28 Cdo 2509/2023 — Nejvyšší soud

28 Cdo 2509/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:19. 9. 2023 Spisová značka:28 Cdo 2509/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:28.CDO.2509.2023.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Zmírnění křivd (restituce) Dotčené předpisy:§ 18 odst. 1 předpisu č. 428/2012 Sb. § 1 odst. 1 předpisu č. 172/1991 Sb. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:25. 11. 2023 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí II.ÚS 3233/23 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 2509/2023-150 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců Mgr. Zdeňka Sajdla a Mgr. Ivy Krejčířové ve věci žalobkyně: Římskokatolická farnost u kostela sv. Bartoloměje Praha - Kyje, identifikační číslo osoby 649 36 473, se sídlem v Praze 9, Prelátská 12, zastoupená JUDr. Jakubem Křížem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 4, Na Podkovce 281/10, proti žalovaným: 1) Česká republika – Státní pozemkový úřad, identifikační číslo osoby 013 12 774, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, identifikační číslo osoby 697 97 111, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/4, 2) hlavní město Praha, identifikační číslo osoby 000 64 581, se sídlem v Praze 1, Mariánské nám. 2/2, zastoupené JUDr. Janem Nemanským, advokátem se sídlem v Praze 1, Těšnov 1059/1, a 3) městská část Praha 9, identifikační číslo osoby 000 63 894, se sídlem v Praze 9, Sokolovská 14/324, zastoupená JUDr. Pavlínou Uhlířovou, Ph.D., advokátkou se sídlem v Praze 1, Vodičkova 791/41, o určení vlastnického práva, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 17 C 333/2021, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 3. 2023, č. j. 20 Co 432/2022-116, takto: I. Dovolání se odmítá. II. V poměru mezi žalobkyní a žalovanou 1) nemá žádná z nich právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému 2) na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4 114 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Jana Nemanského. IV. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované 3) na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4 114 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Pavlíny Uhlířové, Ph.D. O d ů v o d n ě n í : 1. Shora označeným rozsudkem Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 5. 10. 2022, č. j. 17 C 333/2021-86, jímž byla zamítnuta žaloba [podaná s odkazem na ustanovení § 18 odst. 1 zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů (zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi), ve znění pozdějších předpisů – dále jen „zákon č. 428/2012 Sb.“] na určení, že první žalovaná (Česká republika) je vlastnicí ve výroku označeného pozemku parc. č. 2313/1 v katastrálním území Hloubětín (výrok I. rozsudku odvolacího soudu); dále odvolací soud rozhodl o nákladech řízení (výrok II. rozsudku odvolacího soudu). 2. Odvolací soud dospěl k závěru, že vlastnické právo k předmětnému pozemku přešlo na žalovaného 2) dle § 1 odst. 1 zákona č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 172/1991 Sb.“), neboť předmětný pozemek byl v rozhodné době ve vlastnictví České republiky a ke dni 23. 11. 1990 k němu měl právo hospodaření předchůdce druhého žalovaného. Splnění podmínky faktického hospodaření s předmětným pozemkem ke dni 24. 5. 1991 (tj. ke dni účinnosti zákona č. 172/1991 Sb.) druhým žalovaným měl odvolací soud za prokázané (s přihlédnutím k rozumnému rozsahu, v jakém lze rozhodnou skutečnost po uplynutí třiceti let od přechodu vlastnictví k předmětnému pozemku do vlastnictví obce na žalovaných požadovat) fotografiemi předmětného pozemku, které jsou součástí vyjádření žalovaného 2) ze dne 2. 3. 2022 k žalobě (dobové ortofotomapy z let 1966-2007 a fotografie pořízené z aplikace streetview z let 2009 a 2011) ve spojení s hospodářskou smlouvou ze dne 17. 5. 1968, na základě které převzal předmětný pozemek do správy Odbor výstavby Národního výboru hlavního města Prahy k 1. 6. 1968, když z obsahu smlouvy je zřejmé, že národní výbor pozemek užívá; dále odkázal v tomto směru na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 3. 2022, sp. zn. 28 Cdo 291/2022. 3. Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně (dále také i jako „dovolatelka“) dovoláním, jehož přípustnost spatřuje v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Konkrétně namítá, že nebyly naplněny předpoklady přechodu vlastnického práva podle § 1 odst. 1 zákona č. 172/1991 Sb. na žalovaného 2). S předmětným pozemkem dle dovolatelky hlavní město Praha ani příslušný výbor v rozhodném období nehospodařily, resp. faktické hospodaření nebylo v řízení prokázáno; navíc je v těchto závěrech napadený rozsudek nepřezkoumatelný. Odvolací soud nesprávně posuzoval splnění podmínky faktického hospodaření s předmětným pozemkem žalovaným 2) k dřívějšímu datu než k 24. 5. 1991, když zohlednil faktickou činnost státu a nikoliv obce. Namítala, že řízení bylo zatíženo vadou, neboť jí nebyl dán dostatečný prostor reagovat na změnu názoru soudu prvního stupně ohledně prokázání fakticity užívaní předmětného pozemku v rozhodném období, když dovolatelka nebyla poučena dle § 118a odst. 1 o. s. ř. Navrhla, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. 4. Nejvyšší soud, jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.), po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (žalobkyní), zastoupenou advokátem (§ 241 odst. 1 o. s. ř.), ve lhůtě stanovené § 240 odst. 1 o. s. ř. a obsahuje povinné náležitosti podle § 241a odst. 2 o. s. ř., se zabýval tím, zda je přípustné. 5. Přípustnost dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu (jež je rozhodnutím, jímž se tu končí odvolací řízení, nikoliv rozhodnutím z okruhu usnesení vyjmenovaných v § 238a o. s. ř.), je třeba poměřovat ustanovením § 237 o. s. ř. (hledisky v něm uvedenými). 6. Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (srov. § 237 o. s. ř.). 7. Dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (srov. § 241a odst. 1, věta první, o. s. ř.). 8. Rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání (srov. § 242 odst. 3, věta první, o. s. ř.). Z toho vyplývá mimo jiné, že při zkoumání přípustnosti dovolání dovolací soud může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil (vymezil). 9. Ohledně výkladu pojmu „hospodaření“ ve smyslu § 1 odst. 1 zákona č. 172/1991 Sb. lze odkázat na ustálenou rozhodovací praxi dovolacího soudu, v níž je toto ustanovení setrvale interpretováno tak, že k přechodu věcí z vlastnictví státu do vlastnictví obcí je třeba nejen existence vlastnického práva státu a formální existence práva hospodaření svědčící národním výborům, jejichž práva a závazky přešly na obce (k tomu srov. § 68 odst. 1 zákona č. 367/1990 Sb., o obcích), ale též moment faktický, totiž aby obce s danými věcmi ke dni účinnosti zákona také reálně hospodařily. Požadavek, aby obce s věcmi uvedenými v § 1 odst. 1 zákona č. 172/1991 Sb. hospodařily, je třeba chápat tak, že obec realizuje práva a povinnosti, které na ni přešly z národního výboru, tedy nakládá s věcmi, k nimž dříve náleželo právo hospodaření národnímu výboru, způsobem naplňujícím toto právo hospodaření (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 7. 2000, sp. zn. 29 Cdo 962/99, ze dne 30. 5. 2012, sp. zn. 28 Cdo 896/2012, ze dne 29. 4. 2014, sp. zn. 29 Cdo 1768/2012, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 3. 2011, sp. zn. 28 Cdo 3042/2010, ze dne 26. 3. 2014, sp. zn. 28 Cdo 4227/2013, a ze dne 25. 1. 2017, sp. zn. 28 Cdo 902/2015). 10. Argumentací, dle níž odvolací soud chybně vyhodnotil splnění podmínek přechodu majetku na obec ve smyslu § 1 odst. 1 zákona č. 172/1991 Sb., dovolatelka nepředestírá Nejvyššímu soudu k řešení žádnou otázku výkladu