28 Cdo 2286/2009 — Nejvyšší soud

28 Cdo 2286/2009 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:10. 12. 2009 Spisová značka:28 Cdo 2286/2009 ECLI:ECLI:CZ:NS:2009:28.CDO.2286.2009.1 Typ rozhodnutí:Rozsudek Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 2286/2009 Rozsudek Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., ve věci žalobkyně obce L., zastoupené advokátkou, proti žalovaným: 1) E. M. a 2) I. M., oběma bytem v L., zastoupeným advokátem, o nahrazení projevu vůle, vedené u Okresního soudu pro Praha - západ pod sp. zn. 7 C 285/2007, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 29. 1. 2009, č. j. 19 Co 527/2008 – 179, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovaným na náhradě nákladů dovolacího řízení částku ve výši 6.545,- Kč k rukám advokáta, do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. O d ů v o d n ě n í: Soud prvního stupně rozhodl rozsudkem ze dne 22. 7. 2008, č. j. 7 C 285/2007 – 147, tak, že žalovaným uložil povinnost uzavřít se žalobcem kupní smlouvu, jejímž předmětem měl být převod spoluvlastnického podílu v rozsahu ideální ½ nemovitostí identifikovaných ve výroku I. tohoto rozsudku, a to za podmínek specifikovaných v témže výroku. Ve výroku II. a III. rozhodl soud prvního stupně o náhradě nákladů řízení. K odvolání žalovaných proti výrokům I. a III. rozsudku soudu prvního stupně odvolací soud svým rozsudkem ze dne 29. 1. 2009 tento rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl (výrok I.) a rozhodl znovu o náhradě nákladů řízení (výrok II.). Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými závěry soudu prvního stupně, avšak nesouhlasil již s jeho závěry právními. Mezi účastníky byl vyvolán spor žalobou žalovaných na zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, v němž žalobkyně vystupovala na straně žalované. Žalobkyně v rámci své procesní obrany k žalobě podala dne 30. 3. 2007 vyjádření ve věci samé, jehož součástí byl i protinávrh na nahrazení projevu vůle podle § 603 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“). Bylo tak učiněno včetně výzvy obce (žalobkyně) jako opomenutého spoluvlastníka vůči žalovaným jako nabyvatelům na odkoupení ideální ½ nemovitostí za týchž podmínek, za nichž je sami nabyli – tedy za částku 1,300.000,- Kč. Realizace porušeného předkupního práva ve smyslu § 140 a § 602 a násl. obč. zák. předpokládá výzvu osoby oprávněné k nabídce odkupu. Výkon předkupního práva učiněný již samotnou výzvou k nabídce je nepochybně úkonem směřujícím k nabytí nemovitosti. Neobstojí přitom argumentace, že samotná žaloba (tedy ani samotná výzva) k nabytí vlastnictví ještě nevede, neboť je zde třeba ingerence soudu v podobě vyhovujícího vykonatelného rozhodnutí. Zákon jednak v některých případech počítá se souhlasem soudu u některých hmotně právních úkonů (§ 711a odst. 1 obč. zák.) a jednak v daném případě není soudní řízení podmínkou realizace předkupního práva, a to pokud nabyvatel na výzvu oprávněného spoluvlastníka sám kladně reaguje a projeví ochotu kupní smlouvu uzavřít. Výzvou učiněnou za účelem realizace předkupního práva podle § 603 odst. 3 obč. zák. je dotčena majetková sféra obce, a jde tedy o úkon majetkoprávní povahy. Jedná se proto o úkon spadající pod režim § 85 písm. a) zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (dále jen „zákona č. 128/2000 Sb.“). Starosta obce nemůže sám vytvářet vůli obce, ale může ji pouze navenek sdělovat a projevovat. Úkony, které přísluší k rozhodování pouze zastupitelstvu obce, může starosta učinit, jen pokud byly schváleny zastupitelstvem, jinak jsou absolutně neplatné podle § 39 obč. zák. Přitom jinak než zákonem stanoveným způsobem nelze ve věcech, jež jsou vyhrazeny zastupitelstvu, přijímat vůli obce a mít ji za závaznou. V daném případě tedy porada členů zastupitelstva nemůže nahradit absenci rozhodnutí zastupitelstva, které lze přijmout jen v rámci zasedání. Ani z obsahu v odvolacím řízení předložených zápisů zastupitelstva obce (ze dne 28. 12. 2007, ze dne 27. 3. 2008 a ze dne 30. 5. 2008) nelze dovodit, že by zastupitelstvo obce (žalobkyně) rozhodlo o výkonu předkupního práva vůči žalovaným za těch podmínek, za jakých byly uplatněny v řízení vedeném pod sp. zn. 7 C 285/2007 a že k tomuto kroku pověřilo starostu obce. I kdyby žalobkyně tvrdila, že souhlas k uplatnění výzvy k nabídce odkupu, jakož i k podání žaloby na nahrazení projevu vůle starosta obce měl, pak ani z jednoho předloženého zápisu k takovému závěru dospět nelze, neboť takový záměr obce není srozumitelně a určitě ani v jednom z nich vyjádřen. Vůle obce k výkonu předkupního práva vůči žalovaným za podmínek výplaty ceny 1,300.000,- Kč nebyla v řízení prokázána. Úkony starosty obce obsažené v podání ze dne 30. 3. 2007 jsou absolutně neplatné a nelze jim přičítat žádné hmotně právní účinky. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně dovolání. Otázkou v souzeném sporu je zejména to, „jakou podobu a jaký obsah musí mít rozhodnutí zastupitelstva obce z hlediska ustanovení § 85 písm. a) zákona o obcích za situace, kdy v soudním sporu rozhoduje soud.“ Pokud by na závadu věci měla být skutečnost, že rozhodnutí zastupitelstva, resp. jednomyslný závěr zastupitelů získat celé vlastnictví nemovitostí je uveden v diskusní části zápisu či že rozhodnutí zastupitelstva nemá konkrétní podobu souhlasu s výkonem předkupního práva, jak uvádí odvolací soud, pak právní hodnocení věci preferuje formální stránku rozhodnutí zastupitelstva.“ Tato stránka by podle žalobkyně neměla převažovat nad obsahem jednání a rozhodnutí zastupitelstva. Rozhodnutí odvolacího soudu „jde v tomto směru nad rámec § 85 písm. a) zákona o obcích.“ Žalobkyně navrhuje, aby dovolací soud rozsudek soudu odvolacího zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Žalovaní ve svém vyjádření k dovolání uvedli, že dovolání se převážně věnuje rekapitulaci minulých událostí a vlastní formální a obsahové náležitosti dovolání jsou poněkud opomenuty. Mají za to, že dovolání nesplňuje zákonem stanovené náležitosti. Rozhodnutí odvolacího soudu je podle žalovaných nejen správné a v souladu se zákonem, ale je též podrobně a precizně odůvodněno. Žalobce naprosto pomíjí skutečnost, že zákon o obcích svěřil některé kategorie úkonů zastupitelstvu právě proto, aby se konkrétní úkony spadající do těchto zákonných kategorií opíraly o širokou podporu samosprávného společenství, neboť pravidelně mají významnější dopad do života občanů obce. Na rozhodnutí zastupitelstva je třeba klást stejné požadavky jako na jakýkoliv jiný právní úkon. I rozhodnutí musí být vyjádřeno určitě a srozumitelně. Zcela správný je závěr odvolacího soudu, že žalobkyně neprokázala, že by úkony starosty byly schváleny předepsaným způsobem, a proto s nimi nelze spojovat žádné hmotně právní účinky. Žalovaní navrhli, aby dovolací soud dovolání zamítl. Dovolání bylo podáno řádně a včas, osobou k tomu oprávněnou, zastoupenou v souladu s § 241 odst. 1 o. s. ř. Lze se proto zabývat jeho přípustností. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští. V daném případě je dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., neboť směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé. Je-li dovolání shledáno přípustným, zabývá se dovolací soud z úřední povinnosti nejprve tím, zda řízení není postiženo vadami uvedenými v § 229 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) a odst. 3 o. s. ř., jakož i jinými vadami řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 242 odst. 3 o. s. ř.). Jelikož dovolatelka žádné vady řízení nenamítala a z obsahu spisu se takové vady nepodávají, zabýval se dovolací soud posouzením důvodnosti dovolání z hlediska hodnocení právních otázek předložených v předmětném dovolání. Dovolatelka zpochybňuje správnost rozsudku odvolacího soudu výslovně toliko v té části, v níž odvolací soud dovodil, že úkon starosty obce (žalobkyně) ze dne 30. 3. 2007 byl neplatným hmotně právním úkonem, neboť k němu, jakožto k majetkoprávnímu úkonu, nedalo souhlas zastupitelstvo obce (žalobkyně) ve smyslu § 85 písm. a) zákona č. 128/2000 Sb. Již ve svém rozsudku ze dne 8. 4. 2009, sp. zn. 28 Cdo 3297/2008 (veřejnosti přístupném na internetových stránkách Nejvyššího soudu, www.nsoud.cz) Nejvyšší soud vyslovil závěr, „že obec ani jakožto účastníka soukromoprávního vztahu nelze vyjmout z požadavků kladených na správu věcí veřejných. Obec jakožto veřejnoprávní korporace má při nakládání se svým