28 Cdo 2462/2024 — Nejvyšší soud

28 Cdo 2462/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:2. 10. 2024 Spisová značka:28 Cdo 2462/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:28.CDO.2462.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Bezdůvodné obohacení Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. § 2991 odst. 1 a 2 o. z. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:26. 10. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 2462/2024-124 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a soudců Mgr. Petra Krause a Mgr. Zdeňka Sajdla v právní věci žalobce: M. Č., zastoupen JUDr. Ondřejem Kramperou, LL.M., advokátem se sídlem v Praze 5, Kořenského 1107/15, proti žalované: Dopravní podnik hl. m. Prahy, akciová společnost, se sídlem v Praze 9, Sokolovská 42/217, identifikační číslo osoby: 00005886, zastoupena JUDr. Lenkou Příkazskou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Vodičkova 710/31, o zaplacení částky 418.695,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 24 C 326/2022, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. dubna 2024, č. j. 13 Co 47/2024-99, takto: Dovolání se odmítá. Odůvodnění: 1. Obvodní soud pro Prahu 9 (dále „soud prvního stupně“) mezitímním rozsudkem ze dne 8. 11. 2023, č. j. 24 C 326/2022-69, rozhodl, že základ žalobního nároku je po právu (výrok I.) a že o výši nároku a nákladech řízení bude rozhodnuto v rozsudku konečném (výrok II.). 2. Městský soud v Praze (dále „odvolací soud“) k odvolání žalované rozsudkem ze dne 17. 4. 2024, č. j. 13 Co 47/2024-99, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. 3. Soudy nižších stupňů vyšly ze zjištění, že žalobce se podanou žalobou domáhá vydání bezdůvodného obohacení, kterého se žalované mělo dostat bezesmluvním užíváním žalobcem vlastněného pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY (dále „předmětný pozemek“), neboť se na něm nachází zastřešení eskalátorů obsluhujících přilehlou stanici metra (dále „předmětné zastřešení eskalátorů“ nebo „zastřešení eskalátorů“). Konstatovaly, že žalobce disponuje aktivní věcnou legitimací, neboť je od roku 2006 zapsán jako vlastník předmětného pozemku v katastru nemovitostí a své vlastnické právo vykonává, přičemž i jeho právním předchůdcům (rodičům žalobce, jakož i jejich právnímu předchůdci, Městské části Praha 2, respektive hlavnímu městu Praze) svědčil zápis vlastnického práva k předmětnému pozemku v katastru nemovitostí. Dále dovodily, že v projednávané věci náleží pasivní věcná legitimace žalované, jelikož eskalátory a jejich zastřešení tvoří neoddělitelnou součást metra, konkrétně stanice Karlovo náměstí – Palackého náměstí, jejímž vlastníkem a provozovatelem je žalovaná. Doplnily přitom, že zastřešení eskalátorů a sousední budova č. p. XY situovaná na pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY, k níž žalovaná – na rozdíl od eskalátorů a jejich zastřešení – převedla vlastnické právo na společnost IDS Praha, a. s., představují samostatné věci. Uzavřely proto, že bezplatným užíváním předmětného pozemku vzniklo žalované na úkor žalobce bezdůvodné obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále „o. z.“). 4. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jež považuje za přípustné ve smyslu ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále „o. s. ř.“), pro existenci právních otázek v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud neřešených. Odvolacímu soudu vytýká formalistickou a vůli jednajících stran nezohledňující interpretaci Prohlášení ze dne 20. 11. 1993. Dle mínění žalované došlo Prohlášením ze dne 20. 11. 1993 ke vkladu předmětného zastřešení eskalátorů do majetku společnosti IDS Praha, a. s., jež se tak stala jeho vlastníkem. Nesouhlasí proto s posouzením otázky pasivní věcné legitimace žalované v tomto sporu ze strany odvolacího soudu. V této souvislosti se táže, zda výstupy z metra tvoří ze soukromoprávního hlediska součást stavby metra anebo součást nemovitosti, ve které jsou umístěny. Má přitom za to, že pasivní věcnou legitimaci žalované vylučuje též učiněný akt věnování předmětného pozemku a nad ním situovaného zastřešení eskalátorů veřejnému užívání. Vyjadřuje přesvědčení, že odvolací soud se měl zabývat veřejnoprávním charakterem výstupu z metra, jenž vylučuje nárok žalobce na vydání bezdůvodného obohacení. Dále se domnívá, že žalobci v projednávané kauze nesvědčí aktivní věcná legitimace. Navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu, jakož i rozsudek soudu prvního stupně, zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení, popřípadě aby dovolací soud napadený rozsudek změnil tak, že se žaloba zamítá. 5. Žalobce se k dovolání žalované vyjádřil nesouhlasně a navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání žalované odmítl. 6. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu, u něhož to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.), oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1, věta první, o. s. ř.) a že je splněna i podmínka povinného zastoupení dovolatelky advokátkou (§ 241 odst. 1 o. s. ř.), zabýval se tím, zda je dovolání žalované přípustné (§ 237 o. s. ř.). 7. Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 8. Dovolání není přípustné. 9. Podle ustanovení § 3028 odst. 1 o. z. tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti (tj. od 1. 1. 2014 – viz § 3081 o. z.). 10. Podle ustanovení § 3028 odst. 2 o. z., není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. 11. Podle ustanovení § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odstavec 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odstavec 2). 12. V rozhodovací praxi dovolacího soudu není pochyb o tom, že bezdůvodné obohacení (§ 2991 a násl. o. z.) představuje (mimosmluvní) závazek, jehož obsahem je povinnost toho, kdo se obohatil, vydat to, oč se obohatil, a jí korespondující právo toho, na jehož úkor k obohacení došlo, požadovat vydání předmětu bezdůvodného obohacení. Předpokladem odpovědnosti za získané bezdůvodné obohacení není protiprávní jednání obohaceného ani jeho zavinění, nýbrž objektivně vzniklý stav obohacení, k němuž došlo způsobem, který právní řád neuznává. Aktivní věcná legitimace k uplatnění práva na vydání bezdůvodného obohacení svědčí subjektu, na jehož úkor bylo bezdůvodné obohacení získáno a v jehož majetkové sféře došlo ke zmenšení majetkových hodnot. Pasivně legitimovaným subjektem k vydání bezdůvodného obohacení je ten, kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatil. Je jím tedy ten, jehož majetek se na úkor jiného neoprávněně zvětšil, popřípadě, u něhož nedošlo ke zmenšení majetku, které mělo po právu nastat (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 4. 2019, sp. zn. 28 Cdo 311/2019, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 7. 2019, sp. zn. 28 Cdo 1530/2019, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 3. 2020, sp. zn. 28 Cdo 154/2020 – uvedená usnesení, stejně jako dále označená rozhodnutí dovolacího soudu, jsou přístupná na internetových stránkách Nejvyššího soudu https://www.nsoud.cz). 13. Rozhodovací praxe dovolacího soudu je ustálena i v závěru, že protiprávním užitím cizí hodnoty (srovnej § 2991 o. z.) je i stav, kdy je cizí pozemek užíván subjektem odlišným od jeho vlastníka bez nájemní smlouvy či jiného obdobného titulu. Prospěch v takové situaci vzniká tomu, kdo uživatelská oprávnění realizuje, aniž by za to čehokoliv hradil, a jehož majetkový stav se tudíž nezmenšil, ačkoli by se tak za obvyklých okolností stalo (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 3. 2018, sp. zn. 28 Cdo 651/2017, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 6. 2018, sp. zn. 28 Cdo 401