28 Cdo 429/2019 — Nejvyšší soud

28 Cdo 429/2019 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:4. 9. 2019 Spisová značka:28 Cdo 429/2019 ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:28.CDO.429.2019.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Církev (náboženská společnost) Obec Přechod majetku státu na obce Zmírnění křivd (restituce) Dotčené předpisy:§ 2 odst. 1 předpisu č. 172/1991Sb. § 2a předpisu č. 172/1991Sb. § 29 předpisu č. 229/1991Sb. § 17 předpisu č. 46/1948Sb. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:17. 11. 2019 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 429/2019-392 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a soudců Mgr. Petra Krause a Mgr. Zdeňka Sajdla v právní věci žalobkyně: Římskokatolická farnost Nová Ves nad Popelkou, se sídlem v Lomnici nad Popelkou, Jeronýmova 142, identifikační číslo osoby: 49295420, zastoupená Mgr. Stanislavem Hykyšem, advokátem se sídlem v Pardubicích, Zelená 267, proti žalovaným: 1) obec Nová Ves nad Popelkou, se sídlem v Nové Vsi nad Popelkou 244, identifikační číslo osoby: 00275948, zastoupena JUDr. Miloslavem Noskem, advokátem se sídlem v Semilech, Nádražní 24, 2) Česká republika – Státní pozemkový úřad, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, identifikační číslo osoby: 01312774, za nějž v řízení jedná Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, identifikační číslo osoby: 69797111, o určení vlastnického práva, vedené u Okresního soudu v Semilech pod sp. zn. 10 C 203/2012, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 11. září 2018, č. j. 19 Co 141/2018-370, t a k t o : I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna nahradit žalované 1) náklady dovolacího řízení ve výši 4.114,- Kč k rukám jejího zástupce, JUDr. Miloslava Noska, advokáta se sídlem v Semilech, Nádražní 24, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. III. Žalobkyně je povinna nahradit žalované 2) náklady dovolacího řízení ve výši 300,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud v Semilech (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 11. 12. 2017, č. j. 10 C 203/2015-343, zamítl vůči žalovaným 1) a 2) žalobu na určení, že Česká republika je vlastníkem pozemků v katastrálním území XY, parc. č. XY, parc. č. XY a parc. č. XY (dále „předmětné pozemky“) s právem hospodařit s těmito nemovitostmi jako majetkem státu pro Státní pozemkový úřad (výrok I.). Dále vůči žalovaným 1) a 2) zamítl žalobu na určení, že Česká republika je vlastníkem pozemků, které byly ke dni 31. 8. 2016 (do dne předcházejícího dni, ve kterém nabylo právní moci rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro Liberecký kraj, XY, č. j. SPU 043196/2016 ze dne 10. 8. 2016, o výměně nebo přechodu vlastnických práv, o zrušení věcného břemene a o zřízení věcného břemene) v katastru nemovitostí zapsány jako pozemky parc. č. XY, parc. č. 1 XY, parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY a parc. č. 1 XY (výrok II.). Rovněž zamítl zcela žalobu vůči žalovanému 3), Lesy České republiky, s. p. – výrok III. Žalobkyni uložil povinnost nahradit žalované 1) k rukám jejího zástupce náklady řízení ve výši 24.684,- Kč (výrok IV.), žalované 2) náklady řízení ve výši 2.400,- Kč (výrok V.) a žalovanému 3) – Lesy České republiky, s. p. – náklady řízení ve výši 600,- Kč (výrok VI.). Krajský soud v Hradci Králové (dále „odvolací soud“) k odvolání žalobkyně, jež směřovalo proti výrokům I., II., IV. a V. týkajícím se žalovaných 1) a 2), rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.), žalobkyni uložil povinnost nahradit žalované 1) k rukám jejího zástupce náklady odvolacího řízení ve výši 10.294,70 Kč (výrok II.) a žalované 2) náklady odvolacího řízení ve výši 600,- Kč (výrok III.). Soudy obou stupňů vyšly ze zjištění, že žalobkyně se žádaného určení vlastnického práva žalované 2) k předmětným pozemkům domáhala jakožto oprávněná osoba ve smyslu § 3 písm. b) zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi, ve znění nálezu Ústavního soudu ze dne 29. 5. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 10/13, publikovaného pod č. 177/2013 Sb. (dále jen „zákon č. 428/2012 Sb.“), a právní nástupce Římskokatolického kostela v Nové Vsi – původního vlastníka předmětných pozemků. Tyto pozemky byly, mimo jiných, od původního vlastníka vykoupeny (ovšem bez náhrady) podle ustanovení § 1 odst. 3 zákona č. 46/1948, o nové pozemkové reformě, ve znění pozdějších předpisů (dále „zákon č. 46/1948 Sb.“) výměrem Okresního národního výboru v Semilech ze dne 16. 6. 1949, zn. 611-1949-IX., jenž byl opraven výměrem Okresního národního výboru v Semilech ze dne 15. 12. 1949, zn. 611-25.IX.1949.-IX.-Ves. Ke dni 1. 10. 1949 byly pozemky parc. č. XY a parc. č. XY odevzdány do držby obci XY [právní předchůdkyně žalovaného 1), jak prokazuje individuálně koncipovaný zápis ze dne 18. 7. 1950]. Soudy obou stupňů konstatovaly, že ve smyslu ustanovení § 17 zákona č. 46/1948 Sb. přidělená půda přecházela do vlastnictví přídělcům dnem převzetí držby a na tomto závěru ničeho nemůže změnit ani procedura zápisu poznámky vlastnického práva pro československý stát ve smyslu § 10 odst. 2 a 3 zákona č. 46/1948 Sb., jenž neměl jiného významu než vyznačit, že pozemky, o které jde, podléhají režimu zákona č. 46/1948 Sb. (v tomto směru odvolací soud odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2017, sp. zn. 28 Cdo 4146/2017). Obec XY se vlastníkem pozemků parc. č. XY a parc. č. XY stala ex lege v intencích § 2 odst. 1 zákona č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do majetku obcí, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon č. 172/1991 Sb.“), neboť se jednalo o historický majetek obce, který nabyla před 31. 12. 1949. V případě pozemku parc. č. XY pak soudy obou stupňů dovodily, že k přechodu vlastnického práva na žalovanou 1) došlo rovněž ex lege podle ustanovení § 1 odst. 1 zákona č. 172/1991 Sb., neboť byly kumulativně naplněny všechny tři podmínky, jež citované ustanovení pro přechod vlastnického práva věci z majetku státu do majetku obce upravuje. Na pozemek parc. č. XY se přitom nemohl uplatnit režim ustanovení § 6 odst. 2 zákona č. 172/1991 Sb., neboť ten konstituoval přechod vlastnického práva ke školním objektům a zařízením, jimiž nezastavěný pozemek uvnitř areálu školy být nemůže. Protože k přechodu vlastnického práva k předmětným pozemkům na žalovanou 1) došlo dříve, než nabylo účinnosti blokační ustanovení § 29 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění účinném do 31. 12. 2012 (dále jen „zákon o půdě“), soud prvního stupně žalobu na určení vlastnického práva státu založenou na ustanovení § 18 odst. 1 zákona č. 428/2012 Sb., jež směřovala proti žalovaným 1) a 2), zamítl a odvolací soud, jenž se zcela ztotožnil se skutkovými závěry, jakož i s právním posouzením věci soudem prvního stupně, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Proti rozsudku odvolacího soudu, a to výslovně toliko proti výroku I., kterým byl potvrzen věcný výrok I. rozsudku soudu prvního stupně, podala žalobkyně dovolání. Má je za přípustné ve smyslu ustanovení § 237 občanského soudního řádu (dále „o. s. ř.“) pro právní otázku, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (v tomto ohledu žalobkyně odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. 28 Cdo 2447/2003, a na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2017, sp. zn. 28 Cdo 4146/2017), a pro právní otázku – dle jejího mínění – rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud neřešenou, a to, zda přechod vlastnického práva podle ustanovení § 6 odst. 2 zákona č. 172/1991 Sb. vylučuje u nemovitostí tvořících součást školského zařízení přechod vlastnického práva podle ustanovení § 1 odst. 1 zákona č. 172/1991 Sb. Ve vztahu k důvodu přípustnosti dovolání spočívajícímu v odklonu odvolacího soudu od ustálené rozhodovací praxe soudu dovolacího dovolatelka namítá, že soudy nižších stupňů zaměnily režim přechodu vlastnického práva ze státu na obec upravený v ustanovení § 2 a § 2a zákona č. 172/1991 Sb. V poměrech projednávané věci pozemky parc. č. XY a parc. č. XY nemohou být historickým majetkem obce – žalované 1) – neboť k odnětí vlastnického práva k nim církevní právnické osobě došlo až ke dni 1. 3. 1950, kdy usnesením Okresního soudu v Železném Brodě, pobočka v Lomnici nad Popelkou, bylo v důsledku výměru poznamenáno v příslušné knihovní vložce podle ustanovení § 10 odst. 2 zákona č. 46/1948 provedení jejich výkupu. Protože tak došlo k zápisu poznámky o výkupu až po 31. 12. 1949, nemohl stát pozemk