28 Cdo 323/2011 — Nejvyšší soud

28 Cdo 323/2011 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:27. 6. 2012 Spisová značka:28 Cdo 323/2011 ECLI:ECLI:CZ:NS:2012:28.CDO.323.2011.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Náhrada škody Náklady řízení Odpovědnost státu za škodu Dotčené předpisy:§ 13 předpisu č. 82/1998Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:20. 7. 2012 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 323/2011 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc. a Mgr. Petra Krause, v právní věci žalobců a) Ing. P. V., bytem v B. a b) MUDr. I. V., bytem v P., obou zastoupených JUDr. Tomášem Hemelíkem, CSc., advokátem se sídlem v Říčanech, Rooseveltova 101, proti žalovaným 1) České národní bance, se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 28 a 2) České republice - Ministerstvu financí, se sídlem v Praze 1, Letenská 15, zastoupené JUDr. Alanem Korbelem, advokátem se sídlem v Praze 5, Nám. 14. října 3, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 21 C 280/2005, o dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 11. 2009, č. j. 13 Co 104/2009-57, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Městský soud v Praze jako soud odvolací shora uvedeným rozsudkem potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 3. 12. 2008, č. j. 21 C 280/2005-44, jako soudu prvního stupně ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 23. 4. 2009, č. j. 21 C 280/2005-51. Uvedeným rozsudkem soudu prvního stupně byla ve výroku I. zamítnuta žaloba, kterou se každý z žalobců domáhal proti žalovaným zaplacení částky 150.000,- Kč. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že dne 16. 4. 1992 vytvořila Delta Invest, a. s. uzavřený podílový fond nazvaný Č. f. S. E., a to na základě povolení ke vzniku investiční společnosti a povolení k vydávání podílových listů, které jí bylo povoleno Ministerstvem financí ČR jako právním předchůdcem první žalované. Dále zjistil, že dne 16. 8. 1993 žalobci zaslali investiční společnosti každý částku 150.000,- Kč s cílem stát se podílníky založeného podílového fondu, avšak podílové listy jim zaslány nebyly, proto požádali dne 10. 6. 1995 investiční společnost každý o vrácení částky, kterou do podílového fondu zaslali. Dále vzal za prokázané, že investiční společnost jim vložené prostředky nevrátila, proto podali žalobu každý o zaplacení částky 150.000,- Kč z titulu bezdůvodného obohacení. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 23. 10. 2001, sp. zn. 31 Cm 43/98, který nabyl právní moci dne 26. 3. 2002, bylo investiční společnosti uloženo každému ze žalobců nahradit částku 150.000,- Kč s příslušenstvím. Své nároky uplatnili u likvidátora investiční společnosti Ing. J. J., který dne 9. 12. 2002 písemně potvrdil, že společnost Delta Invest - investiční společnost, a. s. v likvidaci, nemá žádné prostředky k uspokojení žalobců. Též zjistil, že Ministerstvo financí ČR v rozporu s ustanovením § 38 odst. 6 zákona č. 248/1992 Sb. investiční společnosti neodňalo vydané povolení a nepodalo k soudu návrh na její zrušení. Tato nečinnost trvala až do odnětí povolení investiční společnosti vydávat podílové listy, k němuž došlo rozhodnutím Ministerstva financí ČR ze dne 17. 4. 1997. Podle statutu podílového fondu funkci depozitáře vykonávala Agrobanka, a. s., přičemž rozhodnutím České národní banky ze dne 19. 9. 1996 byla na tento peněžní ústav uvalena nucená správa, tím se podle ustanovení § 30 odst. 4 zákona č. 248/1992 Sb. považovala smlouva o výkonu funkce depozitáře za vypovězenou s výpovědní lhůtou deseti dnů od právní moci rozhodnutí o uvalení nucené správy a investiční společnost byla povinna uzavřít s jinou bankou do jednoho měsíce novou smlouvu o výkonu funkce depozitáře. Zjistil, že nová smlouva uzavřena nebyla, čímž došlo podle žalobců k nesprávnému úřednímu postupu, v jehož důsledku každý ze žalobců utrpěl škodu ve výši 150.000,- Kč. Z rozhodnutí Ministerstva financí ČR ze dne 17. 4. 1997, č. j. 101/29979/1997, kterým bylo účastníku řízení Delta Invest investiční společnosti, a. s. odňato povolení k jeho vzniku a povolení k vydávání podílových litů za účelem vytvoření podílového fondu s názvem Delta Invest, Č. f. S. E. zjistil, že Ministerstvo financí ČR uložilo obchodní společnosti Delta Invest investiční společnost, a.s. opatření k nápravě s termínem plnění do 31. 12. 1995 a s následným podáním zprávy o odstranění zjištěných nedostatků do 15. 1. 1996. Nápravná opatření nebyla do stanoveného termínu provedena. Ministerstvo financí průběžně kontrolovalo plnění opatření k nápravě, a to dopisy ze dne 26. 7. 1995, ze dne 2. 2. 1996 a proběhla též osobní jednání na Ministerstvu financí, z nichž poslední se uskutečnilo dne 2. 12. 1996. Depozitářská smlouva s Agrobankou, a. s. zanikla pro podílový fond dne 30. 6. 1996 a od tohoto dne účastník řízení neuzavřel depozitářskou smlouvu s jinou bankou, nehospodařil se svěřeným majetkem s odbornou péčí a nedbal o ochranu zájmů podílníků. Soud prvního stupně dovodil, že státní dozor nad investiční společností náležel Ministerstvu financí jako příslušnému státnímu orgánu podle § 4 zákona č. 2/1969 Sb. Vyslovil, že Česká národní banka není organizační složkou státu ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 zákona č. 219/2000 Sb., ale podle § 1 zákona č. 6/1993 Sb. je centrální bankou České republiky, je právnickou osobou, která se nezapisuje do obchodního rejstříku, působí jako správní úřad v rozsahu stanoveném tímto zákonem a zvláštními zákony a v majetkoprávních vztazích při nakládání se svěřeným majetkem hospodaří samostatně. Na první žalovanou se tedy nevztahuje odpovědnost státu za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Po právní stránce soud prvního stupně věc posoudil podle zákona č. 248/1992 Sb., o investičních společnostech a investičních fondech a zákona č. 58/1969 Sb. Konstatoval, že dále bylo třeba řešit otázku, zda Ministerstvo financí, které rozhodlo o odnětí povolení ke vzniku Delta Invest, investiční společnosti, a. s. a odnětí povolení k vydávání podílových listů za účelem vytvoření podílového fondu, porušilo svou povinnost vydat rozhodnutí dříve a tím umožnilo, aby s finančními prostředky, které byly investiční společnosti svěřeny na nákup podílových listů, nemohla tato společnost dále nakládat. Žalobci poukázali peněžní prostředky ve výši sporných částek Delta Invest investiční společnosti, a. s. dne 16. 8. 1993, tedy v době, kdy ještě nebyly podmínky pro vydání rozhodnutí o odnětí povolení ke vzniku této společnosti podle § 37 zákona č. 248/1992 Sb. Zaujal názor, že v dané věci nebylo možné na Ministerstvu financí žádat, aby učinilo opatření podle zákona č. 248/1992 Sb. a zabránilo tomu, aby ke škodě žalobců nedošlo. Uzavřel, že žalobci neprokázali, že by stát, jeho organizační složka – Ministerstvo financí, postupoval nesprávně. Dospěl k závěru, že nebylo ani v dané věci prokázáno, že by v příčinné souvislosti s takovým nesprávným úředním postupem žalobcům vznikla škoda. Nejsou tedy dány podmínky pro vznik odpovědnosti druhé žalované za škodu vzniklou nesprávným úředním postupem podle ustanovení § 18 zákona č. 58/1969 Sb. účinného v době, kdy žalobcům vznikla škoda. Poznamenal, že žalobci navrhli vstup druhé žalované do řízení dne 4. 9. 2007, přičemž soud tomuto návrhu na přistoupení dalšího účastníka vyhověl usnesením podle § 92 odst. 1 o. s. ř. dne 6. 12. 2007. Žalobcům bylo známo nejpozději v roce 1997, že investiční společnost jim nevrátí peněžní prostředky, které jí zaslali. Od té doby do uplatnění sporného nároku proti druhé žalované uplynula jak dvouletá subjektivní promlčecí doba, tak i tříletá promlčecí doba objektivní podle ustanovení § 106 odst. 1 o. z. Soud prvního stupně tedy shledal důvodnou námitku promlčení, kterou vznesla druhá žalovaná. Odvolací soud převzal skutková zjištění soudu prvního stupně. Dále vyslovil, že nárok žalobců je třeba posoudit podle zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 82/1998 Sb.“) a nikoli podle zákona č. 58/1969 Sb. Zaujal názor, že podle ustanovení § 36 zákona č. 82/1998 Sb. odpovědnost podle tohoto zákona se vztahuje mimo jiné na škodu způsobenou ode dne účinnosti zákona nesprávným úředním postupem, u něhož není rozhodující, kdy k němu došlo, nýbrž kdy z něj vznikla škoda. Pokud by vznikla tedy před 15. 5. 1998, použil by se zákon č. 58/1969 Sb., v případě vzniku p