28 Cdo 2155/2002 — Nejvyšší soud

28 Cdo 2155/2002 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:3. 12. 2002 Spisová značka:28 Cdo 2155/2002 ECLI:ECLI:CZ:NS:2002:28.CDO.2155.2002.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Dotčené předpisy:§ 237 odst. 2 předpisu č. 99/1963Sb. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 2155/2002 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Milana Pokorného, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc., o dovolání J. U., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci z 29. 3. 2002, sp. zn. 29 Co 114/2002, vydanému v právní věci, jež byla vedena u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 7 Nc 4207/2001 (žalobce J. U. proti žalované České republice – Českému statistickému úřadu – krajské reprezentaci Liberec (zastoupení Česká Lípa), 470 01 Česká Lípa, Ulice Paní Zdislavy 2353, o 5.000,- Kč) takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání. O d ů v o d n ě n í : Žalobce J. U. se žalobou, podanou u soudu 14. 3. 1991, domáhal, aby žalovanému Českému statistickému úřadu bylo uloženo zaplatit mu 5.000,- Kč jako satisfakci „za nekvalifikované provádění zákona č. 158/1991 Sb.“ při sčítání lidí, domů a bytů ke dni 1. 3. 2001, když při tomto sčítání byly získávány údaje, které nejsou nutné pro statistické účely, ale jsou zneužitelné úřady i třetími osobami. Okresní soud v České Lípě usnesením ze 4. 4. 2001, č. j. 7 Nc 4207/2001-7, vyslovil svou věcnou nepříslušnost s tím, že po právní moci tohoto usnesení bude spis postoupen Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočka Liberec, jako soudu příslušnému. V usnesení bylo poukazováno na ustanovení § 9 odst. 2 písm. b/ občanského soudního řádu, podle něhož jsou to krajské soudy, které rozhodují jako soudy prvního stupně ve sporech vyplývajících z uplatňování práv a povinností podle právních předpisů o ochraně údajů v informačních systémech. K odvolání žalobce proti tomuto usnesení vydal Okresní soud v České Lípě usnesení z 11. 12. 2001, č. j. 7 Nc 4207/2001-16, jímž odvolání žalobce odmítl, protože bylo podáno po uplynutí patnáctidenní lhůty k podání odvolání a tedy opožděně. O odvolání žalobce proti tomuto usnesení soudu prvního stupně z 11. 12. 2001 rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci usnesením z 29. 3. 2002, sp. zn. 29 Co 114/2002; odvolání žalobce bylo odmítnuto. V odůvodnění tohoto usnesení odvolacího soudu bylo uvedeno, že podle obsahu potvrzení o doručení (dodejky) bylo uloženo žalobci adresované usnesení soudu prvního stupně na poště dne 17. 12. 2001; písemnost se totiž nepodařilo doručit žalobci, protože adresát nebyl zastižen (ačkoliv se v místě doručení zdržuje), a nepodařilo se mu písemnost doručit náhradně; adresát byl vhodným způsobem vyzván, aby si písemnost vyzvedl na poště; protože adresát si zásilku do tří dnů od uložení nevyzvedl, byl poslední den lhůty považován za den doručení (v daném případě 20. prosince 2001), a to i kdyby se adresát o uložení písemnosti nedověděl. Lhůta k odvolání tak uplynula dnem 4. 1. 2002, ale žalobcovo odvolání bylo podáno na soudě až 14. 1. 2002. Proto odvolací soud odvolání žalobce odmítl jako opožděné podle ustanovení § 218a občanského soudního řádu. Usnesení odvolacího soudu bylo doručeno žalobci dne 20. 5. 2002 a dovolání bylo žalobcem předáno na poště k doručení Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočka Liberec dne 21. 6. 2002, tedy ve lhůtě uvedené v § 240 odst. 1 občanského soudního řádu Dovolatel namítal, že jeho odvolání proti usnesení Okresního soudu v České Lípě z 11. 12. 2001, č. j. 7 Nc 4207/2001-16, bylo podáno včas. V odmítnutí jeho odvolání odvolacím soudem spatřoval dovolatel „přímé narušení důstojnosti soudu“ ve smyslu ustanovení § 6 odst. 1 zákona č. 335/1991 Sb., jakož i způsobení průtahů v řízení. Dovolatel vytýkal odvolacímu soudu, že ve svém rozhodnutí se vůbec nezmiňuje o porušování zákona č. 158/1991 Sb. pracovnicí Českého úřadu statistického, krajské reprezentace Liberec, zastoupení Česká Lípa, při sčítání lidí, domů a bytů ke dni 1. 3. 2001. Dovolatel ve svém dovolání také uváděl, že přílohou tohoto jeho dovolání je „pověření k zastupování právnickým subjektem“ – výrobním družstvem T. se sídlem v Č. Při posuzování tohoto dovolání vycházel dovolací soud z ustanovení § 236 odst. 1 občanského soudního řádu (zákona č. 99/1963 Sb. ve znění zákona č. 30/2001 Sb.), podle něhož lze napadnout pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání je v ustanoveních občanského soudního řádu upravena v § 236 až § 239. Z žádného z těchto ustanovení nevyplývá přípustnost dovolání, které v daném případě podal dovolatel proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci z 29. 3. 2002, sp. zn. 29 Co 114/2002. Je třeba mít na zřeteli, že podle ustanovení § 237 odst. 2 občanského soudního řádu (jehož znění se změnami a doplňky bylo vyhlášeno pod č. 69/2001 Sb.) není dovolání přípustné v právních věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč, zatím co v daném případě je předmětem řízení zaplacení částka 5.000,- Kč. Bylo nutno brát v úvahu, že podle ustanovení § 241 odst. 1 občanského soudního řádu musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem, pokud sám nemá právnické vzdělání; nemá-li dovolatel právnické vzdělání, musí být dovolání sepsáno advokátem nebo notářem. Také je nutno uvést, že účastník řízení může být zastoupen zásadně fyzickou osobou (§ 241 odst. 1 občanského soudního řádu), nejde-li o zastoupení organizací nebo úřadem, jež je upraveno v ustanovení § 26 občanského soudního řádu, které se týká zastoupení odborovou organizací a zastoupení Úřadem pro mezinárodně právní ochranu dětí. Nemohl tedy dovolací soud dospět k závěru, že by dovolání dovolatele bylo přípustné podle některého z ustanovení občanského soudního řádu. Přikročil proto dovolací soud k odmítnutí dovolání dovolatele podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 odst. 1 písm. c/ občanského soudního řádu, a to jako dovolání nepřípustného. Dovolatel nebyl v řízení o dovolání úspěšný a žalovanému v dovolacím řízení náklady nevznikly. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu. V Brně dne 3. prosince 2002 JUDr. Milan Pokorný, CSc., v. r. předseda senátu