28 Cdo 1938/2025 — Nejvyšší soud

28 Cdo 1938/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:9. 10. 2025 Spisová značka:28 Cdo 1938/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:28.CDO.1938.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Náhradní pozemek Dotčené předpisy:§ 11a předpisu č. 229229/1991 Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:27. 10. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 1938/2025-599 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobkyně J. M., zastoupené JUDr. Petrem Medunou, advokátem se sídlem v Praze 1, Revoluční 1044/23, proti žalované České republice – Státnímu pozemkovému úřadu, identifikační číslo osoby 013 12 774, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, zastoupené JUDr. Adamem Rakovským, advokátem se sídlem v Praze 2, Václavská 316/12, o uložení povinnosti uzavřít smlouvu o převodu pozemků, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 15 C 208/2021, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. 3. 2025, č. j. 5 Co 1031/2024-566, t a k t o : Dovolání se odmítá. O d ů v o d n ě n í : 1. Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. 3. 2025, č. j. 5 Co 1031/2024-566, byl rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 24. 4. 2024, č. j. 15 C 208/2021-521, ve výroku II (v rozsahu, v němž byl napaden odvoláním žalované) potvrzen co do převodu pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY do vlastnictví žalobkyně (výrok I), zrušen v části o převodu pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY, spolu s akcesorickým výrokem IV o nákladech řízení, a v tomto rozsahu byla věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení (výrok II). 2. Rozhodováno bylo o žalobkyní uplatněném nároku na převod jiných (náhradních) zemědělských pozemků podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů. Odvolací soud vzal za správné soudem prvního stupně učiněné závěry o naplnění předpokladů pro uspokojení nároku žalobkyně (coby oprávněné osoby; § 4 zákona č. 229/1991 Sb.) mimo proces veřejných nabídek náhradních pozemků (§ 11a zákona č. 229/1991 Sb.), z důvodu liknavosti a svévole žalované. S ohledem na aktuální výši doposud nevypořádaného (neuspokojeného) restitučního nároku (1 035 678,76 Kč), jenž nedosahuje ceny obou předmětných pozemků (471 335,96 Kč a 588 553,15 Kč), poukázal na reálné riziko přečerpání (překročení) nároku a za akceptovatelné (správné) tak považoval rozhodnutí soudu prvního stupně (v odvoláním napadeném výroku II) toliko v části o převodu prvního z požadovaných pozemků (parc. č. XY v k. ú. XY), jehož převoditelnosti do vlastnictví žalobkyně ani z tohoto pohledu nic nebrání, zatímco u dalšího pozemku (parc. č. XY v k. ú. XY) má za nezbytné v dalším řízení posoudit i otázku jeho dělitelnosti (oddělení té jeho části, jež koresponduje neuspokojenému nároku), eventuelně pak určení výše bezdůvodného obohacení, jehož by se žalobkyni na úkor žalované případně dostalo vydáním tohoto (celého) pozemku. To vše za situace, kdy s naznačeným postupem souhlasí i sama žalobkyně (oprávněná osoba). 3. Proti rozsudku odvolacího soudu v rozsahu výroku I podala žalovaná dovolání. Splnění předpokladů jeho přípustnosti spatřuje v tom, že napadený rozsudek závisí na vyřešení otázky procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena; jako dovolací důvod ohlašuje, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolatelka kritizuje napadený výrok rozhodnutí, jímž bylo rozhodnuto o převodu pozemku parc. č. XY v k. ú. XY žalobkyni, majíc za to, že v situaci, kdy je oprávněnou osobou žádáno vícero pozemků jako náhradních, jejichž vydáním došlo by k přečerpání restitučního nároku, nemůže soud rozhodnout, který z takto požadovaných pozemků vydá oprávněné osobě a který nikoliv. Dovolatelka přitom argumentuje tím, že řízení o vydání náhradních pozemků je řízením sporným ovládaným zásadou dispoziční, v němž je „pánem sporu“ žalobce; požaduje-li vícero pozemků, které mu nelze všechny vydat, nezbývá než žalobu v celém rozsahu zamítnout. Jiné rozhodnutí v dané situaci považuje dovolatelka za nesprávné i proto, že může mít negativní dopad do majetkové sféry účastníků, nebyla-li (dle jejího mínění) v rozhodovací praxi dosud vyřešena ani otázka určení bezdůvodného obohacení (způsobu jeho výpočtu) vzniklého přečerpáním restitučního nároku, tedy zda se výše bezdůvodného obohacení odvíjí od obvyklé ceny pozemku (kdy bylo by významné, který konkrétní pozemek soud žalobkyni vydá a který nikoliv) či od přiměřené hodnoty (ceny) přečerpaného restitučního nároku. Dovolatelka navrhuje zrušení napadeného výroku rozhodnutí a vrácení věci odvolacímu soudu k dalšímu řízení. 4. Nejvyšší soud dovolání odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné, neboť nesměřuje proti žádnému z rozhodnutí vypočtených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle ustanovení § 237 o. s. ř. 5. Podle § 237 o. s. ř., není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 6. Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne 31. 7. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1934/2001, uveřejněném pod číslem 78/2004 Sb., vysvětlil, že sporné řízení je ovládáno dispoziční zásadou, podle níž je soud vázán žalobou (dispoziční zásada se neuplatní pouze ve věcech vyjmenovaných v § 153 odst. 2 o. s. ř.). Překročením návrhu a porušením dispoziční zásady řízení je tak pouze přiznání jiného plnění, než které žalobce v žalobním petitu požadoval, nebo přiznání plnění na základě jiného skutkového stavu, než který byl vylíčen v žalobě (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 9. 2005, sp. zn. 32 Odo 1025/2004, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2001, sp. zn. 21 Cdo 2502/2000, uveřejněný pod číslem 21/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). 7. Rozhodovací praxe dovolacího soudu je současně ustálena v závěru, že řízení o převodu náhradního pozemku podle ustanovení § 11a zákona č. 229/1991 Sb. je řízením o určitém způsobu vypořádání (ve smyslu ustanovení § 153 odst. 2 o. s. ř.), v němž není soud žalobním návrhem – jde-li o určení okruhu převáděných pozemků – vázán, a nárok oprávněné osoby lze uspokojit vícero způsoby (srovnej např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 6. 1. 2009, sp. zn. 28 Cdo 3250/2008, ze dne 4. 11. 2009, sp. zn. 28 Cdo 3453/2007, ze dne 15. 7. 2015, sp. zn. 28 Cdo 1324/2014, a ze dne 17. 6. 2015, sp. zn. 28 Cdo 5389/2014, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2017, sp. zn. 28 Cdo 4048/2016). Uvedeným právním názorům dovolacího soudu přisvědčil i Ústavní soud (viz nález ze dne 22. 9. 2020, sp. zn. IV. ÚS 1152/20). 8. Z konstantní judikatury dále vyplývá, že označí-li žalobce namísto v žalobě požadovaného pozemku, který není vhodný k převodu, jiný (vhodný) pozemek ve vlastnictví žalované a ve správě Státního pozemkového úřadu, nejde o nový nárok; žalobce v takovém řízení tudíž ani nemusí měnit žalobu (viz např. již citované usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2020, sp. zn. 28 Cdo 4207/2019, jakož i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 9. 2019, sp. zn. 28 Cdo 4423/2018). 9. Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi rovněž dovodil, že za převoditelný je možné považovat jen takový pozemek, jehož hodnota nanejvýš nepatrně převyšuje restituční nárok oprávněné osoby, hodnota odňatého a náhradního pozemku se nemusí shodovat zcela přesně (dva totožné pozemky ostatně neexistují a takovýto požadavek by proto ani neodpovídal realitě); hodnoty těchto pozemků však musí být přiměřené (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 6. 2019, sp. zn. 28 Cdo 927/2019). Při řešení vypořádání v úvahu přicházejícího „přečerpání“ restitučního nároku pak Nejvyšší soud přitakal i takovému závěru, kdy upřednostnil oddělení ekvivalentní části některého z vydávaných náhradních pozemků (přiměřeně srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 5. 2022, sp. zn. 28 Cdo 734/2022, bod 6). Teprve nebude-li možné vypořádání přečerpaného rozsahu uplatněného restitučního nároku řešit oddělením ekvivalentní části některého z pozemků užitého k vypořádání restitučního nároku geometrickým plán