28 Cdo 4021/2019 — Nejvyšší soud

28 Cdo 4021/2019 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:15. 1. 2020 Spisová značka:28 Cdo 4021/2019 ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:28.CDO.4021.2019.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Zmírnění křivd (restituce) Církev (náboženská společnost) Přechod majetku státu na obce Pozemkový úřad Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. ve znění od 30.09.2017 § 243c odst. 1 o. s. ř. ve znění od 30.09.2017 § 2a odst. 1 písm. a) předpisu č. 172/1991Sb. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:30. 3. 2020 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí I.ÚS 999/20 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 4021/2019-401USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Olgy Puškinové a soudců Mgr. Petra Krause a Mgr. Zdeňka Sajdla v právní věci žalobkyně Kongregace sester Těšitelek Božského Srdce Ježíšova se sídlem v Rajhradě, Odbojářů 324, IČ 004 06 881, zastoupené JUDr. Ing. Martinem Florou, Dr., advokátem se sídlem v Brně, Dominikánské náměstí 656/2, proti žalovaným 1) obci Rovečné, se sídlem v Rovečné 82, IČ 00295281, zastoupené JUDr. Kamilou Vránovou, advokátkou se sídlem v Letovicích, Masarykovo náměstí 1065/11, a 2) České republice - Státnímu pozemkovému úřadu, se sídlem v Praze 3 - Žižkově, Husinecká 1024/11a, IČ 013 12 774, za nějž v řízení jedná Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, IČ 697 97 111, Územní pracoviště Brno, Příkop 11, o určení vlastnického práva státu, vedené u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. 10 C 375/2014, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně - pobočky v Jihlavě ze dne 3. července 2019, č. j. 54 Co 162/2018-373, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované 1) na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4.114 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Kamily Vránové, advokátky se sídlem v Letovicích, Masarykovo náměstí 1065/11. III. Ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou 2) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Krajský soud v Brně - pobočka v Jihlavě rozsudkem ze dne 3. 7. 2019, č. j. 54 Co 162/2018-373, potvrdil k odvolání žalobkyně rozsudek Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 26. 4. 2018, č. j. 10 C 375/2014-323 [jímž byla zamítnuta žaloba na určení, že žalovaná 2) je vlastníkem pozemků parc. č. 658/2, 660/2, 721/1 a 721/3 v k. ú. Rovečné, a jímž žalobkyni byla uložena povinnost nahradit náklady řízení žalované 1) ve výši 38.253 Kč k rukám její zástupkyně a žalované 2) ve výši 5.423 Kč]; dále rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit na náhradě nákladů odvolacího řízení žalované 1) částku 8.786 Kč k rukám její zástupkyně a žalované 2) částku 2.236 Kč. Soudy obou stupňů tak rozhodly o žalobě, jíž se žalobkyně domáhala podle § 18 odst. 1 zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů, ve znění ve znění nálezu Ústavního soudu uveřejněného pod č. 177/2013 Sb. (dále jen „zákon č. 428/2012 Sb.“), určení, že žalovaná 2) je vlastníkem označených pozemků, a kterou odůvodnila tím, že jejich vlastnicí byla od roku 1938 do roku 1948, kdy na základě rozhodnutí Ministerstva zemědělství ze dne 27. 3. 1948, č. j. 27.524/48-IX/R12, vydaného podle § 2 odst. 2 zák. č. 142/1947 Sb., o revizi první pozemkové reformy (dále jen „zákon č. 142/1947 Sb.“), byly převzaty státem bez náhrady, a že v katastru nemovitostí je v rozporu s kogentním ustanovením § 29 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění účinném do 31. 12. 2012 (dále jen „zákon o půdě“) zapsána jako jejich vlastník žalovaná 1). Odvolací soud vyšel ze zjištění soudu prvního stupně, že Listinou o přídělu lesů vydanou Ministerstvem zemědělství dne 17. 6. 1949, č. j. 32865/49 - IX/B-23 (dále jen „listina o přídělu ze dne 17. 6. 1949“), byly předmětné (a další) pozemky odňaté žalobkyni podle zákona č. 142/1947 Sb. přiděleny podle § 8 odst. 2 zákona č. 142/1947 Sb. a § 14 vládního nařízení č. 1/1948 Sb., kterým se provádějí některá ustanovení zákona o revisi první pozemkové reformy, Lesnímu družstvu obcí Nyklovice, Rovečné, Chlum a Polom s tím, že tyto obce jsou povinny jmenované lesní družstvo založit, že však toto družstvo nikdy nevzniklo. Další listinou o přídělu lesů vydanou Ministerstvem zemědělství dne 17. 2. 1950 pod č. j. 8747/50 -IX/B 23 (dále též jen „listina o přídělu ze dne 17. 2. 1950“) byly předmětné a další pozemky přiděleny do vlastnictví uvedených obcí s tím, aby s tímto majetkem vstoupily do Lesního družstva v Bystřici nad Pernštejnem, v němž byly zapojeny a jehož prostřednictvím předmětné pozemky spravovaly. Na základě souhlasného prohlášení Lesů České republiky, s. p., a žalované 1) ze dne 27. 2. 2004 a na základě dohody těchto subjektů o předání předmětných pozemků ze dne 30. 3. 2004 byla žalovaná 1) zapsána jako jejich výlučná vlastnice v katastru nemovitostí dle § 2a odst. 1 písm. a) zákona č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí, ve znění zákona č. 114/2000 Sb. (dále jen „zákon č. 172/1991 Sb.“). Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žalobkyně je oprávněnou osobou podle § 3 zákona č. 428/2012 Sb., že však žaloba není důvodná, neboť pro přechod vlastnického práva k předmětným pozemkům na žalovanou 1) byly podle § 2a odst. 1 písm. a) zákona č. 172/1991 Sb. splněny všechny předpoklady, přičemž k porušení blokačního § 29 zákona o půdě, ve znění účinném do 31. 12. 2012, který zakazoval jen převody původního majetku církví a náboženských společností, a nikoliv jejich přechody, nedošlo. Námitku žalobkyně, že předmětné pozemky byly listinou o přídělu lesů ze dne 17. 2. 1950 přiděleny do společného vlastnictví více obcí, nepovažoval odvolací soud za důvodnou, jelikož tato (formulářová) listina neobsahuje nic, co by svědčilo o „společném“ přídělu, ba právě naopak; v jejím záhlaví je sice uvažováno o dvou eventualitách přídělu, z nichž první zní „do vlastnictví“, a druhá „do společného vlastnictví s podíly“, přičemž přeškrtnuta byla (byť pouze částečně) druhá z nich (konkrétně text „s podíly“), což svědčí o tom, že přidělené pozemky neměly být ve společném vlastnictví s podíly (podílovém spoluvlastnictví). Nepřeškrtnutí celého textu lze přičíst k formálním nedostatkům listiny o přídělu ze dne 17. 2. 1950 spíše než úmyslu přidělit pozemky do rovnodílného společného vlastnictví dovozovaného žalobkyní, která přitom pomíjí skutečnost, že eventualita „do vlastnictví“ nebyla přeškrtnuta ani zčásti. To lze ve spojení s listinou o přídělu ze dne 17. 6. 1949, ve které je text „do společného vlastnictví s podíly“ přeškrtnut celý, vyložit tak, že pozemky byly přiděleny do majetkové sféry obcí podle toho, v jakém katastrálním území se nacházejí. Takový výklad je v souladu s rozumným a logickým uspořádáním věcí více, než konstrukce žalobkyně založená na ustanoveních § 361 a § 839 obecného zákoníku občanského (dále jen „o. z. o.“). Pro jednoznačné nastoupení domněnky zakotvené v § 839 o. z. o. by totiž postačilo přeškrtnutí textu „do vlastnictví“. Byl-li naopak přeškrtnut text „s podíly“, svědčí to o tom, že přidělené pozemky neměly být ve společném vlastnictví s podíly (podílovém spoluvlastnictví). Odvolací soud dále poukázal na to, že všechny čtyři dotčené obce, které, jak je patrné z kopie výzvy k vydání lesních pozemků ze dne 9. 4. 2003, požádaly o vydání lesních pozemků přidělených listinou o přídělu ze dne 17. 2. 1950. K datu 31. 3. 2012 nebyl jako vlastník sporných pozemků zapsán stát a mezi státem a obcemi, resp. mezi obcemi navzájem, zjevně neexistoval spor o vlastnická práva. Ustanovení § 8 odst. 1 zákona č. 172/1991 Sb., ve znění účinném od 29. 6. 2012, mající charakter určité „restituční tečky“, do kdy je nutno uplatnit sporná práva (srov. odst. 25 odůvodnění nálezu Ústavního soudu ze dne 9. 8. 2016, sp. zn. Pl. ÚS 20/16), proto na danou věc dopadat nemůže. Stejné závěry zaujaté odvolacím soudem vyplývají dle jeho názoru i z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 7. 2018, sp. zn. 28 Cdo 1750/2018, jímž bylo odmítnuto dovolání totožné žalobkyně taktéž v řízení podle § 18 odst. 1 zákona č. 428/2012 Sb. ve věci jiné obce, která pozemky nabyla rovněž na základě listiny o přídělu lesů ze dne 17. 2. 1950. Odvolací soud dodal, že ani kdyby byl správný názor žalobkyně o přídělu pozemků do společného vlastnictví více obcí, nevedlo by to k závěru o (byť jen částečné) důvodnosti žaloby, neboť spoluvlastníkem sporných pozemků by v takovém případě neby