28 Cdo 327/2010 — Nejvyšší soud

28 Cdo 327/2010 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:4. 5. 2011 Spisová značka:28 Cdo 327/2010 ECLI:ECLI:CZ:NS:2011:28.CDO.327.2010.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Náhrada škody Notářský zápis Odpovědnost státu za škodu Průtahy v řízení Ušlý zisk Dotčené předpisy:§ 4 předpisu č. 82/1998Sb. § 63 předpisu č. 358/1992Sb. ve znění do 01.01.2001 § 274 písm. e) o. s. ř. § 442 obč. zák. § 13 předpisu č. 82/1998Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:20. 5. 2011 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 29.7.2011IV.ÚS 2219/11doc. JUDr. Michaela Židlická, Dr.odmítnuto6.5.2014 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 327/2010 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a Mgr. Petra Krause v právní věci žalobce Ing. L. M., zastoupeného Mgr. Lucií Brusovou, advokátkou se sídlem v Moravské Ostravě, Masná 8, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, za účasti JUDr. Hanuše Jelínka, notáře se sídlem v Ostravě – Zábřehu, Starobělská 87, jako vedlejšího účastníka na straně žalované, o zaplacení částky 1.079.525,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 27 C 283/2005, o dovolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 11. září 2008, č. j. 27 C 283/2005-57, a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. července 2009, č. j. 20 Co 143/2009-82, ve znění opravného usnesení ze dne 30. července 2009, č. j. 20 Co 143/2009-85, takto: I. Řízení o dovolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 11. 9. 2008, č. j. 27 C 283/2005-57, se zastavuje; jinak se dovolání odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í:Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 11. 9. 2008, č. j. 27 C 283/2005-57, zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 1,473.664,- Kč s příslušenstvím (výrok I.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.). Žalovanou částku vymezil žalobce jako náhradu škody ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád). Tvrzená škoda mu měla vzniknout předně nesprávným postupem notáře JUDr. Hanuše Jelínka, neboť v důsledku jeho pochybení při sepisování notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti byl zamítnut návrh na nařízení exekuce, jelikož povinnost, pro niž měla být exekuce vedena, nebyla shledána dostatečně určitě vymezenou. Žalobce dále požadoval náhradu škody způsobené průtahy v řízení vedeném u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 13 Nc 761/2002, v němž se žalobce domáhal nařízení exekuce na základě tohoto notářského zápisu, a dále v řízení vedeném u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 8 Cm 54/2001. Obvodní soud konstatoval, že z odůvodnění rozsudku odvolacího soudu v exekučním řízení vyplývá, že důvodem pro zamítnutí návrhu na nařízení exekuce byla neurčitost formulace závazku, jež byla příčinou toho, že notářský zápis byl shledán materiálně nevykonatelným. Příčinou zamítnutí návrhu na exekuci tedy nebyl postup notáře při sepisování veřejné listiny o právním úkonu, ale konkrétní nedostatek právního úkonu, o kterém byl zápis pořízen, za nějž ovšem stát podle § 4 zákona č. 82/1998 Sb. neodpovídá. Obvodní soud dále uvedl, že ač lze souhlasit se žalobcem, že na straně soudů došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v průtazích řízení, není naplněn další z předpokladů odpovědnosti státu za nesprávný úřední postup ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. – vznik škody. Žalobce vznik této škody nijak neprokázal, neboť z provedeného dokazování nevyplynulo, že by v případě neexistence nesprávného úředního postupu byly pohledávky žalobce vymahatelné a současně že by pohledávky vůči primárním dlužníkům již vymahatelné nebyly. Za ryze spekulativní pak soud označil tvrzený vznik škody spočívající v ušlém zisku ve výši 15 % z částky, jíž se žalobce domáhal na základě vadného notářského zápisu. Obvodní soud uzavřel, že žaloba byla podána nedůvodně, a jako takovou ji zamítl. K odvolání, jímž žalobce napadl co do částky 1,079.525,- Kč s příslušenstvím rozsudek soudu prvního stupně, přezkoumal napadené rozhodnutí Městský soud v Praze, jenž je rozsudkem ze dne 2. 7. 2009, č. j. 20 Co 143/2009-82, ve znění opravného usnesení ze dne 30. 7. 2009, č. j. 20 Co 143/2009-85, v tomto rozsahu a ve výroku o náhradě nákladů řízení potvrdil (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.). Jelikož žalobce shledal, že části svého nároku spojené s tvrzeným pochybením v řízení vedeném u Krajského soudu v Brně se domáhal předčasně, neučinil v odpovídajícím rozsahu rozsudek soudu prvního stupně předmětem odvolacího přezkumu, pročež se odvolací soud zabýval pouze tvrzeními vážícími se ke zbytku požadované částky. Odvolací soud zdůraznil, že stát odpovídá za činnost notáře pouze, jde-li o výkon státní správy z jeho strany, za niž je považováno sepisování veřejných listin o právních úkonech, případně úkony notáře jako soudního komisaře. Dle zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), jsou notářské zápisy veřejnými listinami, splňují-li náležitosti stanovené v rozhodné době § 63 notářského řádu, stát přitom odpovídá pouze za to, aby byly zachovány tyto náležitosti. Předmětná listina však žádný nedostatek v tomto směru nevykazovala. Úprava zvláštních náležitostí notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti obsažená v ustanoveních § 71a a § 71b byla do notářského řádu vložena až zákonem č. 30/2000 Sb. s účinností od 1. 1. 2001. Zahrnoval-li zápis ze dne 31. 3. 1999 i právní úkon ve smyslu § 274 písm. e) o. s. ř. v tehdy účinném znění, tedy dohodu osoby oprávněné ze závazkového vztahu s osobou z tohoto vztahu povinnou o vykonatelnosti závazku, závisel obsah dohody výlučně na vůli účastníků a notář jej nebyl povinen z pohledu výkonu státní správy přezkoumávat. Závěr soudu prvního stupně, že stát neodpovídá za škodu způsobenou tím, že dohoda účastníků závazkového právního vztahu vtělená do notářského zápisu je nevykonatelná, je tedy třeba považovat za správný. Odvolací soud aproboval i závěry soudu prvního stupně, dle nichž nelze dovozovat odpovědnost státu za škodu způsobenou průtahy v řízení vedeném u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 13 Nc 761/2002, neboť nebyly naplněny předpoklady spočívající ve vzniku škody a v příčinné souvislosti mezi nesprávným úředním postupem a vznikem škody. Jako správnou zhodnotil odvolací soud i úvahu soudu prvního stupně o subsidiaritě odpovědnosti státu za škodu, jež může nastoupit teprve tehdy, je-li na jisto postaveno, že se žalobce nedomůže uhrazení své pohledávky na dlužníkovi ze závazkového vztahu. V projednávané věci tato okolnost nebyla nijak tvrzena ani prokazována, žalobce svá tvrzení staví pouze na předpokladu, že přímá dlužnice nepochybně vznese námitku promlčení, netvrdil však ani neprokazoval, že by jeho dlužnice tuto námitku na svou obranu uplatnila. Netvrdil rovněž ani skutečnosti, z nichž by bylo možné usuzovat, že by jeho pohledávka mohla být vymožena v případě, že by exekuční soud rozhodl o zamítnutí jeho exekučního návrhu bez průtahů. Je naopak zřejmé, že žalobce sám nevyvinul žádnou aktivitu k ochraně svého nároku. Exekuční řízení navíc nebránilo tomu, aby žalobce uplatnil svůj nárok u nalézacího soudu. Není tedy dána ani příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem soudu a vznikem případné škody na straně žalobce. Odvolací soud rovněž vyslovil souhlas s tím, že nárok žalobce na ušlý zisk, o nějž ho dle jeho názoru mělo připravit nevymožení pohledávky, je značně spekulativní, neboť se neopírá o žádné konkrétní skutečnosti. Jelikož ani odvolací soud neshledal naplněny předpoklady pro vznik odpovědnosti státu za škodu ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., prvostupňové rozhodnutí jako věcně správné potvrdil. Proti rozsudku odvolacího soudu i rozsudku soudu prvního stupně podal žalobce dovolání, jehož přípustnost je podle něj dána zásadním právním významem napadeného rozhodnutí ve smyslu § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., důvodnost pak nesprávným právním posouzením věci dle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. i vadou řízení, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. Dovolatel nejprve obsáhle rozvedl své tvrzení, že zásadní právní význam rozhodnutí odvolacího soudu ve smyslu § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. může být dán i vadou řízení dle §