28 Cdo 408/2000 — Nejvyšší soud

28 Cdo 408/2000 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:27. 3. 2001 Spisová značka:28 Cdo 408/2000 ECLI:ECLI:CZ:NS:2001:28.CDO.408.2000.1 Typ rozhodnutí:Rozsudek Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 408/2000 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Milana Pokorného, CSc., a soudců JUDr. Julie Muránské a JUDr. Josefa Rakovského o dovolání 1. A. Š., 2. P. Š., 3. I. N., 4. V. Š., a 5. A. L., zastoupených advokátkou, a o dovolání A. I. H., a B. B. B., zastoupených advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze 16.9.1999, sp.zn. 27 Co 676/98, vydanému v právní věci vedené u Okresního soudu Praha - východ pod sp.zn. 5 C 107/92 / žalobců A. Š., P. Š., I. N., V. Š., A. L., I. H. a B. B. proti žalovanému s. p. S. e. z., zastoupenému advokátkou, o uzavření dohody o vydání věcí, za účasti vedlejší účastnice A. M., takto: I. Zrušují se rozsudek Krajského soudu v Praze ze 16.9.1999, sp.zn. 27 Co 676/98, i rozsudek Okresního soudu Praha - východ z 20.10.1997, čj. 5 C 107/92-103. II. Věc se vrací Okresnímu soudu Praha - východ k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud Praha - východ rozsudkem z 20.10.1997, čj. 5 C 107/92-103, zamítl žalobu žalobců, kterou se domáhali, aby žalovanému státnímu podniku bylo uloženo uzavřít s nimi dohodu o vydání hydroelektrárny čp. 803m2 v B. n. L. a s pozemky parc. č. 1598 / o výměře 747 m2 / a parc. č. 2702 /o výměře 838m2 /, zapsaných u Katastrálního úřadu P. na listu vlastnictví č. 873 pro katastrální území S. B. Žalobcům bylo uloženo zaplatit společně a nerozdílně žalovanému státnímu podniku na náhradě nákladů řízení 2.760 Kč do 10 dnů od právní moci rozsudku. V odůvodnění tohoto rozsudku soudu prvního stupně bylo uvedeno, že s ohledem na výsledky řízení v pravomocně skončeném řízení vedeném u Okresního soudu Praha - východ pod sp.zn. 6 C 117/92, jakož i vzhledem k výsledkům provedeného dokazování v projednávané právní věci / sp.zn. 5 C 107/92 Okresního soudu Praha - východ / dospěl soud k závěru, že k nabytí nemovitostí, uvedených v žalobě žalobců, státem došlo v souvislosti se znárodněním bývalé veřejné společnosti Š. a S., labská elektrárna ve S. B., mimo období 25.2.1948 - 1.1.1990, které je rozhodné pro uplatnění nároku podle ustanovení § 1 a dalších ustanovení zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích. Sodu prvního stupně byl také toho názoru, že žaloba žalobců v konečném znění žalobního nároku byla u soudu uplatněna po lhůtě stanovené v § 5 odst. 4 zákona č. 87/1991 Sb., takže nebyla podána u soudu do 1.4.1992, nýbrž až 25.3.1996. O odvolání žalobců proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně rozhodl Krajský soud v Praze dne 16.9.1999 pod sp.zn. 27 Co 676/98. Rozsudek soudu prvního stupně byl rozsudkem odvolacího soudu potvrzen ve výrocích rozsudku o zamítnutí žaloby a o nákladech řízení před soudem prvního stupně. Žalobcům bylo uloženo zaplatit společně a nerozdílně na náhradu nákladů odvolacího řízení žalovanému státnímu podniku 575 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku. Bylo také rozhodnuto, že ve vztahu mezi žalobci a vedlejší účastnicí A. M. nemá nikdo z nich právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Byl zamítnut návrh na připuštění dovolání proti rozsudku odvolacího soudu. V odůvodnění svého rozsudku uváděl odvolací soud, že odvolání žalobců neshledal důvodným. Odvolací soud posoudil žalobce jako oprávněné osoby podle ustanovení § 3 odst. 1 a4 zákona č. 87/1991 Sb., které také včas učinili výzvu k vydání nemovitostí i včas podali žalobu u soudu ve lhůtě uvedené v ustanovení § 5 odst. 4 zákona č. 87/1991 Sb. Odvolací soud byl také toho názoru, že žalovaný státní podnik S. e. z. je v daném případě povinnou osobou podle ustanovení § 4 odst. 1 zákona č. 87/1991 Sb. Měl za to, že v daném případě došlo ke znárodnění veřejné společnosti \" Š. a S., labská elektrárna ve S. B.\" mimo rozhodné období, které má na zřeteli ustanovení § 1 odst. 1 zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích. Odvolací soud nepokládal za rozhodné tvrzení žalobců, že znárodněné nemovitosti přešly v daném případě na stát až 6.3.1952, kdy byl přechod těchto nemovitých věcí zapsán do pozemkové knihy ; poukazoval na to, že na případy znárodnění zestátněním nedopadalo ustanovení § 431 obecného zákoníku občanského z roku 1811 co do způsobu odevzdání nemovitých věcí zápisem do veřejných knih, tedy až provedením intabulace do pozemkové knihy ; v takovém případě následný zápis tohoto přechodu vlastnictví v pozemkové knize neměl již vliv na dobu nabytí vlastnictví státem. Odvolací soud poukazoval dále na to, že tu došlo ke znárodnění již uvedeného energetického zařízení zestátněním podle ustanovení § 1 odst. 1 bod 2 dekretu č. 101/1945 Sb. a podle vyhlášky ministra průmyslu z 27.12.1945 č. 1139, uveřejněné v Úředním listu I v částce 77, na straně 906 ; v této vyhlášce bylo stanoveno, že firma \" Š. a S., mlýn a labská elektrárna ve S. B.\" se stává znárodněním vlastnictvím československého státu a byl zřízen národní podnik Východočeské elektrárny, do něhož byla ke dni 1.1.1946 převedena majetková podstata znárodněného podniku \" Š. a S.\" ; ke znárodnění zestátněním tu došlo ze zákona podle dekretu č. 100/1945 Sb., a to dnem 27.10.1945. Pokud žalobci namítali, že uvedením pojmu \"mlýn\" do vyhlášky o znárodnění došlo tak vlastně ke znárodnění neexistující firmy, neshledal odvolací soud tuto námitku důvodnou. Proto dovolací soud potvrdil výrok rozsudku soudu prvního stupně ve věci samé jako správný podle ustanovení § 219 občanského soudního řádu, stejně jako výrok téhož rozsudku o nákladech řízení před soudem prvního stupně. Výrok o nákladech odvolacího řízení odůvodnil odvolací soud ustanoveními § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 občanského soudního řádu. Výrok o zamítnutí návrhu na vyslovení přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu učinil odvolací soud z toho důvodu, že žalobci zdůrazňované právní otázky, zda se totiž na projednávaný případ vztahuje zákon č. 87/1991 Sb., zda má právní význam nesprávné označení firmy ve vyhlášce, jíž byl majetek znárodněn, a zda v daném případě došlo ke změně žalobního návrhu nebo jen k odstranění nepřesnosti žalobního návrhu, nepokládal odvolací soud za otázky zásadního právního významu po právní stránce. Rozsudek odvolacího soudu byl doručen advokátům, kteří účastníky v řízení zastupovali, ve dnech 3. až 12.11.1999 a dovolání ze strany žalobců A. Š., P. Š., I. N., V. Š. a A. L. bylo podáno u Okresního soudu Praha - východ dne 3.12.1999 a dovolání žalobců I. H. a B. B. bylo podáno na poště v pondělí 13.12.1999, tedy ve lhůtě uvedené v ustanovení § 24 odst. 1 občanského soudního řádu s přihlédnutím k ustanovení § 57 odst. 2 občanského soudního řádu / ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb./. Všichni uvedení dovolatelé navrhovali, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně a aby věc byla vrácena k dalšímu řízení. Dovolatelé poukazovali co do přípustnosti svého dovolání na ustanovení § 239 odst. 2 občanského soudního řádu a jako dovolací důvod uplatňovali, že rozsudek odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci / § 241 odst. 3 písm. d) občanského soudního řádu / ; dovolatelky I. H. a B. B. měly ještě za to, že je tu dán i dovolací důvod podle ustanovení § 241 odst. 3 písm c/ občanského soudního řádu, totiž že rozsudek odvolacího soudu nevychází ze skutkového stavu, jenž by měl v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Dovolatelé A. Š., P. Š., I. N., V. Š. a A. L. trvali na tom, že v daném případě nemohlo dojít ke znárodnění, když tu byl znárodněn podnik, který neexistoval, protože neexistovala firma \" Š. a S., mlýn a labská elektrárna ve S. B.\"nýbrž firma \"Š. a S., labská elektrárna ve S. B.\". Jelikož za těchto okolností stát nakládal s majetkem uvedené firmy jako vlastník a toto vlastnické právo si dal dnem 6.3.1952 vyznačit i v pozemkové knize, pak se tohoto majetku zmocnil bez právního důvodu; k přechodu vlastnictví tu došlo, podle názoru uvedených dovolatelů, právě až tímto zápisem do pozemkové knihy dne 6.3.1952, tedy v rozhodné době podle ustanovení § 1 odst. 1 zákona č. 87/1991 Sb. / 25.2.1948 - 1.1. 1990/, když listinami zakládajícími vlastnické právo státu tu byl výměr Ministerstva průmyslu z 3.8.1949 č. 1266 11/49-V-IV/2, vyhláška Ministerstva průmyslu z 19.7.1949 č. 1851 a výměr Ministerstva paliv a energetiky z 27.12.1951 č. 722-013 a odkazováno tu bylo na ustanovení § 10,