28 Cdo 2910/2023 – Nejvyšší soud

28 Cdo 2910/2023-578 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Petra Krause v právní věci žalobce K. P., zastoupeného JUDr. Petrem Bauerem, advokátem se sídlem v Plzni, Purkyňova 593/10, proti žalované obci Tlučná, se sídlem v Tlučné, Hlavní 25, identifikační číslo osoby: 00258385, zastoupené JUDr. Jaroslavem Svejkovským, advokátem se sídlem v Praze 5, Holečkova 419/21, o zaplacení částky 107.100,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň - sever pod sp. zn. 25 C 64/2021, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 31. května 2023, č. j. 10 Co 16/2023-531, t a k t o : I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 6.921,20 Kč k rukám jejího zástupce, JUDr. Jaroslava Svejkovského, advokáta se sídlem v Praze 5, Holečkova 419/21, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. O d ů v o d n ě n í: 1. Okresní soud Plzeň - sever (dále ,,soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 19. 10. 2022, č. j. 25 C 64/2021-160, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 107.100,- Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od 20. 6. 2021 do zaplacení (výrok I.). Dále uložil žalované povinnost nahradit žalobci k rukám jeho zástupce náklady řízení ve výši 65.724,60 Kč (výrok II.) a povinnost nahradit České republice – Okresnímu soudu Plzeň – sever náklady státu ve výši 406,50 Kč (výrok III.). 2. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobce se dne 20. 11. 2018 stal na základě příklepu v elektronické dobrovolné dražbě vlastníkem souboru nemovitých věcí, a to pozemku parc. č. XY – orná půda, evidovaná výměra 522 m2, způsob ochrany – zemědělský půdní fond, pozemku parc.č. XY – ostatní plocha, evidovaná výměra 169 m2, způsob využití – jiná plocha, pozemku parc. č. XY – ostatní plocha, evidovaná výměra 24 m2, způsob využití – jiná plocha, pozemku parc. č. XY – ostatní plocha, evidovaná výměra 2 m2, způsob využití – jiná plocha, zapsaných pro obec a katastrální území XY na listu vlastnictví č. XY v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Plzeňský kraj, Katastrální pracoviště XY (dále „předmětné pozemky“ nebo „pozemky“). Původní vlastník předmětných pozemků, I. Z., požádal o vydání kolaudačního souhlasu s užíváním stavby „Komunikace 6 RD XY“, jenž byl vydán Městským úřadem v Nýřanech, odborem výstavby, jako speciálním silničním úřadem dne 27. 11. 2009, pod č. j. OV-Říh/23133/2009, s vymezeným účelem „místní komunikace (obytná zóna), která obsahuje zpevněné vjezdy k jednotlivým pozemkům, 7 ks parkovacích stání, odvodnění komunikace, svislé dopravní značení, sadové úpravy, veřejné osvětlení.“ Pozemky tvoří jedinou příjezdovou cestu i k domu žalobce, jenž jej koupil právě od I. Z. K žádosti žalobce Městský úřad v Nýřanech vydal dne 28. 5. 2019 závazné stanovisko k záměru „změny účelu užívání stavby – veřejná účelová komunikace na účelovou komunikaci neveřejnou“, proti němuž neměl úřad žádných námitek. Dopisem ze dne 28. 12. 2020 vyzval žalobce žalovanou k vydání bezdůvodného obohacení za užívání předmětných pozemků v jeho vlastnictví občany žalované obce, na nichž se dle jím vymezené specifikace nachází účelová komunikace a parkovací místa s další infrastrukturou (osvětlení, odkalovací hydrant, apod.) a inženýrské sítě, a sice počínaje dne 20. 11. 2018 za částku 45.900,- Kč ročně. Na základě takto zjištěného skutkového stavu soud prvního stupně vzal z hlediska právního posouzení věci za významné, že pozemky se nacházejí na území žalované a jsou využívány jako veřejné prostranství podle ustanovení § 34 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, ve znění pozdějších předpisů (dále „zákon o obcích“). Nejedná se dále o pozemky s liniovými stavbami, jež by byly ve vlastnictví někoho jiného než žalobce. Pozemky tvoří pozemní komunikace, jež je komunikací místní, přičemž nedořešený právní vztah k ní není na překážku posouzení žalobního nároku jako důvodného. Prezentovanou právní argumentaci soud prvního stupně podpořil odkazem na závěr podávající se z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 12. 3. 2019, sp. zn. 28 Cdo 3082/2018 (rozsudek je, shodně jako dále uvedená rozhodnutí dovolacího soudu, přístupný na webových stránkách Nejvyššího soudu http://www.nsoud.cz), dle kterého „nedisponuje-li město jako vlastník místní komunikace právním titulem opravňujícím ho k užívání pozemků (pod komunikací) ve vlastnictví jiné osoby, dochází k naplnění jedné ze skutkových podstat bezdůvodného obohacení – užívání věci bez právního důvodu.“ Soud prvního stupně žalobci přiznal nárok na náhradu za bezdůvodné obohacení v jím požadované výši 10 % z obvyklé ceny, tj. 45.900,- Kč ročně (3.825,- Kč měsíčně), neboť znalecký posudek soudem ustanovené znalkyně obvyklou cenu nájemného stanovil v částce ještě vyšší (7,- Kč za m2 za měsíc, celkem 5.024,- Kč měsíčně). 3. Krajský soud v Plzni (dále „odvolací soud“) k odvolání žalované rozsudkem ze dne 31. 5. 2023, č. j. 10 Co 16/2023-531, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. změnil a žalobu, kterou se žalobce domáhal na žalované zaplacení částky 107.100,- Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od 20. 6. 2021 do zaplacení zamítl (výrok I.). Dále uložil žalobci povinnost zaplatit České republice – Okresnímu soudu Plzeň – sever na náhradě nákladů řízení státu částku 406,50 Kč (výrok II.). Výrokem III. pak rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalované k rukám jejího zástupce na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 124.944,60 Kč. 4. Odvolací soud vzal za základ svého rozhodnutí některá skutková zjištění soudu prvního stupně (o předmětu vlastnictví žalobce a o jeho rozsahu, o způsobu nabytí vlastnického práva, o tom, že pozemky parc. č. XY a parc. č. XY byly v kolaudačním souhlasu ze dne 27. 11. 2009 účelově vymezeny jako místní komunikace a o závazném stanovisku Městského úřadu Nýřany ke změně užívání stavby – veřejně přístupné účelové komunikace na neveřejnou) a na základě opakovaného a doplněného dokazování (o listinné důkazy a výpovědi svědků) vzal dále za právně významná tato další zjištění, jimiž doplnil skutkový stav věci takto: původním vlastníkem předmětných pozemků byl I. Z., investor a developer výstavby šesti rodinných domků v obci XY, lokalita XY, jenž v souvislosti s bytovou výstavbou nechal na pozemcích vybudovat komunikaci a souhlasil s tím, aby byla obcí užívána zdarma. Měl rovněž v úmyslu pozemky s komunikací převést do vlastnictví žalované za symbolickou 1,- Kč, k čemuž již nedošlo, neboť se dostal do finančních problémů, jež vyústily v insolvenci. Právě insolvenční správce byl navrhovatelem elektronické dobrovolné dražby, v níž předmětné pozemky vydražil žalobce. V návaznosti na opatření obecné povahy vydané Městským úřadem v Nýřanech žalobce v dopise ze dne 31. 5. 2019 vyslovil s okamžitou platností zákaz vstupu, průjezdu, průchodu a parkování, na předmětných pozemcích a v dopise vysvětlil, že zákaz rozšiřuje i na veřejnost, která bez předchozího souhlasu využívala dotčenou účelovou komunikaci. V nesouhlasném stanovisku ke změně užívání veřejně přístupné účelové komunikace na neveřejnou ze dne 18. 6. 2018 žalovaná uvedla, že komunikace byla uvedena do trvalého užívání jako veřejně přístupná účelová komunikace a slouží pro dopravní obsluhu domů č. p. XY, XY a XY a rozestavěného rodinného domu na pozemku parc. č. XY. V tomto režimu je pak zanesena do pasportu komunikací obce od listopadu 2014. Pod povrchem pozemků se nachází kabelové vedení k veřejnému osvětlení a vodovodní vedení. Příkazem Městského úřadu Nýřany ze dne 24. 2. 2020 byla žalobci za porušení ustanovení § 16 odst. 3 zákona o pozemních komunikacích uložena pokuta ve výši 2.500,- Kč, neboť na veřejně přístupné účelové komunikaci nacházející se na pozemcích parc. č. XY, parc. č. XY a parc. č. XY umístil po obou stranách komunikace bez povolení svislé dopravní značení – zákaz vjezdu všech vozidel v obou směrech s textem „soukromý pozemek, vstup jen na povolení majitele“, čímž znemožnil její obecné užívání. 5. Při úvaze o právním posouzení věci se odvolací soud v prvním kroku neztotožnil s konkluzí soudu prvního stupně, že na předmětných pozemcích se nachází místní komunikace ve smyslu ustanovení § 6 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále „zákon o pozemních komunikacích“). Tuto skutečnost odůvodnil tím, že předmětná komunikace není ve vlastnictví žalované, kterýžto právní režim plyne z ustanovení § 9 zákona o pozemních komunikací a v tomto ohledu současně odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 6. 2004, sp. zn. 22 Cdo 341/2004. Bez ohledu na skutečnost, zda je místní komunikace věcí v právním slova smyslu samostatnou či pouhým zpracováním povrchu pozemku, mohla by být stavbou ve vlastnictví obce, jež však vlastníkem není. Za daného stavu dospěl odvolací soud k závěru, že z titulu umístění stavby místní komunikace na předmětných pozemcích nemůže být žalovaná ve sporu o