28 Cdo 3302/2010 — Nejvyšší soud

28 Cdo 3302/2010 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:22. 1. 2013 Spisová značka:28 Cdo 3302/2010 ECLI:ECLI:CZ:NS:2013:28.CDO.3302.2010.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Bezdůvodné obohacení Smlouva nájemní Dotčené předpisy:§ 451 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:28. 1. 2013 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 3302/2010 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a Mgr. Zdeňka Sajdla, v právní věci žalobkyně Česká republika - Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, IČ 69797111, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, adresa pro doručování Územní pracoviště Brno, Orlí 27, Brno, proti žalované BigBoard Praha, a. s., IČ 25117599, se sídlem v Praze 10, Donská 275/9, zastoupené JUDr. Františkem Severinem, advokátem se sídlem v Brně, Elišky Machové 41, o zaplacení částky 83.137,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 11 C 380/2008, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 2. 2010, č. j. 11 Co 495/2009-74, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í: Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 24. 2. 2010, č. j. 11 Co 495/2009-74 potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 18. 6. 2009, č. j. 11 C 380/2008 - 48, který zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 83.137,- Kč s příslušenstvím. Odvolací soud převzal skutková zjištění soudu prvního stupně a ztotožnil se rovněž s jeho právním posouzením. Shodně se soudem prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalovaná užívala na základě platně uzavřené nájemní smlouvy ze dne 8. 4. 1998 mezi společností Brněnské komunikace a. s., jako pronajímatelkou a právní předchůdkyní žalované Bigboard Praha, spol. s r. o. jako nájemkyní, část předmětného pozemku za účelem umístění jednoho kusu reklamního zařízení, a to od 1. 4. 1998 na dobu neurčitou, za cenu nájemného 15.630,- Kč ročně. Vyslovil, že město B. bylo oprávněno zmocnit třetí subjekt k zajištění a výkonu určitých činností za město B. při hospodaření s majetkem státu, tedy pověřit společnost Brněnské komunikace a.s. výkonem vlastnických práv k místním komunikacím na území města Brna s účinností od 25. 11. 1997 a tím i k uzavření nájemní smlouvy ze dne 8. 4. 1998 k předmětnému pozemku. Dále zjistil, že město B. jako objednatel a společnost Brněnské komunikace a. s. jako zhotovitel uzavřeli dne 28. 12. 1994 smlouvu o dílo, jejímž předmětem bylo zajištění činnosti pronájmu parcel a objektů, ke kterým má zhotovitel právo hospodaření, a to za úplatu, kdy zhotovitel se zavázal uzavírat i nájemní smlouvy. Vzal za prokázáno, že na základě pověření primátorky města B. č. j. KP/1021/97 ze dne 30. 12. 1997 byla společnost Brněnské komunikace, a. s., pověřena výkonem vlastnických práv k místním komunikacím na území města B. s účinností ode dne 25. 11. 1997. Též zjistil, že Brněnské komunikace, a. s. a právní předchůdkyně žalované, Bigboard Praha, s. r. o. uzavřely dnem 8. 4. 1998 nájemní smlouvu podle § 663 a násl. o. z., na základě které pronajímatel přenechal nájemci část předmětného pozemku za účelem umístění jednoho kusu reklamního zařízení, a to na dobu neurčitou s účinností od 1. 4. 1998 za smluvené roční nájemné 15.630,- Kč. Město Brno jako objednatel a společnost Brněnské komunikace, a. s. jako zhotovitel dále uzavřeli dne 8. 11. 1998 dohodu o zrušení smlouvy o dílo č. 2/1994 a následně dne 9. 11. 1998 uzavřeli mandátní smlouvu č. 2/1998, v níž se mandatář zavázal jménem a na náklady mandanta pronajímat nemovitosti, které připadly do prozatímní správy mandanta. Přihlédl k prokázanému zjištění, že žalobkyně dopisy ze dne 6. 12. 2001, 29. 10. 2002 a 3. 2. 2003 potvrdila platnost nájemní smlouvy. Dále zjistil, že však posléze dopisy ze dne 24. 5. 2007, 26. 5. 2008, 18. 6. 2008 a 15. 9. 2008 žalobkyně vyzvala právní předchůdkyni žalované k úhradě neoprávněného majetkového prospěchu, který jí vzniká užíváním předmětného pozemku bez právního důvodu. Shodně se soudem prvního stupně poté dovodil, že město B. uzavřelo platně a v rámci svých pravomocí smlouvu se společností Brněnské komunikace a. s., na základě které tato společnost byla platně pověřena výkonem vlastnických práv k místním komunikacím na území města B., a že společnost Brněnské komunikace a. s. byla oprávněna uzavřít s dalšími subjekty nájemní smlouvu na takto svěřený majetek. Ztotožnil se se závěrem soudu prvního stupně, že město B. bylo oprávněno zmocnit třetí subjekt k zajištění výkonu určitých činností za město B. při hospodaření s majetkem státu, tedy bylo zmocněno i pověřit společnost Brněnské komunikace a. s. výkonem vlastnických práv k místním komunikacím na území města B. s účinností od 25. 11. 1997 a tím i k uzavření nájemní smlouvy ze dne 8. 4. 1998 k předmětnému pozemku s právní předchůdkyní žalované. Odvolací soud neshledal opodstatněnými argumenty žalované o tom, že smlouvu o dílo č. 2/94 ze dne 28. 12. 1994 nesprávně uzavřelo jako objednatel město B. a nikoli město B. v působnosti Okresního úřadu. Nesouhlasil ani s názorem žalobkyně, že uvedenou smlouvou město B. svěřilo k jím zřízené akciové společnosti (Brněnské komunikace a. s.) péči o majetek ve vlastnictví státu, k němuž město B. vykonávalo tzv. prozatímní správu. Podle odvolacího soudu pokud předmětný majetek byl svěřen městu B. do tzv. prozatímní správy, je zjevné, že město B. bylo povinno o tento majetek pečovat s péčí řádného hospodáře. Dále považoval za irelevantní tvrzení žalobkyně o tom, že společnost Brněnské komunikace a.s. uzavřela nájemní smlouvu s právní předchůdkyní žalované bez jakéhokoliv oprávnění, o své vlastní vůli. Shodně se soudem prvního stupně vyslovil závěr, že žalobkyně žalovanou nikdy nevyzvala k vyklizení předmětného pozemku a tudíž její užívání předmětného pozemku akceptovala a vyzývala k platbě nájemného. Uzavřel, že na straně žalované užíváním předmětného pozemku nedošlo k bezdůvodnému obohacení na úkor žalobkyně. Dále dospěl k závěru, že zákonné opodstatnění nemá ani závěr žalobkyně o tom, že nájemní smlouva uzavřená mezi společností Brněnské komunikace, a. s. a právní předchůdkyní žalované, je absolutně neplatná. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včas dovolání, jehož přípustnost zdůvodňovala ustanovením § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Uplatnila dovolací důvod ve smyslu ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Podle dovolatelky otázkami zásadního právního významu jsou: - zda město B. v rámci výkonu tzv. prozatímní správy podle vyhlášky č. 61/1986 Sb. mohlo přenést oprávnění nakládat s majetkem státu (t. j. zcizení majetku státu, zatížení majetku státu apod.), které městu Brnu z titulu výkonu tzv. prozatímní správy svědčilo, na jiný subjekt - obchodní společnost, a - zda tento subjekt mohl vlastním jménem a na vlastní odpovědnost platně uzavírat právní úkony týkající se majetku státu (kupní smlouvy, nájemní smlouvy apod.). Vytýkala dále odvolacímu soudu - nesprávné posouzení platnosti nájemní smlouvy a nesprávné hodnocení smyslu a obsahu smlouvy o dílo. Namítala, že dané otázky v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly řešeny. Poukazovala na skutečnost, že předmětný majetek byl dříve ve správě státní rozpočtové organizace Městské správy komunikací, přičemž ke dni 1. 12. 1994 došlo ke zrušení této organizace bez likvidace. Tvrdila, že předmětný majetek nebyl ke dni zrušení uvedené organizace platným právním způsobem vypořádán, jednalo se tedy o majetek, o němž bylo zjištěno, že není ve správě žádné státní organizace a v souladu s § 1 odst. 1 písm. b) vyhlášky č. 61/1986 Sb. připadl do tzv. prozatímní správy. Namítala, že na území města Brna vykonávalo tzv. prozatímní správu město B. v působnosti okresního úřadu. Dovozovala, že v souladu s § 5b zákona č. 425/1990 Sb. ve znění zákona č. 254/1994 Sb., v okrese Brno – město vykonávalo působnost okresního úřadu město B. Podle dovolatelky přenesená působnost města B. při výkonu prozatímní správy podle dosavadních předpisů dnem nabytí účinnosti zákona č. 219/2000 Sb. zanikla a tato agenda přešla na Okresní úřad Brno - venkov, z něhož přešla příslušnost hospodařit s předmětným majetkem v souladu s § 29 zákona č. 201/2002 Sb. na Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových. Podle dovolatelky institut tzv. prozatímní správy v rozhodném období v době uzavření předmětných smluv (smlouvy o dílo a nájemní smlouvy) byl upraven vyhláškou č. 61/1986 Sb., o prozatímní správě národního majetku. Tvrdila, že smyslem prozatímní správy bylo zajistit národní (