28 Cdo 2857/2021 — Nejvyšší soud

28 Cdo 2857/2021 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:19. 10. 2021 Spisová značka:28 Cdo 2857/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:28.CDO.2857.2021.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Bezdůvodné obohacení Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. § 454 obč. zák. § 451 odst. 1 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:15. 1. 2022 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí IV.ÚS 202/22 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 2857/2021-310 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Petra Krause v právní věci žalobců a) P. K., narozeného XY, bytem XY, b) H. K., narozené XY, bytem XY, obou zastoupených JUDr. Jiřím Všetečkou, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Orlická 163/18, proti žalovaným 1) S. Z., narozenému XY, bytem XY, 2) M. Z., narozené XY, bytem XY, oběma zastoupeným Mgr. Petrem Krátkým, advokátem se sídlem v Pardubicích, Sukova třída 1556, o zaplacení částky 1.837.967,73 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 10 C 270/2016, o dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. května 2021, č. j. 72 Co 55/2020-267, ve znění usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. srpna 2021, č. j. 72 Co 55/2020-287, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobci jsou povinni nahradit žalovaným společně a nerozdílně náklady dovolacího řízení ve výši 30.680,76 Kč k rukám jejich zástupce, Mgr. Petra Krátkého, advokáta se sídlem v Pardubicích, Sukova třída 1556, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. O d ů v o d n ě n í : Obvodní soud pro Prahu 5 (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 21. 10. 2019, č. j. 10 C 270/2016-199 (vydaným jako druhým v pořadí), zamítl žalobu, kterou se žalobci domáhali na žalovaných zaplacení částky 2.260.000,- Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,05 % ročně od 20. 9. 2015 do zaplacení (výrok I.), a dále uložil žalobcům povinnost nahradit žalovaným k rukám jejich zástupce společně a nerozdílně náklady řízení ve výši 423.390,88 Kč (výrok II.). Soud prvního stupně vyšel z těchto skutkových zjištění: - Dne 16. 4. 2004 uzavřeli žalobci jako kupující a F. Ž. jako prodávající kupní smlouvu o převodu vlastnického práva k pozemku parc. č. st. XY, jehož součástí je objekt bydlení, dům č. p. XY, v části obce XY, a k pozemkům parc. č. XY – zahrada, parc. č. XY – zahrada a parc. č. XY – trvalý travní porost, vše v katastrálním území XY (dále „Kupní smlouva“). Sjednaná kupní cena ve výši 2.400.000,- Kč byla zaplacena společnosti V., jejímž společníkem a jednatelem byl F. Ž. - Pravomocným a vykonatelným rozsudkem Okresního soudu v Chrudimi ze dne 17. 4. 2009, č. j. 10 C 263/2006-408, byla manželům D. a F. Ž. uložena povinnost zaplatit žalovanému 1) částku 4,250.000,- Kč a nahradit mu náklady řízení ve výši 320.178,- Kč (dále „Exekuční titul“). - Žalovaný 1) v procesním postavení žalobce podal dne 24. 4. 2007 u soudu žalobu, kterou se domáhal určení, že je vůči němu Kupní smlouva právně neúčinná. Rozsudkem Okresního soudu Praha – východ ze dne 15. 12. 2010, č. j. 5 C 236/2008-153, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 26. 11. 2012, č. j. 32 Co 123/2011-425, bylo odpůrčí žalobě žalovaného 1) vyhověno. - V průběhu exekuce ve věci oprávněného [žalovaného 1)] a povinných manželů D. a F. Ž. nařízené na základě Exekučního titulu složili před konáním dražebního roku dne 17. 9. 2013 žalobci na účet pověřeného soudního exekutora JUDr. Ladislava Navrátila obvyklou cenu dražených nemovitostí (pozemku parc. č. st. XY, jehož součástí je objekt bydlení, dům č. p. XY, v části obce XY, a pozemkům parc. č. XY – zahrada, parc. č. XY – zahrada a parc. č. XY – trvalý travní porost, vše v katastrálním území XY) stanovenou na částku 2.260.000,- Kč. Z uvedené částky soudní exekutor dne 27. 9. 2013 vyplatil žalovanému 1) na vymáhanou pohledávku částku 1.837.967,73 Kč, přičemž zbylá částka 422.033,- Kč připadla na náklady exekuce. - Rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2014, č. j. zn. 21 Cdo 3331/2013-475, byl ve věci odpůrčí žaloby žalovaného 1) zrušen rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 26. 11. 2012, č. j. 32 Co 123/2011-425 a věc Krajskému soudu v Praze vrácena k dalšímu řízení. Rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 15. 1. 2016, sp. zn. 21 Cdo 1456/2015, byl ve stejné právní věci zrušen i další rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 10. 11. 2014, č. j. 32 Co 123/2011-488. V pořadí třetím rozsudkem ze dne 27. 6. 2016, č. j. 32 Co 123/2011-590, který nabyl právní moci dne 23. 8. 2016, Krajský soud rozsudek Okresního soudu Praha – východ ze dne 15. 12. 2010, č. j. 5 C 236/2008-153, změnil a žalobu zamítl. Odvolací soud dovodil, že odpůrčí žaloba sice byla z pohledu naplnění zákonné podmínky zmenšení majetku dlužníka v úmyslu zkrátit pohledávku věřitele důvodná, nicméně přihlédl ke korektivu dobrých mravů a vzal v potaz, že žalovanému 1) se z částky 2.260.000,- Kč složené žalobci na účet soudního exekutora dostalo v exekučním řízení částečného plnění na jím vymáhanou pohledávku ve výši, kterou mohl s ohledem na majetkové poměry povinných manželů Ž. reálně očekávat. - Žalobci dne 24. 8. 2015 vyzvali žalovaného 1) k vrácení částky 2.260.000,- Kč, což však žalovaní sdělením ze dne 17. 9. 2015 odmítli. Na takto zjištěný skutkový stav soud prvního stupně aplikoval ustanovení § 451 odst. 1 a 2 a § 456 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále „obč. zák.“). Jsa vázán právním názorem vyjádřeným v usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 3. 2018, č. j. 72 Co 52/2018-141, kterým byl zrušen v pořadí první (zamítavý) rozsudek ze dne 30. 10. 2017, č. j. 10 C 270/2016-111, soud prvního stupně dovodil, že žalovaní jsou ve věci pasivně legitimováni, neboť žalobci uplatnili nárok na vydání bezdůvodného obohacení vymezeného skutkovou podstatou poskytnutí plnění z právního důvodu, který později odpadl, a že žalovaný nárok není promlčen. Současně ovšem formuloval konkluzi, že nárok žalobců je v rozsahu, v němž se žalovanému 1) dostalo plnění ve výši 1.837.967,73 Kč v rozporu s dobrými mravy. Upozornil na skutečnost, že Kupní smlouva byla odporovatelným právním úkonem a že za situace, kdy odpůrčí žaloba žalovaného 1) byla pravomocně zamítnuta (mimo jiného proto, že se věřiteli dostalo v exekučním řízení plnění ve shora označené výši), nemá již žalovaný 1) možnost uspokojit svou pohledávku z majetku povinného F. Ž. Za základ svých úvah, jimž přiznal v poměrech projednávané věci relevanci, vzal i fakt, že žalobci nebyli v exekučním řízení, v jehož průběhu složili na účet soudního exekutora částku 2.260.000,- Kč, povinnými a k uchování vlastnictví k nemovitostem nabytým Kupní smlouvou mohli využít jiného právního prostředku, a to excindační žaloby (§ 267 o. s. ř.). Uvedl dále, že žalobci by sice byli na základě vyhovujícího pravomocného soudního rozhodnutí o odpůrčí žalobě žalovaného 1) povinni výkon rozhodnutí prodejem nemovitostí strpět, nicméně nikoliv v exekučním řízení vedeném proti povinným D. a F. Ž., ale v exekuci vedené věřitelem proti nim jako povinným. K odvolání žalobců Městský soud v Praze (dále „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 5. 5. 2021, č. j. 72 Co 55/2020-267 (vydaným jako třetí v pořadí), ve znění opravného usnesení ze dne 12. 8. 2021, č. j. 72 Co 55/2020-287, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé co do částky 1.837.967,73 Kč s příslušenstvím a ve výroku o nákladech řízení potvrdil (výrok I.). Žalobcům uložil povinnost nahradit žalovaným společně a nerozdílně k rukám jejich zástupce náklady odvolacího a dovolacího řízení ve výši 148.513,28 Kč (výrok II.). Odvolací soud zcela aproboval skutková zjištění soudu prvního stupně a při právním posouzení věci přihlédl k závaznému právnímu názoru dovolacího soudu vyjádřenému v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2020, č. j. 28 Cdo 2976/2020-247, jímž bylo v pořadí druhé rozhodnutí odvolacího soudu ve výroku o povinnosti žalovaných zaplatit žalobcům částku 1.837.967,73 Kč s příslušenstvím a ve výroku o nákladech dosavadních řízení před soudy obou stupňů zrušeno a věc vrácena v uvedeném rozsahu odvolacímu soudu k dalšímu řízení. V citovaném rozsudku dovolací soud označil za nesprávný závěr odvolacího soudu o naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení „plnění na základě právního důvodu, který později odpadl“ a zavázal odvolací soud zabývat se uplatněným nárokem žalobců na vydání bezdůvodného obohacení z pohledu potencionálně uplatnitelné skutkové podstaty bezdůvodného obohacení „plnění za jiného“, jež se s ohlede