28 Cdo 2443/2024 — Nejvyšší soud

28 Cdo 2443/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:22. 10. 2024 Spisová značka:28 Cdo 2443/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:28.CDO.2443.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Zmírnění křivd (restituce) Církev (náboženská společnost) Dotčené předpisy:§ 8 odst. 1 písm. f) předpisu č. 428/2012 Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:19. 11. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 2443/2024-475 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobkyně Římskokatolické farnosti Kamenný Újezd, identifikační číslo osoby 650 50 762, se sídlem v Českých Budějovicích, Generála Svobody 421/12, zastoupené JUDr. Jakubem Křížem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 4, Na Podkovce 281/10, za účasti: 1) Česká republika – Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, identifikační číslo osoby 697 97 111, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, a 2) Lesy České republiky, s. p., identifikační číslo osoby 421 96 451, se sídlem v Hradci Králové, Přemyslova 1106/19, o vydání zemědělské nemovitosti a nahrazení rozhodnutí správního orgánu, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 11 C 2/2019, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 4. 2024, č. j. 4 Co 232/2022-429, t a k t o : I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. III. Žalobkyně je povinna zaplatit Lesům České republiky, s. p., na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. O d ů v o d n ě n í : 1. Výrokem I shora označeného rozsudku Vrchního soudu v Praze byl rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 17. 6. 2022, č. j. 11 C 2/2019-329 (ve znění opravného usnesení ze dne 22. 7. 2022, č. j. 11 C 2/2019-351), potvrzen ve výroku I, jímž byla zamítnuta žaloba požadující vydání (celého) pozemku parc. č. 924/47 v katastrálním území Kamenný Újezd (v jeho původním rozsahu a výměře), změněn ve výroku II tak, že se žalobkyni vydává pozemek parc. č. 924/47 v katastrálním území Kamenný Újezd, vzniklý dle ve výroku označeného (k rozsudku připojeného) oddělovacího geometrického plánu, a že se (jen) v tom rozsahu nahrazuje rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro Jihočeský kraj, ze dne 30. 1. 2019, č. j. 059984/2018/R25307 (výrok II), a k tomu bylo rozhodnuto o nákladech řízení u soudu prvního stupně a nákladech odvolacího řízení (výroky III a IV). 2. Rozhodováno bylo o žalobkyní coby oprávněnou osobou uplatněném nároku na vydání označeného pozemku (jako zemědělské nemovitosti) podle zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů (zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi), ve znění pozdějších předpisů. Podle soudem učiněných zjištění vydání (celého) pozemku parc. č. 924/47 o výměře 28 298 m2 v katastrálním území Kamenný Újezd oprávněné osobě brání překážka podle § 8 odst. 1 písm. f) zákona č. 428/2012 Sb., jelikož ke dni doručení výzvy povinné osobě (10. 2. 2017) byl pozemek podle schválené územně plánovací dokumentace dotčen plánovanou veřejně prospěšnou stavbou dopravní infrastruktury (trasou plánovaného IV. tranzitního železničního koridoru). Ve svých závěrech, poté, co připustil změnu žaloby obsahující i petit eventuální, pak odvolací soud zohlednil pozdější změnu (aktualizaci) územního plánu obce Kamenný Újezd (ze dne 19. 7. 2022), jíž došlo po vydání prvostupňového rozhodnutí ke zpřesnění průběhu plánovaného tranzitního železničního koridoru a z níž vyplývá, že nově vymezená část pozemku parc. č. 924/47 o výměře 27 934 m2, oddělená geometrickým plánem, pro uskutečnění původně plánované veřejně prospěšné stavby potřebná není, resp. že má být dotčena toliko plánovou stavbou podzemního železničního tunelu, jež nebrání zemědělskému využití pozemku. 3. Proti výroku I rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Naplnění předpokladů přípustnosti dovolání spatřuje v tom, že se odvolací soud při řešení relevantní otázky hmotného práva (určení rozhodného okamžiku pro posouzení, zda je dána překážka vydání věci oprávněné osobě podle § 8 ods. 1 zákona č. 428/2012 Sb.) odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Odvolacímu soudu vytýká, že ve vztahu k jí nárokovanému (původnímu) pozemku parc. č. 924/47 o výměře 28 298 m2 v katastrálním území Kamenný Újezd se nezabýval naplněním (existencí) výlukového důvodu podle § 8 odst. 1 písm. f) zákona č. 428/2012 Sb. ke dni doručení výzvy povinné osobě (tj. k 10. 2. 2017), a že naplnění aplikovaného výlukového důvodu ve vztahu k nárokovanému pozemku posuzoval až podle územního plánu obce Kamenný Újezd ze dne 19. 7. 2022. K tomu dovolatelka kritizuje i soudy učiněná skutková zjištění předcházející zmíněnému právnímu posouzení a vytýká, že řízení je zatíženo vadou ohrožující správnost rozhodnutí, jestliže se soudy nevypořádaly se všemi jí tvrzenými okolnostmi a rozhodnutí tak postrádá i řádné odůvodnění. 4. Nejvyšší soud dovolání odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné, neboť nesměřuje proti žádnému z rozhodnutí vypočtených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle ustanovení § 237 o. s. ř. 5. Podle § 237 o. s. ř., není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 6. Dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (srov. § 241a odst. 1, věta první, o. s. ř.). 7. Rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání (srov. § 242 odst. 3, věta první, o. s. ř.); z toho vyplývá mimo jiné, že při zkoumání přípustnosti dovolání dovolací soud může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil (vymezil). 8. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (srov. § 242 odst. 3, věta druhá, o. s. ř.). 9. Rozhodovací praxe dovolacího soudu (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2017, sp. zn. 28 Cdo 349/2017, uveřejněné pod číslem 115/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a dále usnesení ze dne 24. 10. 2017, sp. zn. 28 Cdo 2151/2017, ze dne 14. 11. 2017, sp. zn. 28 Cdo 901/2017, ze dne 29. 11. 2017, sp. zn. 28 Cdo 903/2017, ze dne 1. 3. 2018, sp. zn. 28 Cdo 3448/2017, či ze dne 6. 6. 2018, sp. zn. 28 Cdo 341/2018) je ustálena v závěru, že překážkou pro vydání nemovitosti ve smyslu § 8 odst. 1 písm. f) zákona č. 428/2012 Sb. je veřejný zájem na vybudování veřejně prospěšných staveb dopravní a technické infrastruktury, pro nějž by bylo lze nemovitosti vyvlastnit, vyjádřený ve schválené územně plánovací dokumentaci (k posuzování, kdy je ve smyslu interpretovaného ustanovení nutné právo k části pozemku vyvlastnit /formou odnětí vlastnického práva/ a kdy postačí zřízení věcného břemene viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 8. 2021, sp. zn. 28 Cdo 2139/2021, přiměřeně pak i nález Ústavního soudu ze dne 1. 7. 2014, sp. zn. I. ÚS 581/14, publikovaný pod č. 134/2014 ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, nález Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2015, sp. zn. II. ÚS 536/14, publikovaný pod č. 11/2015 ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 9. 2018, sp. zn. I. ÚS 2811/18). 10. Ustanovení § 8 odst. 1 písm. f) zákona č. 428/2012 Sb. nebrání naturální restituci těch pozemkových částí, jež koridorem plánované výstavby dopravní infrastruktury, vyznačeným v územně plánovací dokumentaci, dotčeny nejsou (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 1. 2020, sp. zn. 28 Cdo 3843/2019, a dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 11. 2019, sp. zn. 28 Cdo 2777/2019, a ze dne 2. 6. 2020, sp. zn. 28 Cdo 973/2020); celý pozemek je přitom restituční výlukou dotčen toliko v případě, kdy je územně plánovací dokumentací k realizaci veřejně prospěšné st