28 Cdo 3132/2013 — Nejvyšší soud

28 Cdo 3132/2013 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:11. 12. 2013 Spisová značka:28 Cdo 3132/2013 ECLI:ECLI:CZ:NS:2013:28.CDO.3132.2013.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Držba Hospodaření s majetkem státu Obec Znárodnění Dotčené předpisy:§ 80 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb. předpisu č. 279/1949Sb. § 1 předpisu č. 179/1991Sb. předpisu č. 100/1945Sb. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:17. 12. 2013 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 26.2.2014II.ÚS 751/14JUDr. Radovan Suchánekodmítnuto30.3.2016 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 3132/2013 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Zdeňka Sajdla a o dovolání dovolatele Města Lokte, IČO 00254 9489, Loket, Náměstí T. G. Masaryka č. 1, zastoupeného JUDr. Janou Wenigovou, advokátkou 360 66 Karlovy Vary, Vítězná 10, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 24. 3. 2013, sp. zn. 10 Co 273/2012, vydanému v právní věci vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 15 C 366/2003 (žalobce Palivového kombinátu Ústí, státního podniku, IČ 0000 7536, Ústí nad Labem, zastoupeného JUDr. Hanou Klímovou, advokátkou, 110 00 Praha 1, Hradčanské náměstí č. 12, proti žalovanému Městu Loket, IČ 0025 9489, Loket, Náměstí T. G. Masaryka č. 1, zastoupenému JUDr. Janou Wenigovou, advokátkou, 360 66 Karlovy Vary, Vítězná č. 10, o určení práva hospodaření s pozemky), takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení o dovolání. O d ů v o d n ě n í : O žalobě žalobce podané u soudu 12. 7. 1995, bylo rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Chebu ze dne 24. 2. 2012, č. j. 15 C 366/2003-1423. Tímto rozsudkem soudu prvního stupně bylo určeno, že „žalobce má právo hospodaření k pozemkům v K., které jsou v katastru nemovitostí evidovány v katastrálním území K. jako pozemkové parcely č. 680/2, 680/3, 715/8 a 715/9, a k pozemkům v N., které jsou v katastru nemovitostí evidovány v katastrálním území N. jako pozemkové parcely č. 1098/2, 1098/6, 1133/17 a 1133/19, vše v okrese Sokolov. Dále byla uvedeným rozsudkem zamítnuta žaloba žalobce ze dne 12. 7. 1995, kterou se žalobce domáhal určení, že má právo hospodaření k pozemku v N., v rozsahu původní pozemkové parcely č. 882/1 podle pozemkové knihy, která je v současné době evidována jako součást pozemkových parcel 1234/9 a 2334/28. O odvolání žalobce i žalovaného proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 24. 5. 2013, sp. zn. 10 Co 273/2012. Tímto rozsudkem odvolacího soudu byl rozsudek Okresního soudu v Chebu ze dne 24. 2. 2012, č. j. 15 C 366/2003-1423, potvrzen ve výroku označeném I. Ve výroku označeném II. byl rozsudek soudu prvního stupně změněn tak, že bylo určeno, že žalobce má právo hospodaření k pozemku v katastrálním území N. v rozsahu původní pozemkové parcely č. 882/1 podle pozemkové knihy, která je v současné době evidována jako součást pozemkových parcel č. 1234/9 a 1234/28. V odůvodnění rozsudku odvolacího soudu bylo uvedeno, že odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně podle ustanovení § 212 a § 212a občanského soudního řádu a dospěl k závěru, že odvolání žalobce do zamítavé části výroku odvoláním napadeného rozsudku je důvodné a odvolání žalovaného do výroku, kterým bylo žalobě vyhověno, bylo neopodstatněné. Odvolací soud především uváděl, že s ohledem na velký rozsah předmětu tohoto řízení (zahrnujícímu velký počet pozemků v katastrálních územích L., K. P., L., N., D. a V., identifikovaných jejich přesným označením v odůvodnění rozsudku odvolacího soudu), dospěl k závěru, že „je účelné, aby se nyní zabýval věcně i procesně pouze částí předmětu řízení“, jak tento postup shledal účelný i soud prvního stupně, s čímž se odvolací soud ztotožnil. Odvolací soud dále uváděl, že „v intencích rozhodnutí dovolacího soudu (33 Cdo 1507/1998 Nejvyššího soudu), které se zabývalo vymezením majetku podléhajícímu znárodnění v roce 1948, se soustředil na rozsah znárodnění těch podniků, které byly převedeny do Falknovských hnědouhelných dolů, národního podniku, ve smyslu vyhlášky č. 823/1946 a jaké majetkové podstaty tvořily později ve svém souhrnu Hnědouhelné doly a briketárny, n. p.“. Odvolací soud konstatoval, že v této souvislosti se tento spor soustředil na pozemky, které byly zahrnuty do hospodaření právního předchůdce žalujícího kombinátu a žalobce ani v současné době hospodaření na těchto pozemcích neukončil. Odvolací soud dovozoval, že „významnou skutečností pro posouzení důvodnosti žaloby je skutečnost, zda žalované Město Loket bylo k 31. 12. 1949 vlastníkem všech pozemků, které jsou předmětem tohoto soudního řízení; bylo tu tedy nutné posouzení vývoje vlastnických vztahů k pozemkům na území Loketska a města Lokte“. Odvolací soud poukazoval na znalecký posudek Ústavu právních dějin Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze 1, Náměstí Curieových 7, zpracovaný k pojmu „državy královského města Lokte“. Jak z tohoto znaleckého posudku vyplývá, termín država znamenal jak držbu, tak i vlastnictví; držba se do pozemkových knih nezapisovala; existoval však i právní institut knihovní držby, který označoval skutečnost zápisu určitého práva pro konkrétní osobu do pozemkové knihy. Pojem država nebyl vždy označením věcného práva, ale tímto pojmem bývala nazývána také státní, respektive mocenská suverenita nad určitým územím; držebnost byla ztotožňována s právním pojmem nemovitosti. Do pozemkových knih se zapisovaly všechny nemovitosti v soukromoprávním vlastnictvím s výjimkami danými v ustanovení § 2 zákona o zakládání nových pozemkových knih (kupř. nemovitosti zapisované do železničních knih a nemovitosti zapisované v horních knihách). V citovaném posudku se uvádělo, že zkoumaný pojem „državy Královského města Lokte“ se v pozemkové knize vyskytoval u vložky pozemkové knihy Loket č. 1032. Uvedený znalecký posudek Ústavu právních dějin Právnické fakulty v Praze, poukazoval dále odvolací soud, se zabýval také pojmy „veřejný statek“ a „obecní statek“; veřejný statek ve smyslu nových pozemkových knih nebyl do pozemkových knih zapisován. Ustanovení § 287 a § 288 dříve platného (do 1. 1. 1951) obecného zákoníku občanského rozdělovala věci na volné a na veřejný statek, na státní majetek, na obecní statek a na obecné jmění. Z uváděného znaleckého posudku vyplývalo, podle názoru odvolacího soudu, že pozemky, které jsou zahrnuty ve vložce pozemkové knihy Loket č. 1032 město Loket hospodářsky využívalo, ale vlastníkem těchto pozemků nebylo. Odvolací soud tedy dovozoval, že seznam v knihovní vložce č. 1032 „nesvědčí o tom, že by Město Loket bylo vlastníkem sporných pozemků, o něž jde v tomto řízení.“ Odvolací soud dále poukazoval na to, že podle § 147 a § 149 Ústavy z roku 1948 (zákona č. 150/1948 Sb./) se veřejný statek stal majetkem národním a zákona č. 279/1949 Sb., o finančním hospodaření národních výborů, stanovil, že se k národnímu majetku (ve státním vlastnictví), svěřenému národním výborům do správy, přepojuje i národní majetek, tedy veřejný statek, který byl dříve vlastnictvím komunálním. Právo správy bylo později označováno jako právo hospodaření. V posuzované věci, měl za to odvolací soud na základě již uvedeného znaleckého posudku, se jednalo o tzv. veřejný statek, který se stal majetkem státním a správcem byl vždy příslušný obecní úřad. Odvolací soud byl posléze toho názoru, že v mezidobí od ústavního zákona č. 150/1948 Sb. do účinnosti zákona č. 172/1991 Sb. (o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí) však došlo k tomu, že pozemky, které jsou předmětem tohoto sporu, byly přídělovou listinou, označenou jako upřesnění přídělového výměru, přiděleny v roce 1972 k hospodaření právního předchůdce žalobce. Žalobce tedy nemůže své právo odvozovat podle zákona č.172/1991 Sb., neboť pozemky, o něž jde v tomto řízení, nepředstavovaly tzv. historické vlastnictví obce a zapsání těchto pozemků po účinnosti zákona č. 172/1991 Sb. do katastru nemovitostí jako vlastnictví města Lokte nebylo důvodné; tyto pozemky, dovozoval odvolací soud, tedy ve vlastnictví obce-města Lokte nikdy nebyly. Proto odvolací soud „v rozsahu specifikovaných pozemků, které tu tvoří předmět tohoto řízení, měl za to, že důvodné žalobě žalobce o určení práva hospodaření k pozemkům je třeba hovět, a to tak, že žalobě vyhovující výrok I. rozsudku soudu prvního stupně byl potvrzen a výrok II. tohoto rozsudku, kterým byla žaloba zčásti zamítnuta, byl změněn tak, že bylo i do této části přiznáno právo hospodaření žalobci