28 Cdo 2304/2011 — Nejvyšší soud

28 Cdo 2304/2011 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:14. 9. 2011 Spisová značka:28 Cdo 2304/2011 ECLI:ECLI:CZ:NS:2011:28.CDO.2304.2011.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Občanské sdružení Dotčené předpisy:§ 15 odst. 1 předpisu č. 83/1990Sb. čl. 20 odst. 1,3 předpisu č. 2/1993Sb. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:17. 10. 2011 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 2304/2011 ROZSUDEK Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Jana Eliáše, Ph. D., v právní věci žalobce 1. FK Příbram, a. s., se sídlem v Příbrami VII., Legionářů 400, zastoupeného JUDr. Petrou Karbanovou, advokátkou v Praze 4, Platónova 3280, proti žalovanému Českomoravskému fotbalovému svazu, občanskému sdružení, se sídlem v Praze 6, Diskařská 100, zastoupenému Mgr. Markem Vojáčkem, advokátem v Praze 1, Týn 1049/3, o určení, zda je rozhodnutí žalovaného v souladu se zákonem a stanovami, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 22 C 9/2009, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 10. 2010, č. j. 21 Co 296/2010-82, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 6.360,- Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho právního zástupce Mgr. Marka Vojáčka. O d ů v o d n ě n í : I. Rozsudkem Městského soudu v Praze výše označeným byl ve výroku I. změněn výrok I. rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 30. 11. 2009, č. j. 22 C 9/2009-58, tak, že žaloba na určení, že rozhodnutí Odvolací a revizní komise č. j. 016/2008 ze dne 12. 12. 2008 je v rozporu se zákonem a stanovami žalovaného Českomoravského fotbalového svazu (dále ČMFS), se zamítá. Ve výroku II. rozsudku odvolacího soudu bylo rozhodnuto o nákladech řízení před soudy obou stupňů tak, že jejich náhrada nebyla žalovanému přiznána. Ve věci se žalobce domáhal určení, že rozhodnutí Odvolací a revizní komise ČMFS č. j. 016/2008 ze dne 12. 12. 2008 je v rozporu se zákonem a stanovami žalovaného; žalobce požadoval též zrušení tohoto rozhodnutí (soudem prvního stupně byla tato část žaloby zamítnuta, odvolání nebylo podáno). Odvolací a revizní komise zrušila rozhodnutí Sportovně technické komise Řídící komise ČMFS ze dne 1. 10. 2008, kterým byl žalobce potrestán pořádkovou pokutou ve výši 21.000,- Kč za neoprávněné starty hráče V. Š. za tým mužů 1. FK Příbram „B“ v mistrovských utkáních divize A (hráč měl v registračním průkazu nesprávně uveden – namísto označení žalobce – klub FK Marila Příbram). Odvolací a revizní komise rozhodla současně tak, že se sedm sehraných utkání divize A v období od 9. 8. do 20. 9. 2008, v nichž jmenovaný hráč nastoupil, dodatečně - oproti výsledkům dosaženým na hřišti - kontumuje výsledkem 0:3 v neprospěch týmu žalobce. Žalobce svůj nárok odůvodňoval poukazem na pravomocný rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 31. 1. 2008, č. j. 15 C 40/2007-66, který určil, že rozhodnutí valné hromady žalovaného ze dne 3. 2. 2007 o volbě členů Odvolací a revizní komise Mgr. L. a Mgr. D. je v rozporu se zákonem a stanovami ČMFS. Rozhodnutí Odvolací a revizní komise žalovaného ze dne 12. 12. 2008, učiněné ve složení komise Mgr. L. (předseda), JUDr. U. a Ing. F., tak bylo podle názoru žalobce učiněno v rozporu s čl. 5a odst. 1 stanov ČMFS, neboť Mgr. L. byl – viz citované rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 31. 1. 2008 - zvolen do komise v rozporu se zákonem a stanovami. Soud prvního stupně se zabýval pouze procedurální otázkou, zda byl Mgr. L. dne 12. 12. 2008 oprávněn ve věci rozhodovat jako předseda Odvolací a revizní komise. Vyšel z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 31. 1. 2008, ve kterém soud deklaroval volbu jmenovaného jako rozpornou se zákonem a stanovami, a z toho dovodil, že též předmětné rozhodnutí ve věci kontumace výsledků utkání B-týmu 1. FK Příbram, a. s., je v rozporu se zákonem i stanovami. Odvolací soud naproti tomu odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 2306/2008 a 28 Cdo 4852/2009 a dovodil, že je podle citovaných judikátů (a podpůrně též podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 90/06) nutné posuzovat oprávnění člena občanského sdružení podat žalobu podle § 15 odst. 1 zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, restriktivně. Je třeba zachovat v co nejširší míře spolkovou autonomii, garantovanou článkem 20 Listiny základních práv a svobod. Proto odvolací soud neposuzoval procedurální stránku věci (oprávněnost účasti předsedy v rozhodující komisi), dále shledal, že rozhodnutí Odvolací a revizní komise bylo po věcné stránce v souladu se Stanovami ČMFS, a k důsledkům případného zrušení napadeného rozhodnutí dodal, že podle jeho zjištění byl soutěžní ročník ČMFS (též divize A mužů) 2008-2009 ukončen; případné nynější soudní uznání výsledků dosažených na hřišti by tedy nemělo žádný dopad. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, v němž vytkl odvolacímu soudu nesprávné právní posouzení věci. Setrval na svém předchozím tvrzení, že Odvolací a revizní komise ČMFS nebyla oprávněna o věci rozhodovat, neboť její předseda Mgr. L. nebyl mezi členy komise řádně zvolen. Sdílel tedy právní názor soudu prvního stupně, že je nutné vycházet z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 31. 1. 2008, jímž došlo k deklaraci rozporu zvolení dvou (výše jmenovaných) členů komise se stanovami a zákonem. Dovolatel žádal, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolací instance zrušil a věc jí vrátil k dalšímu řízení. K dovolání se prostřednictvím zástupce vyjádřil žalovaný, který rekapituloval průběh volby členů Odvolací a revizní komise Valnou hromadou ČMFS dne 3. 2. 2007 a citoval také podrobně judikaturu Nejvyššího soudu (zejména senátu 28 Cdo) k aplikaci § 15 odst. 1 zákona č. 83/1990 Sb. ve spolkových věcech. Žalovaný žádal, aby dovolací soud dovolání žalobce zamítl. II. Nejvyšší soud shledal, že žalobce, zastoupený advokátkou, podal dovolání včas (§ 240 odst. 1, § 241 odst. 1 o. s. ř.). Přípustnost dovolání žalobce byla dána podle § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., tedy pro diformitu rozsudků nižších instancí, a dovolací důvod byl uplatněn podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., neboť dovolatel tvrdil, že napadený rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolání není důvodné. Podle ustanovení § 15 odst. 1 zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, považuje-li člen sdružení rozhodnutí některého z jeho orgánů, proti němuž již nelze podle stanov podat opravný prostředek, za nezákonné nebo odporující stanovám, může do 30 dnů ode dne, kdy se o něm dozvěděl, nejpozději však do 6 měsíců od rozhodnutí, požádat okresní soud o určení, zda je takové rozhodnutí v souladu se zákonem a stanovami. Nejvyšší soud konstatoval v rozsudku ze dne 19. 11. 2008, sp. zn. 28 Cdo 2306/2008, že pravomoc soudů k přezkumu rozhodnutí orgánů občanských sdružení na základě určovací žaloby člena je v obecné rovině dána. Ustanovení § 15 odst. 1 zákona o sdružování občanů je však třeba vykládat zužujícím (restriktivním) způsobem z hlediska povahy věci i okruhu osob, jež se mohou oprávněně dovolávat soudní ochrany. Za pomoci citace rozsudku ze dne 30. 1. 2008, sp. zn. 28 Cdo 2916/2006, označil soud za kritéria posuzování oprávněnosti žaloby, kromě zákonem presumované protiprávnosti rozhodnutí orgánu občanského sdružení, - osobnostní nebo materiální újmu, kterou utrpěl člen sdružení, - vyčerpání případných interních smírčích či rozhodčích prostředků, - společenský zájem na projednání věci, to vše při dostatečně vysokém stupni intenzity naplnění těchto kritérií. Není pochyb o tom, že uvedený výčet je otevřený a nelze ani předpokládat, že by jednotlivá kritéria měla být splněna kumulativně; interpretace rozhodných právních pramenů, zahrnující též podpůrné užití zmíněných měřítek, musí brát v úvahu i konkrétní okolnosti jednotlivého případu. V dalších judikátech postupoval dovolací soud opět za pomoci zdrženlivé interpretace. V rozsudku sp. zn. 28 Cdo 2865/2006 požadoval, aby byl při přezkumu disciplinárního trestu, uloženého členu ČMFS, zachován vztah vyváženosti mezi použitím pravomocí disciplinárního orgánu, postihem potrestané osoby z hlediska intenzity zjištěného deliktu a okruhem osob podrobených disciplinární pravomoci v rámci tohoto občanského sdružení. V usnesení sp. zn. 28 Cdo 4852/2009 Nejvyšší soud dovodil, že rozhodnutí disciplinárního orgánu sportovního svazu (též ČMFS) o sankci uložené klubu ve výši 2.000.000,- Kč za opuštění hrací plochy jeho mužstvem v průběhu utkání I. fotbalové ligy je způsobilé být předmětem následného soudního přezkumu. Oproti tomu ve věci sp.