28 Cdo 1533/2005 — Nejvyšší soud

28 Cdo 1533/2005 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:17. 8. 2005 Spisová značka:28 Cdo 1533/2005 ECLI:ECLI:CZ:NS:2005:28.CDO.1533.2005.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Dotčené předpisy:§ 80 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 1533/2005 ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Ludvíka Davida, CSc., o dovolání J. K., zastoupeného advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze 14. 2. 2005, sp. zn. 15 Co 13/2005, vydanému v právní věci vedené u Okresního soudu Plzeň – město pod sp. zn. 16 C 207/2002 (žalobce Jana Koláře, zastoupeného advokátem, proti žalovanému P. k., o určení vlastnického práva), takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání. O d ů v o d n ě n í : Žalobou, podanou u soudu 3. 7. 2002 původně proti Z. g. v P., se žalobce domáhal, aby soud svým rozsudkem určil, že žalobce je vlastníkem obrazu autora Otakara Kubína: Kytice, umístěného v Z. g. v P., a obrazu autora Václava Rabase: Krajina, umístěného v R. g. v R. V žalobě bylo uvedeno, že týto obrazy, patřící matce žalobce, byly v únoru 1960 zabaveny příslušníky tehdejšího Sboru národní bezpečnosti v bytě bývalého velkostatkáře A. C. v R. n. S. z důvodu údajného dluhu A. C. z tzv. milionářské dávky, třebaže obrazy byly označeny jako obrazy K. Žalobce teprve v roce 2001 zjistil od N. g. v P., kde obrazy jsou. Určení svého vlastnictví k uvedených obrazům se žalobce domáhá s cílem uspořádat své majetkové poměry pro případ smrti; v tom také spatřuje naléhavý právní zájem na požadovaném určení. Žalovaná Z. g. v P. navrhla zamítnutí žaloby s tím, že žalobcem uváděné obrazy má ve svém držení, ale jejich vlastníkem je P. kraj. Namítán byl i nedostatek naléhavého právního zájmu žalobce na požadovaném určení. Obrazy, které byly zabaveny A. C. v exekučním řízení, byly pak odkoupeny galerií od bývalého Okresního národního výboru v Ž. a byly posléze převedeny do vlastnictví P. kraje. Usnesením Okresního soudu Plzeň – město z 31. 1. 2003, čj. 16 C 207/2002-29, bylo připuštěno, aby do řízení vstoupil na straně žalované galerie další účastník řízení – P. kraj. Rozsudkem Okresního soudu Plzeň – město z 13. 10. 2004, čj. 16 C 207/2002-194, bylo rozhodnuto výrokem, označeným I., že se zamítá žaloba žalobce proti žalované Z. g. v P. Dalším výrokem tohoto rozsudku, označeným III., bylo určeno, že žalobce je vlastníkem obrazu autora Otakara Kubína: Kytice, umístěného v Z. g. v P., a obrazu autora Václava Rabase: Selské dílo v krajině, umístěného v galerii v R. Bylo také tímto rozsudkem rozhodnuto, že žalobce je povinen zaplatit žalované Z. g. v P. na náhradu nákladů řízení 6.425,- Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku; ohledně nákladů řízení ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným Plzeňským krajem bylo rozhodnuto, že žádný z nich nemá na jejich náhradu právo. Žalovanému P. kraji bylo ještě uloženo zaplatit na účet Okresního soudu Plzeň – město státem zálohované náklady řízení 3.203,90 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku. V odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně bylo uvedeno, že na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba žalobce je oprávněná a důvodná, avšak jen vůči žalovanému P. kraji, ale nikoli proti žalované Z. g. v P. Podle názoru soudu prvního stupně jestliže se žalobce, jako právní nástupce po svých zemřelých rodicích, domáhá určení vlastnického práva k obrazům, uvedeným v jeho žalobě, a prokazuje, že oni byli vlastníky těchto obrazů, je na jeho straně dána aktivní legitimace a rovněž i naléhavý právní zájem. Tyto obrazy, patřící rodičům žalobce, byly neoprávněně zabaveny u A. C., kam je matka žalobce umístila. Žalobce je v této právní věci aktivně věcně legitimován, neboť je, podle názoru soudu prvního stupně, nositelem tvrzeného subjektivního práva (vlastnického práva), o které v tomto řízení jde, takže se může domáhat zákonné ochrany tohoto práva podle ustanovení článku 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Soud prvního stupně se neztotožnil s námitkou žalovaného P. kraje, že vlastnické právo žalobce mohlo tu být uplatňováno jen v souladu s předpisy restitučními, protože tu bylo nutno doložit splnění podmínek podle zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích; v daném případě však ani nebyl uplatněn postup, stanovený v zákoně č. 87/1991 Sb. k uplatnění nároku na vydání věci podle tohoto zákona. Proto soud prvního stupně žalobě žalobce vyhověl proti žalovanému P. kraji, nikoli však proti rovněž žalované Z. g., neboť tato galerie není vlastníkem vystavovaných děl a exponátů (včetně obrazů uváděných žalobcem), které pouze spravuje, ale jejich vlastníkem je žalovaný P. kraj, O nákladech řízení rozhodl soud prvního stupně s poukazem na ustanovení § 142 odst. 1 a § 148 odst. 1 občanského soudního řádu. O odvolání žalovaného Plzeňského kraje proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně z 13. 10. 2004 rozhodl Krajský soud v Plzni rozsudkem ze 14. 2. 2005, sp. zn. 15 Co 13/2005. Tímto rozsudkem odvolacího soudu byl rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadených výrocích (označených III., IV. a V.) změněn tak, že se zamítá žaloba žalobce na určení, že je žalobce vlastníkem obrazu autora Otakara Kubína: Kytice, umístěného v Z. g. v P., a obrazu autora Václava Rabase: Selské dílo v krajině, umístěného v galerii v R. Bylo také rozhodnuto, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů; žalobci bylo uloženo zaplatit do 3 dnů od právní moci rozsudku Okresnímu soudu Plzeň – město 3.203,90 Kč na náhradu nákladů řízení placených zálohově v tomto řízení. V odůvodnění rozsudku odvolacího soudu bylo uvedeno, že obrazy uváděné v žalobě žalobce byly zabaveny při exekuci vedené na majetek A. C., jež proběhla v únoru 1960 v R. Na základě této exekuce pak tyto obrazy přešly do majetku státu. V tomto exekučním řízení byla podle tehdy platného ustanovení § 442 zákona č. 142/1950 Sb. dána možnost podat žalobu o vyloučení věci z exekuce (tzv. excindační žalobu). Pokud rodiče žalobce ve smyslu tohoto ustanovení nepodali proti vymáhajícímu věřiteli žalobu k doložení svého práva nepřipouštějícího výkon exekuce, zbavili se tak možnosti uplatňovat své vlastnické právo; mělo to také za následek nabytí vlastnického práva státem k žalobcem uváděným obrazům legální cestou (tj. cestou exekuce). Vlastnické právo k obrazům tu tedy svědčí státu a žalobci se nepodařilo prokázat své vlastnické právo k těmto obrazům. Uplatnění nároku na vydání sporných obrazů podle ustanovení zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, tu nepřicházelo v úvahu, protože již uběhly všechny zákonem stanovené lhůty pro uplatnění restitučního nároku, takže tu došlo k zániku práva podle uvedeného zákona. Po tomto zániku práva nelze hledat řešení v občanském zákoníku či formou požadavku na určení, zda tu právní vztah je či není. Z uvedených důvodů odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně podle ustanovení § 220 odst. 1 občanského soudního řádu tak, že žaloba žalobce byla zamítnuta. O nákladech řízení rozhodl odvolací soud s poukazem na ustanovení § 224 odst. 2 i § 142 odst. 1 a § 148 odst. 1 občanského soudního řádu. Rozsudek odvolacího soudu byl doručen advokátu, který žalobce v řízení zastupoval, dne 30. 3. 2005 a dovolání ze strany žalobce bylo podáno dne 24. 5. 2005 u Okresního soudu Plzeň – město, tedy způsobem a ve lhůtě stanovených v § 240 odst. 1 občanského soudního řádu. Dovolatel ve svém dovolání navrhoval, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a aby věc byla vrácena k dalšímu řízení. Co do přípustnosti svého dovolání poukazoval dovolatel na ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu a jako dovolací důvod uplatňoval, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ občanského soudního řádu). Dovolatel vytýkal odvolacímu soudu, že převzal argumentaci žalovaného, aniž by přihlédl ke specifickým okolnostem celého případu. Podle názoru dovolatele bylo třeba mít na zřeteli, v jaké životní situaci byla matka žalobce v době zabavení obrazů u A. C. Šlo o obrazy, které jí zbyly z majetku získaného společně s manželem v předválečném období, takže se obávala k tomuto majetku se hlásit po té, co celá rodina byla postihována po únoru 1948 jako tzv. buržoazní rodina (např. vystěhováním z dosavadního bydliště ve městě); tím méně by se odvážila podat žalobu o vyloučení obrazů z exekuce; stejně marně se sám žalobce tehdy domáhal vrácení z