28 Cdo 1992/2003 — Nejvyšší soud

28 Cdo 1992/2003 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:14. 10. 2003 Spisová značka:28 Cdo 1992/2003 ECLI:ECLI:CZ:NS:2003:28.CDO.1992.2003.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Dotčené předpisy:§ 3 odst. 2 předpisu č. 116/1990Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 1992/2003 ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc. a JUDr. Ludvíka Davida, CSc., v právní věci žalobců A) R. A., zastoupeného advokátem, a B) S. A., proti žalovaným 1) M. J., a 2) R. M., oběma zastoupeným advokátem, o zaplacení 473.860,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 12 C 216/93, o dovolání žalovaných proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15.1.2003, č.j. 23 Co 430/2002-290, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobou podanou dne 27.4.1993 u Obvodního soudu pro Prahu 8 domáhali se žalobci vydání rozsudku, jímž měla být žalovaným uložena povinnost zaplatit částku ve výši 473.860,- Kč s příslušenstvím. Tvrdili, že dne 12.5.1992 uzavřeli se žalovanými smlouvu o nájmu nebytových prostor blíže popsaných v žalobě. Podle žalobců předmětná smlouva byla uzavřena na dobu určitou od 1.6.1992 do 30.4.1999 a nájemné stanoveno ve výši 900.000,- Kč ročně. Zaplacení částky 473.860,- Kč se žalobci domáhali z titulu dlužného nájemného, dlužné úhrady za odebíranou elektrickou energii a za dlužné vodné a stočné. Obvodní soud pro Prahu 8 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 21.12.1998, č.j. 12 C 216/93-86, žalobu zamítl. Vyslovil závěr, že k uzavření nájemní smlouvy mezi účastníky nebyl udělen souhlas národního výboru podle § 3 odst. 2 zákona č. 116/1990 Sb., o nájmu a podnájmu nebytových prostor a v důsledku toho byla smlouva neplatná. Dovodil, že vztah mezi účastníky se řídí ustanovením § 451 a násl. o.z.o bezdůvodném obohacení. K odvolání žalobců Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 31.5.2000, č.j. 23 Co 133/2000-137, 23 Co 134/2000, zrušil rozsudek soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Učinil tak z důvodů nedostatečně zjištěného skutkového stavu. Uložil soudu prvního stupně posoudit, zda předmětem nájemního vztahu založeného smlouvou uzavřenou mezi účastníky dne 12.5.1992 byly nebytové prostory v objektu vinárny K. či zda projevy jejich vůle směřovaly k nájmu celé nemovitosti, přičemž pak právní režim nájmu se řídí podle zákona č. 116/1990 Sb., o nájmu a podnájmu nebytových prostor ve znění platném ke dni uzavření předmětné smlouvy nebo obecnou úpravou nájmu podle § 663 a násl. o.z. Rovněž přikázal doplnění dokazování za účelem zjištění, zda v dané věci byl dán souhlas příslušného správního orgánu či nikoli, dále zda žalobci dali souhlas k provedení změny věci a zda se pronajímatelé zavázali k úhradě nákladů spojených se změnou věci. Dále uložil soudu prvního stupně posoudit, zda dohoda uzavřená mezi účastníky dne 30.11.1992 nebyla ve smyslu § 585 o.z. platným narovnáním sporných práv mezi účastníky. Dalším rozsudkem ze dne 29.8.2002, č.j. 12 C 216/93-269, soud prvního stupně v odstavci I. řízení do částky 75.000,- Kč zastavil. Současně v odstavci II. žalobě vyhověl. Po skutkové stránce vyšel ze zjištění, že dne 12.5.1992 s účinností od 1.6.1992 byla mezi žalobci jako pronajímateli a žalovanými jako nájemci uzavřena smlouva, jejímž předmětem byl nájem nebytového prostoru, provozovny K. umístěné v areálu motorestu ,,B.“ v katastrálním území Ú. u H. Vzal za prokázané, že smlouva byla uzavřena na dobu určitou do 30.4.1999 a roční výše nájemného činila 900.000,- Kč, přičemž byla splatná čtvrtletně. Z dohody uzavřené mezi účastníky dne 30.11.1992 soud prvního stupně zjistil, že nájemní poměr k předmětnému nebytovému prostoru mezi nimi skončil ke dni 30.11.1992 a k tomuto datu měli žalovaní žalobcům za nájemné, spotřebovanou elektrickou energii a za vodné a stočné zaplatit celkem částku 473.860,- Kč. Ze znaleckého posudku rovněž vzal za prokázáno, že úpravami provedenými žalovanými se objekt K. s ohledem na tehdejší předpisy nezhodnotil.Věc posoudil podle § 3 odst. 2 zákona č. 116/1990 Sb. zákona o nájmu a podnájmu nebytových prostor ve znění platném v době uzavření nájemní smlouvy s tím, že nebytové prostory se pronajímají k účelům, ke kterým jsou stavebně určeny. Konstatoval, že místnosti určeny k provozování obchodu a služeb lze pronajímat jen po předchozím souhlasu národního výboru. Pokud národní výbor do 15 dnů od obdržení žádosti o věci nerozhodne, má se za to, že souhlas byl udělen. Podle § 4 téhož zákona pokud je smlouva uzavřena bez souhlasu národního výboru podle odstavce 2, je neplatná. Vyslovil, že žalobci dne 20.4.1992 sepsali žádost o udělení souhlasu ke smlouvě o nájmu nebytových prostor, kterou zaslali Obecnímu úřadu v Ú., přičemž tato žádost byla opatřena razítkem Obecního úřadu v Ú., avšak později se nedochovaly na Obecním úřadě v Ú. žádné zápisy v evidenci o tom, že tato žádost byla podána eventuelně vyřizována. Soud prvního stupně uzavřel, že souhlas byl udělen ( před sepsáním smlouvy ) a předmětná nájemní smlouva je tedy platná, a to vzhledem k tomu, že obecní úřad nerozhodl do patnácti dnů od obdržení žádosti. Dospěl též k závěru, že nedošlo k platnému narovnání sporných práv mezi účastníky ve smyslu § 585 o.z. Dále dovodil, že žalobci žalovaným dali ústní souhlas s rekonstrukcemi, avšak nikdy se nezavázali k tomu, že náklady na rekonstrukci objektu uhradí. Zaujal názor, že žalovaní mají právo požadovat protihodnotu toho, o co se zvýšila hodnota věci, avšak ke zhodnocení objektu nedošlo. Ohledně úroků z prodlení soud prvního stupně rozhodl podle § 517 odst. 2 o.z., podle kterého má věřitel právo požadovat od dlužníka úroky z prodlení, jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu. Na základě odvolání žalovaných Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 15.1.2003, č.j. 23 Co 430/2002-290, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Převzal skutková zjištění soudu prvního stupně a ztotožnil se rovněž s jeho právním posouzením. Shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že žalobci nejen doložili, že podali žádost k udělení souhlasu s pronájmem nebytových prostor na Obecní úřad v Ú., ale též prokázali, že razítko Obecního úřadu v Ú. je razítkem autentickým z roku 1992. Pokud jde o tvrzení žalovaných, že mezi účastníky došlo k narovnání jejich majetkových práv, odvolací soud vyslovil závěr, že žalovaní existenci takové dohody nedoložili, disponovali pouze s návrhem takové dohody, který byl jen pracovním textem žalovaných bez jakékoli právní závaznosti a bez podpisu ze strany žalobců. Ztotožnil se rovněž se závěrem soudu prvního stupně, že žalobci dali žalovaným souhlas k provedení rekonstrukcí na předmětném objektu, nikdy se však nezavázali k uhrazení této rekonstrukce. Proti uvedenému rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní včas dovolání, jehož přípustnost dovozovali z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Uplatnili dovolací důvody podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a), b) o.s.ř. Tvrdili, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a to pokud jde o posouzení platnosti nájemní smlouvy na nebytové prostory ze dne 12.5.1992 s účinností od 1.6.1992 podle § 3 odst. 2, 4 zákona č. 116/1990 Sb., o nájmu a podnájmu nebytových prostor. Namítali, že soudy obou stupňů aplikovaly sice na zjištěný skutkový stav správnou právní normu, ale nesprávně ji vyložily. Podle dovolatelů pro posouzení, zda souhlas byl udělen je rozhodující, zda žalobci doručili předmětnou žádost Obecnímu úřadu v Ú. a zda ji doručili tomuto správnímu orgánu před pronájmem předmětných nebytových prostor určených k provozování obchodu a služeb. Konstatovali, že velký význam má zejména datum doručení žádosti správnímu orgánu. Poukazovali na § 19 odst. 4, 5 zákona č. 71/1967 Sb. o správním řízení s tím, že správní orgán je povinen potvrdit příjem podání žádosti s vyznačením orgánu a datem přijetí, jestliže o to účastník požádal. Dále tvrdili, že smlouva o nájmu nebytových prostor ze dne 20.4.1992 je od počátku neplatná. Existenci dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. a)o.s.ř. (vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci) spatřovali v tom, že soudy obou stupňů neprovedly žádné důkazy, aby zjistily obsah ztracených listin a ani nepřihlédly ke skutečnému obsahu jednotlivých úkonů učiněných žalovanými. Navrhli proto zrušení rozhodnutí odvolacího soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu ří