28 Cdo 2941/2020 — Nejvyšší soud

28 Cdo 2941/2020 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:21. 10. 2020 Spisová značka:28 Cdo 2941/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:28.CDO.2941.2020.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Zmírnění křivd (restituce) Církev (náboženská společnost) Rybník Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. ve znění od 30.09.2017 § 243c odst. 1 o. s. ř. ve znění od 30.09.2017 § 245 o. s. ř. ve znění od 30.09.2017 § 7 odst. 1 písm. a) předpisu č. 428/2012Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:12. 1. 2021 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí III.ÚS 132/21 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 2941/2020-261 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Olgy Puškinové a soudců Mgr. Petra Krause a Mgr. Zdeňka Sajdla v právní věci žalobkyně Kongregace sester Těšitelek Božského Srdce Ježíšova se sídlem v Rajhradě, Odbojářů 324, IČ 004 06 881, zastoupené JUDr. Ing. Martinem Florou, Dr., advokátem se sídlem v Brně, Dominikánské náměstí 656/2, za účasti Povodí Moravy, s. p., se sídlem v Brně - Veveří, Dřevařská 932/11, zastoupeného JUDr. Bohumírou Kestlovou, advokátkou se sídlem v Brně, Údolní 522/65, o znovuprojednání věci rozhodnuté správním orgánem, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 35 C 6/2017, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 3. června 2020, č. j. 1 Co 6/2020-205, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit účastníkovi řízení na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4.114 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Bohumíry Kestlové, advokátky se sídlem v Brně, Údolní 522/65. Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.): Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalobkyně výrokem I. rozsudku ze dne 3. 6. 2020, č. j. 1 Co 6/2020-205, potvrdil rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 13. 12. 2019, č. j. 35 C 6/2017-172, [jímž bylo rozhodnuto, že žalobkyni se nevydávají pozemky parc. č. st. 329, parc. č. 1000/1, parc. č. 1000/2, parc. č. 1006/5, parc. č. 1006/6, parc. č. 1006/8, parc. č. 1006/9, parc. č. 1006/10 a parc. č. 1006/11, všechny v kat. území a obci Sebranice u Boskovic (dále jen „předmětné pozemky“), že tím rozhodnutím se nahrazuje rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro Jihomoravský kraj, ze dne 16. 6. 2017, sp. zn. 16VD8194/2014-523102, č. j. SPU 287352/2017, a že žalobkyně je povinna zaplatit účastníkovi řízení na náhradě nákladů řízení částku 20.570 Kč], a rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit účastníkovi řízení na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 9.900 Kč (výrok II.). Soudy obou stupňů takto rozhodly o žalobě podané žalobkyní podle § 244 a násl. občanského soudního řádu, ve spojení s § 9 odst. 10 zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů, ve znění nálezu Ústavního soudu ze dne 29. 5. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 10/13, vyhlášeného pod č. 177/2013 Sb. (dále jen „zákon č. 428/2012 Sb.“), přičemž převzaly zjištění správního orgánu, že předmětné pozemky jsou součástí vodního díla vodní nádrže „Skalice“ a že dále plní funkci hráze a pobřežní zóny k vodnímu dílu, jakož i závěry tohoto orgánu (§ 250e odst. 2 o. s. ř.), že žalobkyně je oprávněnou osobou dle § 3 písm. b) zákona č. 428/2012 Sb., že účastník řízení je osobou povinnou [§ 4 písm. d) tohoto zákona], že je naplněna podmínka vzniku majetkové křivdy, neboť k odnětí pozemků právní předchůdkyni žalobkyně došlo v rozhodném období bez náhrady postupem dle zákona č. 142/1947 Sb., o revizi první pozemkové reformy, neztotožnily se však s jeho závěrem, že se nejedná o zemědělské nemovitosti ve smyslu § 2 písm. b) zákona č. 428/2012 Sb., pročež návrh žalobkyně dle § 9 odst. 6 zákona č. 428/2012 Sb. na vydání pozemků byl správním orgánem zamítnut, nýbrž vyšly z rozhodnutí Ministerstva zemědělství ze dne 19. 11. 2018, sp. zn. 9RM12062/2018-12142, č. j. 33570/2018-MZE-12142, jímž bylo rozhodnuto, že na předmětné pozemky se zákon č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, vztahuje. Odvolací soud přisvědčil závěrům soudu prvního stupně, že v dané věci není splněna podmínka funkční souvislosti předmětných pozemků s ostatním stávajícím či vydávaným majetkem žalobkyně dle § 7 odst. 1 písm. a) zákona č. 428/2012 Sb. (při jehož výkladu vyšel z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2017, sp. zn. 28 Cdo 2546/2017, odkazujícímu na Důvodovou zprávu k tomuto zákonu a na odbornou literaturu) a že předmětné pozemky proto nelze žalobkyni vydat. Její námitky, že předmětné pozemky mají ekologickou a hydrologickou souvislost s pozemky jí již vydanými, považoval odvolací soud za nedůvodné již proto, že takovou souvislost nelze považovat za funkční souvislost ve smyslu uvedeného rozhodnutí, tedy jako skutečnou užitnou souvztažnost danou faktickými možnostmi jejich hospodářského využití. Za funkční souvislost nelze považovat ani vazbu předmětných pozemků na pozemky, přes něž vede vodní tok napájející nádrž na předmětných pozemcích. Skutečnost, že přes předmětné pozemky vede cesta k pozemkům žalobkyni již vydaným, rovněž za funkční souvislost považovat nelze, neboť jde o účelovou veřejnou komunikaci. Proti výroku I. rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání z důvodu nesprávného výkladu a aplikace § 7 odst. 1 písm. a) zákona č. 428/2012 Sb. na danou věc, přičemž jeho přípustnost ve smyslu § 237 o. s. ř. spatřuje v tom, že závisí na vyřešení otázek: a) „Zda je funkční souvislost mezi nemovitou věcí ve vlastnictví státu, která náležela do původního majetku registrovaných církví a náboženských společností a stala se předmětem majetkové křivdy utrpěné oprávněnou osobou nebo jejím právním předchůdcem v rozhodném období v důsledku některé ze skutečností uvedených v § 5 zákona č. 428/2012 Sb., a nemovitou věcí, kterou oprávněná osoba vlastní nebo která se vydává podle téhož zákona, dána tím, že obě nemovité věci vznikly rozdělením jediné nemovité věci, ke kterému došlo po spáchání majetkové křivdy“, která by měla být dovolacím soudem posouzena jinak. Dovolatelka namítá, že v dané věci jde o jinou skutkovou situaci, než která byla řešena v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 2546/2017, na nějž odkázal odvolací soud, když z provedeného dokazování vyplynulo, že odňaté pozemky v době vzniku majetkové křivdy tvořily spolu s vydanými pozemky jediný pozemek PK č. 1006 v k. ú. Sebranice u Boskovic, jehož součástí byly i stavby hráze a přepadu a vlastní vodní nádrž (rybník) Skalice. Funkční souvislost předmětných pozemků s vydanými pozemky tvořícími vesměs původní pozemek je dána právě společnou příslušností k této dřívější jediné individuálně určené věci, která byla oddělením předmětných pozemků zásadním způsobem znehodnocena, resp. poškozena, což odpovídá i výkladu uvedenému v odborné literatuře, jakož i požadavku zákonodárce vyjádřenému v § 18 odst. 4 zákona č. 428/2012 Sb. b) „Zda je funkční souvislost mezi nemovitou věcí ve vlastnictví státu, která náležela do původního majetku registrovaných církví a náboženských společností a stala se předmětem majetkové křivdy utrpěné oprávněnou osobou nebo jejím právním předchůdcem v rozhodném období v důsledku některé ze skutečností uvedených v § 5 zákona č. 428/2012 Sb., a nemovitou věcí, kterou oprávněná osoba vlastní nebo která se vydává podle téhož zákona, dána tím, že na nemovité věci ve vlastnictví oprávněné osoby se nachází vodní toky představující jediný přítok vody pro rybník na pozemku, který má být vydán, tj. souvislostí hydrologickou“, kterou dovolací soud dosud neřešil. Dovolatelka namítá, že bez vodních toků „Výpustek“ a „Chlumský potok“, které se nacházejí na jí již vydaných pozemcích, je nemyslitelná existence vodní nádrže, jakož i provozování rybníka s chovem ryb, čímž je založena jejich funkční souvislost ve smyslu § 7 odst. 1 zákona č. 428/2012 Sb.; ta je dána i opačně, neboť „oddělením od vodní nádrže (rybníka) Skalice na předmětných pozemcích je podstatně snížena i ekonomická a užitná hodnota již vydaných pozemků s vodními toky, neboť jakékoliv manipulace s hladinou rybníka bezprostředně ovlivňují výši hladiny povrchové i spodní vody na vydaných pozemcích a tedy i způsob hospodaření na nich, jakož i výši dosažených výnosů“. „Hydrologická souvislost vydaných a nevydaných pozemků“ totiž ovlivňuje rozsah, v němž mohou jejich vlastníci vykonávat práva týkající se nakládání s povrchovými a podzemními vodami na nich dle zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů, popř. práva vyplývají