28 Cdo 231/2025 – Nejvyšší soud

28 Cdo 231/2025-1242 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobců a) M. P., b) L. J., c) E. V., d) T. V., e) P. V., f) M. Š., g) E. Z., h) J. K., i) J. K., a j) H. V., všech zastoupených JUDr. Jiřím Hartmannem, advokátem se sídlem v Praze 8, Karlín, Sokolovská 5/49, proti žalované České republice – Státnímu pozemkovému úřadu, identifikační číslo osoby 013 12 774, se sídlem v Praze 3, Žižkov, Husinecká 1024/11a, zastoupené doc. JUDr. Janem Brodcem, LL.M., Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 2, Vinohrady, Rubešova 162/8, o převodu zemědělských pozemků oprávněným osobám, vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 41 C 158/2021, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 30. 5. 2024, č. j. 13 Co 294/2022-1119, ve znění opravného usnesení ze dne 15. 8. 2024, č. j. 13 Co 294/2022-1131, t a k t o : I. Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 30. 5. 2024, č. j. 13 Co 294/2022-1119, ve znění usnesení ze dne 15. 8. 2024, č. j. 13 Co 294/2022-1131, se ve výroku v bodě VII zrušuje a v tomto rozsahu se věc vrací Krajskému soudu v Brně k dalšímu řízení. II. Ve zbývající části se dovolání odmítá. O d ů v o d n ě n í : 1. Rozsudkem ze dne 15. 9. 2022, č. j. 41 C 158/2021-805, Okresní soud Brno-venkov (soud prvního stupně) nahradil projev vůle žalované, coby převádějící, uzavřít s žalobci, oprávněnými osobami, smlouvu o bezúplatném převodu blíže konkretizovaných pozemků (výrok I), v části o převodu pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY žalobu zamítl (výrok II) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III). 2. Rozsudkem ze dne 30. 5. 2024, č. j. 13 Co 294/2022-1119, ve znění označeného opravného usnesení, Krajský soud v Brně (odvolací soud) rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I částečně (v tam vymezeném rozsahu) zrušil a řízení zastavil (výrok I), ohledně dalších označených pozemků potvrdil (výrok II), ve výroku III toliko s upřesněnou identifikací pozemků i co do jejich vymezení připojenými geometrickými plány a velikostí převáděných spoluvlastnických podílů ve prospěch každého z žalobců; ohledně dalších pozemků, uvedených ve výroku IV rozsudku odvolacího soudu, byl rozsudek soudu prvního stupně v napadeném výroku I změněn tak, že se žaloba zamítá, a v rozsahu vymezeném ve výroku V – bylo-li jím rozhodnuto o převodu pozemků parc. č. XY a XY v katastrálním území XY a pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY – byl rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I zrušen a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Ve výroku II v rozsahu, jímž bylo rozhodnuto (zamítnutím žaloby) o požadavku na převod geometrickým plánem vymezené části pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY, nově označené jako pozemek parc. č. XY, byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen (výrok I), zatímco ohledně zbylé části geometrickým plánem oddělené části téže parcely, nově označené jako pozemek parc. č. XY, byl rozsudek soudu prvního stupně změněn v dotčeném výroku tak, že se nahrazuje projev vůle žalované uzavřít s žalobci v tam uvedených podílech smlouvu o bezúplatném převodu takto vymezené části pozemku (výrok VII). 3. Soudy bylo takto rozhodnuto o žalobci uplatněném nároku na převod jiných (náhradních) zemědělských pozemků podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů. Odvolací soud vzal za správné soudem prvního stupně učiněné závěry, že žalobci jsou nositeli restitučního nároku na vydání náhradních pozemků, na podkladě označených rozhodnutí pozemkových úřadů konstatujících nemožnost vydat původní pozemky pro zákonem stanovené překážky. Tento nárok nebyl dosud plně uspokojen v důsledku liknavosti a svévole žalované (a jejího předchůdce, Pozemkového fondu České republiky), jež jej původně evidovala v nesprávné výši a přecenila jej, nadto jen částečně, až pod tlakem podané žaloby v průběhu řízení. Výše nároku, o níž není mezi stranami sporu, činila dle zjištění soudu nejméně 2 857 492,48 Kč a v jiných již dříve skončených řízeních se žalobcům dostalo náhradních pozemků v hodnotách 242 405 Kč a 571 433,80 Kč; jestliže se žalobci v tomto řízení domáhali převodu pozemků v ceně celkem 1 254 699,76 Kč, zatímco rozhodnutím soudu prvního stupně jim byly přiřknuty pozemky v celkové hodnotě 317 976,85 Kč, je dle odvolacího soudu evidentní, že jejich cena nepřevyšuje hodnotu restitučního nároku (jeho dosud neuspokojené části). K pozemkům, jež byly předmětem i jiných souběžně vedených řízení, svědčí žalobcům tzv. lepší právo, jelikož řízení zahájili dříve nežli jiné oprávněné osoby, nehledě na to, že i s ohledem na místo svého bydliště mohou pozemky lépe využít. Podle závěru odvolacího soudu jsou státem vlastněné pozemky uvedené ve výrocích II a III rozsudku převoditelné na jiné osoby a vhodné k náhradní naturální restituci, kdy v případě pozemků uvedených ve výroku III odvolací soud toliko upřesnil jejich polohové určení i s použitím k rozsudku připojených geometrických plánů. Naproti tomu u pozemků (jejich geometrickým plánem oddělených částí) uvedených ve výroku IV rozsudku odvolací soud konstatoval jejich nepřevoditelnost na jiné osoby ze zákonem stanovených důvodů, v případě pozemků uvedených ve výroku V rozsudku (jímž byl v tam uvedeném rozsahu rozsudek soudu prvního stupně zrušen a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení, jde-li o pozemky parc. č. XY a parc. č. XY v katastrálním území XY a pozemek parc. č. XY v katastrálním území XY) odvolací soud označil soudem prvního stupně učiněné závěry za neúplné a nesprávné a vyžadující rozsáhlé doplnění dokazování. Oproti soudu prvního stupně, jenž zamítl žalobu v části o převodu celého pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY, odvolací soud přisvědčil námitkám žalobců, že toliko jeho menší část, geometrickým plánem oddělená a označená jako pozemek parc. č. XY, je územním plánem určena pro uskutečnění stavby dopravní infrastruktury, jež představuje překážku převodu tohoto pozemku z vlastnictví státu podle § 6 odst. 1 písm. b) zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu a o změněn některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (a v této části rozsudek soudu prvního stupně výrokem VI potvrdil), zatímco jeho další část je určena k zástavbě pro bydlení, kdy nejde o veřejně prospěšné stavby a převodu této části pozemku do vlastnictví žalobců tedy žádná zákonná překážka nebrání; proto odvolací soud – dílčí změnou výroku II rozsudku soudu prvního stupně – žalobě na převod této části pozemku výrokem VII rozsudku vyhověl. 4. Rozsudek odvolacího soudu napadla žalovaná (dovolatelka) dovoláním v rozsahu výroků II a III (jimiž byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen v části výroku I o převodu tam označených pozemků v katastrálních územích XY, XY, XY, XY, XY a XY, a pozemků – jejich částí vymezených k rozsudku připojenými geometrickými plány – v katastrálních územích XY a XY), jakož i ve výroku VII (jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně v dotčené části výroku II tak, že se do vlastnictví žalobců převádí geometrickým plánem oddělená část pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY). Přípustnost dovolání spatřuje dovolatelka v tom, že napadený rozsudek závisí na vyřešení otázek hmotného práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, případně i na vyřešení otázek v rozhodování dovolacího soudu dosud nevyřešených; jako dovolací důvod ohlašuje, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V prvé řadě dovolatelka kritizuje odvolacím soudem přijaté konkluze, že její postup lze ve vztahu k žalobci uplatňovaným nárokům kvalifikovat jako liknavý a že se tak žalobci mohou domáhat uspokojení nároku k soudu podanou žalobou mimo veřejnou nabídku náhradních pozemků; přitom dovolatelka klade otázky, lze-li v jejím počínaní spatřovat prvky liknavosti i za situace, kdy odmítla přistoupit k přecenění restitučního nároku, jehož výše neplynula z dostupných podkladů a žalobci jí v tomto směru neposkytli potřebnou součinnost, a lze-li neuspokojení nároku přičítat její liknavosti i tehdy, jestliže se žalobci mohli ucházet o pozemky z veřejné nabídky, byla-li hodnota jejich restitučního nároku dostatečná. Za nesprávné považuje dovolatelka i posouzení, že nárok žalobců lze uspokojit i převodem pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY (dále jen „předmětný pozemek“ nebo „pozemek“), jenž pokládá k danému účelu za nevhodný, je-li (územním plánem) určen k výstavbě pro bydlení a nebude-li jej v budoucnu možno zemědělsky obhospodařovat; v tomto směru dovolacím soudu vytýká nedostatečné prověření, jde-li o pozemek vhodný a potenciálně zařaditelný do veřejné nabídky, i se zřetelem na možný veřejný zájem na zachování státního vlastnictví. Navrhla, aby byl napadený rozsudek, spolu s rozsudkem soudu prvního stupně, v dovoláním dotčených výrocích zrušen a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu ř