28 Cdo 2123/2008 — Nejvyšší soud

28 Cdo 2123/2008 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:6. 11. 2008 Spisová značka:28 Cdo 2123/2008 ECLI:ECLI:CZ:NS:2008:28.CDO.2123.2008.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 2123/2008 Usnesení Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a JUDr. Josefa Rakovského v právní věci žalobce T. K. M., zastoupeného advokátem, proti žalované ATG s. r. o., zastoupené advokátem, o 63.204,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 11 C 116/2004, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. října 2007, č. j. 19 Co 364/2007-106, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 5.727,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta. O d ů v o d n ě n í : Obvodní soud pro Prahu 3 rozsudkem ze dne 15. 6. 2007, č. j. 11 C 116/2004–84, uložil žalované zaplatit žalobci částku 63.204,- Kč a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že žalobce zaplatil žalované celkem 110.000,- Kč ve dvou částkách, 80.000,- Kč dne 14. 7. 2003 a 30.000,- Kč dne 29. 7. 2003, jako zálohu na provedení elektroinstalace, vzduchotechniky a topení v provozovně žalobce. K realizaci díla ze strany žalované však nedošlo a ta vrátila žalobci pouze 46.796,- Kč. Žalovaná soudu nepředložila žádný relevantní důkaz, že by mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy o dílo (§ 536 a násl. obch. zák.), k dispozici měla pouze nepodepsané návrhy smluv o dílo a cenovou nabídku elektroinstalace. Soud prvního stupně dovodil, že důkazní břemeno ohledně tvrzení o tom, že došlo k uzavření smluv o dílo, leželo na žalované a pokud by taková tvrzení byla prokázána, bylo by na žalované, aby dále prokázala, že žalobce od těchto smluv bezdůvodně odstoupil a ona je tak oprávněna ponechat si žalovanou částku jako náhradu škody, která jí tím vznikla. Žalovaná přijala od žalobce částku 110.000,- Kč „jako zálohu na přípravu nabídky na realizaci elektroinstalace a vzduchotechniky“ s tím, že pokud následně dojde k uzavření smluv o dílo, bude tato záloha použita jako první splátka ceny díla, jinak bude vrácena. Žalovaná si však z této částky ponechala 63.204,- Kč, aniž by měla s žalobcem smluvní vztah a aniž by mu poskytla jakékoliv protiplnění. Soud prvního stupně věc posoudil podle § 451 odst. 1 a 2 obč. zák. jako bezdůvodné obohacení žalované, která získala majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. K odvolání žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 24. 10. 2007, č. j. 19 Co 364/2007-106, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně. Dovodil, že obchodní zákoník zvláštní ustanovení o záloze neobsahuje; s odkazem na § 498 obč. zák. dále dovodil, že podstatou zálohy samotné je plnění před uzavřením smlouvy mezi účastníky a na plnění závazku vzniklého z následující smlouvy se pak záloha také započítá. Pokud však nedošlo k uzavření smlouvy, je třeba zálohu posoudit podle ustanovení o bezdůvodném obohacení (§ 451 a následující obč. zák.). Za situace, kdy žalovaná zálohu na smlouvu o dílo přijala, smlouva o dílo uzavřena nebyla, žalovaná musí zálohu vydat jako plnění bez právního důvodu, zejména pokud nebylo prokázáno, že o vrácení zálohy by se účastníci dohodli, když i v takovém případě by měl žalobce nárok na vrácení celé zálohy, avšak právě z titulu takto uzavřeného závazku. Ohledně aplikace § 357 odst. 2 obch. zák. namítané žalovanou, odvolací soud dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nepřichází v úvahu, neboť toto ustanovení upravuje náhradu škody při odstoupení od smlouvy při změně okolností a v souzené věci uzavření smlouvy prokázáno nebylo. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost dovozuje z § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Zásadní význam napadeného rozhodnutí po právní stránce spatřuje zejména v tom, že závěry učiněné odvolacím soudem zcela popírají běžné obchodní zvyklosti dodržované v souvislosti s uzavíráním ústní smlouvy o dílo dle § 536 a násl. obch. zák. Tvrdí, že během své dlouholeté obchodní činnosti poznala, že je zcela obvyklou praxí v rámci obchodně podnikatelských vztahů, že investorem oslovení dodavatelé vypracovávají cenové nabídky zcela zdarma v rámci předsmluvního nabídkového řízení a v takových případech proto neexistuje žádný logický důvod pro vyplácení záloh na vypracování cenových nabídek. Rovněž je zcela obvyklou praxí, že v případech, kdy není uzavírána písemná smlouva o dílo, tak vyplacením finanční zálohy potvrzuje investor uzavření smlouvy o dílo se zhotovitelem a pro zhotovitele je to v rámci ústně uzavřené smlouvy signál, že má zahájit práce potřebné k řádné realizaci díla. Tímto standardním postupem došlo k uzavření smluv o dílo rovněž mezi účastníky v posuzované věci, přičemž k potvrzení jejich uzavření došlo předáním a převzetím předmětných záloh. Navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Žalobce ve svém vyjádření navrhl odmítnutí dovolání pro nepřípustnost, popř. jeho zamítnutí. Napadené rozhodnutí odvolacího soudu považuje za správné. Z obsahu dovolání dovozuje, že žalovaná napadá pochybení odvolacího soudu při zjišťování skutkového stavu věci, což je však z pohledu dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. (což je jediný dovolací důvod, na základě kterého lze usuzovat na zásadní významnost napadeného rozhodnutí) právně bezvýznamné. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř. oprávněnou osobou - účastníkem řízení, dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu upravuje ustanovení § 237 o. s. ř. Podle ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm.b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)]. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o. s. ř.). Žalovaná dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu ve věci samé, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen, aniž předcházelo zrušující usnesení odvolacího soudu; přípustnost dovolání lze proto posuzovat pouze podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Dovolání je podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné tedy jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění přípustnost dovolání nezakládají – srov. § 241a odst. 3 o. s. ř.) a současně se musí jednat o právní otázku zásadního významu; způsobilým dovolacím důvodem je tedy důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, publikované v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod C 3080, sešit 1, ročník 2005). Právní posouzení je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu nesprávně vyložil, popř. ji na zjištěný skutkový stav nesprávně aplikoval. Dovolací důvod se neposuzuje jen podle toho, jak jej účastník v dovolání označuje, ale především podle jeho obsahu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 10. 5. 2001, sp. zn. 21 Cdo 1384/2000, publikovaný v Souboru civilních rozhodnutí a stan