28 Cdo 358/2018 — Nejvyšší soud

28 Cdo 358/2018 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:28. 11. 2018 Spisová značka:28 Cdo 358/2018 ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:28.CDO.358.2018.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Zmírnění křivd (restituce) Církev (náboženská společnost) Obec Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. § 18 odst. 1 předpisu č. 428/2012Sb. § 1 odst. 1 předpisu č. 172/1991Sb. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:12. 2. 2019 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 358/2018-212 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobkyně Římskokatolické farnosti u kostela Všech svatých Praha-Uhříněves, se sídlem v Praze 10, náměstí Bratří Jandusů 21, IČO 61387860, zastoupené prof. Dr.h.c. JUDr. Janem Křížem, Csc., advokátem se sídlem v Praze 1, Rybná 678/9, proti žalovaným 1) hlavnímu městu Praze, se sídlem Magistrátu hl. m. Prahy v Praze 1, Mariánské náměstí 2/2, IČO 00064581, zastoupenému Mgr. Jakubem Kotrbou, advokátem se sídlem v Praze 1, Těšnov 1059/1, 2) městské části Praha-Kolovraty, se sídlem v Praze 10, Mírová 364/34, IČO 00240346, zastoupené Mgr. Karlem Fischerem, advokátem se sídlem v Praze 1, Kaprova 42/14, a 3) České republice - Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, IČO 69797111, o určení vlastnického práva k nemovitým věcem, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 18 C 28/2016, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. října 2017, č. j. 72 Co 286/2017-172, takto:I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění:Obvodní soud pro Prahu 10 v řízení podle § 18 odst. 1 zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů (zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi), ve znění nálezu Ústavního soudu č. 177/2013 Sb. (dále jen „zákon č. 428/2012 Sb.“), výrokem I. rozsudku ze dne 13. 4. 2017, č. j. 18 C 28/2016-134, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala, aby bylo určeno, že Česká republika je vlastníkem ve výroku specifikovaných pozemků zapsaných na LV č. XY, vedeném Katastrálním úřadem pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště XY, v katastrálním území XY, obci XY (dále jen „pozemky“ či „předmětné pozemky“), a výroky II., III. a IV. rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanými 1), 2) a 3). Vyšel ze zjištění, že žalovaný 1) byl na základě oznámení žalovaného 2) ze dne 27. 2. 2012 zapsán jako vlastník předmětných pozemků do katastru nemovitostí podle § 1 odst. 1 zákona č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 172/1991 Sb.“), že pozemky byly svěřeny do správy žalovaného 2), že právo hospodaření k nim svědčilo ke dni 23. 11. 1990 Obvodnímu národnímu výboru pro Prahu 10 (dále jen ONV pro Prahu 10“), z něhož práva a závazky spojené s výkonem práva hospodaření přešly na žalovaného 2), a že v letech 1989 až 1994 užívalo pozemky na základě smlouvy uzavřené s ONV pro Prahu 10 a později s žalovaným 2) Jednotné zemědělské družstvo Sluštice, jehož právním nástupcem a rovněž uživatelem pozemků bylo Zemědělské družstvo Kolovraty (smlouva dokládající hospodaření Zemědělského družstva Kolovraty na předmětných pozemcích se nedochovala). Z písemného prohlášení bývalého agronoma a současného likvidátora zmíněného zemědělského družstva Ing. Václava Valečka ze dne 4. 4. 2017 soud dále zjistil, že - v současnosti již skartovaná - smlouva, na jejím základě Zemědělské družstvo Kolovraty (dříve Jednotné zemědělské družstvo Sluštice) na pozemcích ve výše uvedeném období hospodařilo, existovala. Soud prvního stupně dovodil, že ke všem předmětným pozemkům, které se nacházely k 24. 5. 1991 ve vlastnictví České republiky, svědčilo ke dni 23. 11. 1990 právo hospodaření národnímu výboru, jehož práva a závazky přešly na žalovaného 2), přičemž tato městská část, jakož před ní i ONV pro Prahu 10, na předmětných pozemcích skutečně hospodařili, a to prostřednictvím Zemědělského družstva Kolovraty, jemuž byly tyto pozemky na základě příslušné smlouvy přenechány. Dospěl proto k závěru, že byly splněny veškeré podmínky zakotvené v § 1 odst. 1 zákona č. 172/1991 Sb. na přechod pozemků z majetku České republiky do vlastnictví žalovaného 1), a proto žalobu zamítl. K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 4. 10. 2017, č. j. 72 Co 286/2017-172, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.) a výroky II., III. a IV. rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanými 1), 2), a 3). Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně, včetně jeho názoru, že faktické hospodaření ve smyslu § 1 odst. 1 zákona č. 172/1991 Sb. nezahrnuje pouze samotné užívání dotčené věci, ale též například její pronájem. V daném případě tudíž byla naplněna i podmínka stanovená v § 1 odst. 1 zákona č. 172/1991 Sb., spočívající ve skutečném výkonu práva hospodaření na předmětných pozemcích k rozhodnému datu (pouze za situace, kdyby žalobkyně tvrdila a prokazovala takové skutečnosti, které by závěr o splnění daného předpokladu vyvrátily, mohl být aplikován § 18 odst. 1 zákona č. 428/2012 Sb.). S odkazem na usnesení Ústavního soudu ze dne 4. 7. 2017, sp. zn. III. ÚS 967/17, dále odvolací soud připomněl, že zákaz dispozic s církevním majetkem včleněný do § 29 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění účinném do 31. 12. 2012 (dále jen „zákon o půdě“), se vztahoval pouze na převody církevního majetku, nikoliv na přechody vlastnického práva. Nadto, nemohlo toto blokační ustanovení s ohledem na rozdílný okamžik nabytí účinnosti zákona č. 172/1991 Sb. a zákona o půdě č. 229/1991 Sb. působit retroaktivně (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2016, sp. zn. 28 Cdo 4946/2015, a usnesení téhož soudu ze dne 3. 1. 2017, sp. zn. 28 Cdo 3200/2016). Odvolací soud dále poukázal na to, že k nabytí vlastnického práva podle zákona č. 172/1991 Sb. docházelo ex lege a že zápis do katastru nemovitostí měl jen deklaratorní účinky. S nedodržením jednoroční (pořádkové) lhůty stanovené v § 8 zákona č. 172/1991 Sb. k podání návrhu na zápis vlastnického práva obce do katastru nemovitostí přitom nebyly spojeny žádné právní důsledky (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 6. 2014, sp. zn. 28 Cdo 19/2014, nebo na nálezy Ústavního soudu ze dne 13. 11. 2013, sp. zn. II. ÚS 2876/2, a ze dne 9. 1. 2014, sp. zn. III. ÚS 2176/13). Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně dovolání, jež má za přípustné ve smyslu § 237 o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky procesního práva (rozložení důkazního břemene), při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, jmenovitě od rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2011, sp. zn. 26 Cdo 2341/2009 (nesprávně uvedeno sp. zn. 29 Cdo 2341/2009), usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2012, sp. zn. 29 Cdo 2881/2010, a ze dne 1. 6. 2017, sp. zn. 21 Cdo 763/2017. Namítá, že důkazní břemeno, jakož i břemeno tvrzení, ohledně prokázání naplnění podmínek stanovených v § 1 odst. 1 zákona č. 172/1991 Sb. tíží žalované a že tudíž odvolací soud postupoval nesprávně, potvrdil-li „zamítnutí žaloby“ s odůvodněním, že žalobkyně neprokázala nenaplnění zákonných podmínek pro přechod majetku na obce podle tohoto ustanovení, neboť jí nelze ukládat předložení důkazu o negativním tvrzení. Dále má za to, že pouze na základě písemného prohlášení bývalého agronoma a současného likvidátora Zemědělského družstva Kolovraty Ing. Václava Valečka z dubna 2017 nemůže být prokázáno legální hospodaření ve smyslu § 1 odst. 1 zákona č. 172/1991 Sb. tehdejším ONV pro Prahu 10 k rozhodnému datu, tj. k listopadu 1990, jelikož tento národní výbor by předmětné pozemky musel přenechávat k uvedenému datu zemědělskému družstvu do hospodaření pouze na základě písemných smluv uzavřených podle § 348 zákona č. 109/1964 Sb., hospodářský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 1991. Z toho dovozuje, že žalovaní neunesli důkazní břemeno a že zápisu vlastnického práva ve prospěch žalovaného 1) k pozemkům bylo dosaženo v rozporu nejen s § 1 odst. 1 zákona č. 172/1991 Sb., ale též „s obecnou zákonnou blokací k nakládání s původním církevním majetkem“. Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Žalovaný 1) v p