28 Cdo 2013/2011 — Nejvyšší soud

28 Cdo 2013/2011 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:14. 9. 2011 Spisová značka:28 Cdo 2013/2011 ECLI:ECLI:CZ:NS:2011:28.CDO.2013.2011.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Držba Pozemkový úřad Rehabilitace (soudní i mimosoudní) Žaloba určovací Dotčené předpisy:§ 9 odst. 4 předpisu č. 229/1991Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:17. 10. 2011 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 2013/2011 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a Mgr. Petra Krause o dovolání České republiky – Ministerstva obrany, Praha 6, Tychonova 1, adresa k doručení, 160 00 Praha 6, Náměstí Svobody 471 (odbor pro právní zastupování Ministerstva obrany), proti rozsudku Krajského soudu v Praze z 26. 1. 2011, sp. zn. 28 Co 572/2010, vydanému v právní věci vedené u Okresního soudu v Kutné Hoře pod sp. zn. 7 C 207/2008 (žalobkyně České republiky – Ministerstva obrany proti žalované Mgr. I. Č., zastoupené JUDr. Karlem Polákem, advokátem, 284 01 Kutná Hora, Lorecká č. 465, o určení vlastnictví k pozemku), takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání. O d ů v o d n ě n í : O žalobě České republiky – Ministerstva obrany, podané u Okresního soudu v Kutné Hoře pod sp. zn. 7 C 297/2008, bylo rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Kutné Hoře z 30. 8. 2010, č. j. 7 C 207/2008-97. Tímto rozsudkem soudu prvního stupně byla zamítnuta žaloba žalobkyně České republiky – Ministerstva obrany, domáhající se uřčení, že je výlučným vlastníkem pozemku parc. č. 1938/2 (o výměře 11119 m2), zapsaného na listu vlastnictví č. 10395 u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj (katastrální pracoviště Kutná Hora). Bylo také rozhodnuto, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Zástupci žalované JUDr. Karlu Polákovi byla přiznána náhrada za zastupování žalované, ale státu nebyla přiznána náhrada nákladů řízení ohledně zastupování žalované JUDr. Karlem Polákem, advokátem. O odvolání žalované České republiky – Ministerstva obrany proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Praze z 20. 1. 2011, sp. zn. 28 Co 572/2010. Tímto rozsudkem odvolacího soudu byl rozsudek Okresního soudu v Kutné Hoře z 30. 8. 2010, č. j. 7 C 207/2008-97, změněn jen ve výrocích o nákladech řízení (označených II. a III.), a to tak, že žalující České republice – Ministerstvu obrany bylo uloženo zaplatit Okresnímu soudu v Kutné Hoře náhradu placených nákladů řízení žalované před soudem prvního stupně částkou 32.940,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Jinak byl rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé (označeném I.) potvrzen v „ rozsahu napadeném odvoláním“. Žalující České republice – Ministerstvu obrany bylo uloženo zaplatit Okresnímu soudu v Kutné Hoře náhradu placených nákladů řízení částkou 9.844,20 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku odvolacího soudu. V odůvodnění rozsudku odvolacího soudu bylo uvedeno, že odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu (tedy ve výrocích označených I., II. a IV.), jakož i řízení, které vydání tohoto rozsudku předcházelo, podle ustanovení § 212 a § 212a odst. 1 a 5 občanského soudního řádu (za použití článku II. bod 10 zákona č. 7/2009 Sb.), ale shledal odvolání žalující České republiky – Ministerstva obrany nedůvodným. Odvolací soud poukazoval na to, že v tomto soudním řízení bylo zjištěno, že ohledně pozemku uvedeného v žalobě žalující České republiky – Ministerstva obrany bylo vydáno rozhodnutí Městského národního výboru v Kutné Hoře ze 7. 11. 1979, jímž byl vyvlastněn tento pozemek jeho vlastnici J. B., právní předchůdkyni žalované I. Č.; jako důvod vyvlastnění bylo uvedeno, že jde o pozemky, které jsou součástí areálu stavby důležité pro obranu státu. Odvolání J. B. proti uvedenému rozhodnutí byl zamítnuto Okresním národním výborem v Kutné Hoře a odvoláním napadené rozhodnutí bylo potvrzeno dne 13. 5. 1980. Rozhodnutí o vyvlastnění nebylo J. B. řádně doručeno, takže nenabylo právní moci. Žalované Mgr. I. Č. svědčí dědické rozhodnutí bývalého Státního notářství v Nymburce z 28. 2. 1989, č. j. D 1809/99-21, podle něhož však pozemek, o nějž jde v tomto řízení zdědila po J. B., zemřelé 23. 11. 1988, závětní dědička V. K. Ta pak následně uzavřela dne 7. 9. 1989 se žalovanou I. Č. kupní a darovací smlouvu a uvedený pozemek byl I. Č. darován (smlouva byla registrována bývalým státním notářstvím a byl k ní dán souhlas Městským národním výborem v Kutné Hoře). Bylo také zjištěno, že žalovaná I. Č. uplatnila včas restituční nárok k pozemku parc. č. 1938/2 v katastrálním území Kutná Hora u Pozemkového úřadu v Kutné Hoře, avšak rozhodnutím tohoto úřadu z 5. 5. 1998, č. j.PÚ 512/93, byl restituční nárok I. Č. zamítnut z toho důvodu, že vlastnické právo k pozemku nabyla až na základě kupní smlouvy ze 7. 9. 1989. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně jen v tom, že na straně žalující České republiky – Ministerstva obrany je dán naléhavý právní zájem ve smyslu ustanovení § 80 písm. c) občanského soudního řádu, a to zejména vzhledem k duplicitě ohledně zápisu vlastnického práva k předmětnému pozemku (a to státu a V. K.) v katastru nemovitostí. Odvolací soud dále poukazoval na to, že podle smlouvy ze 7. 9.1989 byla mezi V. K., jako převodcem, a státem uzavřena smlouva, na základě níž V. K. darovala pozemek parc. č. 1938/2 v Kutné Hoře žalované I. Č.; tato smlouva byla Městským národním výborem v Kutné Hoře schválena dne 7. 9. 1989 a registrována byla bývalým Státním notářstvím v Kutné Hoře 26. 10. 1989. Odvolací soud zaujal právní názor, že stát se tu ohledně pozemku, o nějž jde v tomto řízení, „chopil držby“ a tím byl založen restituční důvod ve smyslu ustanovení § 6 odst. 1 písm. p) zákona č. 2289/1991 Sb.; stát s předmětným vyvlastněným pozemkem nakládal jako vlastník. I. Č. uplatnila včas restituční nárok k pozemku parc. č. 1938/2 v katastrálním území Kutná Hora; Pozemkovým úřadem v Kutné Hoře byl návrh zamítnut, ale „nosným důvodem zamítnutí byl závěr pozemkového úřadu, že I. Č. je vlastníkem předmětného pozemku na základě kupní a darovací smlouvy ze 7. 9. 1989, uzavřené s V. K.“; měl tedey případné vyhovění uplatněnému restitučnímu nároku, když I. Č. byla posléze vedena jako vlastník uvedeného pozemku i v katastru nemovitostí. Rozhodnutí pozemkového úřadu nabylo právní moci po doručení písemného vyhotovení rozhodnutí I. Č. i Vojenské ubytovací a stavební správě Pardubice. Odvolací soud proto dovozoval, že „toto rozhodnutí je závazné pro žalující Českou republiku – Ministerstvo obrany i pro žalovanou Mgr. I. Č., jakož i pro státní orgány a je na místě z něj vycházet (ve smyslu ustanovení § 5 odst. 1 zákona č. 71/1967 Sb. a ustanovení § 135 odst. 2, věta druhá, občanského soudního řádu). Podle názoru odvolacího soudu tu lze „uzavřít, že vlastnické právo k předmětnému pozemku svědčí žalované Mgr. I. Č.“. Odvolací soud byli toho názoru, že stát nemohl v tomto případě nabýt vlastnické práva k předmětnému pozemku ani na základě vydržení, neboť stát nemohl být v dobré víře, že mu věc náleží, když „sám stát prostřednictvím svých orgánů si musel být vědom toho, že rozhodnutí nemohlo nabýt právní moc a právního účinku a že se na základ rozhodnutí o vyvlastnění vlastníkem věci nestal“. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé potvrdil jako věcně správný ve smyslu ustanovení § 219 občanského soudního řádu. Zrněny byly odvolacím soudem podle ustanovení ů 220 odst. 3 občanského soudního řádu výroky o nákladech řízení, co do způsobu jejich úhrady, když zejména o nákladech řízení žalované, zastoupené soudem ustanoveným zástupcem, bylo třeba rozhodnout podle ustanovení § 149 odst. 2 občanského soudního řádu a nikoliv podle ustanovení § 148 odst. 1 občanského soudního řádu. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud s poukazem na ustanovení § 224 odst. 1, § 142 odst. 1, § 149 odst. 2 a § 151 odst. 2 občanského soudního řádu. Rozsudek odvolacího soudu byl doručen dne 16. 2. 2011 dovolávající se České republice a dovolání ze strany této dovolatelky bylo předáno na poště dne 4. 3. 2001 k doručení Okresnímu soudu v Kutné Hoře, tedy ve lhůtě stanovené v § 240 odst. 1 občanského soudního řádu. Uvedená dovolatelka navrhovala, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a aby věc byla vrácena k dalšímu řízení. Dovolatelka měla za to, že je její dovolání přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu, a jako dovolací důvod uplatňovala, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá