28 Cdo 3009/2013 — Nejvyšší soud

28 Cdo 3009/2013 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:4. 2. 2015 Spisová značka:28 Cdo 3009/2013 ECLI:ECLI:CZ:NS:2015:28.CDO.3009.2013.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Občanské sdružení Smluvní pokuta Dotčené předpisy:§ 15 předpisu č. 83/1990Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:10. 3. 2015 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 3009/2013 ROZSUDEK Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a soudců Mgr. Petra Krause a Mgr. Miloše Póla v právní věci žalobkyně FK VIKTORIA ŽIŽKOV a.s., IČ 63080818, se sídlem v Praze 3 - Žižkově, Seifertova 2871/10, zastoupené Mgr. Petrem Slepičkou, advokátem se sídlem v Praze 1, Palackého 715/15, proti žalované Fotbalové asociaci České republiky (dříve Českomoravský fotbalový svaz, o. s.), IČ 004 06741, se sídlem v Praze 6 - Břevnově, Diskařská 2431/4, o určení, že rozhodnutí orgánu žalované je v rozporu se zákonem a stanovami, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 14 C 102/2011, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. října 2012, č. j. 25 Co 338/2012-55, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3.400,- Kč k rukám advokáta Mgr. Petra Slepičky do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. O d ů v o d n ě n í : Obvodní soud pro Prahu 6 rozsudkem ze dne 25. 1. 2012, č. j. 14 C 102/2011-30, zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala určení, že rozhodnutí arbitrážní komise Českomoravského fotbalového svazu, o. s. ze dne 11. 3. 2011, č. j. AK 56/10, 57/10, kterým byla změněna rozhodnutí arbitrážní komise Českomoravského fotbalového svazu, o. s. ze dne 10. 12. 2010, č. j. AK 56/10 a AK 57/10, je v rozporu se zákonem a stanovami žalované (výrok I.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.). Žalobkyně se jakožto členka žalované žalobou podanou dle § 15 zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, domáhala posouzení rozhodnutí odvolacího orgánu arbitrážní komise žalované ve sporech vyplývajících ze smluv o přestupu hráčů Z. K. a J. H. uzavřených mezi žalobkyní a FC Baník Ostrava, a.s. Předmětem arbitrážních řízení byly částky, jež měly smluvní strany zaplatit za přestup hráčů, a sjednané smluvní pokuty. Odvolací senát arbitrážní komise o sporných finančních nárocích ze smluv posléze na základě odvolání FC Baník Ostrava, a.s. proti rozhodnutí arbitrážní komise rozhodl tak, že co do požadované jistiny 3,000.000,- Kč řízení zastavil a smluvní pokuty prominul v plném rozsahu. Soud zjistil, že dle čl. 11 stanov žalované je arbitrážní komise oprávněna rozhodovat spory právnických a fyzických osob v ČMFS, mimo jiné spory o plnění smluv mezi kluby o odstupném za hráče, a že dle čl. 9 statutu a jednacího řádu arbitrážní komise žalované bylo možno podat proti rozhodnutí arbitrážní komise odvolání k odvolacímu senátu arbitrážní komise, z čehož dovodil, že v dané věci rozhodoval orgán, který k tomu byl oprávněn. Předmětné smlouvy představující ujednání mezi podnikatelskými subjekty při jejich podnikatelské činnost je třeba posuzovat jako smlouvy podléhající režimu zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku. Byla-li mezi stranami sjednána smluvní pokuta v souladu s § 544 obč. zák. s odkazem na § 1 odst. 2 obch. zák., lze dle § 301 obch. zák. snížit nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu, k tomuto kroku je přitom oprávněn soud. Současně je však třeba mít na zřeteli, že zákon č. 83/1990 Sb. sleduje zejména to, aby stát do sdružení občanů co nejméně zasahoval. Dle čl. 11 odst. 4 statutu a jednacího řádu arbitrážní komise je úkolem arbitrážní komise vést strany sporu ke smírnému řešení, především cestou nové úpravy vzájemných práv a povinností, kompenzacemi, rozložením splátek plnění a dalšími ujednáními směřujícími k lepšímu plnění smluvních povinností; nedojde-li k uzavření smíru, stanoví arbitrážní komise práva a povinnosti stran svým rozhodnutím. Rozhodovaly-li tedy ve sporu příslušné orgány žalované, mezi jejíž členy náleží jak žalobkyně, tak zřejmě i FC Baník Ostrava, a.s., dle příslušných ustanovení statutu a jednacího řádu arbitrážního komise žalované, je třeba nehledě na obchodněprávní povahu posuzovaných závazků mít s ohledem na podstatu zákona č. 83/1990 Sb. za to, že došlo k řádnému stanovení práv a povinností stran rozhodnutím arbitrážní komise. Jelikož napadené rozhodnutí není v rozporu se zákonem ani stanovami, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. K odvolání žalobkyně přezkoumal uvedené rozhodnutí Městský soud v Praze, jenž je rozsudkem ze dne 2. 10. 2012, č. j. 25 Co 338/2012-55, změnil tak, že určil, že rozhodnutí arbitrážní komise Českomoravského fotbalového svazu, o. s. ze dne 11. 3. 2011 pod č. j. AK 56/10, 57/10, kterým byla změněna rozhodnutí arbitrážní komise Českomoravského fotbalového svazu, o. s., ze dne 10. 12. 2010 pod č. j. AK 56/10 a AK 57/10, je v rozporu se zákonem a stanovami žalované (výrok I.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.). Odvolací soud zdůraznil, že určitá ingerence státu do spolkové autonomie se podává již z § 15 zákona č. 83/1990 Sb. Součástí hypotézy tohoto ustanovení je, že člen sdružení považuje rozhodnutí některého z orgánů sdružení, proti němuž nelze podat opravný prostředek, za nezákonné nebo za odporující stanovám. Z výkladu otázky ingerence státu do spolkové autonomie v judikatuře Nejvyššího soudu (např. v rozsudku sp. zn. 28 Cdo 1075/2011) se podává, že pravomoc soudu k přezkumu rozhodnutí orgánů občanského sdružení je třeba podmiňovat dostatečně intenzivním naplněním určitých kritérii, mezi něž patří zejména protiprávnost tvrzeného jednání druhé strany, společenský zájem na projednání věci, vyčerpání smírčích instrumentů a v neposlední řadě výrazná újma (materiální či osobnostní). V posuzované věci o sporné otázce rozhodoval orgán sdružení v souladu s jeho statutem a jednacím řádem. Přezkoumávané rozhodnutí je pak založeno na výkladu smluv o přestupu hráčů, především závazku týkajícího se smluvní pokuty. Bylo tak rozhodnuto za situace, v níž uzavřené smlouvy v souladu s § 261 obch. zák. podléhají obchodnímu zákoníku, jenž v souladu s § 301 svěřuje pravomoc snížit smluvní pokutu výlučně soudu. Je tedy nasnadě, že přezkoumávané rozhodnutí bylo vydáno v rozporu se zákonem a základní zásadou ovládající soukromé právo – pacta sunt servanda. Jedná se současně o rozhodnutí zásadním způsobem zasahující do majetkové sféry člena občanského sdružení, pročež je přípustná intervence státní moci ve formě soudního přezkumu. V situaci, v níž je zřejmé, že občanské sdružení rozhodlo o majetkových právech svého člena zcela v rozporu se zákonem, nelze přijmout argumentaci o nutnosti respektu ke spolkové autonomii a o zákazu ingerence do rozhodování občanského sdružení, jejíž připuštění by znamenalo odepření práva na soudní ochranu. Předestřené úvahy vedly odvolací soud ke změně prvostupňového rozhodnutí a vyhovění žalobnímu žádání. Proti rozsudku odvolacího soudu podala dovolání žalovaná, jež má za to, že přípustnost dovolání je s ohledem na měnící povahu napadeného rozhodnutí dána § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., a důvodnost dovolání spatřuje v nesprávném právním posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Dovolatelka zdůraznila, že dle jejích stanov, jež se žalobkyně při přijetí za člena zavázala dodržovat, je arbitrážní komise oprávněna rozhodovat spory právnických a fyzických osob v ČMFS (nyní Fotbalové asociaci České republiky), zejména spory z profesionálních smluv mezi kluby a hráči, spory o plnění smluv mezi kluby o odstupném za hráče a další spory z obdobných smluv. Dle předpisů žalované je rozhodnutí arbitrážní komise pro účastníky a jiné členy či orgány žalované závazné. Stanovy, v nichž jsou uvedená pravidla zachycena, přitom nebyly při registraci Ministerstvem vnitra shledány rozpornými se zákonem, neboť jinak by ministerstvo jejich registraci odmítlo. Ustanovení § 3 odst. 3 zákona č. 83/1990 Sb. předpokládá úpravu práv a povinností členů občanského sdružení ve stanovách sdružení, jak tomu je i v řešené věci. Dovolatelka vytkla odvolacímu soudu, že nesprávně zhodnotil skutkový stav, konstatoval-li, že arbitrážní komise odpustila smluvní pokutu pouze s ohledem na blíže nespecifikované ekonomické důvody. Arbitrážní komise smluvní pokutu pouze snížila do výše již uskutečněného plnění, které převyšovalo jistinu. Dle dovolatelky odvolací soud dále nesprávně aplikoval § 301 obch. zák., uvedl-li, že moderací může soud pokutu i zvýšit, a přehlédl-li, že z § 301 obch. zák. se nepodává, že smluvní pokutu moderuje pouze soud, ale toliko to, že soud má oprávnění pokutu snižovat (dovolatelka v této souvislosti odkázala na §