28 Cdo 4199/2009 — Nejvyšší soud

28 Cdo 4199/2009 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:20. 10. 2010 Spisová značka:28 Cdo 4199/2009 ECLI:ECLI:CZ:NS:2010:28.CDO.4199.2009.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Neplatnost právního úkonu Obec Smlouva kupní Vlastnictví Dotčené předpisy:§ 39 obč. zák. § 55 odst. 1 písm. d) předpisu č. 152/1994Sb. § 85 písm. a) předpisu č. 128/2000Sb. § 107 odst. 1 písm. a,b,c) předpisu č. 128/2000Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:10. 11. 2010 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 4199/2009 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a Mgr. Petra Krause v právní věci žalobců a) Ing. L. H., b) Mgr. L. H., zastoupených Mgr. Ladislavem Hradilem, obecným zmocněncem, bytem Nový Jičín, Bařiny 509, proti žalovaným 1) městu Nový Jičín, se sídlem v Novém Jičíně, Masarykovo nám. 1, zastoupenému JUDr. Ondřejem Michnou, advokátem v Novém Jičíně, Slovanská 880/3, a 2) D. P., zastoupenému JUDr. Annou Vlčkovou, advokátkou v Novém Jičíně, Žižkova 2, o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 12 C 408/2006, o dovolání prvního žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 5. 2009, č. j. 71 Co 49/2009-144, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě shora označeným byl ve výroku I. potvrzen rozsudek Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 31. 10. 2008, č. j. 12 C 408/2006-90, kterým bylo určeno, že vlastníkem pozemku parc.č. 130 (ostatní plocha) v k. ú. Ž. u N. J., obec N. J., je první žalovaný. Odvolacím soudem byl dále změněn nákladový výrok II. rozsudku soudu prvního stupně, a to tak, že žalovaným byla uložena povinnost zaplatit žalobcům na náhradě nákladů řízení částku ve výši 1.441,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Ve výroku III. odvolací soud zavázal žalované zaplatit žalobcům na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 204,- Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odvolací soud dospěl ve shodě se soudem prvního stupně k závěru, že v posuzovaném případě byl na straně žalobců dán naléhavý právní zájem na požadovaném určení, jež je nutnou podmínkou určovací žaloby podle ustanovení § 80 písm. c) o. s. ř. Tento postoj nižší instance odůvodnily tím, že žalobci byli účastníky původního výběrového řízení, konajícího se o záměru prodeje shora uvedené nemovitosti a zveřejněného prvním žalovaným v roce 2002, projevili v určené lhůtě zájem o koupi předmětného pozemku (nabídkou ze dne 13. 5. 2002), avšak nebyli dále informováni o rozhodnutí zastupitelstva obce ve věci tohoto majetkoprávního záměru. Bez ohledu na jimi učiněnou nabídku byl uvedený záměr ze strany prvního žalovaného zveřejněn v roce 2006 znovu, a to pod identickým označením. S ohledem na tuto skutečnost se dle názoru odvolacího soudu jednalo o totéž výběrové řízení, a tudíž nebylo podstatné, že se žalobci v roce 2006 do tohoto nabídkového řízení již opětovně nepřihlásili. Soudy obou stupňů dále uzavřely, že vzhledem k tomu, že smlouvu o převodu tohoto pozemku uzavřel s druhým žalovaným za město jeho starosta I. T. dne 24. 10. 2006, kdy mu ze zákona takové oprávnění nenáleželo (jeho mandát zanikl v souvislosti s volbami do zastupitelstva obce), je tento úkon absolutně neplatný ve smyslu § 39 obč. zák. Proti rozsudku odvolacího soudu podal první žalovaný dovolání. Dovodil přípustnost dovolání pro zásadní právní význam napadeného rozsudku ve věci samé a jako důvod dovolání uplatnil nesprávné právní posouzení věci. Za právní otázku zásadního významu označil problematiku, zda dosavadní starosta obce v období ode dne voleb do zastupitelstva obce do dne konání ustavujícího zasedání nově zvoleného zastupitelstva byl oprávněn sdělovat a projevovat řádně konstituovanou vůli obce navenek podle konkrétního rozhodnutí zastupitelstva obce o majetkoprávním úkonu. V rámci vylíčení dovolacího důvodu dovolatel namítal, že na straně žalobců nebyla splněna podmínka naléhavého právního zájmu, neboť dle jeho názoru rozhodnutí soudu v této věci nijak neovlivní jejich právní poměry. Nesouhlasil se závěrem nižších instancí o absolutní neplatnosti kupní smlouvy v důsledku jejího uzavření starostou obce jako osobou k tomu neoprávněnou. Tvrdil, že jelikož zastupitelstvo města pověřilo starostu podpisem příslušné kupní smlouvy o prodeji předmětného pozemku, plnil tím jmenovaný orgán určitý úkol a nelze mu tak upřít právo, aby jednal v intencích takto projevené vůle obce. Dovolatel žádal, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu jakož i rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Žalobci se k podanému dovolání písemně vyjádřili. Trvali na svých dosavadních tvrzeních o existenci naléhavého právního zájmu na své straně i na absolutní neplatnosti uzavřené kupní smlouvy. Nesouhlasili s dovolacími námitkami a navrhli, aby dovolací soud s ohledem na nedostatek zásadního právního významu dovolatelem vymezené právní otázky dovolání odmítl. Nejvyšší soud zjistil, že první žalovaný, zastoupený advokátem, podal dovolání v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1, § 241 odst. 1 o. s. ř.). První žalovaný dovozoval přípustnost dovolání z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a dovolací důvod, který by dovolací soud přezkoumal v případě přípustnosti dovolání, byl uplatněn podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., tj. tvrzené nesprávné právní posouzení věci. Dovolání není přípustné. Přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je dána, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí ve věci samé má po právní stránce zásadní význam. Podle § 237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Nejvyšší soud se ve své rozhodovací praxi již zabýval otázkami předestřenými jak v předmětném dovolání, tak v rozhodnutí odvolacího soudu. V tomto směru je třeba předně odkázat na rozsudek ze dne 26. 5. 2006, sp. zn. 28 Cdo 2696/2005, v němž se Nejvyšší soud vyjádřil tím způsobem, že podle § 55 odst. 1 písm. d) zákona č. 152/1994 Sb., o volbách do zastupitelstev v obcích, zaniká mandát starosty dnem nových voleb do zastupitelstva obce. V meziobdobí od voleb do ustavujícího zasedání nově zvoleného zastupitelstva zabezpečuje dosavadní starosta pouze úkoly explicitně vymezené v § 107 odst. 1 písm. a) až c) zákona č. 128/2000 Sb., o obcích. Mezi těmito úkony není uvedeno nakládání s nemovitostmi (ani jeho stvrzení navenek), jež náleží podle ustanovení § 85 písm. a) posledně citovaného zákona do výlučné působnosti obecního zastupitelstva. Jelikož tedy i v posuzovaném případě uzavřel (signoval) předmětnou kupní smlouvu starosta, který k jejímu podpisu ve smyslu shora uvedených ustanovení nebyl oprávněn, pak je třeba uvést, že nižší instance dospěly ke správnému právnímu závěru, když z tohoto důvodu shledaly absolutní neplatnost kupní smlouvy. To přesto, že tomuto úkonu předcházelo rozhodnutí zastupitelstva, které starostu k následnému jednání pověřilo. Pokud jde o výklad ustanovení § 80 písm. c) o. s. ř., je třeba mít za to, že i když toto ustanovení dopadá zásadně na určení právního vztahu mezi žalobcem a žalovaným nebo o právu žalobce vůči žalovanému, nelze vyloučit, že předmětem určovací žaloby bude právní vztah mezi jedním z účastníků řízení (zde žalovaným) a třetí osobou. Aplikace výše citovaného ustanovení je namístě, jestliže požadované určení právního vztahu, jehož subjektem je třetí osoba, ovlivní postavení žalobce vůči žalovanému; jinak by žalobce nemohl mít na takovém určení naléhavý právní zájem. S odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 1999, sp. zn. 2 Cdon 824/97, lze dále uzavřít, že neúspěšný účastník nabídkového řízení má naléhavý právní zájem na určení, že smlouva o převodu nemovitostí ve vlastnictví obce, kterou obec uzavřela s jiným zájemcem o koupi, je neplatná. Aby se však mohl úspěšně takového určení domáhat, je nutné, aby ve výběrovém řízení nejprve projevil zájem o koupi této nemovitosti a učinil tak obci nabídku. V předmětné věci se tak skutečně stalo, neboť se žalobci ke zveřejněnému majetkoprávnímu záměru přihlásili již v roce 2002. To, že obec uvedený záměr zveřejnila podruhé v roce 2006 pod shodným označením, avšak původní žádost žalobc