28 Cdo 2145/2002 — Nejvyšší soud

28 Cdo 2145/2002 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:27. 11. 2003 Spisová značka:28 Cdo 2145/2002 ECLI:ECLI:CZ:NS:2003:28.CDO.2145.2002.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Dotčené předpisy:§ 43 odst. 2 předpisu č. 99/1963Sb. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 2145/2002 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Ludvíka Davida, CSc., o dovolání 1. V. M. a 2. V. M., sepsaném advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni z 23. 10. 2001, sp. zn. 13 Co 636/2001, vydanému v právní věci vedené u Okresního soudu v Rokycanech pod sp. zn. 4 C 47/200 (žalobců V. M. a V. M., kteří byli v řízení zastoupeni D. P., proti žalovaným A. A. P. a B. V. P., zastoupeným advokátem, o vydání nemovitostí), takto: I. Zrušuje se rozsudek Krajského soudu v Plzni z 23. 10. 2001, sp. zn. 13 Co 636/2001, ve výroku označeném I.; dovolání proti výroku téhož rozsudku označeném III. se odmítá. II. Zrušuje se usnesení Krajského soudu v Plzni z 30. 9. 2002, sp. zn. 13 Co 222/2002. III. Zrušuje se rozsudek Okresního soudu v Rokycanech z 13. 7. 2001, č. j. 4 C 47/2000-310. IV. Zrušuje se usnesení Okresního soudu v Rokycanech z 24. 1. 2002, č. j. 4 C 47/2000-342. V. Věc se vrací k dalšímu řízení Okresnímu soudu v Rokycanech. O d ů v o d n ě n í : Žalobci se domáhali žalobou, která byla podána u soudu 30. 3. 1992, aby žalovaným bylo uloženo uzavřít se žalobci dohodu o vydání domu čp. 368/III v R. s pozemky parc. č. 1235 a parc. č. 981/8 v R., a to do podílového spoluvlastnictví žalobců, každému jednou ideální polovinou. Žalobci uváděli, že tyto nemovitosti připadly státu podle dříve platného ustanovení § 453a občanského zákoníku, když v roce 1985 žalobci zůstaly bez povolení čs. úřadů v cizině. Odsouzení žalobců v trestním řízení soudním, vedeném u Okresního soudu v Rokycanech pod sp. zn. 1 T 13/86, bylo zrušeno ve smyslu ustanovení § 2 odst. 1 písm. d/ zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, a to v řízení u Okresního soudu v Rokycanech pod sp. zn. Rt 11/91. Kupní smlouvou z 11. 8: 1986 (registrovanou 14. 8. 1986 bývalým Státním notářstvím v Rokycanech pod sp. zn. R I 291/86) byl dům čp. 368/III v R. prodán státem žalovaným a k pozemkům parc. č. 1235 a parc. č. 981/8 bylo žalovaným zřízeno právo osobního užívání pozemků. Žalobci vyzvali 25. 9. 1991 písemně žalované k vydání uvedených nemovitostí, ale bezvýsledně. Žalobci měli za to, že k prodeji uvedeného domu žalovaným došlo v rozporu s tehdy platnými předpisy a na základě protiprávního zvýhodnění. Žalovaní A. P. a V. P. navrhli zamítnutí žaloby s tím, že v žalobě uvedené nemovitosti nenabyli v rozporu s právními předpisy, ani na základě protiprávního zvýhodnění. Rozsudkem Okresního soudu v Rokycanech z 15. 6. 1993, č. j. 4 C 41/92-119, bylo rozhodnuto, že žalovaní A. P. a V. P. jsou povinni uzavřít se žalobci do 15 dnů od právní moci rozsudku dohodu o vydání domu čp. 368/III v R. s pozemky parc. č. 1235 a parc. č. 981/8. Žaloba žalobců, kterou původně uplatnili svůj žalobní návrh i proti státu a proti Městu R., byla ve vztahu ke státu a ve vztahu k žalovanému městu zamítnuta. Žalovaným A. a V. P. bylo uloženo zaplatit žalobcům na náhradu nákladů řízení 1.610,- Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku. O odvolání žalovaných proti uvedenému rozhodnutí soudu prvního stupně rozhodl Krajský soud v Plzni rozsudkem z 21. 2. 1995, sp. zn. 10 Co 488/93. Rozsudek soudu prvního stupně byl změněn tak, že žaloba žalobců byla zamítnuta i proti žalovaným A. P. a V. P. Žalobcům bylo uloženo zaplatit žalovaným A. P. a V. P. na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně 3.090 Kč a na náhradu nákladů odvolacího řízení 1.050,- Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku. Rozsudkem Nejvyššího soudu z 2. 9. 1997, 3 Cdon 630/96, byl zrušen rozsudek odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V dalším průběhu řízení bylo rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Rokycanech z 9. 1. 1998, č. j. 4 C 113/97-195. Žalovaným A. P. a V. P. bylo uloženo uzavřít do 15 dnů od právní moci rozsudku se žalobci dohodu o vydání domu čp. 368/III v R. s pozemkem parc. č. 981/8. Žalovaným bylo uloženo zaplatit žalobcům do 3 dnů od právní moci rozsudku 3.455,- Kč na náhradu nákladů řízení. O odvolání žalovaných proti rozsudku soudu prvního stupně z 9. 1. 1998 (č. j. 4 C 113/97-195 Okresního soudu v Rokycanech) rozhodl pak Krajský soud v Plzni rozsudkem z 22. 4. 1999, sp. zn. 13 Co 1015/98. Rozsudek soudu prvního stupně byl změněn tak, že žaloba žalobců byla zamítnuta. Žalobcům bylo uloženo zaplatit žalovaným na náhradu nákladů řízení 8.905,- Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku. Rozsudkem Nejvyššího soudu ze 14. 3. 2000, 28 Cdo 1930/99, byl zrušen rozsudek Krajského soudu v Plzni z 22. 4. 1999, sp. zn. 13 Co 1015/98, i rozsudek Okresního soudu v Rokycanech z 8. 10. 1998, č. j. 4 C 113/97-115 (ve znění usnesení z 8. 10. 1998, č. j. 4 C 113/97-221). Věc byla vrácena Okresnímu soudu v Rokycanech k dalšímu řízení. V odůvodnění rozsudku dovolacího soudu bylo poukázáno na to, že „v daném případě šlo o smluvní převod domové nemovitosti ze strany státu na fyzické osoby (A. P. a V. P.) na základě kupní smlouvy, uzavřené 11. 8. 1986) a registrované bývalým Státním notářstvím v Rokycanech 14. 8. 1986), s ním souviselo i zřízení práva osobního užívání pozemku pro nabyvatele domové nemovitosti, k čemuž došlo za účinnosti vyhlášky č. 90/1984 Sb., o správě národního majetku“. Dovolací soud v této souvislosti poukazoval také na to, že se soud prvního stupně v průběhu řízení zabýval i otázkou, kdo při jednání o převodu nemovitostí, uváděných v žalobě žalobců, jednal za bývalý Městský národního výbor v R. (s poukazem na ustanovení § 45 odst. 1 a § 52 dříve platného zákona č. 31/1983 Sb.), ale nezbýval se tím, jak postupoval uvedený národní výbor při nakládání s národním majetkem v daném případě a při tomto převodu vlastnictví národního majetku, a to v tom smyslu, jak tyto otázky byly v té době (v roce 1986) upraveny vyhláškou č. 90/1984 Sb., o správě národního majetku, jako obecně závazným předpisem. Dovolací soud pak vytýkal odvolacímu soudu, že ve svém rozsudku z 22. 4. 1999, sp. zn. 13 Co 1015/98, pouze obecně uvedl (bez konkretizace toho, o jaká zjištění svůj závěr opírá), že „veškeré zákonem tehdy vyžadované náležitosti pro převod majetku byly splněny“. Nelze proto, podle názoru dovolacího soudu, zatím přesvědčivě dovodit, že by odvolací soud (stejně jako i soud prvního stupně) vycházel důsledně ze závěru dovolacího soudu (v jeho dřívějším zrušovacím rozhodnutí) o potřebě „zevrubnějšího objasnění otázky, zda věci uvedené v žalobě žalobců, byly nebo nebyly nabyty žalovanými fyzickými osobami v souladu či v rozporu s tehdy platnými předpisy“. Ukládal proto dovolací soud, aby se soud v dalšímu řízení všestranně zabýval tím, zda při prodeji domu čp. 368/III v R. bylo či nebylo postupováno v souladu nebo v rozporu s ustanoveními vyhlášky č. 90/1984 Sb. V dalším průběhu řízení Okresní soud v Rokycanech usnesením z 25. 8. 2000, č. j. 4 C 47/2000-282, připustil změnu žalobního návrhu žalobců, tak, že se žalobci domáhají, aby bylo určení, že „žalobci jsou vlastníky rodinného domu, čp. 368/III v R. se stavební parcelou č. 1235 (o výměře 143 m2) se zahradou prac. č. 981/8 (o výměře 729 m2), zapsaných na listu vlastnictví č. 1526 pro obec a katastrální území R. u Katastrálního úřadu v R.. Dne 16. 11. 2000 vynesl Okresní soud v Rokycanech pod č. j. 4 C 47/2000-289 rozsudek, jímž zamítl žalobu o určení, že žalobci V. M. a V. M. jsou vlastníky rodinného domu čp. 368/III v R. se stavební parcelou č. 1235 (o výměře 143 m2) a zahradou parc. č. 981/8 (o výměře 729 m2), zapsaných na listu vlastnictví pro obec a katastrální území R. u Katastrálního úřadu v R.. Žalobcům bylo uloženo zaplatit žalovaným na náhradu nákladů řízení 11.752,- Kč do tří dnů od první moci rozsudku. V odůvodnění tohoto rozsudku soud prvního stupně na jedné straně uváděl, že provedenými důkazy má za prokázáno, že „ve smyslu zákona č. 87/1991 Sb. jsou žalobci oprávněnými osobami, žalovaní jsou osobami povinnými, když výzvou k vydání věcí byli žalovaní vyzváni ve lhůtě vymezené v ustanovení § 5 odst. 2 zákona č. 87/1991 Sb. a také žaloba žalobců u soudu byla podána ve lhůtě stanovené v § 5 zákona č. 87/1991 Sb., poté co povinné osoby výzvě žalobců k vydání věci nevyhověli“. Také ještě soud prvního stupně dospěl k závěru, že k protiprávnímu zvýhodnění žalovaných nedošlo při uzavírání sml