28 Cdo 1464/2007 — Nejvyšší soud

28 Cdo 1464/2007 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:18. 7. 2007 Spisová značka:28 Cdo 1464/2007 ECLI:ECLI:CZ:NS:2007:28.CDO.1464.2007.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 1464/2007 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy          JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a JUDr. Františka Ištvánka o dovolání dovolatlky D. T., zastoupené advokátkou, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě z 20. 9. 2006, sp. zn. 11 Co 29/2006, vydanému v právní věci vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 7 C 169/2002 (žalobkyně D. T., zastoupené advokátkou, proti žalované a. s. T. K., zastoupené advokátkou, o vydání nemovitostí), takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení                o dovolání. O d ů v o d n ě n í : O žalobě žalobkyně, podané u soudu 20. 6. 2002, bylo rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně z 25. 10. 2004, čj. 7 C 169/2002-87. Tímto rozsudkem soudu prvního stupně byla zamítnuta žaloba žalobkyně o vydání hospodářského stavení č. 134 a pozemků parc. č. 147 a parc. č. 148 (se stodolou) zapsaných ve vložce č. 117 pozemkové knihy pro katastrální území K. (obec P.) u Katastrálního úřadu v N. J., a objektu „V.“ čp. 144 a pozemku parc. č. 172, zapsaných ve vložce č. 277 pozemkové knihy pro katastrální území K. (obec P.) u Katastrálního úřadu v N. J. Bylo také rozhodnuto, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. O odvolání žalobkyně proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Ostravě z 20. 9. 2006, sp. zn. 11 Co 29/2006. Tímto rozsudkem odvolacího soudu byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen. Bylo také rozhodnuto, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. V odůvodnění rozsudku odvolacího soudu bylo uvedeno, že odvolací soud převzal skutková zjištění, učiněná soudem prvního stupně na základě provedených důkazů, a byl toho názoru, že soud prvního stupně dospěl i ke správnému posouzení věci jako vlastnické žaloby žalobkyně podané podle ustanovení § 126 občanského zákoníku, která však nebyla shledána důvodnou. Odvolací soud poukazoval na to, že v této právní věci se žalobkyně domáhala vrácení nemovitého majetku po své matce M. M. N., který jí byl (pokud jde o pozemky a hospodářské stavení) konfiskován dne 17. 10. 1950 podle dekretu č. 12/1945 Sb., zatím co dům čp. 144 s pozemkem parc. č. 172 v katastrálním území K. byl konfiskován 4. 10. 1950 podle dekretu č. 108/1945 Sb. Žalobkyně je jedním z více potomků původní majitelky M. M. N., a to spolu se sourozenci žalobkyně F. N., E. H. a A. M. Těmito potomky M. M. N. byla u Okresního soudu v Novém Jičíně podána žaloba proti a. s. T. K. o uzavření dohody o vydání nemovitostí podle zákona č. 87/1991 Sb, a to domu čp. 134 a pozemků parc. č. 147, parc. č. 148 (s hospodářským objektem bez čísla popisného) a parc. č. 17 (s domem čp. 144) v katastrálním území K.; tato žaloba (vedená u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 6 C 360/91) byla však soudy obou stupňů zamítnuta a dovolání bylo dovolacím soudem odmítnuto. Otázkou konfiskace nemovitostí v katastrálním území K. podle dekretu č. 12/1945 Sb. se na podkladě ústavní stížnosti D. T. proti rozhodnutí Okresního úřadu – pozemkového úřadu v N. J. z 21. 3. 1997, čj. PÚ/5684/1a.1/92-Va-72/9, a proti rozsudku Městského soudu v Praze z 25. 11. 1998,   sp. zn. 38 Ca 177/97, se zabýval i Ústavní soud ČR, který však svým nálezem z 13. 6. 2000, I ÚS 129/99, stížnost D. T. zamítl. Žalobkyně se také v právní věci vedené pod sp. zn. 13 C 52/2002 Okresního soudu v Novém Jičíně domáhá vůči žalovaným a. s. T. K. a T. P. zaplacení 1.702.952,- Kč jako náhrady podle ustanovení § 14 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb. za obytné budovy, hospodářské budovy a jiné stavby v katastrálním území K., které podle uvedeného zákona nelze vydat, nebo které zanikly; řízení v této právní věci bylo přerušeno z důvodu prohlášení konkurzu na žalovanou a. s. T. P. Podle identifikace parcel, provedené Katastrálním úřadem v N. J., je nyní pozemek parc. č. 147 v katastrálním území K. zapsán v katastru nemovitostí jako pozemek parc. č. 205/79, pozemek parc. č. 148 jako pozemek parc. č. 205/78 a pozemek parc. č. 172 jako pozemek par. č. 205/81 a parc. č. 205/83. Jako vlastník těchto nemovitostí je na listech vlastnictví č. 369 a č. 1775 pro katastrální území K. u Katastrálního úřadu v N. J. zapsána s. s r. o. G. D. X. A. se sídlem O., Vítkovická 391. Odvolací soud v odůvodnění svého rozsudku dovozoval ohledně vlastnické žaloby žalobkyně, odůvodňované tím, že v žalobě uvedené nemovitosti nebyly nikdy po právu konfiskovány, vlastnická práva nebyla nikdy přerušena a nadále trvají, a že          „v žalobě na vydání věcí podle obecného předpisu (§ 126 občanského zákoníku) se neúspěšný účastník restitučního řízení nemůže domáhat ochrany svého tvrzeného vlastnického práva s odůvodněním, že v původním restitučním řízení byl v důkazní nouzi, jak to v tomto řízení uvádí žalobkyně“. Odvolací soud dále poukazoval na to, že podle výsledků provedeného dokazování žalovaná akciová společnost není vlastnicí nemovitostí, o něž jde v tomto řízení, nemůže být zavázána k tomu, aby nemovitosti vydala; vydání není možné ohledně nemovitostí, které již byly zbourány. Odvolací soud proto měl za to, že je správný závěr soudu prvního stupně o nedůvodnosti žaloby žalobkyně o vydání věcí podle obecných předpisů (tj. podle občanského zákoníku v daném případě). Rozsudek odvolacího soudu byl doručen žalobkyni dne 14. 11. 2006 a dovolání ze strany žalobkyně bylo podáno dne 15. 11. 2007 u Okresního soudu v Novém Jičíně, tedy ve lhůtě stanovené v § 240 odst. 1 občanského soudního řádu. Dovolatelka navrhovala, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu z 20. 9. 2006 (sp. zn. 11 Co 29/2006 Krajského soudu v Ostravě) v jeho výroku o věci samé (nikoli ve výroku o nákladech řízení) a aby věc byla vrácena k dalšímu řízení. Dovolatelka měla za to, že je její dovolání přípustné, protože směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, který má po právní stránce zásadní význam. Jako dovolací důvody dovolatelka uplatňovala, že řízení v této právní věci bylo postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolatelka především namítala, že jí byla postupem odvolacího soudu odňata možnost jednat před soudem, když jednání před odvolacím soudem dne 20. 9. 2006 nebylo soudem odročeno, třebaže se žalobkyně omluvila co do účasti na tomto jednání (a to dne 16. 9. 2006 faxem a 17. 9. 2006 přípisem) pro špatný zdravotní stav                 (s připojením lékařského potvrzení), který jí znemožnil zúčastnit se jednání u odvolacího soudu v Ostravě. Odvolací soud tu tedy nesprávně jednal v její nepřítomnosti. Takový postup pokládá dovolatelka za porušení článku 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Dovolatelka je toho názoru, že zásadním pochybením soudů obou stupňů v této právní věci je skutečnost, že se oba soudy nevypořádaly s námitkou žalobkyně, jež poukazuje na nevyřešení zásadní otázky v daném případě, zda totiž vlastnické právo matky žalobkyně (k nemovitostem, o něž jde v tomto řízení) bylo či nebylo přerušeno a zda nadále trvá. Šlo o vlastnické právo M. M. N., matky žalobkyně, která byla zapsána jako vlastnice v pozemkové knize ve vložkách č. 117 a 277 pro katastrální území K. (obec P.). Pokud soudy obou stupňů vycházely z toho, že žalobkyní uváděné nemovitosti byly konfiskovány rozhodnutími správních orgánů, vydanými podle dekretů č. 12/1945 Sb. a č. 108/1945 Sb., pak dovolatelka zdůrazňuje základní skutečnost, že M. M. N., matka žalobkyně D. T., nebyla osobou německé národnosti (byla Slovinkou) a měla československé státní občanství; rodiče žalobkyně D. T. se „nikdy o své vůli nepřihlásili k německé národnosti a v období zvýšeného útlaku a nesvobody za války a za okupace se nechovali závadně a ani nebyli po válce souzeni“. Proto se ustanovení dekretů č. 12/1945 Sb. a č. 108/1945 Sb. na původní vlastnici nemovitostí – M. M. N. tyty dekrety nevztahovaly a správní orgány nemohly podle těchto dekretů ohledně jejího majetku vydávat konfiskační výměry; jestliže se tak stalo, šlo o nezákonný akt a o nicotné rozhodnutí. Šlo ostatně o správní akt, který byl M. M. N. napaden opravným prostředke