28 Cdo 1832/2010 — Nejvyšší soud

28 Cdo 1832/2010 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:27. 3. 2012 Spisová značka:28 Cdo 1832/2010 ECLI:ECLI:CZ:NS:2012:28.CDO.1832.2010.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Náhrada škody Nemožnost plnění Odpovědnost státu za škodu Vodovody Dotčené předpisy:§ 2. 3. 8 předpisu č. 82/82/1992Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:6. 4. 2012 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 1832/2010 ROZSUDEK Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a Mgr. Petra Krause, v právní věci žalobce L. V., bytem P. L., zastoupeného Mgr. Liborem Bojarem, advokátem se sídlem Veselská 710, Uherský Ostroh, proti žalované České republice – Ministerstvu zemědělství, se sídlem Těšnov 17, Praha 1, o zaplacení částky 108.982,60 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1, pod sp. zn. 21 C 248/2006, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 7. 2008, č. j. 51 Co 144/2008-46, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 11. 7. 2008, č. j. 51 Co 144/2008-46, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 31. 10. 2007, č. j. 21 C 248/2006-37, se zrušují. Věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 1 k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Obvodní soud pro Prahu 1, jako soud prvního stupně, shora uvedeným rozsudkem zamítl žalobu s návrhem na zaplacení částky 108.782,60 Kč s příslušenstvím a rozhodl o nákladech řízení mezi účastníky. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky shora uvedené. Tvrdil, že rozhodnutím žalované ze dne 6. 5. 2005 bylo zrušeno rozhodnutí odboru životního prostředí a zemědělství Krajského úřadu Zlínského kraje ze dne 28. 5. 2002, kterým byla povolena stavba „Vodovodní přípojky v hotelu „S.“ v P. L.“. V důsledku nezákonného rozhodnutí byl žalobce jako provozovatel hotelu nucen bezodkladně řešit nastalou situace vybudováním nové studny, za kterou včetně poplatků a posudků vynaložil žalovanou částku. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že rozhodnutím Okresního úřadu Zlín ze dne 17. 9. 1993 byla povolena shora popsaná stavba spolu s povolením odběru podzemní vody ze stávající studny, určené původně k zásobování kravína v P. L. Cílem stavby bylo mj. zásobování vodou hotelu „S.“. Rozhodnutí bylo vydáno na základě žádosti žalobce pro Sdružení podnikatelů V. – K. Tentýž orgán rozhodnutím ze dne 11. 12. 2000 provedl kolaudaci stavby. Na základě podnětu obce P. L. zahájil Krajský úřad Zlínského kraje mimoodvolací řízení k přezkoumání zmíněného kolaudačního rozhodnutí a svým rozhodnutím ze dne 28. 5. 2002 kolaudační rozhodnutí jako nezákonné zrušil. Podle odůvodnění rozhodnutí byla totiž kolaudována stavba, která nebyla povolena, neboť povolení stavby bylo vydáno neexistující osobě. Odvolání žalobce proti tomuto rozhodnutí bylo zamítnuto pro opožděnost rozhodnutím Ministerstva zemědělství ze dne 28. 2. 2003.  K odvolání žalobce ministr zemědělství svým rozhodnutím ze dne 9. 3. 2005 zrušil rozhodnutí Ministerstva zemědělství a věc mu vrátil k novému projednání a rozhodnutí. Ministerstvo zemědělství nato dne 6. 5. 2005 vydalo rozhodnutí, kterým odvolání žalobce proti rozhodnutí odboru životního prostředí a zemědělství Krajského úřadu Zlínského kraje ze dne 28. 5. 2002 pro opožděnost zamítlo. Zrušilo však toto rozhodnutí podle § 65 odst. 2 správního řádu s odůvodněním, že povolení stavby vydané příslušným správním úřadem vůči neexistující osobě nelze považovat za nicotný právní akt, nýbrž za rozhodnutí vadné. Na základě sdělení starosty obce P. L. ze dne 21. 8. 2007 vzal soud za prokázáno, že občané obce byli informováni o stavbě vodovodu v roce 1997. Obecní vodovod byl zkolaudován o rok později. Ve zkušebním provozu byl od roku 2002 a v této době z něho občané odebírali vodu. Tuto možnost připojení měl i hotel „S.“, provozovatel to však odmítl proto, že má vybudovanou přípojku ze studny bývalého kravína. Po právní stránce posoudil věc podle § 5 zák. č. 82/1998 Sb., v platném znění. Dovodil, že ke zrušení rozhodnutí, které bylo odvolacím orgánem zrušeno, došlo nikoliv pro jeho nezákonnost, nýbrž proto, že byla respektována práva nabytá v dobré víře plynoucí právě z tohoto nezákonného rozhodnutí. Vyslovil dále, že k vyvrtání nové studny a povolení k nakládání s vodami bylo žalobci vydáno až dne 29. 7. 2002, to je v době, kdy již byl v obci zřízen obecní vodovod s možností připojení se k odběru vody. Proto i kdyby bylo rozhodnutí nezákonné, žalobci v důsledku nezákonnosti rozhodnutí žádná škoda nevznikla. K otázce existence škody uvedl, že žalobce vybudoval na svém pozemku studnu a tím svůj majetek zhodnotil. K odvolání žalobce Městský soud v Praze jako soud odvolací shora uvedeným rozsudkem potvrdil zamítavý rozsudek soudu prvního stupně. Převzal skutková zjištění soudu prvního stupně a ztotožnil se jeho právním posouzením. Podle odvolacího soudu je správný závěr soudu prvního stupně o absenci příčinné souvislosti mezi vydáním rozhodnutí, které bylo později pro nezákonnost zrušeno, a mezi škodou spočívající v zřízení nové studny na pozemku žalobce. Odvolací soud dále zdůraznil, že schází základní podmínka důvodnosti uplatněného nároku žalobce spočívající v tom, že žalobce nevyužil možnosti podat proti (podle jeho názoru nezákonnému) rozhodnutí odvolání (§ 8 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb., v platném znění). Jeho odvolání bylo opakovaně odmítnuto pro opožděnost. Podle hodnocení odvolacího soudu je zřejmé, že kolaudační rozhodnutí, na základě kterého byla žalobci kolaudována stavba shora uvedené vodovodní přípojky spolu s povolením odběru podzemní vody, bylo rozhodnutím vadným. V důsledku toho žalobce odebíral v hotelu „S.“ po několik let vodu ze studny, určené původně k zásobování kravína v P. L. neoprávněně. Měl si proto studnu vybudovat už v roce 1993. Pokud ji vybudoval až v roce 2005, navíc za situace, kdy v obci byl vybudován obecní vodovod, ke kterému se hotel „S.“ mohl připojit, rozhodně nelze z této skutečnosti dovodit vznik škody na straně žalobce. Proti uvedenému rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozoval z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. s tím, že rozhodnutí odvolacího soudu řešilo právní otázku v rozporu s hmotným právem a řešilo dvě právní otázky, které nebyly v rozhodování dovolacího soudu vyřešeny. Jmenovitě namítal, že: 1)za nesprávné je třeba považovat posouzení věci odvolacím soudem o tom, že opožděně podané odvolání (ve správním řízení) je skutečností, jež brání přiznání nároku na náhradu škody ve smyslu ustanovení § 8 odst. 2 zákona č.82/1998 Sb., v platném znění. Odvolacímu soudu vytýkal, že z odůvodnění jeho rozsudku není patrno, z ustanovení kterého znění zákona vycházel, zda ze znění platného ke dni vzniku škody, ke dni podání žaloby či ke dni vyhlášení rozsudku. Proto se dovolatel může jen domnívat, že odvolací soud vycházel z platného znění zákona účinného po přijetí novely provedené zákonem č. 160/200 Sb. I pro ten případ pak ustanovení § 8 odst. 3 pamatovalo na možné odstranění tvrdosti zákona poukazem na případy zvláštního zřetele hodných. Protože však přechodná ustanovení novely č. 160/2006 Sb. nestanoví ničeho o působnosti novelizovaného § 8 zákona i na škodní události vzniklé před účinností této novely je její aplikace na daný případ nesprávná s důsledky rozhodnutí, které je v rozporu s hmotným právem. 2)rozhodnutí odvolacího soudu řeší otázku v judikatuře dosud nerozhodnutou, kterou formuloval dovolatel takto: „Lze na případy náhrady škod vzniklých nezákonným rozhodnutím před datem účinnosti zákona č. 160/200 Sb. aplikovat ustanovení § 8 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., ve znění účinném ode dne 27. 4. 2006?“  V důsledku absence příslušného intertemporálního ustanovení takový postup nebyl možný, takže odvolací soud aplikoval na daný případ nesprávnou právní normu, a tedy posoudil věc nesprávně. 3)rozhodnutí odvolacího soudu spočívající na dosud nevyřešené právní otázce, posouzení existence škody spočívající v nutnosti nadbytečného a neplánovaného vynaložení finančních prostředků z důvodu nezákonného rozhodnutí ve vztahu k eventuálnímu zhodnocení majetku poškozeného. Argumentace soudů obou stupňů, podle níž poškozený vlastně vybudováním studny hodnotil svůj majetek a tudíž mu škoda nevznikla, nemá oporu ani ve skutkových zjištěních, ani v právní úpravě. Dovolatel v této souvislosti připomínal, že nebýt nezákonného správního rozhodnutí nemusel by, jako majitel hotelu před letní sezonou, investovat částku přesahující 100.000,- Kč do vykopání vlastní studny. Dovolatel dále namítal