28 Cdo 3175/2024 – Nejvyšší soud

28 Cdo 3175/2024-575 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a soudců Mgr. Petra Krause a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobců a) J. B., b) R. B., a c) T. R., všech zastoupených JUDr. Zorkou Černohorskou, advokátkou se sídlem v Příbrami II, Balbínova 384, proti žalované České republice – Státnímu pozemkovému úřadu, IČO 013 12 774, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, zastoupené JUDr. Martinem Páskem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Opletalova 1284/37, o nahrazení projevu vůle, vedené u Okresního soudu v Blansku pod sp. zn. 12 C 182/2021, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 4. června 2024, č. j. 15 Co 2/2024-541, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci a) na náhradě nákladů dovolacího řízení 7.586,70 Kč k rukám advokátky JUDr. Zorky Černohorské do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. III. Žalovaná je povinna zaplatit každému ze žalobců b) a c) na náhradě nákladů dovolacího řízení 3.793,35 Kč k rukám advokátky JUDr. Zorky Černohorské do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. Odůvodnění: 1. Okresní soud v Blansku rozsudkem ze dne 21. 9. 2023, č. j. 12 C 182/2021-497, nahradil souhlas žalované s uzavřením smlouvy o bezúplatném převodu pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY ve prospěch žalobce a) se spoluvlastnickým podílem ve výši ½ a žalobců b) a c) se spoluvlastnickými podíly každý ¼ (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II). Soud vzal za prokázané, že žalobci jsou oprávněnými osobami dle § 4 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 229/1991 Sb.“), původně odňaté pozemky jim však nelze vydat pro překážky podle § 11 zákona č. 229/1991 Sb. Žalobcům tak vznikl nárok na poskytnutí náhradních pozemků dle § 11a zákona č. 229/1991 Sb., přístup žalované k uspokojování tohoto požadavku byl nicméně liknavý a svévolný. S poukazem na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 1634/2023 vydaný ve věci stejných účastníků soud uvedl, že byly-li původně odňaté pozemky v době přechodu na stát určeny k zástavbě, je třeba je – přestože byly formálně vedeny jako zemědělské – ocenit coby stavební ve smyslu vyhlášky č. 182/1988 Sb. ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb. I kdyby pak byla výše restitučního nároku žalobců stanovena s pomocí žalovanou preferovaného znaleckého posudku Ing. Pelce, nikoli na základě jí zpochybňovaného posudku prof. Schneiderové Heralové, postačovala by k tomu, aby bylo vyhověno požadavku žalobců na vydání pozemku parc. č. XY, jejž lze podle shodných tvrzení účastníků řízení ocenit částkou 99.330 Kč a pokládat za vhodný k převodu jako pozemek náhradní. Soud proto žalobě vyhověl. 2. Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 4. 6. 2024, č. j. 15 Co 2/2024-541, rozsudek soudu prvního stupně k odvolání žalované ve výroku I potvrdil (výrok I), ve výroku II jej změnil (výrok II) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výroky III–V). Odvolací soud korigoval úvahy soudu prvního stupně v tom směru, že od posledního jednání soudu prvého stupně Okresní soud v Břeclavi rozhodl o uspokojení nároku žalobců dalším plněním. Není tak již proto možné akceptovat, že i při ocenění restitučního nároku posudkem Ing. Pelce lze vyhovět požadavku na převod náhradního pozemku v ceně 99.300 Kč, nýbrž je nutno přesně určit výši nevypořádaného restitučního nároku žalobců. Krajský soud proto zopakoval důkazy znaleckými posudky Ing. Pelce a prof. Schneiderové Heralové. Následně uvedl, že zásadní sporná otázka, jež se týká povahy pozemků odňatých v minulosti právní předchůdkyni žalobců, byla již soudy mnohokrát vyřešena se závěrem, že se jednalo o pozemky stavební. Úvahy prof. Schneiderové Heralové přitom vždy obstály jako vyčerpávající, přesvědčivé a náležitě zdůvodněné, zatímco žalovanou oslovený znalec Ing. Pelc nepracoval se všemi relevantními okolnostmi o stavu oceňovaných pozemků, včetně územně plánovací dokumentace. Žalovaná nepřednesla žádné argumenty, jež by byly způsobilé tento náhled zvrátit. Rozhodnutí soudu prvého stupně bylo tedy možno potvrdit jako věcně správné. 3. Proti rozsudku Krajského soudu v Brně podala žalovaná dovolání, v němž namítá, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu při posouzení stavebního charakteru původně odňatých pozemků a při neaplikování srážek podle přílohy č. 7 vyhlášky č. 182/1988 Sb. Žalobci svůj nárok opírali o znalecký posudek vypracovaný prof. Schneiderovou Heralovou, který žalovaná neuznala, a předložila vlastní posudek vyhotovený Ing. Pelcem. Dovolatelka nesouhlasí s názorem odvolacího soudu, že Ing. Pelc nepracoval se všemi zjištěnými okolnostmi o stavu oceňovaných pozemků, a domnívá se, že naopak posudek prof. Schneiderové Heralové je zjevně nesprávný, neúplný a vnitřně rozporný. 4. Žalovaná opakovaně poukazovala na to, že na pozemky odňaté právní předchůdkyni žalobců se v době přechodu na stát nemohly vztahovat regulační plány, které byly s účinností od 1. 1. 1959 zrušeny, ani nová územně plánovací dokumentace, jež byla přijata až v roce 1964. V letech 1960 a 1963, kdy pozemky přešly na stát, neexistovala formálně platná územně plánovací dokumentace, a přihlédl-li odvolací soud k již neúčinným nástrojům územního plánování v době uchopení pozemků státem, odchýlil se od judikatury, jež dovozuje, že je pro posouzení charakteru odňatých nemovitostí rozhodující stav v době odnětí. 5. Znalecký posudek použitý odvolacím soudem je pochybený rovněž v tom, že nezohledňuje srážky dle přílohy č. 7 vyhlášky č. 182/1988 Sb. Znalkyně neuvedla, na základě jakých podkladů učinila závěr, že podmínky pro aplikaci těchto srážek nejsou dány, a dostatečně nezkoumala faktický stav pozemků ke dni jejich odnětí právní předchůdkyni žalobců, zejména dostatečně neprověřila dopravní napojení konkrétních odňatých nemovitostí a dostupnost inženýrských sítí. Nezohlednění srážek podle přílohy č. 7 se protiví rozhodnutím Nejvyššího soudu, jež akcentují jejich význam pro náležité zohlednění specifik oceňovaných pozemků, a nedůvodně navyšuje restituční nárok žalobců. 6. Krajský soud rovněž pochybil, když se dostatečně nevypořádal s námitkami nevyslechnutí Ing. Pelce a nezadání revizního znaleckého posudku, čímž se dopustil porušení práva žalované na spravedlivý proces. Dovolatelka proto Nejvyššímu soudu navrhuje, aby rozsudek odvolacího soudu v napadeném rozsahu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, případně aby jej v tomtéž rozsahu změnil a o věci sám rozhodl. Současně navrhuje též odklad právní moci a vykonatelnosti napadeného rozsudku. 7. K dovolání se vyjádřili žalobci, již reagovali na předestřenou dovolací argumentaci a navrhli odmítnutí či zamítnutí předmětného opravného prostředku. 8. V dovolacím řízení bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). 9. Nejvyšší soud se jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas, osobou k tomu oprávněnou a zastoupenou podle § 241 odst. 1 o. s. ř., zabýval jeho přípustností. 10. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 11. Dovolání žalované není přípustné. 12. Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi setrvale dovozuje, že cena náhradního pozemku má být ekvivalentní ceně odebraného pozemku. Pokud byl oprávněné osobě odňat pozemek, jenž měl zemědělskou povahu, má nárok na náhradu za zemědělský pozemek. Byly-li naproti tomu odnímané pozemky určeny, popřípadě dále využity, jako pozemky stavebního charakteru, je namístě oprávněnému subjektu poskytnout náhradu jako za pozemky stavební, byť byly třeba formálně vedeny jako pozemky zemědělské. Pakliže byly tedy pozemky v době přechodu na stát evidovány jako zemědělské, nicméně byly určeny k výstavbě (čemuž může nasvědčovat například v době prodeje existující územně plánovací dokumentace, vykoupení za účelem výstavby, bezprostřední realizace výstavby, existence územního rozhodnutí o umístění stavby apod.), lze i takové pozemky v zásadě ocenit jako pozemky určené pro stavbu ve smyslu § 14 odst. 1 vyhlášky č. 182/1988 Sb. (viz kupř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 12. 2022, sp. zn. 28 Cdo 3455/2022, ze dne 30. 1. 2024, sp. zn. 28 Cdo 134/2024, a ze dne 7. 8. 2024, sp. zn. 28 Cdo 1834/2024). 13. Odvolací soud v projednávané věci vyšel ze skutkového závěru, že pozemky nevydané právní předchůdkyni žalobců měly v době přechodu na stát stavební charakter, a to zejména na základě v řízení provedeného znaleckého posudku prof. Schneiderové Heral