28 Cdo 1915/99 – Nejvyšší soud

28 Cdo 1915/99 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Milana Pokorného, CSc., a soudců JUDr. Julie Muránské a JUDr. Josefa Rakovského o dovolání Stavebního bytového družstva R., P. zastoupeného advokátem, proti rozsudku Městského soudu v Praze z 20.10.1998, sp.zn. 16 Co 159/98, vydanému v právní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp.zn. 11 C 246/91 / žalobců: 1. F. B., 2. J. B., 3. R. B. a 4. J. Č., zastoupených advokátem, proti žalovaným: A. Stavebnímu bytovému družstvu, P., a B. A. V., o uzavření dohody o vydání věcí /, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání. O d ů v o d n ě n í : Žalobci se domáhali žalobou, podanou u soudu 12.7.1991 / v průběhu řízení upravovanou /, aby bylo žalovaným uloženo uzavřít s nimi dohodu o vydání domu čp. 258 v P. s pozemkem parc. č. 2178. V žalobě bylo uvedeno, že v řízení o dědictví po původních spoluvlastnicích těchto nemovitostí F. B. a J. B. / vedené pod sp.zn. 6 D 197/60 a 6 D 11/61 bývalého Státního notářství pro Prahu 6 / žalobci dědictví odmítli, takže připadlo státu. Toto odmítnutí dědictví však bylo učiněno v tísni / § 6 odst. 1 písm. h) zákona č. 87/1991 Sb./. Žalované družstvo navrhlo zamítnutí žaloby s tím, že není vlastníkem uvedených nemovitostí. Také další žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s tím, že dům čp. 258 v P. nabyl ještě před účinností zákona č. 87/1991 Sb., a to platnou smlouvou. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 6 z 23.9.1991, čj. 11 C 246/91-9 / ve znění z části změněném usnesením Městského soudu v Praze z 30.4.1992, sp.zn. 12 Co 122/92 / bylo žalovaným uloženo zdržet se jakéhokoli převodu domu čp. 258 v P. s pozemkem parc. č. 2178. Soud prvního stupně vyslechl v řízení žalobce a žalovaného A. V. jako účastníky řízení a konstatoval obsah listinných dokladů, předložených účastníky řízení. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze 17.12. 1992, čj. 14 C 246/91-43, bylo žalovanému Stavebnímu bytovému družstvu R. uloženo uzavřít se žalobci dohodu / v navrženém znění / o vydání domu čp. 258 v P. s pozemkem parc. č. 2178. Žaloba proti dalšímu žalovanému byla zamítnuta. Žalovanému družstvu bylo uloženo zaplatit žalobcům na náhradu nákladů řízení 1.690 Kč. O odvolání žalobců i žalovaného družstva rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem ze 14.4.1994, sp.zn. 29 Co 64/94. Rozsudek soudu prvního stupně byl změněn tak, že byla žaloba žalobců zamítnuta i proti žalovanému Stavebnímu bytovému družstvu R. Ve vztahu mezi žalobci a žalovaným A. V. byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen. Bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků tohoto řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Rozsudkem Nejvyššího soudu z 28.11.1996, 3 Cdon 555/96, byl uvedený rozsudek odvolacího soudu zrušen v měnícím výroku, kterým byla zamítnuta žaloba proti žalovanému družstvu, a v uvedeném rozsahu byla věc vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Dovolací soud poukazoval na to, že soud prvního stupně vycházel v daném případě z toho názoru, že žalovaný A. V. uzavřel smlouvu o převodu nemovitostí z 29.12.1990 se žalovaným Stavebním bytovým družstvem R. nikoli jako podnikatel, protože z výpisu z obchodního rejstříku vyplývalo, že předmětem jeho podnikání je pouze realitní činnost / zajišťování převodů nemovitostí / a nikoli vlastní obchodování s nemovitostmi, takže smlouva o převodu nemovitostí tu měla podléhat registraci bývalým státním notářstvím a nevztahovala se na tento převod ustanovení dříve platného zákona č. 109/1964 Sb. / hospodářského zákoníku /. V této souvislosti tedy dovolací soud poukazoval dále na to, že opačný názor odvolacího soudu by mohl obstát jen tehdy, jestliže ke dni účinnosti smlouvy z 29.12.1990 byla předmětem obchodní činnosti žalovaného V. obchodování s nemovitostmi ve smyslu jejich koupí a prodeje a tedy by v takovém případě šlo o právní vztah při uskutečňování podnikatelské činnosti obou žalovaných / § 18 odst. 2 zákona č. 105/1990 Sb./. Odvolací soud však tu vycházel z výpisu z podnikového rejstříku, pořízeného v roce 1991, přičemž v tomto výpisu nebylo uvedeno, zda zachycuje stav ke dni 29.12.1990. Došlo tu tedy k procesně vadnému postupu, bránícímu učinit konečný závěr o tom, zda je rozsudek odvolacího soudu správný. V již zmíněném výpise z podnikového rejstříku, z něhož vycházel odvolací soud, bylo obsaženo jiné obchodní jméno /\" R.-P. Ž.\"/ než jak byl onačen podnik podnikatele A. V. /\" R.-P., realitné podnikanie, Ž., V. O. 31\" / a také jiné sídlo podniku. Neučinil tedy, podle názoru dovolacího soudu, odvolací soud procesně regulární zjištění o tom, zda v rozhodném období skutečně žalovaný V. podnikal tak, že předmětem jeho podnikatelské činnosti bylo obchodování s nemovitostmi. Proto dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V dalším průběhu řízení Městský soud v Praze vynesl rozsudek z 20.10.1998, sp.zn. 16 Co 159/98, jímž potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku ve věci samé tak, že žalovanému Stavebnímu bytovému družstvu R. / se sídlem v P., B. 1117/ se ukládá, aby se žalobci uzavřelo dohodu o vydání domu čp. 258 s pozemkem parc. č. 2178 pro katastrální území B., zapsaných na listu vlastnictví č. 1928 pro obec P., městskou část P., katastrální území B. u Katastrálního úřadu P. Dalším výrokem tohoto rozsudku bylo rozhodnuto, že rozsudek soudu prvního stupně se mění v uvedeném rozsahu tak, že se žaloba zamítá. Žalovanému bylo uloženo zaplatit žalobcům na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů 10.995 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku. Výrokem rozsudku odvolacího soudu bylo vysloveno, že proti tomuto rozsudku je přípustné dovolání. V odůvodnění tohoto rozsudku bylo uvedeno, že žalobci naplňují subjektivní i objektivní předpoklady pro uplatňování nároku ve smyslu ustanovení § 3 odst. 4 písm. c/ zákona č. 87/1991 Sb., jakož i podle ustanovení § 6 odst. 1 písm. h/ zákona č. 87/1991 Sb., a že žalované družstvo je povinnou osobou ve smyslu ustanovení § 4 odst. 1 zákona č. 87/1991 Sb., která ke dni účinnosti uvedeného zákona držela věci uvedené v žalobě žalobců. Podle ustanovení zákona č. 105/1990 Sb., platného v době uzavření smlouvy z 29.12.1990 mezi žalovanými, žalovaný A. V. mohl podnikat a činit hospodářskoprávní úkony / ve smyslu dříve platného zákona č. 109/1964 Sb., hospodářského zákoníku / pod svým obchodním názvem / firma R.-P. Ž. se sídlem v Ž. /. Při uzavření smlouvy z 29.12.1990 mohl žalovaný V. ve smyslu ustanovení § 17 zákona č. 105/1990 Sb. činit právní úkony prostřednictvím svého zástupce, kterým by tehdy Dr. V. Č. Ze zápisu v obchodním rejstříku bylo možné dovodit, že uváděného dne / 29.12.1990/ patřilo do předmětu podnikání žalovaného V. obchodování s nemovitostmi. Přesto však dospěl odvolací soud k závěru, že tento žalovaný nenabyl vlastnictví ke sporným nemovitostem na základě smlouvy z 29.12.1990, označené jako hospodářská smlouva. Odvolací soud tu vycházel z názoru, který byl vyjádřen i ve zrušovacím rozsudku Nejvyššího soudu z 28.11.1996, 3 Cdon 555/96, že totiž žalovaný V. není ve smlouvě z 29.12.1990 označen svým jménem a příjmením, ale ani svým obchodním jménem a ani ve smlouvě uvedené jméno a příjmení zástupce nabyvatele nemovitostí podle smlouvy z 29.12.1990 neodpovídalo rejstříkovému označení zástupce žalovaného V. Z uvedeného důvodu nemůže mít smlouva z 29.12.1990 ty právní účinky, že by tu totiž došlo k převodu vlastnictví sporných nemovitostí ze žalovaného družstva na podnikatele - žalovaného A. V.; o tom svědčí i současný zapsaný stav v katastru nemovitostí, v němž není uveden žalovaný V. svým obchodním názvem. Žalované družstvo tedy neuzavřelo smlouvu se žalovaným A. V., jenž by přitom jednal pod svým obchodním názvem. Proto vzhledem k tomuto právnímu stavu bylo žalované družstvo ke dni účinnosti zákona č. 87/1991 Sb. držitelem nemovitostí uvedených v žalobě žalobců a je tedy povinnou osobou ve smyslu ustanovení § 4 odst. 1 zákona č. 87/1991 Sb., kterou stíhá povinnost uzavřít se žalobci dohodu o vydání předmětu nároku žalobců podle zákona č. 87/1991 Sb. Proto odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně podle ustanovení § 219 občanského soudního řádu jako věcně správný ; nad rámec tohoto plnění byl žalobní návrh žalobců zamítnut \" za postupu podle ustanovení § 220 odst. 1 občanského soudního řádu\". Výrok o nákladech řízení byl odvolacím soudem odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 občanského soudního řádu a ustanoveními vyhlášek č. 270/1990 Sb. a č. 177/1996 Sb. Výrok o přípustnosti dovolání byl odvolacím soudem vysloven k řešení otázky, zda vadné uvedení obchodního názvu podnikající fyzické osoby při úkonech směřujících k nabytí vlastnictví k nemovitostem \"v těch poměrech, kdy taková fyzická osoba není v písemné smlouvě vůbec uvedena, a jaký důsledek takového úkonu pro naplnění znaku věcně legitimace je tu podle ustanovení § 4 odst. 1 zákona č. 87/1991 Sb.\". Rozsudek odvolacího