28 Cdo 2884/2009 — Nejvyšší soud

28 Cdo 2884/2009 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:1. 9. 2010 Spisová značka:28 Cdo 2884/2009 ECLI:ECLI:CZ:NS:2010:28.CDO.2884.2009.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Právní úkony Převod nemovitostí Převod vlastnictví Zemědělské družstvo Dotčené předpisy:§ 35 odstd. 2, § 37 odst. 1 o.z. předpisu č. 40/1964Sb. § 13 oddst. 2 předpisu č. 42/1992Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:15. 9. 2010 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 11.19.2010III.ÚS 3295/10JUDr. Jiří Muchaodmítnuto01.05.2011 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 2884/2009 ROZSUDEK Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc. a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobce Zemědělské družstvo Lanžhot – v likvidaci, se sídlem Lanžhot, okres Břeclav, zastoupeného JUDr. Janem Navrátilem, advokátem se sídlem v Hodoníně, Velkomoravská 1 proti žalovanému Společné družstvo Pomoraví, se sídlem Lanžhot, Nová 550, okres Břeclav, zastoupeného Mgr. Lubomírem Procházkou, advokátem se sídlem v Brně, Kobližná 19, o určení vlastnického práva k nemovitostem, vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 5 C 1001/2002, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 2. 10. 2008, č. j. 14 Co 159/2007 – 126, takto: I. Dovolání žalovaného se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í: Krajský soud v Brně jako soud odvolací rozsudkem shora uvedeným změnil rozsudek Okresního soudu v Břeclavi ze dne 3. 10. 2006 č. j. 5 C 1001/2002 – 95 tak, že určil, že žalobce je vlastníkem budov vepřína (porodny prasnic) postaveného na pozemku parc. č. st. 1323 o výměře 1202 m2, požární zbrojnice (manipulačního skladu) na parc. č. st. 1322 o výměře 409 m2 a skladu (kolny) na pozemku parc. č. st. 1316 o výměře 1018 m2, zapsaných v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Břeclav, na listu vlastnictví č. 2636 jako budova bez čp/če – zem. stav. na parcele č. st. 1323, budova bez čp/če – jiná st. na parcele č.st. 1322 a budova bez čp/če – tech.vyb. na parcele č. st. 1316, vše v k. ú. L. O nákladech řízení rozhodl odvolací soud tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 42.771,- Kč. Odvolací soud vyšel ze zjištění soudu prvního stupně doplněného v odvolacím řízení čtením originálů tří smluv ze dne 2. 2. 1994 nazvaných „smlouva o převodu nemovitostí“.Z jejich obsahu zjistil, že žalobce jako převodce a žalovaný jako nabyvatel se dohodli na převodu tří shora uvedených budov na pozemcích v katastrálním území L. tak, že žalobce touto smlouvou tyto budovy žalovanému převedl a žalovaný je do svého vlastnictví přijal, přičemž za každou z těchto budov byla sjednána „cena převáděné nemovitosti“, a to 339.59,- Kč, 71.395,- Kč a 328.372,- Kč, ohledně níž je v každé z těchto smluv shodně uvedeno, že je „nabyvatelem vyrovnána započtením jeho pohledávek vyplývajících z nároků ve smyslu ustanovení § 13 odst. 2 zákona č. 42/1992 Sb. na základě uplatněných nároků ve smyslu zákona č. 229/1991 Sb. a v souladu s ust. § 33a odst. 1 ve znění zákona č. 195/1993 Sb.“. Dalším ustanovením těchto smluv je vždy shodně konstatováno, že „nabyvatel je oprávněnou osobou podle § 33a odst. 1 zákona č. 195/1993 Sb. a § 13 odst. 2 zákona č. 42/1992 Sb., v souladu s čl. 28 odst. 3 a čl. 18 přijatých stanov ZD Lanžhot“ a že „převodce prohlašuje, že nemá možnost jiné formy úhrady této pohledávky, a proto považuje tuto smlouvu za dohodu ve smyslu § 13 odst. 2 zákona č. 42/1992 Sb.“.¨ Při těchto zjištěním dospěl odvolací soud k závěru, podle něhož z obsahu těchto smluv, který je u všech tří shodný (vyjma individuálního označení každé převáděné nemovitosti a její „ceny“) je zřejmé, že nejde o smlouvu kupní, darovací ani směnnou, jejímž pojmovým znakem by byl pouhý převod nemovitostí (resp. vlastnického práva k ní), ale podle obsahu jde o dohodu o vypořádání pohledávek podle § 13 odst. 2 zákona č.42/1992 Sb., tedy o dohodu o vypořádání majetkového podílu oprávněných osob (jejich nástupce) k transformovanému družstvu. To plyne i z tvrzení obou účastníků, že žalovaný získal pohledávky jednotlivých oprávněných osob v souladu s § 33a odst. 1 zákona o půdě (zákona č. 229/1991 Sb., ve znění zákona č. 195/1993 Sb.) a pro nemožnost jiné formy jejich vypořádání převedl žalobce (povinná osoba) na žalovaného (nástupce jednotlivých oprávněných osob) předmětné tři budovy, jimiž měl takové pohledávky uspokojit v částech odpovídajících sjednaným „cenám“ převáděných nemovitostí. V souladu s tímto právním posouzením připomněl odvolací soud, že pro takové smlouvy je nezbytnou zákonnou náležitostí označení těch pohledávek na vydání majetkového podílu, které jimi mají být uspokojeny. Nejde tedy o zápočet jedné pohledávky proti druhé, ale přímo o uspokojení tvrzených pohledávek. Ze smluv však vůbec není zřejmé, které pohledávky proti žalobci jako povinné osobě a od kterých oprávněných osob jsou takto uspokojeny. Identifikace jednotlivých uspokojených pohledávek či jejich částí je zcela nezbytnou podmínkou k tomu, aby bylo možno zjistit: -zda tyto pohledávky existují k datu uzavření dohody, -zda jsou splněny zákonné podmínky pro jejich uspokojení a -zda a v jakých částech je každá ze smluv o takovém vypořádání majetkového podílu v transformovaném družstvu platná. Podle odvolacího soudu z obsahu smluv vyplývá pouze to, že převodem budov mají být uspokojeny nijak neoznačené a nijak neurčené pohledávky žalobce jako nástupce oprávněných osob, aniž je zřejmé, jaké pohledávky kterých původně oprávněných osob a jakých částkách jsou takto uspokojeny. Proto jsou všech tři předmětné smlouvy absolutně neplatné pro neurčitost vymezení jejich předmětu ve smyslu § 37 odst. 1 o. z. V důsledku toho nemohlo na jejich základě přejít vlastnictví k uvedeným budovám ze žalobce na žalovaného. Při nesporných zjištění o vlastnickém právu svědčícím původně žalobci, který budovy sám vybudoval a byly pro něj zapsány v katastru nemovitostí na základě stavebních rozhodnutí uvedených v odstavci I. každé ze zkoumaných smluv a při absenci zjištění jiných důvodů, v jejichž důsledku by žalobce vlastnické právo k předmětným budovám pozbyl, tak platí závěr o trvání jeho vlastnického práva k budovám, jak pro něj bylo zapsáno v katastru nemovitostí před uzavřením posuzovaných neplatných smluv. Odvolací soud proto změnil rozsudek soudu prvního stupně v souladu se zněním žaloby, ale i tak, jak jsou zapsány v katastru nemovitostí jako „budovy bez čp/če.“. Proti uvedenému rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost dovozoval z ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., podle něhož je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé. Důvodnost dovodil z ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., s tím, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolatel rekapituloval proces vzniku žalovaného jako transformovaného družstva, poukazoval na oprávněnost svého postupu při uzavírání předmětných smluv s tím, že využil ustanovení § 33a odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb., které umožňovalo smluvně převádět veškeré nároky na poskytnutí náhrad podle tohoto zákona a nároky na vydání podílu podle zákona č. 42/1992 Sb. na jiné osoby. Opakoval poté, že oprávněné osoby, které provozovaly zemědělskou výroby, ať byly členy družstva žalobce a nyní jsou členy družstva žalovaného, jakož i velká část jeho zaměstnanců a ti, kteří svůj majetkový podíl vložili do právnické osoby, své nároky postoupili smlouvou na nově vzniklý právní subjekt – žalobce. Převodci pohledávek tak byli všichni členové nově založeného družstva žalovaného. Podle odvolatele posuzované smlouvy jsou platně uzavřeny, když je z nich patrný předmět koupě a jeho ceny, splňují náležitosti písemné formy a případné nedostatky ujednání o způsobu úhrady ceny za převod nemovitostí nemůže mít vliv na platnost kupních smluv a následně převod vlastnického práva na žalovaného. Pokud by žalobce považoval ujednání o zaplacení ceny za převod nemovitosti za nedostatečné, mohl žalovat na zaplacení kupní ceny za ně. Dodával, že cena převáděných nemovitostí nebyla stanovena dohodou, ale podle ustanovení § 28a zák. č. 229/1991 Sb. a přezkoumána i příslušným finančním úřadem vzhledem k osvobození těchto převodů od daně daným ustanovením § 20 odst. 8 zák. č. 357/1992 Sb., v tehdy platném znění. Navrhl proto zrušení rozsudku krajského soudu a vrác