28 Cdo 3757/2007 — Nejvyšší soud

28 Cdo 3757/2007 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:16. 7. 2008 Spisová značka:28 Cdo 3757/2007 ECLI:ECLI:CZ:NS:2008:28.CDO.3757.2007.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Dotčené předpisy:§ 80 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb. § 39 písm. c) předpisu č. 128/2000Sb. § 37 odst. 1 písm. c) předpisu č. 128/2000Sb. § 95 odst. 1 písm. c) předpisu č. 128/2000Sb. § 243c odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb. § 226 odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb. § 224 odst. 3 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 3757/2007 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobkyně o. S. L., zastoupené advokátem, proti žalované K. c., spol. s r.o., zastoupené advokátkou, o určení vlastnického práva k nemovitostem, vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 7 C 13/2006, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 28. 3. 2007, č.j. 26 Co 11/2007-129, takto: Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 28. 3. 2007, č.j. 26 Co 11/2007-129, se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Praze k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Krajský soud v Praze rozsudkem výše označeným změnil rozsudek Okresního soudu v Nymburce ze dne 3. 10. 2006, č.j. 7 C 13/2006-95, tak, že určil, že žalobkyně je vlastníkem spoluvlastnického podílu (jedné ideální poloviny) převedeného na žalovanou kupní smlouvou uzavřenou mezi účastníky dne 15. 8. 2001, vztahujícího se k budově č.p. 562 na st. p.č. 574 v části obce B. V., stavební parcele č. 574, budově č.p. 565 na st. p.č. 576 v části o. M., stavební parcele č. 576 a budově č.p. 561 na st. p.č. 582 v části o. M. a stavební parcele č. 582, vše v katastrálním území B. V., obec M., okres N. Žalovaná byla zavázána nahradit žalobkyni náklady řízení jak před soudem prvního stupně, tak před soudem odvolacím, vše do tří dnů od právní moci rozsudku. Odvolací soud rozhodoval ve věci, v níž žalobkyně uzavřela se žalovanou dne 15. 8. 2001 kupní smlouvu, kterou bylo na žalovanou převedeno vlastnické právo k jedné ideální polovině výše uvedených nemovitostí za celkovou kupní cenu 3,- Kč. Záměr obce o prodeji předmětných nemovitostí byl zveřejněn na úřední desce od 1. 7. 2001 do 10. 8. 2001. Návrh smlouvy byl zastupitelstvem obce projednán a schválen dne 2. 8. 2001. Kupní smlouva byla uzavřena se žalovanou z důvodu rekonstrukce bytových domů, výše smluvené kupní ceny byla odůvodněna dlouhodobým úsilím o nalezení investora a bezútěšným stavem nemovitostí, které byly předmětem prodeje. Přestože odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, ztotožnil se s ním pouze v závěru, že na podané žalobě o určení vlastnictví měla žalobkyně naléhavý právní zájem ve smyslu ustanovení § 80 písm. c/ o. s. ř. Podle odvolacího soudu však nebylo možné prostřednictvím listiny, která byla na úřední desce O. ú. S. L. vyvěšena, dovozovat splnění povinnosti obce uložené jí ustanovením § 39 odst. 1 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení). Listina nevyzývala občany k tomu, aby se k překládanému záměru prodeje vyjádřili a předložili své nabídky, ale občanům pouze oznamovala, že obec se rozhodla převést vlastnické právo k id. ½ nemovitostí uvedených v této listině na žalovanou, aniž by občanům byla dána možnost ucházet se o koupi těchto nemovitostí. Odvolací soud považoval také označení nemovitostí na předmětné listině za nedostatečné (absence předběžně přiděleného čísla popisného u budov, absence ulice a katastrálního území, v němž se nemovitosti nacházejí). Kupní smlouvu ze dne 15. 8. 2001 považoval proto odvolací soud za absolutně neplatnou od samého počátku pro rozpor se zákonem a předchozí neurčitost souvisejícího úkonu (§ 39, § 37 odst. 1 o. z.). Absolutní neplatnost předmětné smlouvy bylo podle odvolacího soudu možné dovodit též ze zjištění, že kupní cena, která se odchylovala od ceny obvyklé, nebyla řádné zdůvodněna, jakož i ze zápisu o jednání zastupitelstva dne 2. 8. 2001, postrádajícího údaje o účastnících smlouvy, přesném označení převáděných nemovitostí a zdůvodnění výše kupní ceny. Z důvodu absolutní neplatnosti kupní smlouvy odvolací soud žalobě vyhověl a určil vlastnické právo žalobkyně ke zbylé id. ½ předmětných nemovitostí. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož důvodnost spatřovala v nesprávném právním posouzení věci a skutkových zjištěních odvolacího soudu, která nemají oporu v provedeném dokazování. Dovolatelka tvrdila, že žalobě nelze vyhovět pro absenci naléhavého právního zájmu na určení vlastnického práva, neboť tato žaloba je vedena zcela účelově a sleduje jiné cíle, než dosáhnout ochrany právního postavení žalobce nebo odstranění nejistoty v jeho právním postavení. Podle dovolatelky zákon o obcích v ustanovení § 39 odst. 1 nevyžaduje, aby obsahem zveřejnění záměru byla výzva k tomu, aby se k předkládanému záměru prodeje občané obce vyjádřili a předložili své nabídky, naopak jeho smyslem je poskytnutí informace třetím osobám o zamýšleném majetkoprávním úkonu, aby se mohly k právnímu úkonu vyjádřit. Označení předmětných nemovitostí v listině (zveřejnění záměru obce) bylo podle dovolatelky dostatečné a bylo z něj zřejmé, o které nemovitostí se jedná; navíc právní úprava v době zveřejnění pro tento případ blíže nespecifikuje způsob označení nemovitostí. Dovolatelka se neztotožnila též se závěrem odvolacího soudu o neplatnosti kupní smlouvy z důvodu nedostatečného zdůvodnění výše kupní ceny. Kupní cena byla oboustranně dohodnuta jako cena symbolická, a to z důvodu nevyhovujícího stavu převáděných nemovitostí. Dovolatelka vytýkala odvolacímu soudu, že se nezabýval námitkou promlčení práva na uplatnění relativní neplatnosti právního úkonu podle § 40a občanského zákoníku; navíc podle tohoto ustanovení se neplatnosti nemůže dovolávat ten, kdo ji sám způsobil. Dovolatelka nesouhlasila též s výrokem rozsudku o náhradě nákladů řízení. Požadovala, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Žalobkyně se k dovolání písemně vyjádřila. Ztotožnila se s právními závěry odvolacího soudu a navrhla, aby dovolací soud dovolání v části směřující vůči nákladům řízení odmítl a ve zbytku zamítl. Dovolání bylo podáno ve lhůtě prostřednictvím advokáta (§ 240 odst. 1, § 241 odst. 1 o. s. ř.). Dovolání je přípustné, neboť nižší instance rozhodly o meritu věci ve vztahu k dovolateli odlišně (§ 237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.). Dovolací důvody byly uplatněny podle § 241a odst. 2 písm. b), odst. 3 o. s. ř. Dovolání je důvodné. Nejvyšší soud předesílá, že se nehodlá podrobněji zabývat otázkou naléhavého právního zájmu žalobkyně na určovací žalobě ve smyslu § 80 písm. c) o. s. ř. Obě nižší instance se zde v kladné odpovědi shodly a již sama skutečnost, že žalující strana hodlá cestou žaloby na určení vlastnického práva docílit změny zápisu v katastru nemovitostí, svědčí ve prospěch jejich stanoviska. Nelze však přisvědčit právnímu posouzení věci odvolacím soudem stran obou pro věc určujících právních otázek, a to jak relevance zveřejnění záměru obce převést na žalovanou předmětné nemovitosti, tak i ceny nemovitostí v kupní smlouvě ze dne 15. 8. 2001. Účelem právní úpravy publikace záměru obce mj. prodat nemovitý majetek (§ 39 odst. 1 zákona č. 128/2000 Sb.) je především informovat občany o dispozicích s obecním majetkem; jde o to, aby příslušné úkony probíhaly transparentně, aby se o nich občané předem a včas dozvěděli, aby mohli upozornit na hrozící pochybení či nesprávné hospodaření obce a případně aby měli možnost projevit sami zájem o nabytí věcí, resp. práv plynoucích z obecního majetku. Tyto postuláty zveřejnění záměru obce prodat předmětné nemovitosti splňovalo. Došlo k němu též v otevřené 15-ti denní lhůtě v relaci k následnému projednání zamýšleného převodu v orgánu obce (1. 7. – 2. 8. 2001). Dovolací soud není toho názoru, že účel publikace záměru obce prodat nemovitost je naplněn jen tehdy, obsahuje-li listina obecné sdělení o záměru převést nemovitosti a výslovnou výzvu občanům k předložení jejich nabídek. Tento účel může být splněn i v případě, že je zveřejněn záměr obce prodat nemovitosti konkrétnímu zájemci, s jasnou a určitou identifikací nemovitostí a s výzvou občanům uplatnit v zákonné lhůtě připomínky k zamýšlenému převodu. Nehledě na již všeobecnou vědomost občanů o tomto postupu byl v posuzované věci zmíněný záměr naplněn tím spíše, že šlo o nemovitosti (domy stojící na pozemcích) ve velmi špat