28 Cdo 2322/2002 — Nejvyšší soud

28 Cdo 2322/2002 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:30. 10. 2003 Spisová značka:28 Cdo 2322/2002 ECLI:ECLI:CZ:NS:2003:28.CDO.2322.2002.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Dotčené předpisy:§ 237 odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb. § 237 odst. 3 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 2322/2002 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Ludvíka Davida, CSc., o dovolání H. m. P., zastoupeného advokátem, proti rozsudku Městského soudu v Praze z 26. 6. 2002, sp. zn. 54 Co 123/2002, vydanému v právní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 16 C 587/2000 (žalobců: A. Městské části P., zastoupené advokátkou, a B. H. m. P., zastoupeného advokátem, proti žalovaným: 1. Z. B., 2. J. Š. 3. V. Š., 4. M. Š., 5. R. Š., a 6. V. Š., zastoupeným advokátem, o určení vlastnictví k nemovitostem, za vedlejší účasti v řízení společnosti s ručením omezeným M., takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání. O d ů v o d n ě n í : Žalující městská část a žalující obec se domáhaly žalobu, podanou u soudu 27. 11. 2000, aby bylo rozhodnutím soudu určeno, že vlastníkem pozemků parc. č. 189, parc. č. 189/3, parc. č. 189/4, parc. č. 190/1, parc. č. 190/2, parc. č. 190/3, parc. č. 190/4, parc. č. 190/5, parc. č. 190/6, parc. č. 190/7 a parc. č. 190/8 v katastrálním území P. je Obec H. m. P. – Městská část P. V žalobě bylo uvedeno, že k těmto pozemkům náleželo právo hospodaření bývalému Obvodnímu národnímu výboru v P. na základě hospodářských smluv z 1. 7. 1982 a z 1. 6. 1983 o převodu správy národního majetku, uzavřených mezi Státním státkem H. m. P., státním podnikem, a Obvodním národním výborem v P. Po převzetí uvedených pozemků státem byl na pozemcích parc. č. 189/1, díl 1 a 2, a parc. č. 190 (nyní pozemku parc. č. 181/3) postavena Tělovýchovnou jednotou M. sportovní hala a sklad lehátek a na pozemcích parc. č. 190 a parc. č. 191 (nyní označených parc. č. 190/2 až parc. č. 190/8 a parc. č. 190/1) jsou umístěny stavby akciové společnosti M. V bývalé evidenci nemovitostí nebylo právo hospodaření Obvodního výboru v P. vyznačeno. Přes tyto uvedené okolnosti došlo k tomu, že právní předchůdce žalovaných J. Š. a žalovaná V. Š. uzavřeli dne 20. 5. 1992 se státním statkem H. m. P., jako s vydávající organizací, dohodu o vydání věcí podle zákona č. 403/1990 Sb., a to ohledně pozemku parc. č. 189/1, díl 1 a 2 (o výměře 5227 m2), pozemku parc. č. 190 (o výměře 5727 m2) a pozemku parc. č. 191 (o výměře 4644 m2) v katastrálním území J. Uvedená dohoda z 20. 5. 1992 byla registrována bývalým Státním notářstvím pro P. pod sp. zn. 5 RE 809/92. Žalobci jsou přesvědčení, že uváděná dohoda podle zákona č. 403/1990 Sb. je neplatná, a mají proto oba žalobci naléhavý právní zájem na určení vlastnictví Obce H. m. P. k uvedeným pozemkům. Žalovaní navrhli zamítnutí žaloby. Poukazovali na to, že žalovaný J. Š. zemřel 20. 2. 1999 a na základě výsledků řízení o dědictví, vedeného pod sp. zn. 18 D 377/99 Obvodního soudu pro Prahu 5, se ostatní žalovaní stali právními nástupci zůstavitele J. Š. Žalovaní dále poukazovali na to, že u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 17 C 465/93 probíhalo občanské soudní řízení, jehož předmět řízení byl totožný a totožní byli i účastníci řízení (navíc byl účastníkem uvedeného řízení Sdružený sportovní klub M. P.); v tomto řízení, které je pravomocně skončené, byla konstatována platnost dohody z 20. 5. 1992, uzavřená mezi Státním statkem H. m. P., s. p., aj. Š. a V. Š. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 z 13. 4. 2001, č. j. 16 C 587/2000-22, bylo řízení zastaveno ohledně žalovaného Josefa Šimáčka a v tomto vztahu nebylo žádnému z účastníků řízení přiznáno právo na náhradu nákladů řízení. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 z 22. 6. 2001, č. j. 16 C 587/2000-37, bylo připuštěno, aby do řízení vstoupila jako vedlejší účastník řízení na straně žalobce společnost s ručením omezeným M. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 z 5. 11. 2001, č. j. 16 C 587/2000-56, byla zamítnuta žaloba žalobců Městské části P. a Obce H. m. P. o určení, že Obec H. m. P. je vlastníkem pozemků parc. č. 189/1, 189/3, 189/4, 190/1, 190/2, 190/3, 190/4, 190/5, 190/6, 190/7, a 190/8 v katastrálním území J. Žalobcům bylo uloženo zaplatit společně a nerozdílně žalovaným na náhradu nákladů řízení 16.300,- Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku. V odůvodnění tohoto rozsudku soudu prvního stupně bylo uvedeno, že žaloba žalobců nebyla shledána důvodnou. Při úvaze o tom, zda na straně žalobců je dán naléhavý právní zájem (§ 80 písm. c/ občanského soudního řádu) na požadovaném určení vlastnického práva k jednotlivým parcelám, uváděným v žalobě, byl soud prvního stupně toho názoru, že pokud by i dospěl k závěru, že dohoda z 20. 5. 1992 byla v daném případě neplatná, stal by se vlastníkem sporných pozemků stát Česká republika a nikoli žalující obec a její městská část; na jejich právním postavení by se tedy požadovaným určením nic nezměnilo. Státní statek H. m. P. hospodářskými smlouvami z 30. 6. 1982 a z 29. 5. 1983 převedl správu pozemků, které jsou předmětem sporu v této právní věci, na bývalý Obvodní národní výbor v P., takže vlastníkem pozemků byl tu stát a právo hospodaření příslušelo ObNV P. Vzhledem k tomu, že výzva k vydání nemovitostí byla žalovanými (jejich právními předchůdci) doručena 20. 2. 1991, potom dnem účinnosti zákona č. 172/1991 Sb. (o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí), tj. dnem 24. 4. 1991, nedošlo k přechodu vlastnictví na žalující obec, protože na vydání pozemků uplatnily nárok oprávněné osoby podle zvláštního předpisu – zákona č. 403/1990 Sb. Soud prvního stupně také uváděl, že jestliže žalovaní (jejich právní předchůdci) vyzvali k vydání pozemků Státní statek H. m. P., s. p., vycházeli ze stavu zapsaného v evidenci nemovitostí a důvodně se tak domnívali, že pozemky byly drženy právnickou osobou, zapsanou v evidenci nemovitostí (tedy tímto státním statkem). Pokud tato právnická osoba žalovaným (jejich právním předchůdcům) pozemky vydala, pak, podle názoru soudu prvního stupně, nemůže tato skutečnost „jít k tíži žalovaným jako osob oprávněných k vydání věcí“. Z uvedených důvodů soud prvního stupně žalobu žalobců zamítl a o nákladech řízení rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu. O odvolání žalující Městské části P. proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně z 5. 11. 2001 rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem z 26. 6. 2002, sp. zn. 54 Co 133/2002. Tímto rozsudkem odvolacího soudu byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen a žalobcům bylo uloženo zaplatit žalovaným společně a nerozdílně na náhradu nákladů odvolacího řízení 6.075,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. V odůvodnění rozsudku odvolacího soudu bylo uvedeno, že soud prvního stupně náležitě zjistil skutkový stav věci a dospěl rovněž ke správnému právnímu zvěru. Odvolací soud souhlasil se závěrem soudu prvního stupně, že v této právní věci žalobcům nesvědčí naléhavý právní zájem na požadovaném určení, ani aktivní legitimace ve sporu, neboť nebylo doloženo, že by bez tohoto určení došlo k ohrožení jejich práva nebo by se jejich právo stalo nejistým. K vydání pozemků žalovaným (jejich právním předchůdcům) došlo na základě řádné výzvy k vydání věcí, uplatněné přede dnem účinnosti zákona č. 172/1991 Sb. (před 24. 5: 1991), což bylo překážkou přechodu vlastnictví pozemků na obec (§ 4 odst. 2 a § 10 zákona č. 172/1991 Sb.). Také odvolací soud byl toho názoru, že v případě neplatnosti dohody o vydání pozemků, uzavřené dne 20. 5. 1992 mezi Státním statkem H. m. P., státním podnikem, aj. a V. Š., by se vlastníkem pozemků, uvedených v žalobě žalobců, stal sát – Česká republika a tedy by se na právním postavení žalobců podáním určovací žaloby, ani jejím případným vyhověním nic nezměnilo. Odvolací soud neshledal také důvodnými námitky odvolatelů ohledně nezpůsobilosti výzvy oprávněných osob k vydání pozemků v daném případě z důvodu jejího doručení osobě odlišné od osoby povinné; totéž se týkalo i námitky odvolatelů ohledně překážky vydání pozemků, spočívající v tvrzené zastavěnosti pozemků. Odvolací soud proto potvrdil rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný podle ustanovení § 219 občanského soudního řádu a o nákladech řízení rozhodl s poukazem na ustanovení § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 a 2 občanského soudního řádu. Rozsudek odvolacího soudu byl doručen