28 Cdo 2738/2024 — Nejvyšší soud

28 Cdo 2738/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:18. 11. 2024 Spisová značka:28 Cdo 2738/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:28.CDO.2738.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Poctivá držba (o. z.) [ Držba (o. z.) ] Užitky (o. z.) Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. § 130 odst. 2 obč. zák. § 996 odst. 2 o. z. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:3. 12. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 2738/2024-393 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a soudců Mgr. Petra Krause a Mgr. Zdeňka Sajdla v právní věci žalobce Českého svazu ochránců přírody, se sídlem v Praze 4, Michelská 48/5, identifikační číslo osoby: 00103764, zastoupeného Mgr. Romanem Seidlerem, advokátem se sídlem v Plzni, Malická 1576/11, proti žalovanému městu Chrudim, se sídlem v Chrudimi, Resselovo náměstí 77, identifikační číslo osoby: 00270211, zastoupenému Mgr. Janou Malou, advokátkou se sídlem v Chrudimi, Resselovo náměstí 5, o zaplacení částky 1.189.778,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Chrudimi pod sp. zn. 8 C 171/2015, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 12. března 2024, č. j. 22 Co 192/2022-357, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady dovolacího řízení ve výši 16.165,60 Kč k rukám jeho zástupkyně Mgr. Jany Malé, advokátky se sídlem v Chrudimi, Resselovo náměstí 5, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. Odůvodnění: 1. Okresní soud v Chrudimi (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 12. 5. 2022, č. j. 8 C 171/2015-245, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 96.460,- Kč s 8,05% úrokem z prodlení ročně od 22. 11. 2014 do zaplacení (výrok I.), zamítl žalobu ohledně částky 1.093.318,- Kč s 8,05% úrokem z prodlení ročně od 22. 11. 2014 do zaplacení (výrok II.) a žalobci uložil povinnost nahradit žalovanému k rukám jeho zástupkyně náklady řízení ve výši 81.280,- Kč (výrok III.). 2. Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích (dále „odvolací soud“) k odvolání žalobce proti výrokům II. a III. i žalovaného proti výrokům I. a III. rozsudkem ze dne 12. 3. 2024, č. j. 22 Co 192/2022-357, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. změnil tak, že žalobu v části týkající se 96.460,- Kč s 8,05% úrokem z prodlení ročně od 22. 11. 2014 do zaplacení zamítl (výrok I.), ve výroku II. rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok II.) a ve výroku III. rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobce je povinen nahradit žalovanému k rukám jeho zástupkyně náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 96.993,60 Kč (výrok III.). Rozhodl rovněž o povinnosti žalobce nahradit žalovanému k rukám jeho zástupkyně náklady odvolacího řízení ve výši 46.093,64 Kč (výrok IV.). 3. Odvolací soud, jenž ve věci rozhodoval po kasaci svého předchozí rozhodnutí rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2023, sp. zn. 22 Cdo 2323/2023 (tento rozsudek, stejně jako dále označená rozhodnutí dovolacího soudu, je přístupný na internetových stránkách Nejvyššího soudu https://www.nsoud.cz), vyšel shodně se soudem prvního stupně ze zjištění, že žalovaný jako prodávající uzavřel dne 4. 6. 1997 s pobočným spolkem ZO ČSOP Klub ochránců SPR Habrov (dále „pobočný spolek“) kupní smlouvu o převodu pozemku parc. č. 231/1, jehož součástí je stavba č. p. 31, v katastrálním území Chrudim (dále „předmětná nemovitost“ nebo „nemovitost“). Dne 23. 8. 2010 učinily smluvní strany této kupní smlouvy vůči katastru nemovitostí prohlášení, že kupní smlouva byla uzavřena v rozporu se stanovami pobočného spolku, neboť nebyla podepsána dvěma členy výboru základní organizace; proto k uzavření kupní smlouvy nedošlo a vlastnické právo na kupujícího převedeno nebylo. Na základě tohoto prohlášení byl žalovaný po celé žalované období (9. 11. 2010 - 27. 3. 2014) zapsán jako vlastník nemovitosti v katastru nemovitostí, kupní smlouvu z roku 1997 považoval za nicotnou, nebytové prostory v domě žalovaný v tomto období pronajímal třetím osobám a v roce 2012 poskytl pobočnému spolku část domu k bezplatnému užívání na dobu neurčitou. Ještě v dubnu 2017 se žalovaný vzájemným návrhem domáhal určení, že je vlastníkem nemovitosti, vzájemný návrh byl pravomocně zamítnut až v lednu 2020 s tím, že kupní smlouva je platná, ačkoli jí podepsal pouze předseda pobočného spolku jako statutární orgán. Pobočný spolek uzavřel dne 24. 8. 2007 darovací smlouvu, kterou nemovitost daroval žalobci, vklad vlastnického práva žalobce podle této smlouvy do katastru nemovitostí byl pod sp. zn. V-5334/2007 povolen až na základě rozhodnutí soudu, a sice dne 30. 4. 2014 s právními účinky ke dni 17. 10. 2007. 4. Po právní stránce odvolací soud posoudil žalobu, jíž se žalobce domáhal vydání bezdůvodného obohacení, kterého se žalovanému mělo dostat užíváním předmětné nemovitosti bez právního důvodu v období od 9. 11. 2010 do 27. 3. 2014, jako nedůvodnou. Dovodil, že v době podání žaloby (17. 8. 2015) bylo již právo žalobce na vydání bezdůvodného obohacení, jež mělo vzniknout v období před 17. 8. 2012, promlčeno, neboť marně uplynula objektivní promlčecí doba ve smyslu ustanovení § 107 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále „obč. zák.“ nebo „zákon č. 40/1964 Sb.“). Co se týče žalobou uplatněného nároku za období od 17. 8. 2012 do 27. 3. 2014, odvolací soud konstatoval, že žalovaný byl v uvedeném období oprávněným držitelem předmětné nemovitosti podle ustanovení § 130 odst. 1 obč. zák., respektive držitelem poctivým ve smyslu ustanovení § 992 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále „o. z.“ nebo „zákon č. 89/2012 Sb.“), a měl tudíž stejná práva jako vlastník (včetně práva požívat plody a užitky z předmětu držby – viz § 130 odst. 2 obč. zák., jakož i § 996 odst. 2 o. z.). Proto se žalovaný na úkor žalobce bezdůvodně neobohatil tím, že přijal od nájemců peněžité plnění v souvislosti s přenecháním nebytových prostor v předmětné nemovitosti nebo že takové peněžité plnění od nájemců mohl získat. 5. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Splnění předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále „o. s. ř.“), spatřuje v odchýlení se odvolacího soudu od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu při posouzení dobré víry žalovaného, zda mu předmětná nemovitost se zřetelem ke všem okolnostem patří. Úvahu odvolacího soudu pokládá v tomto směru za nepřiměřenou. Namítá, že v katastru nemovitostí bylo od roku 2007 poznamenáno vedení vkladového řízení pod sp. zn. V-5334/2007, které mělo v žalovaném vyvolávat pochybnosti o jeho vlastnickém právu, a to bez ohledu na okolnost, že ke dni 18. 2. 2011 se tato poznámka na příslušném listu vlastnictví již neobjevovala. Domnívá se, že pokud žalovaného nelze pokládat za poctivého držitele, pak se jím nemůže stát ani později. Má rovněž za to, že se odvolací soud odchýlil od konstantní judikatorní praxe dovolacího soudu (reprezentované v dovolání konkretizovanými rozhodnutími), jestliže v rozporu s ustanovením § 212a odst. 3 o. s. ř. provedl dokazování výpisem z katastru nemovitostí dle stavu ke dni 18. 2. 2011 a informací o vkladovém řízení sp. zn. V-5334/2007. Odvolacímu soudu dále vytýká, že řešil pouze, zda žalovaný má žalobci vydat užitky (získané nájemné), ale nezabýval se vydáním samotného předmětu bezdůvodného obohacení, jehož výše dle žalobce odpovídá ekvivalentu obvyklého nájemného v místě a čase, čímž se odchýlil se od rozhodovací praxe dovolacího soudu, např. od rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2006, sp. zn. 33 Odo 394/2004, či ze dne 11. 11. 2009, sp. zn. 28 Cdo 2056/2009. Podotkl, že nesouhlasí ani se závěrem odvolacího soudu o částečném promlčení jím uplatněného nároku. Navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. 6. Žalovaný se k dovolání žalobce vyjádřil nesouhlasně a navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání žalobce odmítl, popřípadě zamítl. 7. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) o dovolání rozhodl podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 30. 9. 2017, neboť dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 12. 3. 2024 v řízení, jež bylo u soudu prvního stupně zahájeno dne 17. 8. 2015 (srovnej bod 2., části první článku II. zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé