28 Cdo 2423/2011 — Nejvyšší soud

28 Cdo 2423/2011 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:7. 9. 2011 Spisová značka:28 Cdo 2423/2011 ECLI:ECLI:CZ:NS:2011:28.CDO.2423.2011.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Rehabilitace (soudní i mimosoudní) Dotčené předpisy:§ 8 oddstds. 1 předpisu č. 229/1991Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:12. 10. 2011 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 12.02.2011III.ÚS 3617/11prof. JUDr. Jan Musil, CSc.odmítnuto01.12.2012 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 2423/2011 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a Mgr. Petra Krause, o dovolání dovolatelky E. S., zastoupené JUDr. Tomášem Těmínem, Ph D., advokátem, 110 00 Praha 1, V Jirchářích 4, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích z 23. 2. 2011, sp. zn. 5 Co 2840/2010, vydanému v právní věci vedené u Okresního soudu ve Strakonicích pod sp. zn. 7 C 219/2010 (žalobkyně E. S., zastoupené JUDr. Tomášem Těmínem, Ph. D., advokátem, proti žalovaným: 1. J. K. st., a 2. J. K. ml., zastoupeným JUDr. Zdeňkem Lacinou, advokátem, 386 01 Strakonice, Bezděkovská 53, o přechod vlastnického práva k nemovitostem, t a k t o : I. Dovolání s e o d m í t á . II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání. O d ů v o d n ě n í : O žalobě žalobkyně, podané u soudu 17. 6. 2010, bylo rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu ve Strakonicích z 31. 8. 2010, č. j. 7 C 219/2010-71. Tímto rozsudkem soudu prvního stupně byla zamítnuta žaloba žalobkyně, domáhající se, aby bylo soudem rozhodnuto, že na žalobkyni E. S. přechází vlastnické právo k budově č. p. 1 (na stavební parcele č. 1) v katastrálním území K. a k pozemkům parc. č. 927, 929, 931, 932, 933/1, 933/2, 935, 936, 938, 939 a 875, zapsaným na listu vlastnictví č. 3 pro katastrální území K., a k pozemkům parc. č. 876, 877, 925, 040, 941, 942, 943, 945/1 a 928, zapsaným na listu vlastnictví č. 187 pro katastrální území K., jakož i k pozemkům parc. č. 334, 335, 336, 337 a 338, zapsaným na listu vlastnictví č. 53 pro katastrální území P. Žalobkyni bylo uloženo zaplatit J. K. st. a J. K. ml. na náhradu nákladů řízení 16.200,- Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku. O odvolání žalobkyně proti rozsudku soudu prvního stupně bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích z 23. 2. 2011, sp. zn. 5 Co 2840/2010. Tímto rozsudkem odvolacího soudu byl rozsudek Okresního soudu ve Strakonicích z 31. 8. 2010, č. j. 7 C 219/2010-71, potvrzen, s tím, že výrok o zamítnutí žaloby se týká budovy č. p. 18 ve K. a nikoli budovy č. p. 1 ve K. Žalobkyni bylo uloženo zaplatit žalovaným J. K. st. a J. K. ml. na náhradu nákladů odvolacího řízení 15.734,40 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku odvolacího soudu. V odůvodnění rozsudku odvolacího soudu bylo uvedeno, že odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu (§ 212 občanského soudního řádu) postupem podle § 212a odst. 1, 3 a 5 občanského soudního řádu a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné. Odvolací soud poukazoval na zjištění učiněná soudem prvního stupně, že nemovitosti, o něž jde v tomto řízení, získali V. K. a R. K. (právní předchůdci žalovaných) na základě kupní smlouvy (sepsané notářským zápisem bývalého Státního notářství ve Strakonicích pod sp. zn.. NZ 63/66 ze dne 20. 4. 1966 od prodávajícího V. S. (otce žalobkyně) za kupní cenu 30.000,- Kč; touto smlouvou kupující přebírali i zaplacení hypotekární pohledávky bývalé kampeličky v Paračově (právní předchůdkyně Státní spořitelny ve Strakonicích) ve výši 30.000,- Kč; Státní spořitelna ve Strakonicích pak přípisem z 15. 8. 1966 sdělila, že stav půjčky činil ke dni převzetí nemovitosti novým majitelem 33.324,- Kč a z této částky zaplatili noví majitelé 30.000,- Kč a zbývající částku zaplatil bratr kupujícího V. K. Z uvedené kupní smlouvy vyplývá, že vlastnické právo k předmětným nemovitostem nepřešlo z V. S. (otce žalobkyně) na stát nebo jinou právnickou osobu, ale bylo kupní smlouvou převedeno na manžele K. Odvolací soud uváděl, že nesdílí právní názor soudu prvního stupně, že by žalobkyně podala svou žalobu v této právní věci opožděně. Odvolací soud poukazoval na to, že v § 8 zákona č. 229/1991 Sb. (ve znění zákona č. 183/1993 Sb.) je uvedena šestiměsíční lhůta k uplatnění nároku na vydání věci, jež je závislá od rozhodnutí pozemkového úřadu, který v daném případě 4. 2. 2010 také nárok žalobkyně, uplatněný u Pozemkového úřadu ve Strakonicích, dne 17. 12. 1992 projednal a rozhodl o něm, a žaloba žalobkyně byla pak podána u soudu 18. 6. 2010, tedy nárok žalobkyně byl uplatněn včas. Odvolací soud uváděl, že shodně se soudem prvního stupně je toho názoru, že v tomto případě nebyla splněna podmínka stanovená v § 8 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb., že nárok na přechod vlastnického práva může být uplatněn jen proti fyzické osobě (případně osobám jí blízkým, jako vůči dalším nabyvatelům), jež nabyla majetek od státu nebo od jiné právnické osoby, která věci získala od původního vlastníka za okolností stanovených v zákoně č. 229/1991 Sb. V daném případě však otec žalobkyně V. S. prodal nemovitosti, o něž jde v tomto řízení, manželům K. (právním předchůdcům žalovaných). Kupní smlouvou z 20. 4. 1966 byla podle ustanovení § 134 odst. 2 občanského zákoníku registrována tehdejším státním notářstvím a ke smlouvě byl podle tehdy platného ustanovení § 490 odst. 2 občanského zákoníku udělen souhlas tehdejším okresním národním výborem. V řízení nebylo doloženo, že by vlastnické právo na základě této smlouvy (sepsané notářským zápisem) bylo převedeno na stát či na Státní spořitelnu (jak to uváděla žalobkyně); nebylo možné také dovodit, že by touto smlouvou byl zastírán převod nemovitostí nejprve ze strany otce žalobkyně na stát či na Státní spořitelnu a následně na právní předchůdce žalovaných. Účastenství další osoby bylo podle obsahu notářského zápisu o sepsané smlouvě odůvodněno jen existencí dluhu otce žalobkyně vůči Státní spořitelně, jejíž pracovník se za spořitelnu tohoto ujednání účastnil. Součástí notářského zápisu byla i dohoda Státní spořitelny a manželů K. o tom, že jmenovaní manželé převezmou dluh otce žalobkyně vůči spořitelně ve výši 30.000,- Kč v souladu s ustanovením § 68 občanského zákoníku ve znění v době uzavřené smlouvy (prodávajícímu otci žalobkyně nebyla vyplacena kupní cena, neboť její úhrada byla dle znění smlouvy „vypořádána“ právě převzetím uvedeného dluhu otce žalobkyně manželi K. Nešlo tu také o propadnou zástavu (jak měla za to žalobkyně), neboť občanský zákoník ve znění účinném v době uzavření smlouvy tuto úpravu neznal a postup podle ustanovení § 495 a § 506 občanského zákoníku tu nebyl dán, neboť tu nebyl získán exekuční titul. Odvolací soud tedy dospěl k závěru, že rozsudek soudu prvního stupně je věcně správný, a potvrdil jej podle ustanovení § 219 občanského soudního řádu (s upřesněním čísla popisného budovy, o niž šlo v tomto řízení). Odvolací soud byl toho názoru, že i o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně bylo rozhodnuto správně. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo odvolacím soudem rozhodnuto s poukazem na ustanovení § 142 odst. 1 a § 224 odst. 1 občanského soudního řádu. Rozsudek odvolacího soudu byl doručen advokátu, který žalobkyni v řízení zastupoval, dne 8. 3. 2011 a dovolání ze strany této dovolatelky bylo dne 9. 5. 2011 předáno na poště v pondělí dne 9. 5. 2011, tedy ve lhůtě stanovené v § 240 odst. 1 občanského soudního řádu (s přihlížením i k ustanovení § 57 odst. 2 občanského soudního řádu). Dovolatelka navrhovala, aby dovolací soud zrušil rozsudek soudu odvolacího z 23. 2. 2011 (sp. zn. 5 Co 2840/2010 Krajského soudu v Českých Budějovicích) a aby věc byla vrácena k dalšímu řízení. Dovolatelka má za to, že její dovolání přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu a jako dovolací důvody uplatňovala, že řízení v této právní věci je postiženo vadou řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci samé (§ 241a odst. 2 písm. a) občanského soudního řádu) a že rozhodnutí odvolacího soudu z 23. 2. 2011 spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b) občanského soudního řádu). Dovolatelka ve svém dovolání uváděla, že nemovitosti, o něž jde v tomto řízení, byly zčásti (co do zemědělské půdy) v užívání Jednotného zemědělského družstva „Mlaka“ ve K. a zčásti (ohledně budovy mlýna) direktivně zastaveny Jihočeskými mlýny a pekárnami, n. p., jako důsledek perzekuce jejich původního vlastníka V. S. (otce žalobkyně). V. S. tak bylo znemožněno splácet úvěr, posky