28 Cdo 1413/2014 — Nejvyšší soud

28 Cdo 1413/2014 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:3. 6. 2015 Spisová značka:28 Cdo 1413/2014 ECLI:ECLI:CZ:NS:2015:28.CDO.1413.2014.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Vydržení Součást věci Přechod majetku státu na obce Správní soudnictví Žaloba určovací Dotčené předpisy:§ 134 obč. zák. § 1 předpisu č. 157/2000Sb. § 157 odst. 2 o. s. ř. předpisu č. 172/1991Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:24. 8. 2015 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 1413/2014 ROZSUDEK Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a soudců Mgr. Petra Krause a Mgr. Miloše Póla v právní věci žalobce hlavního města Prahy, IČ 000 64 581, se sídlem v Praze 1, Mariánské náměstí 2, zastoupeného JUDr. Ing. Světlanou Semrádovou Zvolánkovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Karlovo náměstí 18, za účasti vedlejšího účastníka na straně žalobce Domu dětí a mládeže Praha 4 – Hobby centrum 4, IČ 452 41 651, se sídlem v Praze 4, Bartákova 1200/4, zastoupeného JUDr. Petrem Pavlíkem, advokátem se sídlem v Praze 8, Křižíkova 159/56, proti žalovaným 1) obci Skryje, IČ 002 44 392, se sídlem ve Skryjích 15, zastoupené prof. JUDr. Alešem Gerlochem, CSc., advokátem se sídlem v Praze 2, Botičská 4, a 2) České republice – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, IČ 697 97 111, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o určení vlastnického práva k nemovitostem a o vzájemných návrzích žalovaných, vedené u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. 6 C 104/2007, o dovoláních žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 10. listopadu 2011, č. j. 27 Co 275/2011-584, takto: Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 10. listopadu 2011, č. j. 27 Co 275/2011-584, se zrušuje a věc se tomuto soudu vrací k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud v Rakovníku rozsudkem ze dne 6. 4. 2011, č. j. 6 C 104/2007-529, určil, že vlastníkem budovy č. p. 100 na pozemku parc. č. st. 122/1 v k. ú. S. n. B. je žalovaná 2) (výrok I.), žalobu, kterou se žalobce domáhal určení svého vlastnického práva ke zmíněné budově s vypočtenými pozemky a dalšími stavbami, jakož i vzájemný návrh žalované 1), jež usilovala o určení, že je vlastníkem dané budovy a souvisejících pozemků, zamítl (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III.). Soud podrobně shrnul historii přechodů vlastnického práva a práva hospodaření ke sporným nemovitostem a poté dovodil, že budova č. p. 100 se s účinností ke dni 1. 1. 1950 stala majetkem státu, přičemž nebylo prokázáno, že by kdykoli poté vlastnictví k ní přešlo na jiný subjekt. Žalobce se dovolával rozhodnutí Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy (dále jen „MŠMT“) ze dne 1. 1. 2001, č. j. 34008/2000-14, na jehož základě mělo dojít k přechodu některých věcí z majetku státu do vlastnictví krajů. Podle soudu byl však daný správní akt z hlediska řešeného sporu irelevantní, neboť podle zákona č. 157/2000 Sb., o přechodu některých věcí, práv a závazků z majetku České republiky do majetku krajů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 157/2000 Sb.“), musela být obdobná rozhodnutí vydána do dne 1. 1. 2002, zatímco přílohy rozhodnutí MŠMT ze dne 1. 1. 2001, v nichž jsou předmětné nemovitosti uvedeny, byly vyhotoveny až v roce 2006. Žalovaná 1) pak vlastnictví k budově č. p. 100 a pozemkům, za jejichž vlastníka se považovala, nenabyla ani na základě § 1 či § 2 zákona č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 172/1991 Sb.“), ani vydržením. Žalobu i vzájemný návrh žalované 1) tak bylo třeba zamítnout, pouze vzájemnému návrhu žalované 2) mohl soud vyhovět. K odvolání žalobce, žalované 1) a vedlejšího účastníka na straně žalobce Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 10. 11. 2011, č. j. 27 Co 275/2011-584, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobce určil vlastníkem budovy č. p. 100 na pozemku parc. č. st. 122/1 a pozemků parc. č. st. 122/2, st. 283 a st. 284 v k. ú. S. n. B., jakož i vlastníkem oplocení, studny, přípojky vody, přípojky kanalizace, čistírny odpadních vod, zpevněné plochy, trafostanice, kabeláže a bazénu na pozemcích ve výroku specifikovaných, a dále tak, že zamítl vzájemný návrh žalované 2) na určení jejího vlastnictví k budově č. p. 100, jinak prvostupňové rozhodnutí potvrdil (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výroky II. a III.). Odvolací soud zopakoval důkaz výše zmíněným rozhodnutím MŠMT ze dne 1. 1. 2001, přičemž vyzdvihl, že příloha B tohoto rozhodnutí, v níž jsou náležitě identifikovány předmětné nemovitosti, byla vyhotovena souběžně s tímto správním aktem, nikoli až dodatečně. V návaznosti na předešlé skutkové zjištění vyslovil odvolací soud právní závěr, že k přechodu sporných nemovitostí do vlastnictví žalobce na základě rozhodnutí MŠMT ze dne 1. 1. 2001 skutečně došlo, přičemž z hlediska věcné správnosti, tj. souladu se zákonem č. 157/2000 Sb., obsah daného právního aktu odvolacímu soudu nepříslušelo přezkoumávat. Žalovaná 1) vlastnické právo k těmto nemovitostem podle odvolacího soudu nenabyla v režimu zákona č. 172/1991 Sb., avšak ani vydržením, neboť by ke vzniku vlastnického práva na základě posledně uvedeného právního důvodu mohlo dojít nejdříve ke dni 24. 5. 2001, přičemž již ke dni 1. 1. 2001 vlastnictví k nemovitostem přešlo v souladu s citovaným rozhodnutím MŠMT na žalobce. Jelikož z hlediska časové posloupnosti nabývací titul žalobce předchází nabývacímu titulu žalované 1), bylo nutno jej upřednostnit i co do právních účinků a dovodit, že vlastníkem daných nemovitostí je žalobce. Oproti soudu prvního stupně odvolací soud shledal na straně žalobce naléhavý právní zájem na určení vlastnictví nejen k nemovitostem evidovaným v katastru nemovitostí, nýbrž i ve vztahu ke stavbám, jež zápisu do katastru nemovitostí nepodléhají, avšak tvoří součásti a příslušenství budovy č. p. 100, a také ohledně těchto staveb žalobě vyhověl. Proti rozsudku odvolacího soudu brojí žalovaná 1) dovoláním, které má za přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a), případně písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Žalovaná 1) nejprve zdůrazňuje, že se svým návrhem domáhala určení vlastnictví nejen k budově č. p. 100, ale také k pozemkům parc. č. st. 122/2, st. 283 a st. 284, o části jejího návrhu, jež se těchto pozemků týkala, však výrokem I. rozsudku krajského soudu rozhodnuto nebylo. Rovněž má za to, že řízení před odvolacím soudem bylo postiženo vadou, neboť jeho předmětem nemohly být některé z objektů, k nimž žalobce uplatňuje vlastnické právo. Jedná se v první řadě o oplocení, které je podle judikatury Nejvyššího soudu obvykle pouhým příslušenstvím stavby, a zpevněnou plochu, jež v daném případě vůbec není samostatnou věcí v právním smyslu, což platí i o tzv. kabeláži. Pokud jde o přípojku kanalizace, zde odvolací soud opomenul zvláštní úpravu v zákoně č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích, a neprovedl žádné důkazy týkající se vlastnictví k tomuto zařízení. Konečně je bez opory v provedeném dokazování též závěr odvolacího soudu o existenci vlastnického práva žalobce k trafostanici, neboť tato je podle mínění žalované 1) ve vlastnictví společnosti ČEZ, a. s. Žalovaná 1) poukazuje na rozpor skutkových zjištění odvolacího soudu s provedeným dokazováním, spočívající v tom, že sporná budova č. p. 100 odlišně od názoru odvolacího soudu v původních přílohách rozhodnutí MŠMT ze dne 1. 1. 2001 zmíněna nebyla, neboť se v tomto správním aktu hovoří výlučně o budově č. p. 100 na pozemku parc. č. 122/2, zatímco ve skutečnosti se tato stavba nachází na pozemku parc. č. st. 122/1. Dále si je podle žalované 1) třeba povšimnout, že v původních přílohách předmětného rozhodnutí MŠMT je řeč o stavbách a pozemcích v katastrálním území S., přestože jeho správný název zní S. n. B., přičemž některé z pozemků jsou označeny jako pozemkové parcely, ačkoli se jedná o parcely stavební. Žalovaná 1) proto ve světle důkazů v řízení předložených pokládá za nepochopitelný závěr odvolacího soudu, že se rozhodnutí MŠMT vztahovalo i na budovu č. p. 100, o niž se vede předmětný spor. Nadto podotýká, že odvolací soud porušil její právo na spravedlivý proces, když se k jejím námitkám vztahujícím se k nedostatkům v identifikaci nemovitostí v rozhodnutí MŠMT ze dne 1. 1. 2001 dostatečně nevyjádřil. Z hlediska nesprávného právního posouzení uplatňuje žalovaná 1) dvě námitky. Na prvním místě rozporuje závěr odvolacího soudu o nemožnosti věcného přezkumu rozhodnutí MŠMT s tím, že dané rozhodnutí nebylo vydáno ve správním řízení a jde toliko o jednostranný akt státu spočíva