28 Cdo 1245/2025 — Nejvyšší soud

28 Cdo 1245/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:3. 7. 2025 Spisová značka:28 Cdo 1245/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:28.CDO.1245.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Zmírnění křivd (restituce) Zemědělský majetek Promlčení Dotčené předpisy:§ 1 odst. 1 předpisu č. 229/1991 Sb. § 30 předpisu č. 229/1991 Sb. § 1 předpisu č. 403/1990 Sb. § 3 odst. 1 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:21. 7. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 1245/2025-443 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobkyně S. R., zastoupené Mgr. Janem Dajbychem, advokátem se sídlem v Praze 10, Vinohradská 3330/220a, proti žalované České republice – Ministerstvu financí, identifikační číslo osoby 000 06 947, se sídlem v Praze 1, Letenská 525/15, o převodu náhradního pozemku, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 24 C 202/2015, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 9. 2024, č. j. 91 Co 82/2024-330, t a k t o : I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. O d ů v o d n ě n í : 1. Rozsudkem ze dne 11. 9. 2024, č. j. 91 Co 82/2024-330, Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 („soud prvního stupně“) ze dne 14. 12. 2023, č. j. 24 C 202/2015-225, jímž byla zamítnuta žaloba, aby byl do vlastnictví žalobkyně přikázán pozemek parc. č. XY v katastrálním území XY; dále bylo rozhodnuto o nákladech řízení. 2. V meritu bylo soudy rozhodnuto o požadavku žalobkyně na přikázání (převod) označeného pozemku z vlastnictví státu do jejího vlastnictví jako náhradního, k uspokojení vylíčeného restitučního nároku (naturální náhrada za nemovitosti odňaté v rozhodném období, jež nebylo lze žalobkyni jako oprávněné osobě vydat). 3. Odvolací soud aproboval soudem prvního stupně učiněná zjištění a na jejich základě provedené právní posouzení, že žalobkyní tvrzený nárok – s ohledem na povahu odňatých nemovitostí – se řídí zákonem č. 403/1990 Sb., o zmírnění následků některých majetkových křivd, nikoliv zákonem č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, a že jej tak nelze uspokojit převodem náhradního pozemku, nýbrž náhradou v penězích. Ta již žalobkyni na základě její předchozí žádosti vyplacena byla. Odvolací soud „pouze pro úplnost“ dodal, že nárok podle zmíněného předpisu byl by v době jeho uplatnění u soudu v přítomné věci již tak či tak promlčen, s tím, že okolnosti případu nenasvědčují tomu, aby žalovanou vznesenou námitku promlčení bylo lze považovat za rozpornou s dobrými mravy. 4. Proti rozsudku odvolacího soudu v jeho celém rozsahu podala žalobkyně dovolání. Přípustnost dovolání spatřuje v tom, že se odvolací soud napadeným rozsudkem odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu při řešení otázek (hmotného) práva, spadá-li jí uplatněný nárok do působnosti zákona č. 229/1991 Sb. a není-li žalovanou vznesená námitka promlčení zneužitím práva a jeho výkonem rozporným s dobrými mravy; na přípustnost dovolání usuzuje i s argumentací, že rozhodnutím byla porušena její ústavně zaručená práva a svobody. I s vylíčením rodinné historie a jejími předky provozovaného podnikání v zemědělství považuje dovolatelka za nesprávné posouzení, že odňaté nemovitosti neměly charakter zemědělského majetku a nespadaly do působnosti zákona č. 229/1991 Sb. Současně dovozuje, že námitku promlčení odvolací soud posuzoval ryze formálně, aniž by zohlednil základní principy právního státu, spravedlnosti a morálky, jak akcentuje i odkazovaná judikatura Ústavního soudu, a že v souzené věci rezignoval na hledání spravedlnosti. Dovolatelka navrhla zrušení napadeného rozsudku, spolu s rozsudkem soudu prvního stupně, jemuž má být věc vrácena k dalšímu řízení. 5. Rozhodné znění občanského soudního řádu (o. s. ř.) pro dovolací řízení (v aktuálním znění) se podává z bodu 2, článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. 6. Nejvyšší soud dovolání odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř. jako nepřípustné, neboť nesměřuje proti žádnému z rozhodnutí (usnesení) vypočtených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle § 237 o. s. ř. 7. Podle § 237 o. s. ř., není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 8. Podle § 241a odst. 1 věty první o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. 9. Rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání (srov. § 242 odst. 3, věta první, o. s. ř.). Z toho vyplývá mimo jiné, že při zkoumání přípustnosti dovolání dovolací soud může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil (vymezil). 10. Rozhodovací praxe dovolacího soudu je ustálena v závěru, že pro posouzení, zda se na nemovitý majetek vymezený v § 1 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb. vztahuje působnost tohoto zákona, je určující, zda tento majetek měl k rozhodnému datu, kterým je 24. 6. 1991 (den účinnosti zákona č. 229/1991 Sb.) charakter zemědělského majetku, tj. byl-li součástí zemědělského půdního fondu, či patřil-li k původní zemědělské usedlosti, či sloužil-li k zemědělské výrobě (přiměřeně srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 1997, sp. zn. 2 Cdon 1867/96, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 10. 2018, sp. zn. 28 Cdo 5610/2017, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 3. 2020, sp. zn. 28 Cdo 113/2020, a judikaturu v něm odkazovanou). 11. Takto vymezenou působnost zákona č. 229/1991 Sb. rozšiřuje pro účely restitučního procesu ustanovení § 30 citovaného zákona i na majetek, který nespadá do definice uvedené v ustanovení § 1 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb. Postačuje přitom, že v době přechodu na stát byl dotčený majetek používán k účelům zemědělské výroby, případně lesní výroby, či vodního hospodářství (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 2009, sp. zn. 28 Cdo 1081/2009, nebo usnesení téhož soudu ze dne 18. 10. 2016, sp. zn. 28 Cdo 3272/2016, ze dne 6. 1. 2016, sp. zn. 28 Cdo 3351/2015, či ze dne 1. 12. 2015, sp. zn. 28 Cdo 2438/2015). Za zemědělské obhospodařování lze přitom považovat nejen takové hospodaření na pozemcích, které je podnikáním v zemědělství, ale i takové, které uchovává pozemek ve stavu způsobilém k jeho zařazení (resp. udržení) do kategorie zemědělských pozemků (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2000, sp. zn. IV. ÚS 302/99, uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 17, č. 24, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2017, sp. zn. 28 Cdo 5249/2016). 12. Půdou ve smyslu ustanovení § 1 zákona č. 229/1991 Sb. (i s přihlédnutím k jím odkazovanému § 1 zákona č. 53/1966 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění účinném do 30. 6. 1992) se rozumí zejména orná půda, vinice, chmelnice, zahrady, ovocné sady, pastviny a lesní pozemky; může jít také o půdu, která dočasně není obdělána, ale je nepostradatelná pro provozování zemědělské nebo lesní výroby (např. vodní nádrže a rybníky, potřebné pro zemědělskou výrobu, lesní a polní cesty, průseky v lesích apod.). Budovami a stavbami, patřícími k původní zemědělské usedlosti (jako např. vodárny, betonové hnojiště, silážní žlaby apod.) jsou míněny stavby spojené se zemí pevným základem. Zemědělskou usedlostí je třeba chápat zejména obytnou část zemědělské usedlosti, chlévy a stodoly se stavebním pozemkem (stavebními pozemky) a potom jednotlivé zemědělské pozemky, jež byly spolu s uvedenými stavbami užívány jako společný komplex (srov. stanovisko občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 19. 12. 1995, sp. zn. Cpjn 36/95, publikované pod číslem 16/1996 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 6. 2005, sp. zn. 28 Cdo 1095/2005). 13. Od ustálené rozhodovací praxe, shora reprodukované, se odvolací soud nikterak neodchýlil, posuzoval-li charakter