28 Cdo 326/2012 — Nejvyšší soud

28 Cdo 326/2012 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:11. 4. 2012 Spisová značka:28 Cdo 326/2012 ECLI:ECLI:CZ:NS:2012:28.CDO.326.2012.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Bezdůvodné obohacení Neplatnost právního úkonu Ušlý zisk Živnostenské podnikání Dotčené předpisy:§ 37 obč. zák. § 39 obč. zák. § 451 obč. zák. § 442 obč. zák. předpisu č. 455/1991Sb. § 51 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:24. 4. 2012 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 326/2012 ROZSUDEK Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a Mgr. Petra Krause ve věci žalobce P. R., zastoupeného Mgr. Martinem Boučkem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Dlouhá 103, proti žalovanému V. Ř., zastoupenému JUDr. Josefem Pojezdným, advokátem se sídlem ve Dvoře Králové nad Labem, Švehlova 46, o zaplacení 4.020.039,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 9 C 107/2007, o dovolání žalobce i žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. února 2011, č. j. 21 Co 542/2010-387, takto: I. Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. 2. 2011, č. j. 21 Co 542/2010-387, se ve výroku I. zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení. II. Dovolání žalobce se odmítá. Odůvodnění: Okresní soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 17. 9. 2010, č. j. 9 C 107/2007-357, (vyneseným poté, co původně vydaný rozsudek pro zmeškání byl odvolacím soudem zrušen) zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal, aby bylo žalovanému uloženo zaplatit mu částku 4,020.039,- Kč s příslušenstvím (výrok I.), rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky II. a IV.) a přiznal právnímu zástupci žalobce odměnu za zastupování žalobce v řízení (výrok III.). V částce 219.291,- Kč odpovídal žalovaný nárok plnění, jež poskytl žalobce žalovanému za účelem úhrady akontace leasingu nákladního automobilu Škoda Xena rok výroby 1998 na základě smlouvy ze dne 7. 4. 2005. Účastníci od této smlouvy odstoupili smlouvou ze dne 19. 5. 2005 v souvislosti s postoupením předmětu leasingu za částku 100.000,- Kč Josefu Rýdlovi. Dále se žalobce domáhal náhrady nákladů vynaložených na zprovoznění vozidla ve výši 77.948,- Kč a náhrady ušlého zisku. Žalobce svůj nárok opíral o tvrzení, že žalovaný porušil povinnost z původní smlouvy, nezajišťoval pro žalobce dostatek přepravních úkonů, vozidlo žalobci odebral a předal J. R. Smlouvu ze dne 19. 5. 2005 označil za neplatnou dle § 37 obč. zák., jelikož ji uzavřel pod nátlakem na něj vyvíjeným zaměstnancem žalovaného V. U., který mu vyhrožoval, že nepostoupí-li vozidlo J. R. za 100.000,- Kč, nedostane nic a budou vůči němu uplatňovány nároky z titulu náhrady škody. Okresní soud se nejdříve zabýval obsahem a platností předmětných smluv. Smlouvou ze dne 7. 4. 2005 bylo mimo jiné sjednáno, že žalobce bude provozovat pro žalovaného nákladní automobil Škoda Xena, jenž si žalovaný pronajal formou leasingu a žalobci ho předal již před uzavřením smlouvy. Prostředky na akontaci měl dle smlouvy poskytnout žalobce, leasingové splátky stejně jako náklady na provoz vozidla po dobu prvního měsíce se zavázal platit žalovaný, jenž se dále zavázal pro žalobce zajišťovat za sjednanou provizi přepravní úkony a zapůjčil žalobci návěs, jehož údržbu měl hradit žalobce. Následně uzavřenou smlouvou ze dne 19. 5. 2005 bylo dojednáno odstoupení od smlouvy výše uvedené, čímž byla tato smlouva zrušena a vozidlo bylo předáno J. R., jenž se zavázal vyplatit žalobci částku 100.000,- Kč. Dle této smlouvy měly být vyrovnány veškeré nároky vzniklé mezi účastníky na základě smlouvy předchozí, s čímž smluvní strany vyslovily souhlas. Okresní soud smlouvy posoudil podle § 51 obč. zák. jako smlouvy inominátní. Třebaže smluvní konstrukce jsou poněkud nejasné, není důvodu, aby byly smlouvy pro svůj obsah považovány za neplatné. Nátlak na žalobce při podpisu druhé z uvedených smluv přitom nenabyl takové intenzity, aby smlouvu bylo možno považovat za nesvobodný, a tudíž neplatný, právní úkon. Okresní soud se dále zabýval i způsobilostí V. U., jenž vůči žalobci činil úkony jménem žalovaného, svým jednáním zavazovat přímo žalovaného. Konstatoval, že V. U. jako zaměstnanec žalovaného činil tyto úkony v rámci zákonného zmocnění daného § 15 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, a jeho jednáním je tak žalovaný vázán. Shledal-li tedy soud obě přezkoumávané smlouvy platnými, nezbylo mu, než žalobu jako nedůvodnou zamítnout. K odvolání žalobce přezkoumal uvedené rozhodnutí, vyjma nenapadeného výroku III., Krajský soud v Hradci Králové, jenž je rozsudkem ze dne 14. 2. 2011, č. j. 21 Co 542/2010-387, změnil ve výroku I., pokud jím byla zamítnuta žaloba na zaplacení částky 216.291,- Kč s příslušenstvím, tak, že žalovanému uložil zaplatit žalobci částku 216.291,- Kč s příslušenstvím (výrok I.), v části výroku I., pokud jím byla zamítnuta žaloba do částky 77.948,- Kč s příslušenstvím, a ve výrocích II. a IV. je zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení (výrok II.), zatímco ve zbývající části výroku I., jíž byla zamítnuta žaloba co do částky 3,725.800,- Kč s příslušenstvím, je potvrdil (výrok III.). Odvolací soud ve svém rozhodnutí vyšel ze závěru, že stěžejní je v projednávané věci posouzení platnosti dohody účastníků ze dne 7. 4. 2005. Tuto dohodu je přitom nutné považovat za neplatnou v souladu s § 39 obč. zák. pro její rozpor se zákonem č. 455/1991 Sb., živnostenským zákonem (dále též jen živnostenský zákon), a současně pro nemožnost plnění ve smyslu § 37 odst. 2 obč. zák. Žalobce nesplňoval podmínky stanovené živnostenským zákonem pro provozování silniční motorové dopravy. Byl-li obsahem dohody účastníků ze dne 7. 4. 2005 výkon silniční motorové nákladní dopravy žalobcem, pak je tuto dohodu třeba považovat za neplatnou. Jelikož se žalobce zavázal k plnění pro něj nemožnému, je dán i důvod neplatnosti ve smyslu § 37 odst. 2 obč. zák. Již z tohoto důvodu je neplatná i následná dohoda ze dne 19. 5. 2005 o zrušení a vypořádání smlouvy a převodu leasingu. Plnění poskytnuté žalobcem žalovanému na základě neplatné smlouvy tedy představuje bezdůvodné obohacení ve smyslu § 451 obč. zák., jež je žalovaný v souladu s § 457 obč. zák. povinen vrátit žalobci. V řízení bylo prokázáno, že žalobce poskytnul žalovanému částku 216.291,- Kč s příslušenstvím, a je tedy na místě uložit žalovanému vrátit tuto částku žalobci. Odvolací soud dále zohlednil, že k nároku na zaplacení částky 77.948,- Kč s příslušenstvím odpovídající nákladům na zprovoznění vozidla nebylo okresním soudem provedeno žádné dokazování, a proto mu v této části věc vrátil k dalšímu řízení. K tvrzenému nároku na náhradu škody odpovídající ušlému zisku soud podotknul, že za dostatečné doložení ušlého zisku nelze považovat zmaření zamýšleného podnikatelského záměru, a uzavřel, že nebyl-li žalobce oprávněn provozovat silniční nákladní dopravu, nemohl mu ujít zisk ze zakázek na silniční dopravu, zamítavé rozhodnutí soudu prvního stupně v tomto rozsahu tedy obstojí jako správné. Odvolací soud závěrem vyhodnotil tvrzení, jimiž se žalobce domáhal zaplacení jízd, jež pro žalovaného vykonal, jako v odvolacím řízení nepřípustný nový nárok, neboť takto vymezený nárok nebyl obsahem žádného z podání žalobcem učiněných v řízení před soudem prvního stupně. Proti rozsudku odvolacího soudu, výslovně jeho výroku I., podal žalovaný dovolání, jež označil za přípustné ve smyslu § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a jehož důvodnost dovozuje z ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) i b) o. s. ř. Dovolatel odmítl názor odvolacího soudu o neplatnosti smlouvy ze dne 7. 4. 2005. Zdůraznil, že smlouva obstojí jako smlouva nepojmenovaná ve smyslu § 51 obč. zák., neboť okolnost, že žalobce neměl v době jejího uzavření příslušnou koncesi, nemusí vylučovat její platnost, protože žalobce mohl zajišťovat dopravu prostřednictvím koncesované osoby. Neexistence koncese po celou rozhodnou dobu dle žalovaného vylučuje možnost dosahovat v daném obchodním oboru zisku. Žalovaný dále vytkl odvolacímu soudu přehlédnutí skutečnosti, že na základě dohody o zrušení smlouvy ze dne 19. 5. 2005 obdržel žalobce zpět částku 100.000,- Kč, výše jeho majetkové újmy by tak měla být o tuto částku snížena. Žalovaný rovněž zdůraznil, že smlouva ze dne 19. 5. 2005 byla uzavřena na základě požadavku žalobce samého, „pokud si se svědkem R. dohodl vypořádání jen uvedenou částkou, je to jen jeho záležitost, prohlásil-li v této dohodě, že nemá vůči žalobci žádné další nároky.“ I v případě, že by smlouva ze dne 7. 4. 2005 byla neplatná, není důvodu považovat za neplatnou i smlouvu ze d