28 Cdo 4334/2010 — Nejvyšší soud

28 Cdo 4334/2010 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:19. 9. 2011 Spisová značka:28 Cdo 4334/2010 ECLI:ECLI:CZ:NS:2011:28.CDO.4334.2010.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Náhrada škody Odpovědnost státu za škodu Dotčené předpisy:čl. 11 předpisu č. 2/1993Sb. § 715 obč. zák. § 8 odst. 1 předpisu č. 82/1998Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:18. 10. 2011 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 12.07.2011IV.ÚS 3675/11doc. JUDr. Michaela Židlická, Dr. Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 4334/2010 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a soudců Mgr. Petra Krause a JUDr. Josefa Rakovského v právní věci žalobkyně REAL, spol. s r.o., IČ 00540781, se sídlem v Praze 3, Bořivojova 116, zastoupené JUDr. Klárou Alžbětou Samkovou, Ph. D., advokátkou se sídlem v Praze 2, Španělská 6, proti žalovaným 1/ České republice – Ministerstvu spravedlnosti se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, 2/ České republice – Ministerstvu práce a sociálních věcí se sídlem v Praze 2, Na Poříčním právu 1, a 3/ městské části Praze 8 se sídlem v Praze 8, Zenklova 35, o zaplacení částky 196.920,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 41 C 175/2008, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 4. 2010, č. j. 22 Co 120/2010-183, a proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 8. 10. 2009, č. j. 41 C 175/2008-145, takto: I. Řízení o dovolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 8. 10. 2009, č. j. 41 C 175/2008-145, se zastavuje; jinak se dovolání odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobkyně se po žalovaných domáhala zaplacení částky 196.920,- Kč s přísl. z titulu náhrady škody s tím, že je vlastnicí domu č. p. 105, v k. ú. Libeň, Vosmíkových 38, Praha 8, a do bytu č. 8, nacházejícího se v tomto domě, byla na základě rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 8, jímž byl nahrazen souhlas vlastníka nemovitosti s výměnou bytu, proti vůli žalobkyně nastěhována paní M. S. Žalobkyně byla přesvědčena, že paní S. nebude schopna hradit nájemné a úhrady spojené s užívání bytu. Proti uvedenému rozhodnutí se bránila odvoláním, dovoláním a nakonec i ústavní stížností, avšak neúspěšně. Žalobkyni vznikla škoda, odpovídající nezaplacenému nájemnému (částka 176.520,- Kč) a nákladům řízení, které vedla za účelem vymožení dlužného nájemného (částka 20.400,- Kč). Ve vztahu k první žalované žalobkyně tvrdila, že soudy se měly v řízení o nahrazení jejího souhlasu s výměnou bytu zabývat otázkou solventnosti paní S., to však neučinily, a nepředcházely tak vzniku škod. Druhá žalovaná zanedbává své povinnosti, když neposkytuje pomoc sociálně slabým osobám, v konkrétní rovině pak Úřad městské části Praha 8 nepomohl paní S., jež se nacházela v tíživé finanční situaci. Ani třetí žalovaná se dostatečně nezasadila o zlepšení sociální situace paní S. a nezajistila jí bytovou náhradu. Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 8. 10. 2009, č. j. 41 C 175/2008-145, žalobu zamítl (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky II. až IV.). V odůvodnění svého rozsudku soud prvního stupně uvedl, že k tomu, aby mohla vzniknout odpovědnost státu za škodu způsobenou rozhodnutím, by takové rozhodnutí předně muselo být příslušným orgánem zrušeno nebo změněno, jak vyplývá z ust. § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů. K uvedenému však nedošlo, takže první žalovaná nemůže být shledána odpovědnou za specifikovanou škodu. V souvislosti s druhou žalovanou soud prvního stupně konstatoval, že má-li paní S. vůči žalobkyni dluh na nájemném a na nákladech soudního řízení, nelze z toho činit odpovědný stát, který se dle názoru žalobkyně měl postarat o hmotné zabezpečení paní S. Povinnou je za dané situace v první řadě paní S., za níž má žalobkyně pohledávku, a teprve po nesplnění povinnosti paní S. by bylo možné uvažovat o vzniku odpovědnosti státu za škodu. Stejně tak, i kdyby soud dovodil, že se Úřad městské části Praha 8 dopustil pochybení při udělování dávek státní sociální podpory, byla by poškozenou paní S., nikoliv žalobkyně. Nesprávný úřední postup navíc soud prvního stupně neshledal, stejně jako příčinnou souvislost mezi žalobkyní tvrzenou škodou a údajným nesprávným úředním postupem. Jestliže totiž občan sám o sociální dávky nepožádá, nelze z jeho pasivity vinit stát. Jde-li o třetí žalovanou, ze znění ust. § 1 odst. 1 zákona č. 102/1992 Sb., kterým se upravují některé otázky související s vydáním zákona č. 509/1991 Sb., kterým se mění, doplňuje a upravuje občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, vyplývá, že povinnost k zajištění náhradního ubytování má především pronajímatel. Teprve v případě, že pronajímatel sám nemůže tuto náhradu zajistit, stíhá uvedená povinnost obec, pokud ji o to pronajímatel požádá. Vzhledem k tomu, že žalobkyně byla schopna bytovou náhradu zajistit, nelze na straně třetí žalované spatřovat žádné pochybení. Soud rovněž neshledal příčinnou souvislost mezi škodou a tvrzeným nesprávným úředním postupem, a to vzhledem k chybějící časové posloupnosti rozhodných událostí. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 29. 4. 2010, č. j. 22 Co 120/2010-183, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně a pro stručnost na ně odkázal. Odpovědnost první žalované nelze dovodit, neboť předmětná rozhodnutí nebyla zrušena či změněna, jde-li o druhou a třetí žalovanou, je třeba upozornit na nedostatek příčinné souvislosti mezi tvrzenou škodou a jejich činností. Nelze totiž činit stát odpovědným za existenci pohledávky žalobkyně za třetí osobou, a to ani v případě, že by při udělování dávek sociální podpory paní S. došlo k nějakému pochybení, které navíc nebylo shledáno. I kdyby paní S. dávky získala, je závěr o tom, jak by s nimi naložila, zcela hypotetický a v tomto směru nelze dovozovat souvislost s její povinností (nikoliv povinností státu či obce) platit nájemné. Třetí žalovanou pak nestíhala povinnost zajistit paní S. náhradní ubytování. Odvolací soud rovněž uvedl, že výslech jednatele žalobkyně je dle ust. § 131 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), ve znění pozdějších předpisů, důkazem toliko podpůrným a užije se jej jen tehdy, není-li možné skutkový stav věci zjistit prostřednictvím jiných důkazů. Odkaz žalobkyně na nález Ústavního soudu č. 231/2000 Sb. považoval městský soud za nepřípadný, neboť ten se týkal zrušení vyhlášky, jíž bylo regulováno nájemné. Stejně tak není zřejmé, jak by mohl soud přiznat uplatněný nárok podle čl. 11 usnesení předsednictva ČNR č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „Listina“). Proti rozsudku odvolacího soudu a rozsudku soudu prvního stupně podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost spatřuje v otázce zásadního právního významu, důvodnost pak v nesprávném právním posouzení věci. Dovolatelka zrekapitulovala skutkový a právní stav věci a uvedla, že škoda jí vznikla díky rozhodnutí o nahrazení souhlasu pronajímatele s dohodou o výměně bytu a díky neexistenci adresné sociální pomoci, pro niž je odpovědnost za celou situaci přenášena na pronajímatele. Soudem byla žalobkyni vnucena nájemnice, která měla prokazatelně problémy s plněním svých závazků. Bylo tak zasaženo do vlastnického práva dovolatelky, neboť byla protiprávně znevýhodněna oproti ostatním pronajímatelům, kteří mohou do smluvních vztahů vstupovat svobodně. Odpovědnost první a druhé žalované vyplývá dle názoru dovolatelky přímo z čl. 11 Listiny. Žalobkyně se aktivně, avšak bezúspěšně pokoušela pomoci paní Střelkové s řešením její tíživé sociální situace. Je však především povinností státu postarat se o sociálně potřebné občany. Soud měl dle názoru žalobkyně zkoumat odpovědnost první a druhé žalované z pohledu porušení základních práv a principů, nikoli se omezit na pouhé hodnocení dle zákona č. 82/1998 Sb. Dovolatelka odkázala na příslušná ustanovení zákona č. 102/1992 Sb., jimiž dokládá povinnost třetí žalované zajistit paní S. bytovou náhradu, když nesplněním této povinnosti vznikla žalobkyni škoda, jejíž výše odpovídá nezaplacenému nájemnému a službám po právní moci vy