28 Cdo 2135/2017 – Nejvyšší soud

28 Cdo 2135/2017-1910 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Petra Krause v právní věci žalobce K. Š., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Markétou Sládkovou, advokátkou se sídlem v Nezdicích 1, Votice, proti žalovanému městu Beroun, se sídlem v Berouně, Husovo náměstí 68, identifikační číslo osoby: 00233129, zastoupenému JUDr. Jaroslavem Tenkrátem, advokátem se sídlem v Berouně, Havlíčkova 132, o vyklizení pozemků, eventuálně o odstranění stavby a o zaplacení částky 73.640.070,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. 7 C 40/2004, o dovoláních žalobce a žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 28. června 2016, č. j. 23 Co 435/2015-1626, t a k t o : I. Dovolání žalobce se odmítá. II. Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 28. června 2016, č. j. 23 Co 435/2015 -1626, se ve výroku I., kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Berouně ze dne 19. prosince 2014, č. j. 7 C 40/2004 – 1454, ve spojení s usnesením Okresního soudu v Berouně ze dne 19. listopadu 2015, č. j. 7 C 40/2004 – 1583, ve výrocích I., IV. a VIII. a změněn rozsudek Okresního soudu v Berouně ze dne 19. prosince 2014, č. j. 7 C 40/2004 – 1454, ve spojení s usnesením Okresního soudu v Berouně ze dne 19. listopadu 2015, č. j. 7 C 40/2004 – 1583, ve výroku VII. a ve výroku II. o nákladech odvolacího řízení ruší; současně se ve výrocích I., IV., VII. a VIII. ruší rozsudek Okresního soudu v Berouně ze dne 19. prosince 2014, č. j. 7 C 40/2004 – 1454, ve spojení s usnesením Okresního soudu v Berouně ze dne 19. listopadu 2015, č. j. 7 C 40/2004 – 1583, a věc se v tomto rozsahu vrací Okresnímu soudu v Berouně k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud v Berouně (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 19. 12. 2014, č. j. 7 C 40/2004-1454, uložil žalovanému povinnost do 24 měsíců od právní moci citovaného rozsudku „vyklidit část pozemku parc. č. XY zapsaného u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrálního pracoviště XY, na listu vlastnictví č. XY pro katastrální území XY, a to v rozsahu, který je zelenou barvou zakreslen v příloze č. 5 znaleckého posudku č. 80-12/2008 ze dne 12. 12.2008 vypracovaného Ing. Evou Soukupovou, který je nedílnou součástí citovaného rozsudku, a dále část pozemku parc. č. XY zapsaného u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrálního pracoviště XY, na listu vlastnictví č. XY pro katastrální území XY, a to v rozsahu, který je zelenou barvou zakreslen v příloze č. 5 znaleckého posudku č. 80-12/2008 ze dne 12. 12. 2008 vypracovaného Ing. Evou Soukupovou, který je nedílnou součástí citovaného rozsudku (výrok I.). V části, v níž se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení částky 30.113.990,- Kč, řízení zastavil (výrok II.) a co do částky 7.824.960,- Kč žalobu zamítl (výrok III.). Dále žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci částku 83.385,26 Kč spolu se 7,75 % ročním úrokem z prodlení z částky 10.722,- Kč za dobu od 5. 4. 2012 do zaplacení, se 7,75 % ročním úrokem z prodlení z částky 7.677,40 Kč za dobu od 5. 4. 2012 do zaplacení, spolu se 7,75 % ročním úrokem z prodlení z částky 6.788,55 Kč za dobu od 5. 4. 2012 do zaplacení, spolu s 8,05 % ročním úrokem z prodlení z částky 22.268,50 Kč za dobu od 31. 10. 2014 do zaplacení, spolu se 8,05 % ročním úrokem z prodlení z částky 1.824,- Kč za dobu od 31. 10. 2014 do zaplacení a spolu s 8,05 % ročním úrokem z prodlení z částky 3.591,- Kč za dobu od 31. 10. 2014 do zaplacení (výrok IV.). Žalobu, kterou se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení příslušenství v podobě úroku z prodlení z částky 83.385,26 Kč ve výši rozdílu mezi žalobcem požadovaným úrokem z prodlení z částky 83.385,26,- Kč a soudem přiznaným úrokem z prodlení z částky 83.385,26 Kč specifikovaným ve výroku IV. citovaného rozsudku, zamítl (výrok V.). Rovněž zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 35.617.734,74 Kč spolu s příslušenstvím v podobě žalobcem požadovaného úroku z prodlení z částky 35.617.734,74 Kč (výrok VI.). Dále uložil žalobci povinnost nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 873.303,- Kč k rukám JUDr. Drahomíra Korčeka, advokáta (výrok VII.) a rozhodl, že o nákladech státu bude rozhodnuto samostatným usnesením (výrok VIII.). Usnesením ze dne 19. 11. 2015, č. j. 7 C 40/2004-1583, soud prvního stupně uložil žalobci povinnost zaplatit státu – České republice na účet Okresního soudu v Berouně náhradu státem placených nákladů řízení vynaložených před soudem prvního stupně ve výši 2.738,35 Kč (výrok I.) a žalovanému uložil povinnost zaplatit státu – České republice na účet Okresního soudu v Berouně náhradu státem placených nákladů řízení vynaložených před soudem prvního stupně ve výši 3.129,50,- Kč, z toho částku 129,50 Kč do tří dnů od právní moci uvedeného usnesení s tím, že co do částky 3.000,- Kč se lhůta k plnění neurčuje (výrok II.). K odvolání obou účastníků Krajský soud v Praze (dále „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 28. 6. 2016, č. j. 23 Co 435/2015-1626, rozsudek soudu prvního stupně ve spojení s usnesením ze dne 19. 11. 2015, č. j. 7 C 40/2004-1583, změnil ve výroku VII. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně a jinak jej potvrdil (výrok I.). Dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II.). Odvolací soud zcela vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně o tom, že pozemky parc. č. XY o výměře 1.341 m2 a parc. č. XY o výměře 25.069 m2, oba zapsané u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrálního pracoviště XY, na listu vlastnictví č. XY pro katastrální území XY (dále „předmětné pozemky“), jež nabyl na základě kupní smlouvy ze dne 20. 12. 1984, respektive ze dne 21. 8. 2000 (právní účinky vkladu vlastnického práva nastaly ke dni 12. 12. 2000), do výlučného vlastnictví žalobce, jsou dotčeny skládkou odpadu – pozemek parc. č. XY je zasažen co do výměry 1.060 m2 a pozemek parc. č. XY je zasažen ve výměře 630 m2. Skládkování započalo v 60. letech minulého století nejprve severně od dotčených částí předmětných pozemků, počátkem 80. let byla na pozemcích parc. č. XY (následně rozděleném na parc. č. XY) a parc. č. XY vystavěna přibližně sedm až osm metrů vysoká betonová zeď k zajištění ochrany proti přiblížení odpadu k řece Berounce. K zavážení částí předmětných pozemků došlo až po roce 1991, přičemž k ukončení ukládání odpadů na skládku došlo ke dni 30. 6. 1995 a k úplnému zastavení provozu skládky dne 31. 7. 1996. Námitku, že předmětné pozemky patří do vlastnictví žalovaného na základě kupní smlouvy uzavřené s původními vlastníky, neshledal odvolací soud důvodnou, neboť tato kupní smlouva je podle rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 7. 5. 1996, č. j. 15 Co 525/93-106, neplatná. Žalovaný vlastnické právo k předmětným pozemkům nenabyl ani vydržením, jelikož předmětné pozemky nemohl užívat v dobré víře, udělil-li v roce 1984 žalobci souhlas k uzavření kupní smlouvy mezi ním a původními vlastníky předmětných pozemků. Na žalovaného však přešla práva a závazky předchozího provozovatele skládky (jakožto souboru movitých věcí), tudíž je ve sporu pasivně legitimován, a tedy i povinen k vyklizení skládkou dotčených částí předmětných pozemků. Odvolací soud neshledal důvodnou ani námitku žalovaného, že žalobce uplatňuje nárok na ochranu vlastnického práva v rozporu s dobrými mravy. K tomu soud prvního stupně vysvětlil, že žalobce se ochrany vlastnického práva začal domáhat již v roce 1991, tedy ještě dříve, než k zásahu do jeho vlastnického práva došlo, kdy vyzval žalovaného k ukončení činnosti kolem skládky. Lhůtu stanovenou prvoinstančním soudem k vyklizení předmětných pozemků označil odvolací soud vzhledem k okolnostem celého případu za přiměřenou. Odvolací soud rovněž aproboval závěr soudu prvního stupně o nároku žalobce na vydání bezdůvodného obohacení ve výši odpovídající částkám vynakládaným obvykle v daném místě a čase na užívání obdobné věci, zpravidla formou nájmu. Nárok na vydání bezdůvodného obohacení spočívající v jednorázovém obohacení a v užívání dotčených částí předmětných pozemků žalovaným bez právního důvodu v období od 5. 2. 2002 do 5. 2. 2004 shledal ve shodě se soudem prvního stupně promlčeným, neboť dnem ukončení skládky (tj. dne 30. 6. 1995) bylo žalobci známo, kdo a v jaké výši se na jeho úkor obohatil, a dnem následujícím (tj. dne 1. 7. 1995) se mohl tohoto nároku domáhat; žalobce tudíž svůj nárok uplatnil až po uplynutí dvouleté zákonné promlčecí doby (§ 107 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů – dále „obč. zák.“). Námitka promlčení byla vznesena částečně důvodně i ve vztahu k období od 17. 9. 2007 do 3. 10. 2014, jelikož veškeré nároky sice byly uplatněny ve dvouleté promlčecí době, nicméně byly navyšovány až po uplynutí promlčecí doby. Případná navýšení nároků