28 Cdo 2509/2024 — Nejvyšší soud

28 Cdo 2509/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:4. 2. 2025 Spisová značka:28 Cdo 2509/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:28.CDO.2509.2024.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Zmírnění křivd (restituce) Náhradní pozemek Dotčené předpisy:§ 11 odst. 1 písm. c) předpisu č. 229/1991 Sb. § 7 odst. 1 předpisu č. 503/2012 Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:21. 3. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 2509/2024-1790 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a soudců Mgr. Petra Krause a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobce K. Č., zastoupeného JUDr. Petrem Šťovíčkem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Malostranské náměstí 5/28, proti žalované České republice – Státnímu pozemkovému úřadu, IČ 013 12 774, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, zastoupené JUDr. Martinem Páskem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Opletalova 1284/37, za účasti vedlejšího účastníka na straně žalované města Železná Ruda, IČ 002 56 358, se sídlem v Železné Rudě, Klostermannovo náměstí 295, zastoupeného JUDr. Tomášem Tomšíčkem, advokátem se sídlem v Plzni, Vlastina 602/23, o nahrazení projevu vůle, vedené u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. 9 C 182/2018, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 4. dubna 2024, č. j. 10 Co 180/2022-1747, takto: Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 4. dubna 2024, č. j. 10 Co 180/2022-1747, se ve výroku I v části, jíž byl změněn rozsudek Okresního soudu v Klatovech ze dne 23. května 2022, č. j. 9 C 182/2018-1499, ve výroku I ohledně pozemků v k. ú. XY parc. č. XY a XY, a ve výrocích II a III ruší a věc se vrací v tomto rozsahu odvolacímu soudu k dalšímu řízení, jinak se dovolání žalované odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Okresní soud v Klatovech rozsudkem ze dne 23. 5. 2022, č. j. 9 C 182/2018-1499, zamítl návrh, kterým se žalobce domáhal nahrazení projevu vůle žalované uzavřít s ním smlouvu o bezúplatném převodu specifikovaných pozemků (výrok I), a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky (výrok II) i ve vztahu ke státu (výrok III). Žalobce se coby oprávněná osoba dle § 4 odst. 1, 3 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen „zákon o půdě“), domáhal bezúplatného převodu pozemků v k. ú. XY a k. ú. XY. Soud prvního stupně zkoumal vhodnost žádaných pozemků, načež naznal, že žádný z nich nelze žalobci vydat. 2. Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 4. 4. 2024, č. j. 10 Co 180/2022-1747, k odvolání žalobce rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I zčásti potvrdil vzhledem ke specifikovaným pozemkům a zčásti změnil tak, že nahradil projev vůle žalované uzavřít s žalobcem smlouvu o bezúplatném převodu vybraných pozemků (výrok I), rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů mezi účastníky (výrok II) i ve vztahu ke státu (výrok III). Odvolací soud dal částečně soudu prvního stupně zapravdu co do nepřevoditelnosti konkrétních osmi pozemků a v podrobnostech odkázal na odůvodnění jeho rozsudku. U dalších devíti pozemků (pozemky parc. č. XY – dále jen „pozemek A“ a parc. č. XY – dále jen „pozemek B“ v k. ú. XY, pozemky v k. ú. XY: parc. č. XY – dále jen „pozemek C“, parc. č. XY“, parc. č. XY – dále jen „pozemek F“, parc. č. XY – dále jen „pozemek G“, parc. č. XY – dále jen „pozemek H“, a parc. č. XY – dále jen „pozemek I“, jenž vznikl oddělením z pozemku parc. č. XY geometrickým plánem č. 1472-26/2024) však rozdílně od okresního soudu neshledal žádné zákonné překážky, jež by mohly jejich převodu bránit, s tím, že se vyjádřil ke každému z pozemků a vylíčil důvody jejich vhodnosti k převodu na žalobce. V daném rozsahu tudíž žalobě vyhověl. II. Dovolání a vyjádření k němu 3. Proti rozsudku Krajského soudu v Plzni v celém rozsahu podala žalovaná dovolání, majíc je za přípustné ve smyslu § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), pro otázku, při jejímž řešení se odvolací soud měl odchýlit od judikatury Nejvyššího soudu, již formuluje jako otázku vhodnosti pozemků k převodu na oprávněnou osobu coby pozemků náhradních. Dovolatelka s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu upozorňuje, že vhodný k převodu na oprávněnou osobu jako pozemek náhradní není jakýkoliv pozemek, nýbrž toliko ten, jenž vyhovuje zákonným a judikaturou dovozeným limitům. Vyjadřuje se poté k jednotlivým pozemkům, tvrdíc, že odvolací soud pominul, že část pozemků tvoří součást většího funkčního celku, a jsou tedy k převodu nevhodné (pozemky C, D, E a F), z toho navíc pozemek E je dotčen ochranným pásmem vodního zdroje II. stupně. V neposledním tvrdí dotčenost pozemků F, H a I žádostí o jejich bezúplatný převod ve smyslu § 7 odst. 1 zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen „zákon o Státním pozemkovém úřadu“), ze strany vedlejšího účastníka, nemožnost vydání pro označení pozemků územním plánem vedlejšího účastníka jako „plocha přírodní, veřejná zeleň“ (pozemky A, B, G, H) či pro jejich charakter součásti lyžařského areálu (pozemky A a B). K posledně jmenovanému namítá odklon odvolacího soudu od tzv. areálové judikatury dovolacího a Ústavního soudu, reprezentované například nálezem Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 78/98 či rozsudky Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 220/2014, 28 Cdo 3574/2014 a dalšími dvěma usneseními téhož soudu. Nesouhlasí též s úvahou odvolacího soudu, že nad zájmem na provozování lyžování převáží zájem na uspokojení restitučního nároku, vyslovený ve vztahu k pozemkům nacházejícím se v blízkosti lyžařského areálu. Namítá, že soud neaplikoval dostatečně kritéria proporcionality, neboť pokud by tak učinil, musel by dojít k závěru, že pozemky jsou nepřevoditelné již pro překážku spočívající v realizaci veřejného zájmu. 4. Navrhuje proto, aby dovolací soud napadený rozsudek i rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení. Domáhá se též odkladu právní moci a vykonatelnosti dovoláním napadeného rozsudku odvolacího soudu. 5. K dovolání se vyjádřil žalobce, jenž je nepovažuje za důvodné a navrhuje jeho odmítnutí, případně zamítnutí. Jako neopodstatněný vnímá i návrh žalované na odklad právní moci a vykonatelnosti rozsudku odvolacího soudu. III. Přípustnost dovolání 6. Při rozhodování o dovolání bylo postupováno podle občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů. 7. Nejvyšší soud se jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas, osobou k tomu oprávněnou a zastoupenou dle § 241 odst. 1 o. s. ř., zabýval jeho přípustností. 8. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 9. Dovolací soud vždy ponejprv zkoumá, zda je dovolání přípustné subjektivně, a teprve poté řeší otázku přípustnosti objektivní. V tomto případě musí konstatovat, že k dovolání do výroku I rozsudku odvolacího soudu v rozsahu, v němž odvolací soud potvrdil v zamítavém výroku I rozsudek soudu prvního stupně ohledně osmi žádaných pozemků, není žalovaná subjektivně legitimována. Dovolání, které je mimořádným opravným prostředkem, může totiž podat jen ten účastník řízení, jemuž nebylo rozhodnutím odvolacího soudu vyhověno, popřípadě kterému byla tímto rozhodnutím způsobena určitá újma na jeho právech, jež je odstranitelná zásahem dovolacího soudu (srovnej za všechny usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 10. 2015, sp. zn. 25 Cdo 2374/2015, nebo ze dne 26. 11. 2020, sp. zn. 32 Cdo 2829/2020). V části shora uvedeného výroku, jíž byla částečně zamítnuta žaloba (respektive potvrzeno její zamítnutí soudem prvého stupně), však bylo žalované odvolacím soudem vyhověno, a proto právě v tomto rozsahu nelze její dovolání považovat za subjektivně přípustné (žalovaná postrádá subjektivní legitimaci), neboť její práva ani povinnosti tímto výrokem nejsou dotčeny, tudíž bylo v tomto rozsahu dovolání žalované odmítnuto dle § 243c odst. 3, věty první, a § 218 písm. b) o. s. ř. 10. V rozsahu, jímž dovolatelka napadá výrok I rozsudku odvolacího soudu ve vztahu k pozemkům C–I, nelze poté shledat objektivní přípustnost dovolání, neboť se odvolací soud při posuzování převoditelnosti daných po