28 Cdo 3496/2007 — Nejvyšší soud

28 Cdo 3496/2007 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:30. 11. 2007 Spisová značka:28 Cdo 3496/2007 ECLI:ECLI:CZ:NS:2007:28.CDO.3496.2007.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 3496/2007 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a JUDr. Roberta Waltra o dovolání dovolatelů: a) M. Ch.,  a b) M. N., zastoupených advokátem,  proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě z 4. 4. 2001, sp. zn. 8 Co 89/2007, vydanému v právní věci vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 16 C 263/2003 (žalobců M. Ch. a M. N., zastoupených advokátem, proti žalovaným: 1. České republice – Ministerstvu financí,  a 2. městu O., o určení vlastnictví k nemovitostem), takto: I. Dovolání dovolatelů se odmítají. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání. O d ů v o d n ě n í : O žalobě žalobců, podané u soudu 27. 10. 2003, bylo rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Karviné z 29. 9. 2006, čj. 16 C 263/2003-212. Tímto rozsudkem soudu prvního stupně byla zamítnuta žaloba žalobců o určení, že zůstavitel J. N.  (zemřelý) byl ke dni své smrti podílovým spoluvlastníkem (z jedné ideální poloviny) pozemků parc. č. 334/2, parc. č. 335/2, parc. č. 347/6, parc. č. 348/13, parc. č. 348/15, st. parc. č. 311 s domem čp. 262, parc. č. 334/7, parc. č. 413/8, parc. č. 413/9, parc. č. 404/10, st. parc. č. 450 se stodolou, parc. č. 348/16, parc. č. 354/10 a parc. č. 205/20 v katastrálním území L. (obec O.), okres K. Bylo také rozhodnuto, že se nepřiznává náhrada nákladů řízení mezi žalobci M. Ch. a M. N. a žalovanou Českou republikou – Ministerstvem financí ČR, jakož i mezi žalobci a žalovaným městem O. O odvolání žalobců proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze 4. 4. 2007, sp. zn. 8 Co 89/2007. Tímto rozsudek odvolacího soudu byl rozsudek Okresního soudu v Karviné z 29. 9. 2006, čj. 16 C 263/2003-212, potvrzen. Bylo také rozhodnuto, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. V odůvodnění rozsudku odvolacího soudu bylo uvedeno, že odvolání žalobců není důvodné. Podle názoru odvolacího soudu provedl soud prvního stupně správná skutková zjištění, avšak nesprávně „přistoupil v tomto řízení na interpretaci restitučních předpisů“, s čímž se odvolací soud neztotožnil, ale přesto „výsledek tohoto sporu zůstal i v řízení před odvolacím soudem nezměněn“. Odvolací soud poukazoval na zjištění, učiněná v tomto řízení, že totiž žalobci jsou právními nástupci původního vlastníka v žalobě uvedených nemovitostí J. N., který zemřel v roce 1965, jemuž byl výměrem bývalého Okresního národního výboru ve F. z 24. 5. 1946, čj. VII/a-245, zkonfiskován (jako osobě německé národnosti) majetek podle dekretu č. 108/1945 Sb.; konfiskace sama byla realizována v roce 1949. J. N. bylo dne 23. 8. 1946 vydáno Okresním národním výborem ve F. osvědčení o československém státním občanství a Ministerstvo vnitra mu vydalo podle ustanovení § 1 odst. 4 zákona č. 33/1945 Sb. osvědčení o národní spolehlivosti (pod č. A 4604-1917-1948-5/2). Ministerstvo vnitra však potom dne 14. 9. 1948 rozhodlo (pod čj. 2 4604-1917-1948-5/2) o zrušení platnosti tohoto osvědčení o národní spolehlivosti J. N. Ten pak byl 10. 1. 1949 zatčen a rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 2. 3. 1951, sp. zn. To V 65/50, odsouzen podle ustanovení § 2 odst. 3 zákona č. 231/1948 Sb. J. N. byl soudně rehabilitován v roce 1990 podle zákona č. 119/1990 Sb. (usnesením Krajského soudu v Ostravě z 30. 8. 1990, sp. zn. 2 Rt 19/90). Odvolací soud při posuzování určovací žaloby žalobců poukazoval na stanovisko pléna Ústavního soudu ČR z 1. 11. 2005, P1.ÚS-st. 21/05, a dospěl k výslednému závěru, že v daném případě lhůty stanovené restitučními předpisy pro možnost uplatnění nároků podle nich již uběhly a žalobou na určení vlastnického práva tu nelze obcházet smysl a účel restitučního zákonodárství; v daném případě tu rovněž není dán u žalobců naléhavý právní zájem na požadovaném určení práva (právního vztahu) ve smyslu ustanovení § 80 písm. c) občanského soudního řádu. Z uvedených důvodů odvolací soud přes rozdílné právní posouzení věci potvrdil rozsudek soudu prvního stupně podle ustanovení § 219 občanského soudního řádu. O nákladech řízení rozhodl odvolací soud s poukazem na ustanovení § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 občanského soudního řádu a s poukazem i na to, že žalované České republice – Ministerstvu financí ČR v odvolacím řízení náklady nevznikly a žalované město O. se náhrady nákladů řízení vzdalo. Rozsudek odvolacího soudu byl doručen advokátu, který žalobce v řízení zastupoval dne 15. 5. 2007 a dovolání ze strany žalobců bylo předáno na poště k doručení Okresnímu soudu v Karviné v pondělí dne 16. 7. 2007, tedy ve lhůtě stanovené v § 240 odst. 1 občanského soudního řádu (s  přihlížením i k ustanovení § 57 odst. 2 občanského soudního řádu). Dovolatelé měli za to, že je jejich dovolání přípustné, protože mají za to, že směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, které má po právní stránce zásadní význam. Z obsahu dovolání dovolatelů vyplývalo, že uplatňují dovolací důvod, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolatelé zdůrazňovali, že jejich naléhavý právní zájem na určení toho, že k okamžiku smrti jejich právního předchůdce J. N., zemřelého, existovalo jeho vlastnické právo k nemovitostem uvedeným v žalobě žalobců, je dán právním nástupnictvím žalobců a požadovaný rozsudek soudu o určení tohoto práva by mohl být podkladem pro dodatečné projednání dědictví. Podle názoru dovolatelů spočívá podstata celého daného případu v posouzení předběžné otázky, kterou tu je „neoprávněná a nezákonná konfiskace majetku zůstavitele J. N., která byla provedena v roce 1949 podle dekretu č. 108/1945 Sb.“. Nezákonnost a nesprávnost konfiskace žalobci dovozovali jednak z rehabilitace J. N., a tedy ze zrušení soudního rozhodnutí vydaného v trestní věci, a jednak ze skutečnosti, že k 23. 8. 1946 bylo J. N. vydáno osvědčení z 22. 2. 1946 (č. A 4604-45) o národní spolehlivosti; že těchto skutečností, jakož i z toho, že zápis o vlastnictví uvedeného majetku byl zapsán v pozemkové knize ještě před 1. 1. 1950, tedy v době, kdy tento zápis měl ještě konstitutivní charakter, a že v daném případě teprve dodatečně bylo do konfiskačního výměru z roku 1946 dopsáno, že je podkladem pro zápis do pozemkové knihy, a to až v roce 1950. Dovolatelé ještě dodávali, že nesprávně bylo v tomto řízení posuzováno německé státní občanství J. N. na základě tzv. „V.“ (která zakládala německé státní občanství jen na odvolání a nešlo o státní občanství definitivní). Přípustnost dovolání dovolatelů tu bylo možné posoudit pouze podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu, podle něhož je přípustné dovolání i proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, jestliže ovšem dovolací soud dospěje k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam. Podle ustanovení § 237 odst. 3 občanského soudního řádu má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo právní otázku, která je rozhodována rozdílně odvolacími soudy nebo dovolacím soudem, anebo řešil-li odvolací soud svým rozhodnutím některou právní otázku v rozporu s hmotným právem. V daném případě nevyplývalo z obsahu soudního spisu (sp. zn. 16 C 263/2003 Okresního soudu v Karviné), ani z obsahu dovolání dovolatelů a ani z vlastních poznatků dovolacího soudu, že by odvolací soud svým rozsudkem ze 4. 4. 2007 (sp. zn. 8 Co 89/2007 Krajského soudu v Ostravě), proti němuž směřuje dovolání dovolatelů, řešil právní otázku, která by byla rozhodována rozdílně odvolacími soudy nebo dovolacím soudem. V řízení o dovolání bylo třeba ještě posoudit, zda tu odvolací soud řešil svým rozhodnutím některou právní otázku v rozporu s hmotným právem, popřípadě právní otázku, která by dosud nebyla vyřešena v rozhodování dovolacího soudu. V této právní věci (v níž soudy obou stupňů posuzovaly žalobu o určení, zda tu majetkové právo či právní vztah je dán bez ohledu na skutečnost provedené konfiskace majetku podle dekretu č. 108/1945 Sb.) se odvolací soud zabýval závažnou právní otázkou, jak posuzovat žalobu o určení vlastnického práva (ve smyslu ustanovení § 80 písm. c/ občanského soudního řádu) ohledně nároku, který svým obsahem a p