím soudem potvrzen podle ustanovení § 219 občanského soudního řádu. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací osud s poukazem na ustanovení § 142 a § 224 odst. 1 občanského soudního řádu. Rozsudek odvolacího soudu ze dne 28. 11. 2013 (sp. zn. 14 Co 593/2013 Krajského soudu v Plzni) byl dne 16. 12. 2013 doručen advokátu, který žalobkyni v řízení zastupoval, a dovolání bylo dne 31. 12. předáno na poště k doručení soudu první stupně, tedy ve lhůtě stanovené v § 240 odst. 1 občanského soudního řádu. Dovolatelka navrhovala, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu ze dne 28. 11. 2013 a aby věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Uvedená dovolatelka má za to, že je její dovolání přípustné podle ustanovení § 237 občanského soudního řádu a jako dovolací důvod uplatňovala, že rozhodnutí odvolacího soudu, napadené jejím dovoláním, spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Podle názoru dovolatelky nesprávné právní posouzení věci soudem tu spočívá v tom, že na projednávanou právní věc nebylo aplikováno ustanovení § 4a odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb. (tj. že pozemkový úřad zcela rezignoval na svou povinnost poskytnout žadatelům potřebnou pomoc při uplatňování svých restitučních nároků). Ve své žalobě žalobkyně pak v soudním řízení navrhovala, aby soud nahradil svým rozsudkem nesprávné rozhodnutí správního orgánů v plném rozsahu. Dovolatelka má za to, že žaloba v této právní věci byla podána včas, tj. do jednoho měsíce ode dne, kdy nabylo právní moci usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 8. 1. 2003, č. j. 30 Ca 99/2002, o odmítnutí původního opravného prostředku proti rozhodnutí pozemkového úřadu. Dovolatelka dále uváděla, že předložila v tomto soudním řízení soud