28 Cdo 3323/2025 — Nejvyšší soud

28 Cdo 3323/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:3. 3. 2026 Spisová značka:28 Cdo 3323/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:28.CDO.3323.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Bezdůvodné obohacení Dotčené předpisy:§ 451 předpisu č. 40/1964 Sb. § 28 odst. 1 předpisu č. 165/2012 Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:19. 3. 2026 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 3323/2025-530 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Zdeňka Sajdla a soudců Mgr. Petra Krause a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobkyně: ORLEN Unipetrol RPA s.r.o., IČO 27597075, se sídlem v Litvínově – Záluží 1, zastoupená JUDr. Martinem Nedelkou, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Olivova 2096/4, za účasti: OTE, a.s., IČO 26463318, se sídlem v Praze 8, Sokolovská 192/79, zastoupena Mgr. Zdeňkem Labským, advokátem se sídlem v Praze 10, Krátká 1148/32, za vedlejší účasti na straně OTE, a.s.: ČEZ Distribuce, a.s., IČO 24729035, se sídlem Děčín IV, Teplická 874/8, zastoupená Mgr. Vladimírem Uhde, advokátem se sídlem v Praze 1, Klimentská 1207/10, o nahrazení rozhodnutí Energetického regulačního úřadu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 25 C 93/2023, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. června 2025, č. j. 15 Co 52/2024-481, t a k t o: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit OTE, a.s., na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 6 134,70 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta Mgr. Zdeňka Labského. III. Žalobkyně je povinna zaplatit vedlejšímu účastníku na straně OTE, a.s., na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 5 070 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta Mgr. Vladimíra Uhde. Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.): 1. Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 19. 6. 2025, č. j. 15 Co 52/2024-481, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 27. 10. 2023, č. j. 25 C 93/2023-242, jímž byla zamítnuta žaloba o nahrazení rozhodnutí Energetického regulačního úřadu ze dne 21. 3. 2022, č. j. 07835-33/2017-ERU, sp. zn. SLS-07835/2017-ERU, ve spojení s rozhodnutím Rady Energetického regulačního úřadu ze dne 7. 2. 2023, č. j. 07835-40/217-ERU, výrokem, kterým obchodní korporace OTE, a.s., měla být zavázána zaplatit žalobkyni 303 468 662,92 Kč s příslušenstvím, a bylo rozhodnuto o nákladech řízení před soudem prvního stupně (výrok I rozsudku odvolacího soudu); současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výroky II a III rozsudku odvolacího soudu). 2. Žalobkyně proti rozsudku odvolacího soudu podala dovolání. Předestřela otázku, zda je dána pasivní věcná legitimace operátora trhu (OTE, a.s.) k vrácení příspěvku na podporu obnovitelných zdrojů energie (§ 28 odst. 1 zákona č. 165/2012 Sb., o podporovaných zdrojích energie a o změně některých zákonů, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 1. 10. 2013), jenž byl výrobcem elektřiny (žalobkyně) placen provozovateli regionální distribuční soustavy (vedlejší účastník) v rozporu s příslušným soukromoprávním vztahem sjednaným mezi provozovatelem regionální distribuční soustavy a výrobcem elektřiny. Měla za to, že se odvolací soud při jejím řešení odchýlil od rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 7. 2012, sp. zn. 28 Cdo 2552/2011, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2014, sp. zn. 32 Cdo 936/2014, ze dne 16. 9. 2015, sp. zn. 23 Cdo 1230/2015, a ze dne 18. 4. 2018, sp. zn. 23 Cdo 5733/2017. Kladla dále otázku, zda obsahem soukromoprávního vztahu sjednaného mezi provozovatelem regionální distribuční soustavy a žalobkyní (výrobcem elektřiny) byla povinnost platit příspěvek na podporu obnovitelných zdrojů energie, kterou vyrobila a spotřebovala v režimu tzv. lokální spotřeby. Měla za to, že odvolací soud uvedenou otázku posoudil v rozporu s nálezem Ústavního soudu ze dne 10. 1. 2017, sp. zn. III. ÚS 3701/15, a rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2025, sp. zn. 28 Cdo 3202/2024. 3. OTE, a.s. a vedlejší účastník vystupující na její straně navrhli, aby bylo dovolání odmítnuto, případně zamítnuto. 4. Podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen – „o. s. ř.“), jímž je třeba poměřovat přípustnost dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu (jež nepatří do okruhu usnesení vyjmenovaných v § 238a o. s. ř.), „není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení dovolatelem vymezené otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“. 5. Ustanovení § 451 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“), jež se vztahuje na posuzovaný případ, kdy byl příspěvek na podporu obnovitelných zdrojů energie placen v režimu § 28 odst. 1 zákona č. 165/2012 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 1. 10. 2013, vyjadřuje obecnou zásadu občanského práva, podle které se nikdo nesmí bezdůvodně obohacovat na úkor jiného. Bezdůvodné obohacení je chápáno jako závazek (§ 451 obč. zák.), z něhož vzniká tomu, kdo se obohatil, povinnost vydat to, o co se bezdůvodně obohatil, a tomu, na jehož úkor k obohacení došlo, právo požadovat vydání předmětu bezdůvodného obohacení. O obohacení jde tehdy, jestliže se plněním někomu dostalo majetkové hodnoty bez právem aprobovaného důvodu, vyjádřené tím, že v jeho majetku došlo buď ke zvýšení aktiv, anebo snížení pasiv. Dle judikatury dovolacího soudu rovněž platí, že povinnost vydat plnění nabyté bez právního důvodu stíhá adresáta plnění, nikoliv osobu, která má předmět plnění aktuálně ve svém držení. Pro existenci a rozsah povinnosti vydat majetkový prospěch dle § 451 obč. zák. přitom není podstatné, jak bylo s předmětem bezdůvodného obohacení dále nakládáno, neboť povinnost k vydání majetkového prospěchu na další nabyvatele nepřechází (srov. v poměrech zákona č. 165/2012 Sb. ve vztahu k operátorovi trhu, který se účastní i projednávané věci, přiměřeně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 10. 2024, sp. zn. 28 Cdo 1623/2024; v obecné rovině viz rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2004, sp. zn. 33 Odo 221/2002, a ze dne 4. 10. 2012, sp. zn. 28 Cdo 1856/2012, či usnesení téhož soudu ze dne 5. 11. 2018, sp. zn. 28 Cdo 3136/2018). 6. Jestliže tedy odvolací soud uzavřel, že v projednávané věci, v níž žalobkyně v souvislosti se sjednaným soukromoprávním poměrem (smlouva o distribuci ze dne 23. 12. 2010 uzavřená mezi žalobkyní a korporací ČEZ Distribuce, a.s.) platila příspěvek na podporu obnovitelných zdrojů energie provozovateli regionální distribuční soustavy (ČEZ Distribuce, a.s.), jakožto účastníkovi uvedeného smluvního vztahu, není k jeho případnému vydání (vrácení), coby bezdůvodného obohacení vzniklého plněním bez právního důvodu (nad rámec smluvního vztahu, respektive bez stanovené zákonné povinnosti), pasivně věcně legitimován operátor trhu (OTE, a.s.), kterému žalobkyně příspěvek nepoukazovala, nikterak se tím od výše citované judikatury, na níž není důvodu čehokoliv měnit, neodchýlil. 7. Konkluze odvolacího soudu se přitom neodchylují ani od judikatury označené dovolatelkou, jež otázku subjektu, jenž je pasivně věcně legitimován k vrácení příspěvku na podporu obnovitelných zdrojů energie placeného výrobcem elektřiny (na podkladě sjednaného soukromoprávního vztahu) provozovateli regionální distribuční soustavy, ostatně ani nikterak neřeší. 8. Klade-li dovolatelka dále otázku, zda obsahem soukromoprávního vztahu sjednaného mezi provozovatelem regionální distribuční soustavy a žalobkyní (výrobcem elektřiny) byla i její povinnost platit příspěvek na podporu obnovitelných zdrojů energie z elektřiny, kterou vyrobila a spotřebovala v režimu tzv. lokální spotřeby, pak v situaci, kdy žaloba byla zamítnuta z důvodu nedostatku pasivní věcné legitimace operátora trhu, rozsudek odvolacího soudu na jejím vyřešení zjevně nezávisí. 9. Z uvedeného je tedy zřejmé, že předpoklady přípustnosti podaného dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř. v projednávané věci naplněny nebyly. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věty první o. s. ř.), dovolání jako nepřípustné odmítl (§ 243c odst. 1 věty první o. s. ř). 10. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243c odst. 3 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst.