28 Cdo 3581/2011 — Nejvyšší soud

28 Cdo 3581/2011 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:30. 7. 2012 Spisová značka:28 Cdo 3581/2011 ECLI:ECLI:CZ:NS:2012:28.CDO.3581.2011.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Obec Dotčené předpisy:§ 2odst. 2 písm. d) předpisu č. 172/1991Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:10. 8. 2012 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 10.10.2012II.ÚS 3885/12JUDr. Dagmar Lastoveckáodmítnuto19.2.2013 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 3581/2011 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců Mgr. Petra Krause a JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a Mgr. Petra Krause o dovolání dovolatele Pozemkového fondu ČR, IČ 4579 7072, 130 00 Praha 3, Husinecká 1024/11a, proti rozsudku Městského soudu v Praze z 10. 2. 2011, sp. zn. 25Co 453/2010 (ve znění opravného usnesení z 15. 4. 2011, sp. zn. 25Co 453/2010, vydanému v právní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 6C 235/2006 (žalobkyně Obce Staré Křečany, 407 61 Staré Křečany č. 38, zastoupené JUDr. Josefem Vávrou, advokátem, 463 34 Hrádek nad Nisou – Hradonín, Turistická 170, proti žalovanému Pozemkovému fondu ČR, 130 00 Praha 3, Husinecká 1024/11a, který byl v řízení před soudy obou stupňů zastoupen Mgr. Bohuslavem Novákem, advokátem, 160 00 Praha 6, Sartoriova 26/9, o 8,485.728,- Kč), t a k t o : I. Dovolání s e o d m í t á . II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení o dovolání. O d ů v o d n ě n í : O žalobě žalující obce, podané u soudu 3. 3. 2006, bylo rozhodnuto rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze 17. 6. 2010, č. j. 6C 235/2006-227. Tímto rozsudkem soudu prvního stupně bylo žalovanému Pozemkovému fondu ČR uloženo zaplatit žalující obci Staré Křečany za pozemky z historického majetku obce Staré Křečany z přídělů 136 a 138 pro katastrální území S. K. a z přídělů č. 25a a 28 v katastrálním území B. ve smyslu zákona č. 172/1991 Sb., a to v celkové výši 8,485.728,- Kč (spolu s úrokem z prodlení ročně z této částky, počínaje od 1. 2. 2006 do zaplacení, které v každém jednotlivém kalendářním měsíci trvání prodlení odpovídá součtu čísla sedm a výši limitu sazby pro dvoutýdenní repo operace, stanovené Českou národní bankou a platné vždy k 1. dni příslušného kalendářního pololetí), vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalovanému bylo také uloženo nahradit žalobci náklady tohoto řízení částkou 573.590,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. O odvolání žalovaného proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně bylo rozhodnuto rozsudkem Městského soudu v Praze z 10. 2. 2011, sp. zn. 25Co 453/2010. Tímto rozsudkem odvolacího soudu byl rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 3 ze 17. 6. 2010, č. j. 6C 235/2006-227, potvrzen. Žalovanému Pozemkovému fondu ČR bylo uloženo zaplatit žalující Obci Staré Křečany na úhradu nákladů odvolacího řízení 210.202,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku odvolacího soudu. V odůvodnění rozsudku odvolacího soudu bylo uvedeno, že odvolací soud přezkoumal odvoláním napadený rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení, které vydání rozsudku předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1 a 5 občanského soudního řádu) a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné. Odvolací soud měl za to, že soud prvního stupně provedl účastníky řízení nabídnuté důkazy, hodnotil je podle zásad stanovených v § 132 občanského soudního řádu a učinil správné skutkové závěry, které mají podklad v obsahu spisu. Odvolací soud poukazoval na to, že žalující obec v tomto řízení tvrdila, že pozemky, o něž jde v tomto řízení, jsou historickým majetkem žalující obce a že tedy podle zákona č. 172/1991 Sb. jsou jejím vlastnictvím, zatím co žalovaný Pozemkový fond ČR v řízení tvrdil, že k těmto pozemkům má duplicitní přídělové listiny (těmito přídělovými listinami, vydanými po 1. 1. 1950, byly pozemky svěřeny pouze do správy nikoliv do vlastnictví). Když však žalovaný Pozemkový fond ČR část tohoto majetku převedl kupními smlouvami na fyzické osoby podle zákona č. 95/1999 Sb., žalující obec vyzvala přípisem z 18. 1. 2006 žalovaný fond o finanční náhradu (podle § 15 odst. 6 zákona č. 95/1999 Sb.) za tyto prodané pozemky nebo jejich části. Při posouzení finanční náhrady za pozemky vyšel soud prvního stupně ze znaleckého posudku, vypracovaného znalcem Bohumilem Mayerem, který co do výše finanční náhrady vycházel z cenového předpisu – zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku; co do úhrady úroku z prodlení vycházel soud prvního stupně z ustanovení § 517 odst. 2 občanského zákoníku (ve spojení s ustanoveními nařízení vlády č. 142/1994 Sb.) a měl za to, že žalovaný byl dnem 1. 2. 2006, za stavu předešlého doručení výzvy k zaplacení náhrady za pozemky, k tomuto datu v prodlení se zaplacením náhrady za pozemky. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že všechny pozemky, kterých se žaloba v této právní věci týká, byly ve vlastnictví obce ke dni 31. 12. 1949 a že tedy jde o historický majetek obce (§ 2 odst. 1 písm. d) ve spojení s § 2a odst. 1 zákona č. 172/1991 Sb.). Pokud žalovaný Pozemkový fond ČR namítal, že pozemky v katastrálním území S. K. Pozemkový fond ČR nikdy nespravoval a že předmětem výzvy ze strany žalující obce podle ustanovení § 15 zákona č. 95/1999 Sb. nebyly všechny pozemky, které jsou předmětem tohoto sporu, byl odvolací soud toho názoru, že tu jde o nová skutková tvrzení žalovaného, která nebyla uplatněna v řízení před soudem prvního stupně, takže odvolací soud k těmto tvrzením nepřihlédl. Odvolací soud se ztotožnil i s interpterací ustanovení § 15 odst. 6 zákona č. 95/1999 Sb., provedenou soudem prvního stupně, jako s ustanovením upravujícím formu finanční náhrady za pozemky, které nebyly vydány; vznik povinnosti Pozemkového fondu k této finanční náhradě je vázán na zjištění, že oprávněná osoba (tedy i žalující obec v daném případě) byla ke dni skončení zákonné lhůty (§ 15 odst. 3 zákona č. 95/1999 Sb.) jejich vlastníkem. Odvolací soud (shodně se soudem prvního stupně) považuje výši náhrady za pozemky, vyčíslenou znalcem, za odpovídající ustanovení § 2 zákona č. 151/1997 Sb., takže tato vyčíslená náhrada je peněžním ekvivalentem pozemků, které nebyly žalující obci vydány, neboť tu byl znalcem zohledněn druh pozemků, zapsaných v katastru nemovitostí ke dni prodeje. Odvolací soud proto potvrdil rozsudek soudu prvního stupně podle ustanovení § 219 občanského soudního řádu jako věcně správný (včetně výroku o nákladech řízení před soudem prvního stupně). O nákladech odvolacího řízení bylo odvolacím soudem rozhodnuto podle ustanovení § 244 odst. 1 ve spojení s ustanovením § 142 odst. 1 občanského soudního řádu i s ustanoveními vyhlášek č. 177/1996 Sb. a č. 484/2006 Sb., o odměnách za právní zastoupení. Rozsudek odvolacího soudu byl dne 29. 4. 2011 doručen advokátu, který žalovaného v řízení zastupoval, a dovolání ze strany tohoto dovolatele bylo podáno u soudu prvního stupně dne 24. 6. 2011, tedy ve lhůtě stanovené v § 240 odst. 1 občanského soudního řádu. Dovolávající se Pozemkový fond ČR navrhoval, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu z 10. 2. 2011 (sp. zn. 25Co 453/2010 Městského soudu v Praze, ve znění opravného usnesení z 15. 4. 2011, sp. zn. 25Co 453/2010) i rozsudek soudu prvního stupně ze 17. 6. 2010, č. j. 6C 235/2006-227 Obvodního soudu pro Prahu 3. Uvedený dovolatel má za to, že je jeho dovolání přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu a jako dovolací důvody uplatňoval, že řízení v této právní věci je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 241a odst. 2 písm. a) občanského soudního řádu) a také že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b) občanského soudního řádu). Dovolatel uváděl, že žalující obci nevydal jí uváděné zemědělské pozemky, když mu bylo katastrálním úřadem sděleno, že se jedná o pozemky státu, a když i podle přídělových listin vlastnictví k těmto pozemkům svědčilo státu; následně pak postupem podle § 15 zákona č. 95/1999 Sb. zveřejnil zamýšlený převod pozemků s tím, že vyzval třetí osoby k případnému podání námitek z důvodu vlastnického práva ve smyslu ustanovení § 15 odst. 3 zákona č. 95/1999 Sb. Žalující obec, na jejíž úřední desce bylo toto oznámení zveřejněno, námitky ve lhůtě nepodala, ani nepodala žalobu o určení vlastnického práva nebo návrh na vklad do katastru nemovitostí. Pozemkový fond ČR proto tyto zemědělské pozemky převedl třetím osobám na základě § 15 odst. 4 zákona č. 95/1999 Sb. Dovolatel dovozoval, že jednou ze základních podmínek tu má být zveřejnění zeměděl