28 Cdo 1623/2019 — Nejvyšší soud

28 Cdo 1623/2019 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:7. 8. 2019 Spisová značka:28 Cdo 1623/2019 ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:28.CDO.1623.2019.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Zmírnění křivd (restituce) Pozemkový úřad Náhradní pozemek Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. ve znění od 30.09.2017 § 28a předpisu č. 229/1991Sb. § 14 odst. 1 předpisu č. 182/1988Sb. § 132 o. s. ř. § 161 odst. 3 o. s. ř. § 11a odst. 8 předpisu č. 229/1991Sb. § 243c odst. 1 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:22. 10. 2019 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí III.ÚS 3459/19 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 1623/2019-291 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Olgy Puškinové a soudců Mgr. Petra Krause a Mgr. Zdeňka Sajdla v právní věci žalobkyně J. D., narozené dne XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Jiřím Hartmannem, advokátem se sídlem v Praze 8, Sokolovská 49/5, proti žalované České republice - Státnímu pozemkovému úřadu, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, IČ 013 12 774, zastoupené Mgr. Davidem Kroftou, advokátem se sídlem v Praze 1, Újezd 450/40, o převod náhradních pozemků, vedené u Okresního soudu v Domažlicích pod sp. zn. 5 C 117/2016, o dovolání obou účastnic proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 4. prosince 2018, č. j. 11 Co 139/2018-216, ve znění opravného usnesení ze dne 20. února 2019, č. j. 11 Co 139/2018-240, t a k t o : I. Dovolání žalobkyně a žalované se odmítají. II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í: Krajský soud v Plzni výrokem I. rozsudku ze dne 4. 12. 2018, č. j. 11 Co 139/2018-216, ve znění opravného usnesení ze dne 20. 2. 2019, č. j. 11 Co 139/2018-240, změnil ve výroku pod bodem A/ rozsudek Okresního soudu v Domažlicích ze dne 26. 3. 2018, č. j. 5 C 117/2016-153, tak, že nahradil projev vůle žalované k uzavření smlouvy se žalobkyní o bezúplatném převodu v rozsudku specifikovaných pozemků v k. ú. XY, XY, XY a XY [§ 11a zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen „zákon o půdě“)], které byly oceněny na částku 698.312 Kč, s tím, že nárok nabyvatelky vůči převodci na převod jiného pozemku podle zákona o půdě činí ke dni 1. 1. 2018 částku 698.237 Kč (výrok I., body I. až III.), a že nabyvatelka je povinna zaplatit převodci částku 75 Kč do 3 dnů od rozhodnutí katastrálního úřadu o vkladu vlastnického práva podle této smlouvy (výrok I., bod IV.); ve zbytku žalobu zamítl (výrok II.), ve výroku pod bodem B/ změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně (výrok III.), ve výroku pod bodem C/ jej potvrdil (výrok IV.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok V.). Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podaly obě účastnice dovolání. Žalobkyně přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř., jež směřuje proti výrokům II., III. a V. rozsudku odvolacího soudu a jež podala z důvodu nesprávného právního posouzení věci, spatřuje: 1) „v otázce způsobu oceňování nevydaných pozemků, a to s ohledem na jejich umístění v rámci administrativního členění měst a obcí v době převzetí pozemku státem, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, když při tomto posouzení nerespektoval judikaturou bezpočtukrát akcentovaný interpretační princip ex favore restitutionis (viz např. nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 515/06, sp. zn. I. ÚS 62/08 a sp. zn. I. ÚS 1713/13, bod 36) s tím, že případné legislativní nedůslednosti nemohou jít restituentům k tíži (viz např. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2758/10, nebo usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 1212/2015)“, 2) „v otázce, která nebyla dosud dovolacím soudem řešena, a to aplikaci přílohy č. 7 vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb., při oceňování nevydaných pozemků, kdy žalobkyně je přesvědčena, že ve světle judikatury Ústavního soudu je sporné již samotné použití srážek dle přílohy č. 7 vyhlášky, když i úředně stanovená cena bez takových srážek je vzhledem k současným cenám tak nízká, že má pro oprávněné osoby jen symbolický význam“, resp. tuto otázku „odvolací soud posoudil odchylně od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu“. Žalobkyně odvolacímu soudu vytýká, že při stanovení hodnoty nevydaného pozemku parc. č. XY v k. ú. XY automaticky akcentoval srážku 60 % z ceny nevydaného pozemku dle přílohy č. 7 vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb., za to, že část hl. m. XY, v níž se nevydaný pozemek nachází, nebyla v době jeho odnětí stavebně srostlá s hl. m. Prahou (viz znalecký posudek znaleckého ústavu Česká znalecká, a. s., vyžádaný soudem prvního stupně, jenž se vyjádřil i k závěru uvedenému v rozsudku Nejvyššího správního soudu sp. zn. 2 Afs 35/2010, vydaném v daňové věci při aplikaci oceňovací vyhlášky č. 297/1997 Sb.), přitom však neakceptoval aktuální cenu tohoto pozemku, která by činila 49.539.200 Kč, ani to, že byl odňat za účelem výstavby mateřské školy, tj. veřejně prospěšné stavby, kterou ovšem podle odvolacího soudu nelze srovnávat se stavbou letiště, u níž Nejvyšší soud v usnesení ze dne 24. 1. 2018, sp. zn. 28 Cdo 5487/2017, aproboval, že se srážka 60 % za stavební nesrostlost nepoužije. Současně žalobkyně poukázala na nálezy Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 1088/12 a sp. zn. II. ÚS 4139/16, z nichž vyplývá, že „náhrada za nevydané pozemky by měla být přiměřená a rozumná s ohledem na účel restitucí a že v současné době již nelze trvat na doslovném výkladu právních předpisů a na úředně stanovených cenách, které vzhledem k plynutí času již ztratily své opodstatnění a představují jen minimální náhradu“, jakož i na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 905/2013. Žalobkyně má za to, že i v její věci, kdy na nevydaném pozemku byla realizována veřejně prospěšná stavba mateřské školy, pro niž byl pozemek jejímu otci odebrán, mají být aplikovány stejné závěry jako v uvedených případech, a to mj. také z důvodu předvídatelnosti soudních rozhodnutí (viz nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1663/16), když z judikatury Nejvyššího soudu vyplývá, že nejsou-li nepochybně prokázány vážné důvody pro snížení ceny dle přílohy č. 7 vyhlášky, k možnosti uplatnění srážek se nepřihlíží; takové důvody v posuzované věci nejsou dány. Žalobkyně je tedy přesvědčena o tom, že by mělo být použito ocenění nevydaného pozemku bez uplatnění srážek dle přílohy č. 7 vyhlášky a že stanovení výše jejího nároku je otázkou „ryze právní“. K otázce vlivu administrativního začlenění odejmutého pozemku na jeho ocenění pro účely zákona o půdě se pak Nejvyšší soud vyjádřil v usnesení ze dne 27. 6. 2017, sp. zn. 28 Cdo 4048/2016, v němž odkázal i na jeho předchozí rozhodnutí; z této judikatury je zřejmé, že ke dni přechodu pozemku na stát lze zvažovat pouze faktický stav pozemku, tj. zda je zemědělský či stavební, nikoliv jeho administrativní začlenění do toho kterého katastrálního území. Faktickým stavem pozemku však není jeho srostlost či nesrostlost s obcí; pozemek nevydaný žalobkyni je pozemkem nacházejícím se ke dni účinnosti zákona o půdě na území hl. m. XY a podle § 28a tohoto zákona by takto měl být oceněn, tedy bez jakékoli srážky, která neodráží jeho skutečnou cenu. Žalobkyně navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu v jí napadeném rozsahu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Žalovaná napadla dovoláním výrok I. rozsudku odvolacího soudu, přičemž jeho přípustnost dovozuje z toho, že spočívá na nesprávném vyřešení otázky hmotného práva, která dosud nebyla dovolacím soudem vyřešena, a to „zda je v souladu s právem, zejména zákonem o půdě, včetně jeho § 11a odst. 8, jakož i se základními zásadami, na kterých je založena právní úprava obsažená v tomto zákoně (jedná se především o zásadu ekvivalentnosti výše restitučního nároku a ceny vybraného náhradního pozemku a zásadu rovnosti a zákazu nedůvodného zvýhodňování oprávněných osob při uspokojování restitučních nároků), postup, kdy je nahrazen projev vůle České republiky - Státního pozemkového úřadu k uzavření smlouvy o převodu pozemků ohledně oprávněnou osobou požadovaných náhradních pozemků, jejichž hodnota převyšuje hodnotu odňatého pozemku, resp. dosud nevyčerpané části restitučního nároku oprávněné osoby“. Žalovaná s poukazem na § 11a odst. 8 zákona o půdě a na nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 1088/12 namítá, že odvolací soud nahradil její projev vůle v rozsahu převyšujícím výši restitučního nároku žalobkyně, čímž nepřípustně založil nero