28 Cdo 3091/2024 – Nejvyšší soud

28 Cdo 3091/2024-219 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a soudců Mgr. Petra Krause a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobce J. W., zastoupeného Mgr. Danielem Jankaničem, advokátem se sídlem v Praze 7, Dělnická 213/12, proti žalované obci Brňany, IČ 002 63 389, se sídlem v Brňanech 93, zastoupené JUDr. Richardem Třeštíkem, advokátem se sídlem v Ústí nad Labem, Masarykova 1120/43, o 65.266,25 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 19 C 289/2021, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 6. května 2024, č. j. 10 Co 225/2023-186, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4.888,40 Kč k rukám advokáta Mgr. Daniela Jankaniče do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. Odůvodnění: 1. Okresní soud v Litoměřicích rozsudkem ze dne 22. 6. 2023, č. j. 19 C 289/2021-155, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 65.266,25 Kč s příslušenstvím (výrok I), žalobu v částce 15.354,50 Kč s příslušenstvím zamítl (výrok II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III). Soud prvního stupně tak z převážné části vyhověl žádání žalobce o vydání bezdůvodného obohacení spočívajícího v nákladech opravy kanalizační přípojky za žalovanou. Věc posuzoval znovu po předchozí kasaci ze strany krajského soudu. Vyšel ze zjištění, že žalobce je spoluvlastníkem pozemku parc. č. XY v k. ú. XY, jehož součástí je rodinný dům č. p. XY napojený na kanalizační přípojku vybudovanou v letech 2004-2005 žalovanou. Na pozemku se nachází šachta s tlakovým čerpadlem, jež nechal žalobce pro jeho nefunkčnost vyměnit, a vyfakturovaný materiál, včetně provedené práce uhradil ze svého. Okresní soud s odkazem na § 3 odst. 6, část věty za středníkem, zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o vodovodech a kanalizacích“), jakož i rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1308/2003, uzavřel, že vlastníkem dotčené kanalizační přípojky je žalovaná, jež je jako majitelka povinna zajistit svým nákladem její opravu a údržbu, je-li uložena v pozemcích, které netvoří veřejné prostranství [§ 3 odst. 7 zákona o vodovodech a kanalizacích a contrario, a § 154 odst. 1 písm. a) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), účinného do 31. 12. 2023]. Z pokynu odvolacího soudu věnoval se okresní soud otázce charakteru tlakového čerpadla a souvisejících částí, přičemž dospěl k závěru, že se ve smyslu § 505 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), i judikatury Nejvyššího soudu jedná o součást věci – kanalizační přípojky – mající režim samostatné stavby podle § 3 odst. 2 zákona o vodovodech a kanalizacích. Opravu provedenou žalobcem označil soud prvního stupně za nezbytnou včetně výměny zmíněného čerpadla za nové. Nárok žalobce kvalifikoval jako právo na vydání bezdůvodného obohacení v intencích § 2991 odst. 2 o. z., jehož se žalované dostalo tím, že za ni žalobce plnil, co měla po právu plnit sama. Závěr o výši bezdůvodného obohacení (§ 2991 odst. 1 a § 2999 o. z.) vystavěl soud na zjištění, že žalobce za opravu uhradil realizující společnosti částku 80.620,75 Kč, přičemž vynaložené náklady pokládal za důvodné, účelné a nikterak vybočující z hladiny tržních cen, nicméně v uskutečněných úkonech shledal i takové, jež nedával za povinnost hradit žalované z pozice vlastnice kanalizační přípojky, pročež žalobu v jim odpovídající částce 15.354,50 Kč s příslušenstvím zamítl. K námitce žalované neshledal uplatnění žalobcova práva rozporným s dobrými mravy, a proto ve zbytku žalobě jako důvodné vyhověl. 2. Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 6. 5. 2024, č. j. 10 Co 225/2023-186, k odvolání žalované rozhodnutí okresního soudu ve výroku III změnil co do výše nákladů řízení, jinak je v tomto výroku i ve výroku I potvrdil (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II). Krajský soud částečně doplnil dokazování opětovným výslechem svědka L. F., ostatní důkazní návrhy účastníků odmítl pro nadbytečnost. Konstatoval, že sdílí závěr soudu prvního stupně o tom, že vlastnicí kanalizační přípojky je žalovaná, jež je povinna k její opravě a údržbě, a přisvědčil rovněž názoru, že jde o samostatnou věc, i když se skládá z více úseků (odkazuje přitom na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 3140/2019). Za správný považoval i úsudek o tom, že předmětné čerpadlo je součástí kanalizační přípojky. Postup žalobce, jenž přistoupil k opravě z vlastní iniciativy, označil za logický důsledek dané situace, poukazuje přitom na absenci dohody mezi účastníky, pasivitu žalované stran opravy kanalizační přípojky i její prokázanou nefunkčnost. Vzhledem k vylíčenému měl nárok žalobce za důvodný. Kvitoval též právní kvalifikaci zastávanou soudem prvního stupně, dle níž jde o bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 o. z., pročež jeho rozhodnutí jako věcně správné potvrdil. 3. Proti rozsudku krajského soudu brojí dovoláním žalovaná, majíc ho za přípustné podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), pro odklon odvolacího soudu od rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, jakož i přítomnost otázek v judikatuře doposud neřešených. Předně namítá rozpor s usnesením Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 3140/2019 v závěru, dle něhož je žalovaná jediným vlastníkem kanalizační přípojky, skládá-li se tato ze dvou úseků s rozdílnými majiteli. Následně formuluje řadu otázek dle jejího mínění v rozhodovací praxi prozatím neposuzovaných. Nejprve se dotazuje na rozsah povinností vlastníka kanalizační přípojky podle zákona o vodovodech a kanalizacích, přičemž odvolacím soudem přijatý názor pokládá za rozporný se zákonem, neboť § 3 odst. 7 řečeného právního předpisu určuje toliko osobu zajišťující opravu a údržbu té části přípojky uložené v pozemku, jenž je veřejným prostranstvím. Zbylé části potrubí má ve smyslu § 3 odst. 5 téhož zákona opravovat a udržovat jejich vlastník. Dále se táže, zda, za jakých podmínek a v jakém rozsahu je nevlastník oprávněn opravit věc bez souhlasu a součinnosti jejího majitele, nenastal-li stav krajní nouze či hrozící újmy. Nalézacím soudům vytýká absenci poukazu na konkrétní zákonný podklad, na základě něhož dovodily oprávnění žalobce provést opravu, a přiznaly mu žalovaný nárok. Pochybuje, může-li vlastníku věci vzniknout bezdůvodné obohacení její opravou ze strany jiného subjektu v případě, že sám věc neužívá, potažmo nemůže užívat, ani z ní nemá jakýkoliv prospěch. Namítá, že přípojku nevyužívá, pročež není nic, v čem by se popsaným způsobem obohatila. Žalobce opravil přípojku k vlastnímu prospěchu. Dále se táže na právní povahu tlakového čerpadla, namítajíc rozpor v závěrech okresního a krajského soudu, považoval-li jej první řečený za součást věci a druhý za její příslušenství. Nedostatečně osvětlený názor odvolacího soudu označuje za odporující dikci § 510 o. z., pořídil-li nové čerpadlo žalobce, jenž se tím stal jeho vlastníkem, přičemž zmiňované ustanovení přepokládá, že příslušenství věci a věc hlavní mají totožného vlastníka. Je-li vlastníkem čerpadla žalobce, nemohlo na straně žalované jeho koupí vzniknout bezdůvodné obohacení. Konečně namítá rozpor s konkrétně citovanou judikaturou Ústavního i Nejvyššího soudu, nevypořádaly-li se nalézací soudy se všemi jí navrhovanými důkazy. Pro vyřčené navrhuje zrušení rozsudku krajského soudu a vrácení mu věci k dalšímu řízení. 4. K dovolání se skrze svého právního zástupce negativně vyjádřil žalobce, navrhuje jeho zamítnutí. 5. Při rozhodování o dovolání bylo postupováno podle občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů. 6. Nejvyšší soud se jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas, osobou k tomu oprávněnou a zastoupenou dle § 241 odst. 1 o. s. ř., zabýval jeho přípustností. 7. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 8. Dovolání žalované však přípustné není. 9. Předně nelze přitakat dovolatelce stran namítaného odklonu odvolacího soudu od judikatury v závěru o vlastnictví dotčené části kanalizace. Kanalizační přípojka je ve smyslu § 3 odst. 2 zákona o vodovodech a kanalizacích samostatnou stavbou tvořenou úsekem potrubí od vyústění vnitřní kanalizace stavby nebo odvodnění pozemku k zaústění do stokové sítě. Není přitom rozhodné, je-li tvořena více úseky z různých materiálů či konstrukcí, anebo je-li předělena n